7 Afs 73/2018 — Nejvyšší správní soud

29 Af 20/2016- 97 - text  18 29 Af 20/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Česká republika – Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11. 12. 2015, č. j. ÚOHS-R169/2014/VZ-43750/2015/322/KMr takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Dne 17. 10. 2008 uveřejnil žalobce coby centrální zadavatel v Informačním systému o veřejných zakázkách pod ev. č. 60023690 a dne 21. 10. 2008 v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 2008/S204-271509 oznámení jednacího řízení s uveřejněním za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Uzavření rámcové smlouvy na poskytování licencí k produktům Microsoft“ (dále též „veřejná zakázka“). Vybraným uchazečem zadávacího řízení veřejné zakázky se stala společnost Fujitsu Technology Solutions s.r.o. (dále též „vybraný uchazeč“), s nímž žalobce dne 1. 12. 2008 uzavřel rámcovou smlouvu za účelem plnění předmětu veřejné zakázky (dále jen „rámcová smlouva“). 2. Dne 15. 7. 2011 uzavřeli žalobce a osoba zúčastněná na řízení jako zadavatel (dále též „MPSV“) s vybraným uchazečem „Prováděcí smlouvu č. 85/2011“ (dále jen „prováděcí smlouva“), jejímž předmětem byl požadavek žalobce na poskytnutí licencí a služeb k produktům Microsoft dle požadavků MPSV, na jehož účet byla prováděcí smlouva uzavřena, a závazek vybraného uchazeče tyto licence a služby k produktům Microsoft MPSV poskytnout, a to v souladu s podmínkami rámcové smlouvy a prováděcí smlouvy. K prováděcí smlouvě následně uzavřeli žalobce a MPSV s vybraným uchazečem postupně šest dodatků, a to ve dnech 1. 8. 2011 (dodatek č. 1), 11. 10. 2011 (dodatky č. 2 a č. 3), 21. 11. 2011 (dodatek č. 4), 28. 11. 2011 (dodatek č. 5) a 27. 12. 2011 (dodatek č. 6), jejichž předmětem bylo rozšíření předmětu plnění – služeb vymezených v prováděcí smlouvě a úprava smluvních podmínek. 3. Podáním ze dne 2. 4. 2012 se na žalovaného obrátila společnost STUDENT AGENCY, s. r. o., s návrhem na uložení zákazu plnění prováděcí smlouvy č. 85/2011 a jejích dodatků č. 1, č. 5 a č. 6. Dne 10. 5. 2012 žalovaný zahájil z moci úřední řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), žalobcem a MPSV, jelikož na základě předložené dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnost, zda při uzavření prováděcí smlouvy a jejích dodatků č. 1 až č. 6 postupovali v souladu s § 21 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Podáním ze dne 24. 5. 2012 se na žalovaného obrátila společnost OKsystem, a. s., s návrhem na uložení zákazu plnění dodatků č. 5 a č. 6. 4. Dne 23. 7. 2012 žalovaný svými usneseními jednak spojil tři výše uvedená řízení k provedení ve společném řízení, vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S196,259,303/2012/VZ, jednak ze společného řízení vyloučil část věci týkající se možného spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách při uzavření prováděcí smlouvy a jejích dodatků č. 1 až č. 4; toto řízení bylo nadále vedeno pod sp. zn. ÚOHS-S438/2012/VZ. 5. Žalovaný v průběhu obou správních řízení dospěl k dílčímu závěru, že projednávané věci závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Vzhledem k tomu, že tyto posuzované skutečnosti se sice odlišovaly co do rozsahu předmětů přezkoumávaných smluv, resp. dodatků, nicméně spolu věcně souvisely a společně tvořily více či méně formální a logický celek, žalovaný proto ustanovil znalce současně k posouzení zjištěného skutkového stavu jak ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S196,259,303/2012/VZ, tak ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S438/2012/VZ. Konkrétně dne 7. 8. 2012 usnesením č. j. ÚOHS-S196,259,303/2012/VZ-14731/2012/511/Mon, ustanovil znalce v oboru autorského práva a v oboru kybernetika, v odvětví výpočetní technika, prof. Ing. V. S., CSc. LL.M., který dne 18. 10. 2012 vypracovaný znalecký posudek předložil žalovanému (dále jen „znalecký posudek č. 1“). Dne 30. 10. 2012 nicméně žalovaný usnesením č. j. ÚOHS-S196,259,303/2012/VZ-20189/2012/511/Mon ustanovil k témuž účelu dalšího znalce v oboru kybernetika, v odvětví výpočetní technika, Ing. T. K., Ph.D., který svůj vypracovaný znalecký posudek předložil žalovanému dne 13. 12. 2012 (dále jen „znalecký posudek č. 2“). 6. Dne 26. 4. 2013 žalovaný vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S438/2012/VZ-7738/2013/511/Mon, ve kterém mimo jiné konstatoval, že žalobce a MPSV se dopustili správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách tím, že nedodrželi postup stanovený v § 21 zákona o veřejných zakázkách, když veřejnou zakázku na poskytování služeb obsažených v dodatku č. 1 k prováděcí smlouvě nezadali některou z forem zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Dále v něm žalovaný konstatoval, že žalobce a MPSV se dopustili téhož správního deliktu rovněž tím, že nedodrželi postup stanovený v § 89 odst. 8 a v § 92 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, když při zadání veřejné zakázky na poskytování služeb obsažených v dodatcích č. 2 až č. 4 provedli podstatné změny ve smluvních ujednáních, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Za uvedené správní delikty proto žalovaný žalobci i MPSV uložil podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách každému pokutu ve výši 1.000.000 Kč, splatnou ve lhůtě dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. 7. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podali žalobce i MPSV rozklady, po jejichž projednání předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda ÚOHS“) rozhodnutím ze dne 27. 11. 2013, č. j. ÚOHS-R142,145/2013/VZ-22984/2013/310/Pse, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, přičemž jej zavázal právním názorem v tom směru, aby se při novém projednání věci přezkoumatelným způsobem zabýval jednak otázkou existence odpovědnosti žalobce coby zadavatele za porušení zákona při provádění centrálního zadávání podle § 3 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, jednak otázkou ukládání pokut včetně uplatnění zásady absorpce při určení jejich výší. 8. Žalovaný následně dne 15. 5. 2014 vydal nové rozhodnutí č. j. ÚOHS-S438/2012/VZ-10217/2014/511/Mon, v jehož výroku I. konstatoval, že samotný žalobce se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 zákona o veřejných zakázkách, když veřejnou zakázku na poskytování služeb obsažených v dodatku č. 1 k prováděcí smlouvě nezadal některou z forem zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 1 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ve výrocích II. až IV. žalovaný konstatoval, že žalobce se dopustil téhož správního deliktu rovněž tím, že nedodržel postup stanovený v § 89 odst. 8 a v § 92 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, když při zadání veřejné zakázky na poskytování služeb obsažených v dodatcích č. 2 až č. 4 provedl podstatné změny ve smluvních ujednáních (konkrétně v ujednáních o náhradě škody a smluvních pokutách stanovených v rámcové smlouvě), přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Výrokem V. proto žalovaný za spáchání předmětných správních deliktů uložil žalobci podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách pokutu ve výši 600.000 Kč splatnou do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Výrokem VI. žalovaný rozhodl, že se správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách žalobcem a MPSV, kterého se měli dopustit tím, že prováděcí smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a vybraným uchazečem na účet MPSV zadali podle rámcové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a vybraným uchazečem, zastavuje, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce. O zastavení správního řízení žalovaný rozhodl rovněž ve výroku VII., a to v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách ve vztahu k MPSV, neboť nezjistil skutečnosti, které by vedly k závěru, že ke spáchání uvedených správních deliktů došlo jednáním či opomenutím ze strany MPSV. 9. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, v němž namítal jak řadu procesních vad správního řízení (zejména pak při hodno