4 As 53/2007 — Nejvyšší správní soud

4 As 53/2007- 80 - text č. j. 4 As 53/2007 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: O. z. o. k. b. v. B. – K., R. a J., občanské sdružení, zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Brno, Dvořákova 13, proti žalovanému: ředitel Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2007, č. j. 31 Ca 124/2006 - 46, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2007, č. j. 31 Ca 124/2006 - 46, s e z r u š u j e . II. Návrh žalobce podaný u Krajského soudu v Brně dne 11. 7. 2006 s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení před Krajským soudem v Brně, ani na náhradu nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem. IV. Žalovanému s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 3000 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 11. 7. 2006 domáhal zrušení (fiktivního) rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje o odepření informací ze dne 3. 3. 2006 a zrušení (fiktivního) rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Jihomoravského kraje o odvolání žalobce ze dne 9. 5. 2006. Postup výše uvedených subjektů při aplikaci zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „zákon o informacích”) byl podle žalobce zcela nesprávný, neboť vykazoval množství vad procesního charakteru a nezákonnost. Tím bylo porušeno právo žalobce na svobodný přístup k informacím podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a podle § 4 a § 14 odst. 3 písm. c) zákona o informacích. Podle názoru žalobce napadená správní rozhodnutí v obou stupních trpí nepřezkoumatelností spočívající v absolutním nedostatku důvodů, neboť se jedná o fiktivní rozhodnutí existující toliko v právní sféře, která nejsou hmotně vyjádřena a proto z podstaty věci postrádají zákonem stanovenou formu i obsah. Žalobce dále uvedl, že dne 16. 2. 2006 byla do elektronické podatelny žalovaného doručena žádost o poskytnutí informací podle zákona o informacích, jíž se žalobce domáhal poskytnutí pěti souborů informací vztahujících se k vyjádření učiněného vedoucím odboru dopravy Krajského úřadu Jihomoravského kraje Doc. Ing. P., CSc., dne 11. 2. 2006 na ČT 1 v pořadu Týden v regionech. Žalovaný zaslal žalobci sdělení ze dne 1. 3. 2006, č. j. JMK 21709/2006. Dne 6. 3. 2006 žalobce obdržel výzvu s poučením, že je zásilka obsahující výše uvedené sdělení žalovaného připravena k vyzvednutí na poště. Žalobce si zásilku vyzvedl dne 10. 3. 2006. Podle žalobce z dikce ust. § 14 odst. 3 písm. c) zákona o informacích vyplývá, že lhůta pro poskytnutí požadované informace je lhůta propadná. Ve lhůtě tedy nestačí informace žadateli odeslat, nýbrž mu musejí být doručeny, nebo mu musí být alespoň doručena doprovodná informace, že požadované informace jsou připraveny k převzetí. Za takovou doprovodnou informaci žalobce považuje oznámení provozovatele poštovních služeb ze dne 6. 3. 2006 o uložení zásilky a výzvu k jejímu vyzvednutí. Vzhledem ke skutečnosti, že posledním dnem lhůty pro poskytnutí informace byl den 3. 3. 2006, bylo uvedené sdělení žalovaného, které mělo požadované informace obsahovat, doručeno až po lhůtě stanovené v § 14 odst. 3 písm. c) zákona o informacích. Ze sdělení žalovaného vyplývalo, že jde o reakci na žádost žalobce ze dne 16. 2. 2006, avšak požadované informace tímto sdělením poskytnuty nebyly. Žalobce má za to, že jelikož žalovaný požadované informace neposkytl, ani nevydal rozhodnutí, kterým by odepřel poskytnout informace podle § 15 odst. 1 zákona o informacích, nastala podle § 15 odst. 4 téhož zákona ke dni 3. 3. 2006 právní fikce rozhodnutí, kterým povinný subjekt podání informací odepřel. Žalobce následně dne 13. 3. 2006 podal prostřednictvím žalovaného odvolání k řediteli Krajského úřadu JMK. Žalovaný předal spisový materiál podle ust. § 88 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád”), nadřízenému orgánu - Ministerstvu vnitra, které usnesením ze dne 19. 4. 2006, č. j. ODK-708/2-2006, postoupilo odvolání žalobce řediteli Krajského úřadu JMK jako orgánu věcně příslušnému k rozhodnutí. Ředitel krajského úřadu JMK však o odvolání v zákonné lhůtě 15 dnů podle § 16 odst. 3 zákona o informacích nijak nerozhodl, čímž podle žalobce nastala dne 9. 5. 2006 fikce rozhodnutí v druhém stupni, spočívající v tom, že žalovaný odvolání žalobce ze dne 12. 3. 2006 zamítl a napadené (fiktivní) rozhodnutí o odepření informací ze dne 3. 3. 2006 potvrdil. Žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.”) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 7. 2006, č. j. 31 Ca 124/2006 – 22, žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zpochybnil s poukazem na obsah stanov žalobce oprávnění předsedy sdružení k podání žaloby. Dále konstatoval, že žalobcem požadované informace se nevztahují k působnosti žalovaného, na čemž nic nemění to, že žalobci nad rámec svých povinností a s ohledem na zásadu dobré správy poskytl kopie dokumentů, které byly požadovány a které měl k dispozici. V oblasti plánování a výstavby dálnic a rychlostních silnic, z níž žalobce žádal poskytnutí informací, není podle názoru žalovaného působnost krajského úřadu stanovena a požadované informace se tak nevztahují k působnosti krajského úřadu. Žalovaný poskytl žalobci informace, které se mu podařilo dohledat, i když se nevztahovaly k jeho působnosti. Nemohlo tudíž dojít k vydání fiktivního rozhodnutí o odepření informace, jelikož žalovaný nebyl kompetentní k jeho vydání. Žalovaný má za to, že podle zákona o informacích nelze vyžadovat, aby poskytoval informace, které se nevztahují k jeho působnosti a poukázal na ust. § 14 odst. 3 písm. b) zákona o informacích, podle kterého pokud se požadované informace nevztahují k působnosti povinného subjektu, žádost o poskytnutí informace je povinným subjektem odložena a o uvedeném je žadatel o informaci vyrozuměn. Nelze požadovat, aby poskytl informace či doklady, které fakticky nemá a ani není povinen je mít. Žalovaný považuje své sdělení ze dne 1. 3. 2006, č. j. JMK 21709/2006, za neformální přípis, jehož přezkum je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen a který nemůže být správním rozhodnutím ani podle formy (neobsahuje požadované náležitosti rozhodnutí) ani podle svého obsahu (nejedná se o úkon správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší, nebo závazně určují práva nebo povinnosti účastníka ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.). V této souvislosti žalovaný poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 2 As 55/2003. K žalobní námitce týkající se překročení lhůty k vyřízení žádosti o poskytnutí informace žalovaný uvedl, že rozhodující není datum, kdy si žadatel zásilku s požadovanou informací převezme, ani datum, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí, nýbrž datum, kdy povinný subjekt zásilku odeslal, resp. předal k doručení držiteli poštovní licence. Otázka, kdo je odvolacím orgánem je podle žalovaného bezpředmětná, neboť požadované informace se nevztahují k působnosti žalovaného a v posuzovaném případě nedošlo z jeho strany k vydání fiktivního rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného konstatoval, že stanovisko žalovaného spočívající v tom, že předseda sdružení (žalobce) není oprávněn podat jménem žalobce žalobu je nesprávné, neboť podle § 21 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo jeho předseda či člen, který prokáže, že je oprávněn za ni jednat. Ze stanov žalobce vyplývá, že předseda sdružení zastupuje žalobce navenek, pokud nemá přímo pravomoci statutárního orgánu. Na základě stanov je proto nepochybné, že předseda sdružení může jednat za žalobce. Otázka výkladu operativního styku se třetími osobami byla shromážděním členů žalobce nastíněna tak, že operativní styk zahrnuje mimo jiné i podání žádosti o informace, odvolání proti rozhodnutí o ní, případně podání správní žaloby. Svoji vůli vyjádřilo členské shromáždění žalobce výslovně již dne 6. 3. 2005 a znovu dne 5. 2. 2006. V této souvislosti žalobce poukázal na judikaturu Ústavního soudu. K tvrzení žalovaného, že žalobcem požadované informace nespadají do jeho působnosti žalobce odkázal na ust. § 14 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve spojení s ust. § 67 odst. 1 písm. b) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a dospěl k závěru, že v pravomoci krajského úřadu je pořizování územních plánů velkých územních celků a pořizování územně plánovacích podkladů nezbytných pro jeho činnost. Veškeré žalobcem požadované i