Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 13. 1. 2026 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 75 188 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobce, že účastníci uzavřeli dne 10. 6. 2025 smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva“), jejímž předmětem byla rekonstrukce rodinného domu v , adresa, . Cena díla byla sjednána částkou 3 994 659,20 Kč včetně DPH podle cenové nabídky č. , číslo, a rozpočtu ze dne 6. 6. 2025. Žalobce zaplatil žalované zálohu 350 000 Kč a následně uhradil jednotlivé faktury za provedené vyklízecí a bourací práce v částkách 79 063 Kč, 218 397,04 Kč a 113 044 Kč. Další částku 84 700 Kč zaplatil subdodavateli žalované za projektovou dokumentaci. Po odkrytí konstrukcí stavby a po vyjádření projektanta žalovaná dne 3. 10. 2025 předložila novou cenovou nabídku na částku 5 810 913,92 Kč a rozpočet na částku 5 262 098 Kč. Dne 6. 10. 2025 následovala další cenová nabídka na částku 4 926 114,88 Kč a rozpočet na částku 4 219 826 Kč. Žalobce navýšený rozpočet neakceptoval, když žalovaná požadovala zvýšení ceny díla výrazně převyšující 10 % ceny stanovené podle původního rozpočtu a nejednalo se přitom o jednotlivé, konkrétně specifikované a odsouhlasené vícepráce, nýbrž o celkovou změnu a úpravu původního rozpočtu. Za této situace využil svého zákonného práva a dne 24. 10. 2025 od smlouvy odstoupil. Na základě smlouvy žalované uhradil fakturu č. , číslo, z 11. 6. 2025 na 350 000 Kč (zálohu, kterou žalovaná nepoužila na úhradu části provedeného díla), fakturu č. , číslo, z 3. 7. 2025 na 79 063 Kč, fakturu č. , číslo, z 6. 8. 2025 na 218 397,04 Kč, fakturu č. , číslo, z 2. 9. 2025 na 113 044 Kč, fakturu vystavenou společností , právnická osoba, (společnost byla subdodavatelem žalované) č. , číslo, z 3. 10. 2025 na 84 700 Kč, kterou mu byla účtována cena projektové dokumentace, ačkoliv dle smlouvy o dílo měla být cena projektové dokumentace součástí ceny díla a měla být účtována žalovanou, tj. celkem zaplatil 495 204,04 Kč. Vzhledem k tomu, že použil zákonný důvod k odstoupení od smlouvy dle § 2622 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nemůže se uplatnit čl. 4 odst. V. smlouvy, tj. že rozhodne-li se pro odstoupení od smlouvy, propadne poskytnutá záloha ve prospěch žalované. Vzhledem k tomu, že byl spotřebitelem, je ujednání čl. 4 odst. V. smlouvy neplatné. Předžalobní výzvu žalovaná převzala 5. 1. 2026 a pohledávka se tedy stala splatnou 12. 1. 2026.3. Žalovaná uvedla, že považuje odstoupení od smlouvy za neplatné, když pro odstoupení nebyly splněny zákonné ani smluvní podmínky. Nedošlo k žádnému nárůstu ceny ohledně prací a materiálu, jak byla sjednána ve smlouvě dle cenové nabídky č. , číslo, . Žalovaná postupovala v souladu s čl. 5 odst. I. smlouvy, ve kterém bylo uvedeno, že veškeré práce, které uvedená nabídka neobsahuje, bude žalobce se žalovanou samostatně posuzovat a žalovaná je bude naceňovat jako vícepráce. Důvodem odstoupení od smlouvy nemůže být nárůst ceny díla způsobený novými požadavky žalobce. V souvislosti s postupem žalobce jí vznikly administrativní náklady, uhradila první část projektu ve výši 116 900 Kč a odřekla zájemce o zakázku.4. Soud prvního stupně na podkladě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (body 3. až 6.), aplikoval ustanovení § 2586 odst. 1 a 2, § 2621 odst. 1, § 2622 odst. 3, § 1810 a § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobce využil svého práva odstoupit od smlouvy s ohledem na zvýšení ceny díla o více než 10 % ceny podle rozpočtu (i za situace, kdy žalobce požadoval změnit rozsah díla a žalovaná byla oprávněna tyto změny nacenit) a zároveň posoudil odstoupení od smlouvy jako platné a učiněné bez zbytečného odkladu. Požadavek žalobce na vrácení zaplacené zálohy byl posouzen jako nedůvodný, přičemž žalobu prvostupňový soud zamítl i za situace, kdy žalobce od smlouvy odstoupil podle § 2622 odst. 3 o. z. Žalobce byl v postavení spotřebitele ve smyslu § 1810 o. z., když smlouvu se žalovanou uzavřel jako fyzická osoba a žalovaná byla podnikatelem v oboru stavebnictví. Po citaci § 1813 odst. 1, 2 o. z. soud prvního stupně uzavřel, že pokud účastníci ujednání čl. 4 odst. V. smlouvy učinili za situace, kdy nebyla k dispozici projektová dokumentace pro rekonstrukční práce, nepovažoval prvostupňový soud takové ujednané za nepřiměřené, kdy bylo sjednáno, že pro případ odstoupení žalobce od smlouvy záloha automaticky propadne žalované (a to i v případě, že žalobce od smlouvy odstoupil podle § 2622 odst. 3 o. z.). Zároveň neshledal disproporci mezi čl. 4 odst. V. a čl. 4. odst. VI. smlouvy.5. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal nesprávné právní posouzení článku 4. odst. V. smlouvy. Podle jeho názoru toto ujednání sankcionuje objednatele i za oprávněný výkon zákonného práva odstoupit od smlouvy, bez vazby na rozsah plnění zhotovitele nebo na vznik škody. Nejde o odstupné podle § 1992 o. z., neboť ujednání se má uplatnit i po zahájení plnění, ani o smluvní pokutu podle § 2048 o. z., neboť odstoupení na základě zákona není porušením smluvní povinnosti. Dále namítal, že článek 4. odst. V. smlouvy je zneužívajícím ujednáním podle § 1813 o. z. Zakládá podle něho významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, neboť při odstoupení objednatele propadá celá záloha bez vyúčtování, kdežto při odstoupení zhotovitele se záloha vypořádává podle rozsahu provedeného díla a dodaného materiálu. Absence projektové dokumentace nemůže tuto nerovnováhu odůvodnit, neboť žalovaná jako profesionální zhotovitelka odpovídala za řádnou přípravu ceny a rozpočtu. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že zvýšení ceny nebylo vyvoláno zdražením původně rozpočtovaných položek ani jejím pochybením, nýbrž zjištěným technickým stavem stavby a novými požadavky žalobce. Žalobce byl na možnost zvýšení ceny upozorněn, smlouvu měl předem k dispozici a mohl její obsah připomínkovat. Žalované podle jejího tvrzení vznikla v důsledku ukončení smlouvy škoda, administrativní náklady a náklady související s připraveným materiálem, technikou a personálem.7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Podle § 2621 odst. 1 o. z. bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, nemůže zhotovitel požadovat zvýšení ceny za dílo, ani mají-li rozsah nebo nákladnost práce za následek překročení rozpočtu.9. Podle § 2622 odst. 1 o. z. byla-li však cena určena na základě rozpočtu daného s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný, může zhotovitel požadovat zvýšení ceny, objeví-li se v případě rozpočtu s výhradou nezaručené úplnosti při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy, a v případě rozpočtu s výhradou nezávaznosti, oč nevyhnutelně převýší náklady účelně vynaložené zhotovitelem náklady zahrnuté do rozpočtu. Nesouhlasí-li objednatel se zvýšením ceny, určí zvýšení ceny na návrh zhotovitele soud. Podle odstavce 2 zhotoviteli zaniká nárok na určení zvýšení ceny podle odstavce 1, jestliže neoznámí nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost. Podle odstavce 3 objednatel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, požaduje-li zhotovitel zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu. V tomto případě je objednatel povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.10. Skutková zjištění soudu prvního stupně nebyla odvoláním v rozhodném rozsahu zpochybněna a odvolací soud z nich vycházel. Zejména bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce smlouvu uzavíral jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná při jejím uzavření a plnění jednala v rámci své podnikatelské činnosti. Jednalo se proto o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 o. z. Právo objednatele odstoupit podle § 2622 odst. 3 o. z. představuje zákonný korektiv rizika spojeného s podstatným překročením rozpočtu. Jeho výkon není porušením smluvní povinnosti. Nelze jej proto bez dalšího zatížit sankcí, jejímž následkem by objednatel vedle úhrady již provedené části díla pozbyl také celou zálohu, bez ohledu na její vztah k rozsahu dosavadního plnění. Odvolací soud proto dovodil, že ujednání článku 4. odst. V. smlouvy nelze podle jeho obsahu posoudit jako smluvní pokutu podle § 2048 o. z. Smluvní pokuta utvrzuje splnění určité smluvní povinnosti a její vznik je spojen s porušením této povinnosti. Posuzované ujednání však neváže propadnutí zálohy na porušení konkrétní povinnosti žalobce, nýbrž na samotné odstoupení od smlouvy, tedy i na oprávněný výkon práva přiznaného zákonem. Nejde ani o odstupné podle § 1992 o. z. Odstupné je protiplněním za smluvně založenou možnost zrušit závazek jeho zaplacením. V projednávané věci žalobce nezrušil závazek zaplacením odstupného, nýbrž jednostranně odstoupil na základě zákonného důvodu. Nadto již obě strany podle smlouvy plnily, což použití mechanismu upraveného v § 1992 o. z. vylučuje.11. Při odvolacím jednání účastníci shodně uvedli, že cena díla byla určena na základě rozpočtu daného s výhradou nezaručené úplnosti ve smyslu § 2622 odst. 1 o. z. Učinili tak nespornými skutkové okolnosti, za nichž byla cena sjednána, zejména že cenová nabídka a rozpočet nezahrnovaly všechny činnosti, jejichž potřeba se mohla projevit až po odkrytí konstrukcí, a že tento způsob určení ceny byl oběma stranám při uzavření smlouvy znám. Odvolací soud z těchto shodných skutkových tvrzení vyšel podle § 120 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. Právní posouzení povahy ujednání provedl samostatně, kdy tento postup odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž mohou účastníci učinit nespornými skutkové okolnosti, nikoliv právní hodnocení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1478/2002). Odvolací soud proto nepřevzal pouhé označení smluvního ujednání účastníky, nýbrž zohlednil jejich shodná tvrzení o obsahu dohody a okolnostech sjednání ceny a následně uzavřel, že šlo o rozpočet s výhradou nezaručené úplnosti. V tomto směru lze odkázat na závěry soudu prvního stupně, který posoudil odstoupení od smlouvy jako platné a učiněné žalobcem bez zbytečného odkladu, neboť je odvolací soud posoudil jako zcela správné. Pro posouzení naplnění desetiprocentní hranice podle § 2622 odst. 3 o. z. odvolací soud od požadovaného zvýšení ceny odečetl cenu prací, jimiž žalobce dodatečně rozšířil původní předmět díla. Tyto práce nepředstavovaly zvýšení ceny původně rozpočtovaného díla z důvodu neúplnosti rozpočtu. Cenová nabídka konečného rozpočtu ze dne 6. 10. 2025 činila částku 4 926 114,88 Kč, od ní byla odečtena cena tepelného čerpadla , název, ve výši 258 689,76 Kč a cena prefabrikované garáže ve výši 246 000 Kč. Po jejich odečtení činilo zbývající zvýšení ceny částku 426 765,92 Kč. S ohledem na to, že 10 % původní ceny podle rozpočtu ve výši 3 994 659,20 Kč činilo částku 399 465,92 Kč se jedná o navýšení o více než 10 % původní sjednané ceny. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná požadovala zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu a žalobce byl proto oprávněn bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit podle § 2622 odst. 3 o. z.12. Odvolací soud však nemůže souhlasit se závěrem prvostupňového soudu, že následkem takového odstoupení je automatické propadnutí celé zálohy, když ustanovení § 2622 odst. 3 věta druhá o. z. přiznává zhotoviteli pouze část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.13. Podle § 1813 odst. 1 věty první o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle odstavce 2 zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy.14. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.15. Odvolací soud se dále zabýval porovnáním ustanovení čl. 4 odst. V. a čl. 4 odst. VI. smlouvy o dílo. Posuzovaná ujednání v předmětné smlouvě o dílo vytvářejí výrazně asymetrické vypořádání. Odstoupí-li objednatel, zhotovitel si podle jeho doslovného znění ponechá celou zálohu bez povinnosti prokázat rozsah provedeného díla, hodnotu dodaného materiálu, vzniklou škodu nebo účelně vynaložené náklady. Odstoupí-li naproti tomu zhotovitel, musí zálohu vrátit a smí odečíst pouze hodnotu započatého díla a dodaného materiálu. Rozdíl mezi oběma režimy není vyvážen žádným odpovídajícím právem spotřebitele. Významnou nerovnováhu nelze odůvodnit tím, že při uzavření smlouvy nebyla k dispozici projektová dokumentace. Tato okolnost mohla mít význam pro volbu způsobu určení ceny a pro možnost žalované požadovat její zvýšení podle § 2622 odst. 1 o. z. Nemůže však ospravedlnit, aby žalovaná při následném překročení rozpočtu o více než 10 % fakticky eliminovala zákonné právo spotřebitele na odstoupení tím, že jeho výkon spojí s automatickou ztrátou částky 350 000 Kč. Odvolací soud přihlédl i k tomu, že článek 4. odst. V. dopadá podle svého obecného znění na každé odstoupení objednatele v průběhu realizace, aniž rozlišuje důvod odstoupení. Zahrnuje tedy také případy, kdy objednatel odstupuje pro porušení povinnosti zhotovitele nebo z jiného zákonného důvodu. Takto široce formulovaná klauzule přesahuje legitimní zájem zhotovitele na úhradě skutečně provedeného díla a účelně vynaložených nákladů.16. Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavřel, že článek 4. odst. V. smlouvy v rozporu s požadavkem poctivosti zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalobce jako spotřebitele a je zneužívajícím ujednáním podle § 1813 o. z., přičemž žalobce se jeho zneužívající povahy výslovně dovolal. Podle § 1815 o. z. se proto k tomuto ujednání nepřihlíží. Za této situace žalovaná nemá právní důvod ponechat si zálohu pouze v důsledku odstoupení žalobce. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4604/2007 dovodil, že zálohou je v občanskoprávních vztazích míněna část platby poskytnutá předem, zpravidla před vznikem práva na zaplacení konečné platby smlouvou sjednané (ceny kupní, ceny díla, provize atd.), případně platba uhrazená ještě před uzavřením určité smlouvy (viz § 498 obč. zák.). Právním důvodem k poskytnutí zálohy je závazek k úhradě určité (konečné) sumy vyplývající z konkrétního smluvního ujednání. Principielně platí, že odpadne-li (nenastane-li) právní důvod, na jehož základě byla záloha jako částečné plnění poskytnuta, je třeba ji vrátit, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 890/2002). Přestože závěry Nejvyššího soudu vychází z přechozí právní úpravy, jsou dle názoru odvolacího soudu aplikovatelné i na daný případ. Vzhledem k obsahu smlouvy o dílo a ke shodným tvrzením účastníků, kdy je jednoznačné, že částku 350 000 Kč označili jako zálohu, přičemž odpadl právní důvod k jejímu poskytnutí, je namístě zálohu v celkové výši 350 000 Kč žalobci vrátit. Případný nárok podle § 2622 odst. 3 o. z. je omezen na část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu. Z provedených důkazů přitom vyplynulo, že žalovaná provedené vyklízecí a bourací práce žalobci samostatně vyúčtovala a žalobce vystavené faktury zaplatil. Sama žalovaná v e-mailu ze dne 10. 10. 2025 uvedla, že ostatní provedené práce jsou finančně vyrovnány. Netvrdila ani neprokázala, že by částka 350 000 Kč odpovídala další, dosud neuhrazené části provedeného díla podle rozpočtu. Po odstoupení tak odpadl právní důvod, pro který žalovaná zálohu přijala, a žalovaná je povinna ji žalobci vydat podle § 2993 o. z. Tvrzení žalované o škodě, administrativních nákladech a připraveném materiálu nemůže samo o sobě založit právo ponechat si celou zálohu. Žalovaná takový vzájemný nárok co do důvodu a výše řádně neuplatnila ani neprokázala.17. Žalobce žalovanou předžalobní výzvou doručenou dne 5. 1. 2026 vyzval k vrácení zálohy a poskytl jí lhůtu k plnění do sedmi dnů od doručení výzvy. Od 13. 1. 2026 je proto žalovaná v prodlení. Žalobci náleží požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.18. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.19. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení před soudem prvního stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 14 000 Kč a z nákladů právního zastoupení. Zástupci žalobce náleží při tarifní hodnotě 350 000 Kč podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), mimosmluvní odměna ve výši 9 700 Kč za jeden úkon právní služby. V řízení před soudem prvního stupně učinil zástupce žalobce pět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, písemné podání ze dne 19. 3. 2026 a účast při jednání dne 12. 5. 2026. Odměna za těchto pět úkonů činí 48 500 Kč. Dále žalobci náleží pět paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2 250 Kč, a 21 % DPH ve výši 10 657,50 Kč. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak činí celkem 75 407,50 Kč. Náklady odvolacího řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 17 500 Kč a z nákladů právního zastoupení. Zástupci žalobce náleží odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t., a to za sepis odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, ve výši 19 400 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, tedy 900 Kč, a 21 % DPH ve výši 4 263 Kč. Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 42 063 Kč. Celkové náklady řízení před soudy obou stupňů činí 117 470,50 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.20. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení rozsudku byla celková částka nákladů uvedena chybně, postupoval odvolací soud podle § 164 o. s. ř. a výrokem III. chybu v počtech ve výroku II., a to částku 120 971 Kč, opravil na správnou částku 117 470,50 Kč.