III.ÚS 1976/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1976/21 ze dne 24. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti T. K., t. č. ve Věznici Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Markétou Chudáčkovou, advokátkou, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021 č. j. 5 Tdo 1529/2019-8925, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2019 č. j. 67 To 382/2018-8487, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. března 2018 č. j. 3 T 41/2010-8113, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017 č. j. 67 To 29/2017-7062 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017 č. j. 67 To 28/2017-7043, spojené s návrhem na zrušení § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a obchodní společnosti A, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 7. 2021, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 4 odst. 2 až 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. S ústavní stížností podal také návrh na zrušení § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatel je bývalým předsedou představenstva a generálním ředitelem vedlejší účastnice, obchodní společnosti A (dále jen "poškozená"). Proti němu a A. H. (dále jen "spoluobviněný"), který byl obchodním ředitelem poškozené a členem jejího představenstva, byla podána obžaloba pro různá v ní specifikovaná jednání (skutky popsané v bodech I. až IV. obžaloby, skutku popsaného v bodu V. obžaloby se měl dopustit pouze spoluobviněný), jimiž měl stěžovatel porušit povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře a opatrovat a spravovat svěřený majetek a společně s druhým obviněným způsobit poškozené škodu celkem v řádech stamilionů korun. Tuto svou povinnost měli obvinění společně porušit stručně řečeno tím, že I. dne 3. 11. 2003 uzavřeli smlouvu s obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s. (dále jen "společnost CZECH ENERGOSPACE"), kterou připravil spoluobviněný a podepsal ji stěžovatel. Na jejím základě pak poškozená poskytla dne 6. 11. 2003 společnosti CZECH ENERGOSPACE zálohu na dodání zboží ve výši 1 000 000 USD (s ohledem na tehdejší aktuální kurz představovala tato částka ekvivalent 28 000 000 Kč). Zboží ze smlouvy mělo být dodáno do 31. 12. 2003 a záloha zúčtována na posledních 5 faktur po 200 000 USD, nicméně nestalo se tak, a to ani následně při dalším kontraktu s dodáním do 31. 12. 2004. Nakonec byla záloha vrácena až zápočtem na fakturu se splatností dne 29. 6. 2005, přičemž při zápočtu byl použit kurz USD 23,10 Kč, tedy vráceno bylo reálně zápočtem jen 23 100 000 Kč. Tím obvinění způsobili poškozené škodu ve výši 4 900 000 Kč, což je rozdíl mezi hodnotou poskytnuté a vrácené zálohy, a dále ve výši 1 128 359 Kč, což představuje nejnižší možný ušlý zisk za dobu, po kterou poškozená nemohla nakládat s částkou ve výši 1 000 000 USD; II. dne 30. 12. 2003 prodali společnosti CZECH ENERGOSPACE celkem 40 000 m3 pohonných látek (benzinu BA 95 a motorové nafty) zdaněných starou nižší sazbou spotřební daně platnou pro rok 2003, ač věděli, že od 1. 1. 2004 bude zvýšena sazba spotřební daně, a následně ve dnech 11. 1. 2004 a 22. 1. 2004 od společnosti CZECH ENERGOSPACE nakoupili zpět 36 000 m3 totožného zboží, ovšem za cenu vyšší, v níž byla obsažena vyšší sazba spotřební daně. Tím způsobili poškozené škodu ve výši 38 160 000 Kč, což představuje rozdíl mezi cenou, za kterou obvinění prodali 36 000 m3 pohonných látek společnosti CZECH ENERGOSPACE, a cenou, za kterou je následně koupili dráž zpět. I v tomto případě připravil smluvní dokumentaci spoluobviněný a podepsal ji stěžovatel; III. v měsících květnu a červnu 2004 obvinění nakoupili od společnosti CZECH ENERGOSPACE celkem 44 000 m3 automobilového benzinu BA 95 za cenu ve výši 1 070 892 900 Kč, ač věděli, že jde o stejný benzin, který před tím prodali obchodní společnosti Marimpex Mineralöl-Handelsgesellschaft mbH - organizační složka (dále jen "společnost Marimpex") za cenu ve výši 1 011 740 800 Kč. O tom, že jde o stejný benzin, obvinění věděli z důvodu, že tyto pohonné látky vůbec neopustily zásobníky poškozené, byly převáděny pouze evidenčně v jejím systému, který poškozená spravuje, a dále proto, že se jménem poškozené zaručili za společnost CZECH ENERGOSPACE vůči společnosti Marimpex pro případ, že by společnost CZECH ENERGOSPACE nesplnila své závazky vůči společnosti Marimpex, přičemž prohlásili, že obsah vzájemných smluv je jim znám. Škodu ve výši 59 152 100 Kč pak představuje rozdíl ceny, za kterou obvinění nakoupili benzin od společnosti CZECH ENERGOSPACE, a ceny, za kterou jej předtím prodali společnosti Marimpex. Dále pak obvinění dne 5. 5. 2004 odkoupili od společnosti CZECH ENERGOSPACE celkem 5 958 975 litrů motorové nafty za cenu ve výši 126 932 126,50 Kč, ač vzhledem k poskytnutému ručení a spravování skladovacího systému poškozené věděli, že společnost CZECH ENERGOSPACE koupila tuto motorovou naftu od společnosti Marimpex za cenu ve výši 125 584 802,23 Kč, tedy že ji mohli levněji koupit přímo od společnosti Marimpex. Tím způsobili poškozené škodu ve výši rozdílu těchto cen činícím 1 347 324,27 Kč; IV. dále obvinění nakupovali od společnosti CZECH ENERGOSPACE pohonné látky, které si společnost CZECH ENERGOSPACE koupila od společnosti Marimpex. Společnosti Marimpex však před tím tyto pohonné látky prodala sama poškozená. V tomto případě byl prodáván automobilový benzin BA 95, přičemž poškozená si jej nakonec koupila za cenu vyšší, než za jakou jej původně prodala. K tomu pak byl uskutečněn opačný směr obchodu s motorovou naftou - poškozená prodala společnosti CZECH ENERGOSPACE pohonné látky, které pak společnost CZECH ENERGOSPACE prodala dráž společnosti Marimpex. K těmto protichůdným obchodům docházelo proto, aby mohly být závazky společnosti CZECH ENERGOSPACE vůči poškozené uhrazeny vzájemným zápočtem a společnost CZECH ENERGOSPACE tak nemusela disponovat majetkem potřebným pro takové transakce. Takto proběhlo v roce 2005 celkem 7 transakcí, v důsledku nichž mohla společnost CZECH ENERGOSPACE realizovat zisk z prodeje pohonných látek. Naopak poškozené tak vznikla škoda ve výši 167 270 565 Kč, což je rozdíl ceny, za kterou benzin BA 95 levněji prodala, a ceny, za kterou tentýž benzin BA 95 koupila dráž zpět, a škoda ve výši 4 234 020 Kč, představující ušlý zisk, za který mohla poškozená prodat motorovou naftu přímo společnosti Marimpex, nikoli prostřednictvím společnosti CZECH ENERGOSPACE; V. spoluobviněný sám dal pokyn k proplacení faktury na částku ve výši 1 456 529,03 Kč, kterou vystavila obchodní společnost ÖMV Česká republika, s. r. o., dne 28. 6. 2004 a zaslala ji k proplacení poškozené, ačkoli k tomuto plnění neexistoval právní důvod. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 18. 11. 2013 č. j. 3 T 41/2010-5835 byli stěžovatel a spoluobviněný podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni obžaloby pro skutek IV. obžaloby. Usnesením téhož soudu ze dne 18. 11. 2013 č. j. 3 T 41/2010-5826 bylo podle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu promlčení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno trestní stíhání proti stěžovateli a spoluobviněnému ohledně skutků popsaných v bodech I. až III. (u spoluobviněného také ohledně skutku popsaného v bodu V. obžaloby). K projednání a rozhodnutí věci byl příslušný senát 3 T, jehož předsedkyní byla tehdejší soudkyně JUDr. Helena Králová. Na základě zejména listinných důkazů, výpovědí svědků a doznání obou obviněných měl obvodní soud za prokázané, že se staly obchody popsané v uvedeném výroku, nikoli však, že by jejich úmysl směřoval ke způsobení následku, kterým bylo opatření prospěchu jiného a snížení výnosu majetku poškozené, tedy způsobení škody, jak to předpokládá § 255 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009. Neměla být naplněna příčinná souvislost mezi jednáním obou obviněných konkretizovaným ve výroku zprošťujícího rozsudku a způsobeným následkem. Obchody prováděné mezi jednotlivými společnostmi za pomoci prostředníků měly být zcela běžné. Obvodní soud p