53 Co 76/2026-134 – Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 48 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem zamítl i nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 800 Kč od 16. 11. 2022 do 28. 11. 2022 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení části faktury č. , číslo, ze dne 1. 11. 2022 za právní služby poskytnuté žalované v měsíci říjnu 2022 (dále jen „faktura“) na základě smlouvy o trvalé spolupráci uzavřené dne 15. 6. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou (dále jen „smlouva“) s tím, že od 1. 5. 2022 se účastnice dohodly na zvýšení měsíční pevné odměny na 120 000 Kč.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná vyplatila žalobkyni bonusové odměny na roční bázi, vyplácené zálohově měsíčně. Žalobkyně v říjnu 2022 žalované neposkytla služby řádně a v dohodnutém rozsahu, a nemá proto právo na odměnu. Byla jí vyplacena jen proto, aby se tím žalovaná nemusela zabývat. Pokud všechny částky nad 80 000 Kč bez DPH byly vyplacené bez právního důvodu, žalobkyně se na úkor žalované bezdůvodně obohatila. Žalovaná v tomto smyslu podle § 98 o. s. ř. tyto částky „započítává“ oproti žalované částce.4. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení, provedených listinných důkazů, účastnické výpovědi žalobkyně a výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 11. až 22.). Po citaci § 2430, § 2438 odst. 1, § 564 a § 1758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a rozboru teoretických východisek ohledně zjišťování vůle stran při výkladu právního jednání a možného opuštění výhrady formy právního jednání uzavřel, že účastnice výhradu formy vymíněné ve smlouvě neopustily. Sama žalobkyně si toho byla vědoma, jak plyne z její komunikace se svědkem , jméno FO, ze dne 22. 8. 2022 o tom, že bezúspěšně vyjednávala se žalovanou o změně smlouvy ohledně výše měsíční odměny a že změna smluvního ujednání v čl. 5.1. nenastala. Prvostupňový soud přisvědčil žalobkyni, že za období od srpna 2021 do února 2022 jí žalovaná zasílala částku 100 000 Kč bez DPH. Pokud však žalovaná počínaje měsícem květen 2022 poukazovala žalobkyni 145 200 Kč (odpovídající částce 120 000 Kč a DPH), potom počátek tohoto období odpovídá vyjednávání žalobkyně se žalovanou v tom smyslu, že místo jednorázové bonusové odměny by uvítala vyšší měsíční odměnu v částce 130 000 Kč a DPH. Soud prvního stupně tak měl za to, že si účastnice nakonec po vyjednávání dohodly, že za splnění určitých podmínek bude bonusová odměna vyplácena žalobkyni skutečně každý měsíc ve výši 40 000 Kč vedle pevné sjednané měsíční odměny v částce 80 000 Kč, a to za splnění podmínek, jejichž obsahové znění žádná z účastnic neprokázala. To koresponduje i se zprávou odeslanou žalobkyní svědku , jméno FO, v srpnu 2022. Nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že nárok na měsíční paušální částku měla bez ohledu na to, zda do kanceláře žalované docházela. Rozsah paušálně odměňované činnosti pro žalobkyni byl stanoven v čl. 2.1. smlouvy a dále o tom svědčí ujednání ve smlouvě o poměrném krácení odměny po dobu nemoci či úrazu se snížením odměny v čl. 3.12 smlouvy. Z toho plyne, že bonusová odměna byla výkonnostní, případně závislá na finančním přínosu žalobkyně žalované. Nicméně žalobkyně postavila své žalobní tvrzení na tom, že měla nárok na smluvenou měsíční paušální částku v říjnu 2022 ve výši 120 000 Kč a DPH, nikoliv na tom, že splnila podmínky k zaplacení bonusové odměny v částce 40 000 Kč a DPH, a proto obsah těchto podmínek a jejich naplnění stran žalobkyně nezjišťoval. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Předně namítá jiné vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud prvního stupně zcela opomenul skutečnost, že částka 80 000 Kč a DPH byla žalovanou uhrazena až 13 dní po splatnosti, dále bez existence jakýchkoliv důkazů a změny okolností změnil předběžný právní názor sdělený stranám v rámci prvního jednání ve věci (navýšení paušální odměny za prokázané) a dále nepřihlédl k fundamentální změně argumentace žalované ohledně důvodu k nezaplacení odměny za říjen 2022. Vytkla soudu prvního stupně nesprávný skutkový závěr, že dohoda o navýšení odměny na, Anonymizováno, 120 000 Kč nebyla prokázána. Poukázala na nepopiratelnou praxi stran, kdy došlo k ústnímu navýšení odměny nejprve v únoru 2021 na částku 100 000 Kč a DPH a následně od května 2022 na částku 120 000 Kč a DPH. Žalovaná tyto částky žalobkyni pravidelně platila. Nesprávně proto posoudil otázku, zda došlo k dohodě o opuštění výhrady písemné formy změn smlouvy, když existence takové dohody je mezi stranami nesporná. Soud prvního stupně chybně vyložil smlouvu, když vázal odměnu na časový rozsah poskytnutých služeb, docházení do kanceláře a finanční přínos pro žalobkyni, což smlouva neobsahuje. Zdůraznila, že žalovaná existenci bonusového schématu nikterak neprokázala, její tvrzení o nastavení bonusu jsou v rozporu s reálnými platbami, a přesto dospěl k závěru o jeho existenci. Výklad právního jednání učiněný prvostupňovým soudem považuje za nesprávný a vedoucí k absurdním důsledkům. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a uložil žalované povinnost uhradit jí částku 48 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 11. 2022 do zaplacení, dále povinnost uhradit jí úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 800 Kč od 16. 11. 2022 do 28. 11. 2022 a náklady řízení.6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Předně poukazuje na to, že tvrzení žalobkyně, že odměna podle smlouvy nebyla žádným způsobem navázána na rozsah poskytnutých právních služeb, je v rozporu se zněním smlouvy a výsledky dokazování. Žalobkyně neprokazovala, že by v říjnu 2022 žalované jakékoliv služby poskytla, a plnila tak své povinnosti podle smlouvy. Nevznikl jí proto za tento měsíc nárok na odměnu. Opírala-li svůj nárok o docházku do kanceláří žalované v říjnu 2022, pak tento závěr nemá podklad v provedeném dokazování, ani není relevantní pro závěr o plnění povinností podle smlouvy. Žalobkyni tak nemůže náležet ani úrok z prodlení, a to ani pokud by doručila žalované včas fakturu za měsíc říjen 2022. Žalovaná prokázala, že nedošlo ke změně smlouvou sjednané paušální odměny ve výši 80 000 Kč a že se žalobkyní ústně sjednala bonusovou část odměny za poskytování služeb, která též byla se žalobkyní za předchozí období vyúčtována. Žalovaná tvrdí, že prostředky obdržené z tohoto vyúčtování nebyly sjednaným bonusem, ale dobrovolným plněním žalované. Žalovaná nepokládá dohodu založenou na součtu hodin a služeb poskytnutých a vyfakturovaných za určité období za nijak komplikovanou, nesmyslnou a neobvyklou. Takové odvození bonusové složky je zcela logické a běžné. Má za to, že výpověď svědka , jméno FO, , ani obsah , aplikace, komunikace nemá vypovídající hodnotu, a to i s ohledem na jeho postavení manžela. Není možné učinit závěr, že se strany odchýlily od dohody, že smlouva bude měněna pouze písemně. Žalovaná nadto namítá, že se potýkala s následky vadného plnění žalobkyně a snažila se minimalizovat hrozící škodu. Její jednání tak nemůže být nepoctivé.7. Žalobkyně podala odvolání i proti doplňujícímu rozsudku. Namítá, že je nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně neodůvodnil zamítnutí nároku na úrok z prodlení a neuvedl skutkové ani právní úvahy, z nichž vycházel. Rozhodnutí tak trpí vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a zasahuje do jejího práva na spravedlivý proces. Současně mu vytýká, že bez vlastní argumentace pouze převzal závěry původního rozsudku, který je již napaden odvoláním. Namítá rovněž nesprávné právní posouzení věci. Zdůrazňuje, že žalovaná uhradila částku 96 800 Kč až dne 28. 11. 2022, přestože byla splatná dne 15. 11. 2022, a dostala se proto do prodlení. Soud prvního stupně nevysvětlil, proč jí nenáleží úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná sama uznala a následně zaplatila. Otázka úroku z prodlení je přitom závislá na nesprávně posouzeném základu věci, proti němuž již brojí podaným odvoláním.8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozsudky včetně řízení, která jejich vydání předcházela (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně jsou důvodná. Nepřezkoumatelnost doplňujícího rozsudku nedovodil, neboť i přes nedostatky jeho odůvodnění měla žalobkyně možnost proti němu v odvolání formulovat své námitky, a postupem soudu prvního stupně jí tak nemohla být způsobena újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 nebo usnesení sp. zn. 30 Cdo 3102/2014).9. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda řízení před soudem prv