4 As 57/2018 — Nejvyšší správní soud

10 A 11/2018- 55 - text 15 pokračování 10A 11/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: Ing. D. U., Ph.D. bytem zastoupeného JUDr. Yvetou Janákovou, advokátkou sídlem Příkop 27/2a, Brno proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu sídlem Jindřišská 34 110 00 Praha 1 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nerozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 10. 2017 takto: I. Žalovaný je povinen rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 10. 2017 ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů ve výši 8.800 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Yvetě Janákové, advokátce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného služebního orgánu. Nečinnost žalovaného spatřuje žalobce v tom, že žalovaný dosud nerozhodl o odvolání proti rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva životního prostředí (dále též „státní tajemník“) ze dne 5. 10. 2017 ve věci žádosti žalobce o přiznání a vyplacení odchodného podle § 115 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále též „zákon o státní službě“). II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě shrnul, že v důsledku dlouhodobého pozbytí způsobilosti vykonávat dosavadní službu, byl podle § 62 odst. 1 ve spojení s § 61 odst. 2 písm. a) zákona o státní službě zařazen dne 18. 7. 2016 mimo výkon služby. Původně žalovaný státní tajemník dne 19. 1. 2017 pod č. j. 2021/ENV/17, rozhodl podle § 72 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 72 odst. 4 zákona o státní službě o skončení služebního poměru žalobce po uplynutí 10 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a dále o tom, že žalobci bude dle § 72 odst. 2 zákona o státní službě vyplaceno odbytné ve výši 581.880 Kč, a to v nejbližším výplatním termínu po skončení služebního poměru. 3. Žalobce poté podal dne 10. 2. 2017 žádost o přiznání a vyplacení odchodného podle § 115 zákona o státní službě. Žádost odůvodnil tím, že na služební cestě, na kterou byl služebním úřadem vyslán, utrpěl při dopravní nehodě dne 5. 11. 2013 služební úraz ve smyslu § 124 odst. 2 zákona o státní službě, a že v důsledku tohoto služebního úrazu se stal jeho zdravotní stav dlouhodobě nepříznivým. Žalobce je toho názoru, že rozhodne-li služební orgán o skončení služebního poměru uzavřeného na dobu neurčitou podle § 72 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 72 odst. 4 zákona o státní službě, má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného podle § 72 odst. 2 zákona o státní službě. Současně podle žalobce platí, že pokud byla dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost k výkonu služby zapříčiněna výkonem služby, náleží dotčenému státnímu zaměstnanci vedle odbytného ještě odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu podle § 115 odst. 1 zákona o státní službě. 4. Žalobce je toho názoru, že státní tajemník byl povinen na základě § 160 zákona o státní službě o žádosti o přiznání a vyplacení odchodného řádně rozhodnout ve smyslu § 67 a § 68 správního řádu, a to ve lhůtě podle § 71 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále též „správní řád“) do 30 dnů od zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že takto nebylo o žádosti rozhodnuto, vyzval žalobce státního tajemníka dopisem ze dne 17. 8. 2017 ke zjednání nápravy a k rozhodnutí o podané žádosti. K tomuto dopisu byl žalobci pouze zaslán přípis zástupce státního tajemníka ze dne 28. 8. 2017, č. j. MZP/2017/260/502, jímž byl žalobce informován o krocích, které jsou ve věci jeho žádosti činěny. Dále byl žalobci zaslán dopis ze dne 5. 10. 2017, č. j. ENV/2017/27493, v němž mu bylo sděleno, že na základě stanoviska náměstka ministra vnitra pro státní služby RNDr. J. P. trvá Ministerstvo životního prostředí na původním zamítnutí jeho žádosti. Žalobce zdůraznil, že žádné „původní zamítnutí žádosti“ ve formě řádného rozhodnutí podle § 67 a násl. správního řádu však doposud státní tajemník nevydal. Žalobce dále uvedl, že dne 13. 11. 2017 podal nadřízenému orgánu (tj. nynějšímu žalovanému) podnět k odstranění nečinnosti dle § 80 správního řádu. 5. V souhrnu považuje žalobce postup státního tajemníka, který o podané žádosti dosud řádně nerozhodl, za porušení ustanovení § 159 a § 160 zákona o státní službě, jakož i za porušení § 2, § 6, § 67, § 68, § 71 správního řádu. Žalobce je rovněž toho názoru, že nečinností státního tajemníka rovněž bylo porušeno právo žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 6. Původní žalovaný - státní tajemník Ministerstva životního prostředí ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobce o přiznání a vyplacení odchodného odmítl dopisem ze dne 8. 3. 2017, č. j. 1489/ENV/17. Neztotožnil se s názorem žalobce, že byl povinen na základě žádosti povinen zahájit a vést řízení o přiznání odchodného. Podle státního tajemníka se toto řízení zahajuje podle ustanovení § 46 správního řádu. Rozhodnutí o něm je součástí rozhodnutí o skončení služebního poměru – v tomto případě tedy mělo být součástí rozhodnutí ze dne 19. 1. 2017, č. j. 2012/ENV/17. Státní tajemník je proto přesvědčen, že správně nezahájil správní řízení, nýbrž o nedůvodnosti žádosti vyrozuměl žalobce ve smyslu § 42 správního řízení dopisem ze dne 5. 10. 2017, č. j. ENV/2017/27493. 7. Původní žalovaný státní tajemník dále poukázal na to, že v žalobcově věci jde o souběh nároků na odbytné a odchodné podle § 72 odst. 1 písm. d) a § 115 zákona o státní službě v totožné výši dvanáctinásobku měsíčního platu a že tento souběh je vyloučen. Poukázal na to, že poradní sbor náměstka ministra vnitra pro státní službu dne 8. 9. 2017 dospěl k závěru, že státní zaměstnanec má v případě tohoto souběhu nárok pouze na odchodné. Pokud by odbytné bylo v případě žalobce nižší než odchodné, měl by nárok na doplatek, v daném případě však rozdíl není žádný. 8. Původní žalovaný státní tajemník závěrem dodal, že žalobce dne 13. 11. 2017 adresoval náměstku ministra vnitra pro státní službu podnět k odstranění nečinnosti podle § 80 správního řádu, který byl vyřízen dopisem ze dne 15. 1. 2018, č. j. MV – 13277-5/OSK-2017 a shledán nedůvodným; stejně tak nebyly shledány důvody pro zrušení či změnu výroku rozhodnutí o skončení služebního poměru. III. Další procesní postup 9. Městský soud v Praze při předběžném posouzení věci dospěl k závěru, že původní žalovaný státní tajemník Ministerstva životního prostředí rozhodl o žádosti o odchodné ze dne 9. 2. 2017 vyrozuměním ze dne 5. 10. 2017, které je tak rozhodnutím v materiálním smyslu. V souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2018, č. j. 4 As 57/2018 - 78, proto žalobce o tomto svém právním názoru poučil usnesením ze dne 31. 5. 2019, č. j. 10 A 11/2018 – 31 a vyzval žalobce k opravě žaloby; konkrétně k úpravě označení žalovaného správního orgánu, vůči jehož nečinnosti se žalobce domáhá ochrany. 10. Žalobce žalobu opravil dne 10. 7. 2019 tak, že žalovaným je náměstek ministra vnitra pro státní službu jako nadřízený služební orgán dle § 162 odst. 4 zákona o státní službě. Doplnil, že proti rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 10. 2017 č.j. ENV/2017/27493, které neobsahovalo poučení o odvolání a odvolací lhůtě ve smyslu § 83 správního řádu, podal dne 13. 11. 2017 v zákonem stanovené lhůtě dle § 83 odst. 2 správního řádu odvolání právě pro případ, pokud by přípis ze dne 5. 10. 2017 byl považován za rozhodnutí v materiálním smyslu. Své odvolání přitom označil jako „Podnět k odstranění nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád“ a adresoval je náměstku ministra vnitra pro státní službu a zaslal jej žalovanému prostřednictvím datové schránky právního zástupce. 11. Městský soud v Praze o svém právním názoru, že vyrozumění ze dne 5. 10. 2017 je rozhodnutím v materiálním smyslu, poučil dne 15. 8. 2019 též žalovaného náměstka ministra vnitra pro státní službu, seznámil jej se žalobou i s její pozdější úpravou od žalobce. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dle jeho názoru postupoval v souladu s právními předpisy, když podání žalobce ze dne 13. 11. 2017, označené jako „Podnět k odstranění nečinnosti dle § 80 správního řádu“ posoudil jako podnět k zahájení přezkumného řízení, resp. k přezkoumání rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva životního prostředí, č.j. 2021/ENV/17 ze dne 19. ledna 2017, jímž bylo rozhodnuto o skončení služebního poměru žalobce a přiznání odbytného podle § 72 odst. 2 zákona o státní službě. 13. Podle jeho názoru odchodné institutem, o kterém příslušný služební orgán rozhoduje z moci úřední v zásadě společně se skončením služebního poměru státního zaměstnance z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu