Daňový řád

Dražba se ukončí, pokud byly vydraženy všechny předměty dražby, ke kterým se našel vydražitel, nebo jakmile dosažený výtěžek získaný dražbou postačuje k uspokojení vymáhaných nedoplatků a dalších nároků, které mají být popřípadě uspokojeny při rozvrhu výtěžku.

(1) Dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem věci, zanikají

a) předkupní právo, s výjimkou zákonného předkupního práva,

b) výhrada zpětné koupě, výhrada zpětného prodeje, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada předkupního práva, výhrada lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku, vzdání se práva na náhradu škody na pozemku, budoucí zástavní právo a budoucí výměnek,

c) právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní a pachtovní právo, které nejsou uvedeny v rozhodnutí o výsledné ceně, v dražební vyhlášce nebo které nebyly oznámeny daňovým exekutorem před zahájením licitace, nejde-li o

1. věcné břemeno bydlení,

2. výměnek, jehož součástí je právo bydlení,

3. nájem bytu, nebo

4. věcné břemeno, na jehož základě je nebo má být na pozemku umístěna liniová stavba.

(2) Zemědělský pacht neuvedený v dražební vyhlášce nebo neoznámený daňovým exekutorem před zahájením licitace zaniká koncem pachtovního roku, ve kterém se dražba uskutečnila.

(3) Prodejem spoluvlastnického podílu nezanikají věcná břemena, výměnky a nájemní a pachtovní práva váznoucí na celém předmětu dražby, ledaže by zatěžovala pouze prodávaný spoluvlastnický podíl.

(4) Správce daně vyrozumí příslušný katastrální úřad o tom, která věcná nebo jiná práva zapsaná v katastru nemovitostí váznoucí na nemovité věci zanikla a která nikoliv. Tyto skutečnosti správce daně na žádost potvrdí také nabyvateli předmětu dražby.

(1) Daňová exekuce prodejem movitých věcí, které jsou ve vlastnictví dlužníka, nebo prodejem spoluvlastnického podílu na věci movité se provede sepsáním věcí, které podléhají exekuci, a jejich zpeněžením, pokud to povaha věci nevylučuje.

(2) Daňovou exekucí prodejem movitých věcí mohou být postiženy movité věci s výjimkou věcí, které mohou být předmětem daňové exekuce postižením majetkových práv.

(3) Vyžaduje-li to účel provedení exekuce, může daňový exekutor učinit prohlídku bytu, sídla, popřípadě jiných místností dlužníka, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, v nichž se podle důvodného předpokladu nachází movitá věc, již má dlužník vydat; za tím účelem si může daňový exekutor zjednat do těchto prostor přístup; § 80 odst. 2 a 4 se použije obdobně.

(4) Je-li důvodné podezření, že dlužník u sebe ukrývá movitou věc, která podléhá exekuci, a jestliže je výzva k vydání ukrývané věci bezvýsledná, může daňový exekutor provést osobní prohlídku.

(5) Osobní prohlídku provádí úřední osoba stejného pohlaví.

(1) Věci, které mají být prodány, určí daňový exekutor v soupisu věcí.

(2) Se sepsanými věcmi nesmí dlužník nakládat. Právní jednání, kterým dlužník porušil tuto povinnost, je neplatné.

(3) Při zahájení soupisu věcí oznámí daňový exekutor účel svého příchodu, vyzve dlužníka k uhrazení vymáhaného nedoplatku a doručí dlužníkovi exekuční příkaz na prodej movitých věcí; není-li dlužník přítomen, doručí se mu exekuční příkaz až s protokolem o soupisu věcí.

(1) Pokud správce daně zjistí, že jsou pro dlužníka zaknihované a imobilizované cenné papíry evidovány u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů19), určí tyto cenné papíry v exekučním příkazu, který se doručí dlužníkovi a osobě oprávněné k evidenci investičních nástrojů.

(2) Exekuční příkaz správce daně doručí vždy dříve osobě oprávněné k evidenci investičních nástrojů než dlužníkovi a od tohoto okamžiku nesmí dlužník s těmito cennými papíry nakládat; osoba oprávněná k evidenci investičních nástrojů tuto skutečnost zapíše do své evidence.

(1) Daňový exekutor sepíše především věci, které dlužník může nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají.

(2) Věci, které se rychle kazí, budou sepsány, jen není-li dostatek jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej.

(3) Sepsány nemohou být věci movité, které tvoří příslušenství nemovité věci.

(4) Věci zvláštní povahy, jako jsou vkladní knížky, vkladní listy, listinné cenné papíry, listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění vlastnického práva k věci, ceniny, peníze, platební karty a další platební prostředky, drahé kovy, polodrahokamy a drahokamy podléhající exekuci, daňový exekutor sepíše a současně odebere.

(5) Sepsány mohou být i věci dlužníka, které má v držení jiná osoba. Tato osoba je povinna odevzdat tyto věci daňovému exekutorovi.

(6) Daňový exekutor soupis doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných věcí nestačí k úhradě vymáhaných nedoplatků.

(1) Movitou věc dlužníka, která je zapsaná v evidenci zřízené nebo vedené na základě zákona, může daňový exekutor sepsat bez ohledu na to, kde se věc nachází. Soupis správce daně doručí dlužníkovi nejdříve spolu s exekučním příkazem.

(2) O sepsání věci podle evidence a o právních následcích s ním spojených správce daně bezodkladně vyrozumí osobu nebo orgán veřejné moci, které vedou tuto evidenci. Tato osoba nebo orgán veřejné moci informaci o soupisu zaznamenají do evidence a uchovávají ji až do okamžiku, kdy je správce daně vyrozumí o zániku účinků nařízené daňové exekuce.

(3) Na výzvu správce daně je dlužník povinen ve stanovené lhůtě

a) věc sepsanou podle evidence odevzdat správci daně na stanoveném místě, nebo

b) sdělit správci daně, kde se tato věc nachází, je-li odevzdání věci spojeno s nepoměrnými obtížemi.

(4) Dlužník je povinen poskytnout nezbytnou součinnost při převzetí věci podle odstavce 3 správcem daně. Ustanovení § 207 se použije obdobně.

(5) Má-li věc sepsanou podle evidence v držení třetí osoba, použijí se odstavce 3 a 4 obdobně.

(1) Daňový exekutor odebere sepsané věci, zejména je-li obava, že sepsané věci budou poškozeny, zničeny, pozměněny, ukryty nebo odcizeny, a postará se o jejich vhodné zajištění. Tento úkon může provést i dodatečně.

(2) Daňový exekutor může, souhlasí-li s tím dlužník, uložit sepsané věci do dlužníkem vyhrazené místnosti, kterou uzamkne a opatří úřední uzávěrou.

(3) Sepsané věci může daňový exekutor také ponechat na místě, kde byly sepsány. V tomto případě sepsané věci viditelně označí. Z označení musí být patrno, kterým správcem daně a kdy byly věci sepsány.

(4) Úkony potřebné k odebrání a zajištění sepsané věci dlužníka, které přísluší dlužníkovi, může místo něho provést správce daně.

(1) Protokol o průběhu soupisu věcí obsahuje zejména

a) způsob, kterým správce daně sepsané věci zajistí, nebo údaj o tom, zda byly věci odebrány, a

b) identifikaci manžela dlužníka, popřípadě spoluvlastníka sepsaných věcí.

(2) Protokol o průběhu soupisu věcí v případě, že je sepisování přítomen dlužník, dále obsahuje

a) způsob a dobu doručení exekučního příkazu dlužníkovi,

b) vyzvání dlužníka k úhradě vymáhaných nedoplatků.

(3) V protokolu o průběhu soupisu věcí se podle potřeby dále uvede

a) prohlášení dlužníka nebo další přítomné osoby při soupisu o tom, že věci již byly sepsány soudem, jiným správcem daně nebo jinou oprávněnou osobou,

b) vlastnické nebo jiné právo a závady váznoucí na sepisovaných věcech, které byly při sepisování věcí tvrzeny dlužníkem nebo další přítomnou osobou, nebo

c) poučení udělené daňovým exekutorem o postupu při vyloučení věcí z daňové exekuce.

(4) Součástí protokolu o průběhu soupisu věcí je příloha obsahující soupis věcí s uvedením pořadového čísla věci, jejího stručného popisu a předpokládaného výtěžku z prodeje.

(5) Do soupisu věcí se kromě věci hlavní, která má povahu samostatné věci, sepíše i její příslušenství, popřípadě upřesní její součásti, popřípadě se v protokolu vyznačí, že se jedná o soubor věcí.

(6) Nebyl-li dlužník soupisu věcí přítomen, oznámí mu správce daně stejnopis protokolu o průběhu soupisu věcí dodatečně. Stejnopis tohoto protokolu správce daně oznámí rovněž spoluvlastníkovi sepsaných věcí, pokud je správci daně znám.

(1) Po nabytí právní moci exekučního příkazu se cena zjistí tak, že správce daně sepsané věci v jednoduchých případech odhadne, pokud cena nebo způsob jejího zjištění není stanovena jiným právním předpisem; cenu zaznamená v úředním záznamu. V ostatních případech ustanoví správce daně ke zjištění ceny sepsaných věcí znalce.

(2) Ke zjištění ceny kulturních památek a národních kulturních památek20), sbírek muzejní povahy a sbírkových předmětů, které jsou jejich součástmi21), a předmětů kulturní hodnoty22), ustanoví správce daně vždy znalce.

(3) Za zjištěnou cenu věcí, které se rychle kazí, se považuje cena, kterou určí odhadem daňový exekutor při soupisu.

(1) Sepsané věci se prodají v dražbě.

(2) Každý předmět dražby se draží jednotlivě nebo v souboru.

(3) Tvoří-li předmět dražby soubor a nenajde-li se pro něj vydražitel, mohou se, je-li tak stanoveno v dražební vyhlášce, jednotlivé věci souboru dražit samostatně.

(1) Nejnižší dražební podání činí nejméně jednu třetinu zjištěné ceny.

(2) Vydražitel, kterému byl udělen příklep, musí nejvyšší dražební podání ihned uhradit; neučiní-li tak, předmět dražby se draží znovu bez jeho účasti. Pokud je prováděna elektronická dražba, je vydražitel povinen uhradit nejvyšší dražební podání ve lhůtě stanovené v dražební vyhlášce. Tato lhůta nesmí být delší než 10 dnů od udělení příklepu.

(3) Správce daně vydá vydražiteli potvrzení o úhradě nejvyššího dražebního podání, které je spolu s rozhodnutím o udělení příklepu dokladem o nabytí vlastnictví k vydraženému předmětu; pokud si vydražitel nepřevezme vydraženou věc, přiměřeně se použije § 84.

(4) Nenajde-li se vydražitel pro draženou věc, může správce daně dražbu opakovat, pokud lze předpokládat, že věc bude prodána.

(5) Ohledně movité věci, se kterou jsou spojena věcná, nájemní nebo pachtovní práva jiných osob, nebo ohledně movité věci, jejíž ocenění provedené znalcem přesahuje částku 500 000 Kč, se uplatní přiměřeně postup stanovený pro ocenění a prodej v dražbě při daňové exekuci prodejem nemovitých věcí a postup pro rozvrhové řízení.

Sepsané věci, jejichž prodej je zakázán, nebo které nejsou bez povolení obchodovatelné, správce daně prodá mimo dražbu, a to osobě, která je podle zákona oprávněna k jejich nákupu, nebo prostřednictvím osoby, která je oprávněna s nimi obchodovat, nejméně však za polovinu zjištěné ceny. Pokud je zde více zájemců, prodá správce daně věci tomu, kdo učiní nejvyšší nabídku.

(1) Jestliže mezi sepsanými věcmi jsou

a) kulturní památky a národní kulturní památky,

b) sbírky muzejní povahy a sbírkové předměty, které jsou jejich součástmi, nebo

c) předměty kulturní hodnoty,

nabídne je správce daně ke koupi příslušné organizační složce státu, popřípadě na základě stanoviska této organizační složky státu právnické osobě, jejímž posláním je péče o věci podle písmen a) až c), a to nejméně za zjištěnou cenu.

(2) Dojde-li k prodeji způsobem podle odstavce 1, správce daně jej zaprotokoluje a stejnopis protokolu spolu s písemností potvrzující nabytí vlastnictví věci předá nabyvateli.

(3) Jestliže ten, komu byl předmět dražby nabídnut, neodpoví na nabídku do 30 dnů ode dne jejího doručení nebo neuhradí cenu určenou v nabídce ve lhůtě, kterou sjednali se správcem daně, správce daně tyto věci prodá v dražbě. Výši nejnižšího dražebního podání stanoví správce daně nejméně ve výši ceny zjištěné, a to i při opakované dražbě.

(1) Věci, které se rychle kazí, správce daně prodá mimo dražbu, a to i před právní mocí exekučního příkazu libovolnému zájemci, nejméně za polovinu zjištěné ceny.

(2) Pokud je zde více zájemců, prodá správce daně věci tomu, kdo učiní nejvyšší nabídku a uhradí ji na místě při převzetí věcí.

(3) Dojde-li k prodeji sepsaných věcí způsobem podle odstavce 1, správce daně tento prodej zaprotokoluje a stejnopis protokolu spolu s písemností potvrzující nabytí vlastnictví věci předá nabyvateli.

(4) Postup podle odstavců 1 až 3 lze uplatnit i při prodeji živých zvířat.

(1) Je-li sepsána vkladní knížka, vkladní list nebo jiná listina o obdobné formě vkladu, předloží ji správce daně poskytovateli platebních služeb spolu s exekučním příkazem na prodej movitých věcí a vybere z ní částku, na kterou má dlužník právo, maximálně však do výše vymáhaného nedoplatku.

(2) Poskytovatel platebních služeb provede výplatu vkladu tomuto správci daně, a to i tehdy, je-li výplata vkladu vázána.

(3) Je-li vklad veden v cizí měně, provede poskytovatel platebních služeb výplatu vkladu správci daně v české měně.

(4) V rozsahu plnění vyplaceného správci daně se poskytovatel platebních služeb zprostí své povinnosti vůči dlužníkovi.

(5) Je-li sepsána listina prokazující existenci peněžité pohledávky nebo pohledávky na vydání nebo dodání movitých věcí, popřípadě jiného majetkového práva, předloží ji správce daně poddlužníkovi spolu s exekučním příkazem na prodej movitých věcí. Tím nastávají účinky doručení exekučního příkazu poddlužníkovi podle jednotlivých způsobů daňové exekuce postižením majetkových práv a dále se postupuje podle příslušných ustanovení pro daný způsob daňové exekuce.

(1) Je-li sepsáno virtuální aktivum, je dlužník povinen na výzvu správce daně sdělit údaje potřebné k jeho směně na peněžní prostředky, kterou za dlužníka může provést správce daně.

(2) Správce daně může postupem pro zajištění věci při místním šetření zajistit věc nezbytnou pro nakládání se sepsaným virtuálním aktivem.

(3) Je-li sepsáno virtuální aktivum, správce daně může provést jeho prodej nebo směnu na peněžní prostředky sám nebo prostřednictvím osoby obchodující s virtuálními aktivy.

(4) Virtuálním aktivem se pro účely správy daní rozumí virtuální aktivum podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

(1) Zpeněžení sepsaných cenných papírů vykoná správce daně podle povahy cenného papíru prodejem cenných papírů nebo prodejem věcí, které správce daně získal uplatněním práva z cenných papírů.

(2) Zaknihované a imobilizované cenné papíry správce daně zpeněží v souladu s právními předpisy. Potřebné úkony provede daňový exekutor.

(3) O provedení úkonů při prodeji cenných papírů, včetně zaknihovaných a imobilizovaných, se obdobně použije § 191.

(4) Při zpeněžení cenných papírů, se kterými je spojeno právo na výplatu na nich uvedené částky nebo výnosů z nich, a cenných papírů, se kterými je po jejich předložení spojeno právo na vydání věci, se použije § 215 obdobně.

(1) Věci, které se nezpeněžily, může správce daně vyloučit ze soupisu věcí. Rozhodnutí o tom se doručí dlužníkovi a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky.

(2) V rozhodnutí o vyloučení ze soupisu věcí správce daně vyzve dlužníka, aby si věci vyloučené ze soupisu ve stanovené lhůtě vyzvedl, nebo dlužníka vyzve, aby ve stanovené lhůtě správci daně sdělil, kde a kdy je připraven věci převzít; běh lhůty započne dnem právní moci rozhodnutí o vyloučení věcí.

(3) O vrácení věcí sepíše správce daně protokol.

(4) Odmítne-li dlužník věci vyloučené ze soupisu převzít nebo nelze-li je dlužníkovi vrátit proto, že není znám jeho pobyt nebo si věci nevyzvedl ve lhůtě stanovené ve výzvě správce daně, může správce daně rozhodnout o jejich propadnutí státu postupem podle § 84.

Daňovou exekucí prodejem nemovitých věcí lze postihnout nemovitou věc, která je ve vlastnictví dlužníka. Tento postup se uplatní i při prodeji spoluvlastnického podílu na nemovité věci.

(1) ,Dlužník nesmí od okamžiku, kdy mu byl oznámen exekuční příkaz,

a) nemovitou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit,

b) odmítnout nemovitou věc, pokud ji koupil na zkoušku nebo se vzdát práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku.

(2) Právní jednání, kterým dlužník porušil povinnost podle odstavce 1, je neplatné.

(3) Dlužník je povinen do 15 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen exekuční příkaz, správci daně oznámit, zda a kdo má k nemovité věci předkupní právo, jiná práva a závady spojené s nemovitou věcí, jde-li o práva nezapsaná v katastru nemovitostí; pokud dlužník tuto povinnost nesplní, odpovídá za škodu tím způsobenou.

(1) Správce daně doručí exekuční příkaz dlužníkovi a případným spoluvlastníkům předmětné nemovitosti.

(2) Správce daně doručí exekuční příkaz rovněž příslušnému katastrálnímu úřadu; následně správce daně stejným způsobem vyrozumí katastrální úřad o nabytí právní moci exekučního příkazu.

(1) Po právní moci exekučního příkazu ustanoví správce daně znalce k ocenění nemovité věci a jejího příslušenství cenou obvyklou. Jestliže nemovitá věc a její příslušenství byly oceněny znalcem v době jednoho roku přede dnem, kdy exekuční příkaz nabyl právní moci, a jestliže se nezměnily okolnosti rozhodující pro ocenění, nové ocenění znalcem se neprovede.

(2) Dlužník, popřípadě i další osoby, jsou povinny na výzvu správce daně umožnit místní šetření za účelem ohledání nemovité věci, která je předmětem daňové exekuce, a jejího příslušenství; výzva musí být oznámena nejméně 8 dnů před stanoveným termínem místního šetření. Neumožní-li dlužník, případně další osoby, ohledání nemovité věci a nelze-li v důsledku toho stanovit cenu nemovité věci, může si daňový exekutor zjednat přístup do nemovité věci dlužníka; § 80 odst. 2 a 4 se použije obdobně.

(3) Na základě výsledků ocenění podle odstavce 1 správce daně stanoví v rozhodnutí o výsledné ceně

a) nemovitou věc, která je předmětem daňové exekuce,

b) příslušenství nemovité věci, které je předmětem daňové exekuce,

c) výslednou cenu nemovité věci, která je předmětem daňové exekuce, a jejího příslušenství,

d) správci daně známé věcné břemeno, výměnek, nájemní právo, pachtovní právo a zákonné předkupní právo spojené s nemovitou věcí.

(4) Na návrh správce daně rozhodne soud místně příslušný podle sídla správce daně o zániku práva odpovídajícího závadě váznoucí na nemovité věci, která je předmětem daňové exekuce, pokud

a) hodnota této závady je zcela nepřiměřená obvyklé hodnotě obdobné závady v daném místě a čase nebo je hodnota této závady zcela nepřiměřená výhodě oprávněného z této závady, a

b) tato závada výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.

(5) Proti rozhodnutí o výsledné ceně se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení a dražbu lze nařídit až po právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí o výsledné ceně lze v případě podle odstavce 4 vydat až po právní moci rozhodnutí soudu.

(6) Rozhodnutí o výsledné ceně správce daně doručí dlužníkovi, tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu, případným spoluvlastníkům a osobám, o jejichž právech soud rozhodl podle odstavce 4.

(1) V případě dražby nemovité věci činí nejnižší dražební podání dvě třetiny stanovené výsledné ceny.

(2) Výši dražební jistoty správce daně stanoví podle okolností, nejvýše však polovinu nejnižšího dražebního podání; vydražitelem složená dražební jistota se započte na úhradu vydražené věci.

(3) Lhůta k úhradě nejvyššího dražebního podání stanovená v dražební vyhlášce běží ode dne právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce.

(4) Rozhodnutí o udělení příklepu správce daně doručí vydražiteli, dražiteli, který proti udělení příklepu vznesl výhrady, dlužníkovi, tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu, a případnému spoluvlastníkovi předmětné nemovité věci.

(5) Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu nebo rozhodnutí o předražku správce daně vyrozumí příslušný katastrální úřad o tom, že byly splněny podmínky pro přechod vlastnictví předmětné nemovité věci na vydražitele nebo předražitele.

(1) Proti rozhodnutí o udělení příklepu se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení.

(2) Proti rozhodnutí o udělení příklepu se mohou odvolat do 15 dnů ode dne ukončení dražby též osoby uvedené v § 196 odst. 1, kterým nebyla doručena dražební vyhláška a nezúčastnily se z tohoto důvodu dražby.

(3) O odvolání rozhodne odvolací orgán tak, že rozhodnutí o udělení příklepu potvrdí nebo změní tak, že se příklep neuděluje.

(4) O změně se rozhodne, pokud v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby nebo byl příklep udělen v důsledku porušení zákona při nařízení nebo provedení dražby.

(5) Rozhodnutí o odvolání se doručí do vlastních rukou odvolateli a těm, kterým bylo doručeno rozhodnutí o udělení příklepu.

(1) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup rozhodnutí o udělení příklepu za účelem uplatnění předražku podle občanského soudního řádu, a to spolu s údaji potřebnými pro toto uplatnění.

(2) Podpis navrhovatele na návrhu předražku, který není podán ústně do protokolu nebo elektronicky způsobem nevyžadujícím dodatečné potvrzení, musí být úředně ověřen.

(3) Správce daně nepřihlíží k návrhu předražku, pokud tento předražek není plně uhrazen ve lhůtě k podání návrhu předražku.

(4) Obdrží-li správce daně jeden nebo více návrhů předražku, po uplynutí lhůty k podání návrhu předražku vyzve vydražitele, aby do 3 dnů ode dne doručení této výzvy oznámil, zda zvyšuje svoje nejvyšší dražební podání na částku nejvyššího předražku. Marným uplynutím této lhůty právo vydražitele na zvýšení nejvyššího dražebního podání zaniká, a tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.

(1) Po uplynutí lhůty pro podání oznámení vydražitele o tom, zda zvyšuje svoje nejvyšší dražební podání na částku nejvyššího předražku, správce daně vydá rozhodnutí o předražku, ve kterém zruší rozhodnutí o udělení příklepu a rozhodne o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu nemovitou věc nabude.

(2) Rozhodnutí o předražku správce daně doručí

a) dlužníkovi,

b) vydražiteli,

c) tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu, a

d) všem, kdo učinili předražek.

(3) Proti rozhodnutí o předražku se jeho příjemce může odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení.

(4) Stane-li se předražitelem vydražitel, je povinen doplatit nejvyšší dražební podání na částku nejvyššího předražku ve lhůtě délkou shodné se lhůtou k úhradě nejvyššího dražebního podání stanovené v dražební vyhlášce. Lhůta pro doplacení předražku počíná běžet dnem, který následuje po dni právní moci rozhodnutí o předražku. Ustanovení § 226 odst. 1 se použije obdobně. Lhůtu pro doplacení předražku nelze navrátit v předešlý stav.

(5) Marným uplynutím lhůty pro doplacení předražku nebo prodloužené lhůty pro jeho doplacení se rozhodnutí o předražku zrušuje, o čemž správce daně vyrozumí vydražitele.

(1) Osobě, které nebyl příklep udělen, správce daně uhrazenou dražební jistotu vrátí do 30 dnů ode dne ukončení dražby.

(2) V případě, že dražitelé podali proti rozhodnutí o udělení příklepu odvolání, vrátí jim správce daně dražební jistotu do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o odvolání.

(1) Opakovanou dražbu lze nařídit nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne původní dražby z důvodu, že

a) nebylo učiněno ani nejnižší dražební podání,

b) v odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu bylo rozhodnuto, že se příklep neuděluje, nebo

c) rozhodnutí o udělení příklepu bylo zrušeno pro neuhrazení nejvyššího dražebního podání.

(2) Při první opakované dražbě činí nejnižší dražební podání 50 % výsledné ceny nemovité věci, při druhé opakované dražbě činí nejnižší dražební podání 40 % výsledné ceny nemovité věci, při třetí opakované dražbě činí nejnižší dražební podání 30 % výsledné ceny nemovité věci a při čtvrté a další opakované dražbě činí nejnižší dražební podání 25 % výsledné ceny nemovité věci.

(3) Došlo-li při dražbě k jejímu neprovedení z důvodu podle odstavce 1, lze další dražbu nařídit se shodným nejnižším dražebním podáním, pokud lze předpokládat, že nemovitá věc bude prodána.

(4) Došlo-li v době od předchozího stanovení výsledné ceny nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s ní spojených do doby, kdy má být nařízena opakovaná dražba, ke změně skutečností, které mohou mít vliv na její výši, může správce daně stanovit novou výslednou cenu; odstavec 2 se nepoužije.

(1) Správce daně může prodloužit lhůtu k úhradě nejvyššího dražebního podání na základě žádosti vydražitele podané před uplynutím stanovené lhůty k úhradě tohoto dražebního podání, a to nejvýše o 30 dnů; takto prodlouženou lhůtu nelze dále prodloužit ani navrátit v předešlý stav.

(2) Marným uplynutím lhůty k úhradě nejvyššího dražebního podání stanovené v dražební vyhlášce, nebo lhůty prodloužené podle odstavce 1 se rozhodnutí o udělení příklepu zrušuje a správce daně o této skutečnosti vyrozumí vydražitele.

(1) Vydražitel, který neuhradil nejvyšší dražební podání včas, je povinen nahradit správci daně náklady opakované dražby a škodu, která vznikla tím, že neuhradil nejvyšší dražební podání, a bylo-li při této dražbě dosaženo nižšího nejvyššího dražebního podání, i rozdíl na nejvyšším dražebním podání; na náhradu se započte jím složená dražební jistota.

(2) O výši náhrady podle odstavce 1 vydá správce daně rozhodnutí a současně stanoví lhůtu, ve které je vydražitel povinen doplatit částku, která nebyla uhrazena z dražební jistoty, popřípadě správce daně vrátí zbývající část dražební jistoty.

(3) Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně v případě, že vydražitel včas nedoplatil nejvyšší dražební podání na částku nejvyššího předražku. Na náhradu lze započíst uhrazené nejvyšší dražební podání.

(4) Včas neuhrazenou náhradu podle odstavců 1 až 3 spravuje správce daně, který vydal rozhodnutí o výši této náhrady, jako nedoplatek vydražitele nebo předražitele.

Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího dražebního podání, popřípadě po právní moci rozhodnutí o předražku a úhradě předražku nebo doplacení nejvyššího dražebního podání na částku nejvyššího předražku, správce daně bezodkladně vyzve věřitele, kteří podali přihlášku a jejichž přihláška nebyla odmítnuta, aby mu do 15 dnů ode dne doručení této výzvy sdělili výši své pohledávky a jejího příslušenství vyčíslenou ke dni právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a skutečnosti významné pro její pořadí. Po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.

(1) Z výtěžku dražby se uspokojí nejprve exekuční náklady. Dále se uspokojí věřitelé, jejichž pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem. Ostatní pohledávky se uspokojí podle jejich pořadí.

(2) Pro pořadí je rozhodující

a) u daňové pohledávky, pro kterou je nařízena daňová exekuce, den vydání exekučního příkazu,

b) u přihlášené daňové pohledávky den, kdy byla u správce daně přihlášena,

c) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,

d) u pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem práva den jeho vzniku,

e) u přihlášené pohledávky oprávněného z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu den, který stanoví tento jiný právní přepis.

(3) Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek dražby nestačí k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně.

(1) Správce daně na základě obdržených vyjádření podle § 228 rozhodne o rozvrhu výtěžku dražby, v němž jednotlivým věřitelům přizná nárok na úhradu pohledávky ve výši, která odpovídá jejich pořadí. Včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek.

(2) Rozhodnutí o rozvrhu správce daně doručí dlužníkovi a věřitelům, kteří podali přihlášku a jejichž přihláška nebyla odmítnuta.

(3) Přiznané částky správce daně vyplatí bez zbytečného odkladu po právní moci rozhodnutí o rozvrhu.

(4) Po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, a nepostupuje-li správce daně podle odstavce 5, se stává zbytek rozdělovaného výtěžku dražby vratitelným přeplatkem dlužníka, který správce daně vrátí i bez žádosti do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o rozvrhu.

(5) Zjistí-li správce daně z katastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitá věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, sdělí správce daně tuto skutečnost orgánu činnému v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Pokud správce daně od orgánu činného v trestním řízení do 30 dnů neobdrží sdělení, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, stává se zbytek rozdělovaného výtěžku dražby vratitelným přeplatkem dlužníka, který správce daně vrátí i bez žádosti do 15 dnů ode dne uplynutí této lhůty.

(1) Dnem právní moci rozhodnutí o rozvrhu zanikají zadržovací a zástavní práva nebo zajišťovací převod práva váznoucí na předmětu dražby.

(2) Pravomocné rozhodnutí o rozvrhu doručí správce daně příslušnému katastrálnímu úřadu. Toto rozhodnutí správce daně na žádost doručí také nabyvateli předmětu dražby.

(1) Plátce daně, který je povinen podle zákona vybrat nebo srazit daň nebo úhradu na zajištění daně (dále jen „daň vybíraná srážkou“), je povinen daň vybíranou srážkou odvést ve stanovené lhůtě a výši.

(2) Pokud plátce daně nesplní svoji povinnost, je povinen daň vybíranou srážkou odvést bezodkladně poté, co zjistil své pochybení.

(3) Zjistí-li správce daně, že plátce daně nesplnil svoji povinnost a v důsledku toho není daň vybíraná srážkou uhrazena, stanoví ji plátci daně k přímé úhradě.

Zanikne-li povinnost plátce daně vybírat daň srážkou před uplynutím kalendářního roku, je plátce daně povinen podat vyúčtování za jeho uplynulou část do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž byl naposledy povinen odvést daň vybíranou srážkou, popřípadě podat hlášení.

(1) Zjistí-li správce daně, že se částka, která byla plátcem daně vyúčtována, odchyluje od částky, která měla být plátcem daně sražena a odvedena, předepíše rozdíl mezi těmito částkami do evidence daní.

(2) Je-li rozdílem podle odstavce 1 zvyšována povinnost plátce daně srazit a odvést daň vybíranou srážkou, je tento rozdíl předepsaný plátci daně k přímé úhradě splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru.

(3) Je-li rozdílem podle odstavce 1 snižována povinnost plátce daně srazit a odvést daň vybíranou srážkou, vypořádá se tento rozdíl v rámci správy daní zajišťované plátcem daně. Pokud tento rozdíl nemůže být vypořádán, je plátce daně povinen vrátit neoprávněně sraženou částku poplatníkovi. Správce daně vrátí rozdíl podle odstavce 1 plátci daně do 30 dnů ode dne, kdy plátce daně prokáže vrácení neoprávněně sražené částky poplatníkovi.

(1) Dojde-li u daně vybírané srážkou k doměření daně po zjištění správcem daně, vzniká k této částce povinnost uhradit penále podle ustanovení § 251 odst. 1 písm. a).

(2) Úrok z prodlení u daně vybírané srážkou, který vznikl v důsledku skutečností, které nastaly před vydáním rozhodnutí o stanovení daně, se nepředepíše do evidence daní dříve než takto stanovená daň.

(1) Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně, může nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, požádat plátce daně o vysvětlení. V žádosti uvede důvody svých pochybností.

(2) Plátce daně je povinen podat poplatníkovi písemné vysvětlení do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel, a v téže lhůtě případnou chybu opravit a současně podat následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování správci daně.

(3) Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost na postup plátce daně správci daně, který je tomuto plátci daně místně příslušný, a to do 30 dnů ode dne, kdy poplatník obdržel od plátce daně vysvětlení. Nesplní-li plátce daně svoji povinnost podle odstavce 2, je poplatník oprávněn podat takovou stížnost správci daně do 60 dnů ode dne, kdy měl plátce daně podat poplatníkovi vysvětlení.

(4) V řízení o stížnosti na postup plátce daně se použije obdobně § 111 odst. 5 a § 112. Správce daně o stížnosti rozhodne tak, že stížnosti vyhoví nebo částečně vyhoví a současně uloží plátci daně zjednat nápravu ve stanovené lhůtě anebo stížnost zamítne. Rozhodnutí o stížnosti se oznamuje poplatníkovi i plátci daně.