Zákon o státní službě

Služební poměr skončí v případech stanovených tímto zákonem, neskončil-li smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého, popřípadě uplynutím doby, jde-li o služební poměr na dobu určitou.

(1) Služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru, jestliže

a) 2 po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků,

b) státní zaměstnanec v době nejdéle 15 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru zaviněně zvlášť závažně porušil povinnost vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby,

c) státní zaměstnanec v době nejdéle 15 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru zaviněně závažně porušil povinnost vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby,

d) státnímu zaměstnanci bylo v období 18 měsíců před zahájením řízení o skončení služebního poměru uloženo třetí písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby, nebo

e) se na státního zaměstnance podle § 43 odst. 8 zákona o specifických zdravotních službách hledí jako na osobu zdravotně nezpůsobilou, nebo jako na osobu, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní službu, anebo jako na osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.

(2) Služební poměr skončí dnem doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru, jde-li o případ podle odstavce 1 písm. b) a e), nebo uplynutím doby 1 měsíce, která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru, v ostatních případech. Tato doba končí uplynutím dne, který se číslem shoduje se dnem doručení rozhodnutí o skončení služebního poměru, a není-li takový den v posledním měsíci, připadne její konec na poslední den měsíce.

(1) Služební poměr skončí na základě písemné žádosti státního zaměstnance, a to uplynutím doby 2 měsíců, není-li dohodou mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem sjednána doba kratší. Doba podle věty první začíná běžet dnem doručení žádosti a končí uplynutím dne, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem doručení žádosti; není-li takový den v posledním měsíci, připadne její konec na poslední den měsíce. Žádost o skončení služebního poměru může státní zaměstnanec vzít zpět bez souhlasu služebního orgánu jen tehdy, nedojde-li k uzavření dohody o sjednání doby kratší.

(2) Má-li podle písemné žádosti státního zaměstnance služební poměr skončit v době delší než 2 měsíce ode dne doručení žádosti, může v této době služební poměr skončit na základě písemné dohody státního zaměstnance a služebního orgánu. Služební poměr skončí dnem sjednaným v dohodě.

(1) Služební poměr nejvyššího státního tajemníka, státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu, vrchního ředitele sekce, ředitele sekce, personálního ředitele sekce pro státní službu a ředitele odboru může skončit na základě písemné dohody mezi tímto představeným a služebním orgánem. Uzavřít tuto dohodu s představeným, který je jmenován na služebním místě v ministerstvu nebo v Úřadu vlády, lze pouze se souhlasem člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády. Služební poměr skončí dnem sjednaným v dohodě, nejdříve však okamžikem uzavření dohody.

(2) Skončí-li služební poměr podle odstavce 1, přísluší představenému, jenž vykonával službu na témže služebním místě představeného po nepřetržitou dobu alespoň 18 měsíců, částka ve výši šestinásobku měsíčního platu.

(3) Peněžité plnění podle odstavce 2 se vyplatí jednorázově v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu následujícím po skončení služebního poměru podle odstavce 1.

(1) Služební poměr skončí

a) v případě, kdy byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných z nedbalosti anebo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, dnem nabytí právní moci rozsudku,

b) v případě, že byl státnímu zaměstnanci pravomocně uložen trest zákazu činnosti vykonávat službu, dnem nabytí právní moci rozhodnutí,

c) v případě, kdy byl státní zaměstnanec na základě pravomocného soudního rozhodnutí omezen na svéprávnosti, dnem nabytí právní moci rozsudku,

d) zrušením služebního poměru služebním orgánem nebo státním zaměstnancem ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení služebního poměru, není-li v něm uveden den pozdější; služební orgán nesmí ve zkušební době zrušit služební poměr v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti k výkonu služby,

e) dnem, kdy marně uplynula lhůta pro vykonání obecné části úřednické zkoušky podle § 35 odst. 2 nebo zvláštní části úřednické zkoušky podle § 35 odst. 3 písm. a), anebo dnem, kdy marně uplynula lhůta pro vykonání zvláštní části úřednické zkoušky podle § 35 odst. 3 písm. b) v případě, že přede dnem, kdy státní zaměstnanec začal vykonávat službu v jiném nebo dalším oboru služby, nevykonal úspěšně zvláštní část úřednické zkoušky podle § 35 odst. 3 písm. a),

f) dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 70 let,

g) marným uplynutím doby, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů,

h) v případě, že státní zaměstnanec přestal splňovat předpoklad občanství členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, dnem pozbytí tohoto předpokladu, nebo

i) v případě, že státní zaměstnanec přestal splňovat předpoklad středního vzdělání s maturitní zkouškou, dnem pozbytí tohoto předpokladu.

(2) Služební poměr skončí rovněž dnem vzniku překážky výkonu služby podle § 33 odst. 2.

(1) Státní zaměstnanec má při skončení služebního poměru na dobu neurčitou z důvodu podle § 74 odst. 1 písm. g) nárok na výplatu odbytného. Při nepřetržité době trvání služebního poměru

a) nepřesahující 1 rok přísluší odbytné ve výši jednonásobku měsíčního platu,

b) nepřesahující 2 roky, ale přesahující 1 rok, přísluší odbytné ve výši dvojnásobku měsíčního platu,

c) nepřesahující 10 let, ale přesahující 2 roky, přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního platu,

d) nepřesahující 15 let, ale přesahující 10 let, přísluší odbytné ve výši pětinásobku měsíčního platu,

e) nepřesahující 20 let, ale přesahující 15 let, přísluší odbytné ve výši šestinásobku měsíčního platu,

f) přesahující 20 let přísluší odbytné ve výši sedminásobku měsíčního platu státního zaměstnance.

(2) Odbytné se vyplatí jednorázově v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu následujícím po skončení služebního poměru podle § 74 odst. 1 písm. g).

(3) Je-li bývalý státní zaměstnanec, jemuž bylo vyplaceno odbytné podle odstavce 1, znovu přijat do služebního poměru podle tohoto zákona nebo přijat do pracovního poměru na služební místo ve služebním úřadu před uplynutím doby určené podle počtu násobků měsíčního platu, z nichž byla odvozena výše odbytného, je povinen služebnímu úřadu, v němž vykonává službu nebo práci, vrátit odbytné nebo jeho poměrnou část. Poměrná část odbytného se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového vzniku služebního poměru podle tohoto zákona nebo vzniku pracovního poměru ve služebním úřadu do uplynutí doby podle odstavce 1.

(4) Pokud státní zaměstnanec nebo zaměstnanec podle odstavce 3 odbytné nebo jeho poměrnou část nevrátí nejpozději ke dni nástupu do služby nebo nástupu do práce, služební nebo pracovní poměr se považuje od počátku za neexistující.

(1) Je-li podle pravomocného rozhodnutí skončení služebního poměru nezákonné, služební poměr trvá a státní zaměstnanec se zařadí zpět na jeho původní služební místo. Státní zaměstnanec má nárok na plat a na dovolenou za dobu od neplatného skončení služebního poměru do doby zařazení k výkonu služby.

(2) Nelze-li státního zaměstnance zařadit zpět na jeho původní služební místo v důsledku zrušení služebního místa nebo proto, že uplynula doba určitá, na kterou byl státní zaměstnanec na služební místo zařazen nebo jmenován, anebo jeho původní služební místo není volné, zařadí se k výkonu služby na vhodné volné služební místo ve služebním úřadu, v němž vykonával službu. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.

(3) Oznámí-li státní zaměstnanec písemně služebnímu úřadu, že nehodlá ve službě pokračovat, postupuje se při skončení služebního poměru podle § 73. V takovém případě má zaměstnanec nárok na plat do dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 73.

(1) Služební orgán vydá státnímu zaměstnanci potvrzení o službě a na požádání také služební posudek; jinému je nelze vydat.

(2) Služební posudek vychází ze služebního hodnocení státního zaměstnance a smí obsahovat jen skutečnosti týkající se výkonu služby.

(3) Potvrzení o službě obsahuje

a) obor služby, který státní zaměstnanec vykonával,

b) dobu trvání služebního poměru,

c) závazky státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu,

d) v jakém pořadí a v čí prospěch jsou z platu státního zaměstnance prováděny srážky,

e) údaj o důvodu skončení služebního poměru,

f) údaje o výši průměrného výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci.

(4) Jiné informace o státním zaměstnanci, než uvedené v odstavci 3, mohou být podávány pouze s jeho souhlasem, nestanoví-li zákon jinak.

(1) Státní zaměstnanec je povinen

a) zachovávat při výkonu služby věrnost České republice,

b) vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost,

c) při výkonu služby dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu, služební předpisy a příkazy k výkonu služby,

d) plnit služební úkoly osobně, řádně a včas,

e) absolvovat adaptační proces a prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního orgánu,

f) poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jestliže to patří k jeho služebním úkolům,

g) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn; povinnost zachovávat mlčenlivost, která státnímu zaměstnanci vyplývá z jiného zákona, není dotčena,

h) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat postavení státního zaměstnance,

i) v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním úřadem,

j) oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci,

k) zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě,

l) vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, jako mentor a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu,

m) zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání,

n) plně využívat služební dobu k výkonu služby,

o) řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který mu byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím,

p) při výkonu služby z jiného místa vykonávat službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu služby z jiného místa a dodržovat podmínky sjednané v této dohodě,

q) při úředním ústním nebo písemném jednání s fyzickými osobami nebo právnickými osobami sdělit své jméno, popřípadě jména, a příjmení, služební označení a název organizačního útvaru služebního úřadu, v němž je zařazen,

r) vykonávat službu při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí anebo se podílet na zmírnění jejich bezprostředních následků,

s) dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem.

(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) a g) až j) je povinen státní zaměstnanec dodržovat, i když nevykonává službu.

(3) Víra, náboženství ani politické nebo jiné smýšlení státního zaměstnance nesmějí být na újmu řádného a nestranného výkonu jeho služby.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního zaměstnance zprostit služební orgán; vedoucího služebního úřadu může této povinnosti zprostit vedoucí nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, může vedoucího služebního úřadu zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost nejvyšší státní tajemník.

(5) Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může nejvyššího státního tajemníka zprostit vláda nebo předseda vlády na základě pověření vlády.

(6) Jiné zákony, které stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost, nejsou odstavci 4 a 5 dotčeny.

Představený je dále povinen

a) řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců a podílet se na jejich služebním hodnocení,

b) zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům a zaměstnancům,

c) plnit vůči podřízeným zaměstnancům povinnosti vedoucího zaměstnance podle zákoníku práce,

d) poskytovat podřízeným státním zaměstnancům informace potřebné pro řádný výkon jejich služby.

(1) Státní zaměstnanci, kteří vykonávají službu v mezích oprávnění stanovených jinými právními předpisy, tímto zákonem a služebními předpisy, mají právo, aby jim služební úřad, v němž vykonávají službu, poskytoval podporu při výkonu služby.

(2) Státní zaměstnanec má zejména právo

a) na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby,

b) na to, aby mu byla ve služebním úřadu k dispozici odborná literatura vztahující se k jím vykonávanému oboru služby a k činnostem, které státní zaměstnanec vykonává,

c) na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance včetně služebního označení představeného nebo služebního orgánu,

d) na absolvování přípravy k vykonání obecné a zvláštní části úřednické zkoušky a prohlubování vzdělání,

e) na plat a platový postup; platová třída státního zaměstnance odpovídá služebnímu místu v oboru služby, na které je státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován,

f) odmítnout vyřizovat služební úkoly, které nepatří do oboru služby, v němž vykonává službu; to neplatí, spadá-li služební úkol do působnosti organizačního útvaru, v němž je zařazeno jeho služební místo, a při přeložení,

g) odmítnout splnit služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený; to neplatí v případě zastupování,

h) podat ve věcech výkonu služby a služebních vztahů stížnost,

i) domáhat se zákonným způsobem svých práv vyplývajících ze služebního poměru.

Představený nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.

(1) Státní zaměstnanec může být členem řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost pouze s předchozím písemným povolením služebního orgánu. Státní zaměstnanec je povinen ukončit členství v řídícím nebo kontrolním orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost nebo požádat služební orgán o povolení takového členství nejpozději do 3 měsíců ode dne vzniku služebního poměru. Pokud byl státní zaměstnanec do řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost vyslán služebním orgánem, jedná v tomto orgánu jako zástupce státu a je povinen prosazovat zájmy státu. Celkový úhrn odměn vyplacených státnímu zaměstnanci podle věty třetí za všechna členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, do nichž byl vyslán, za kalendářní rok včetně podílu na zisku nebo jiného plnění (dále jen „plnění“) činí nejvýše 25 % z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě představeného též příplatku za vedení, který mu lze jako nejvýše přípustný přiznat podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, a to podle služebního místa, na kterém státní zaměstnanec v příslušném kalendářním roce naposledy vykonával službu. Státní zaměstnanec podle věty třetí je povinen služební orgán informovat o celkovém úhrnu peněžitého plnění, které mu bylo za členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, do nichž byl vyslán, vyplaceno v příslušném kalendářním roce, a to nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku.

(2) Státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona pouze s předchozím písemným povolením služebního orgánu. Státní zaměstnanec je povinen ukončit jinou výdělečnou činnost než službu nebo požádat služební orgán o povolení výkonu jiné výdělečné činnosti než služby nejpozději do 3 měsíců po vzniku služebního poměru. Omezení výkonu jiné výdělečné činnosti než služby neplatí v případech podle § 104 odst. 3 a 4 a při výkonu vazby. Toto omezení se rovněž nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad než ten, ve kterém vykonává službu, na činnost v poradních orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech, které podle jiného zákona vykonávají státní správu, a na správu vlastního majetku.

(1) Služební orgán může stanovit podle systemizace služebním předpisem služební místa představených, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence. Služební orgán může stanovit podle systemizace služebním předpisem služební místa státních zaměstnanců, na kterých se rozhoduje o zadávání veřejných zakázek nebo při výkonu práv a povinností zprostředkovatele při realizaci dotační politiky, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence.

(2) Zákaz konkurence lze státnímu zaměstnanci stanovit při jmenování na služební místo představeného podle odstavce 1. Zákaz konkurence lze stanovit jen na určitou dobu počínající dnem skončení služebního poměru, nejdéle však na dobu 1 roku ode dne odvolání ze služebního místa představeného nebo ode dne uplynutí doby jmenování na služební místo představeného na dobu určitou.

(3) Zákaz konkurence lze státnímu zaměstnanci stanovit při zařazení na služební místo podle odstavce 1. V tomto případě lze zákaz konkurence stanovit jen na určitou dobu počínající dnem skončení služebního poměru, nejdéle však na dobu 6 měsíců ode dne skončení zařazení na takové služební místo.

(4) Zákaz konkurence po jmenování nebo zařazení na služební místo podle odstavce 1 lze sjednat dohodou.

(5) Po dobu trvání zákazu konkurence přísluší bývalému státnímu zaměstnanci peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval na služebním místě podle odstavce 1. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období.

(6) Osoba, která zákaz konkurence poruší, je povinna vrátit služebnímu úřadu dvojnásobek poměrné části peněžitého vyrovnání, která se určí počtem dnů od počátku porušení zákazu konkurence do konce jeho trvání.

(7) Zákaz konkurence se nevztahuje na podnikatelskou činnost vykonávanou jako svobodné povolání podle jiného zákona.

(1) Služební úkoly ukládá a jejich plnění řídí a kontroluje příslušný člen vlády, náměstek člena vlády, vedoucí Úřadu vlády a představený.

(2) Člen vlády a náměstek člena vlády může státním zaměstnancům zařazeným v příslušném útvaru Úřadu vlády ukládat služební úkoly a jejich plnění řídit a kontrolovat, pokud jej vláda pověřila zabezpečováním úkolů, které jinak spadají do působnosti Úřadu vlády.

(3) Příkazy k výkonu služby je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci ten, kdo je uveden v odstavci 1 anebo 2, nebo ten, o němž tak stanoví jiný zákon; představený je oprávněn státním zaměstnancům dávat tyto příkazy v rozsahu stanoveném služebním předpisem a náměstek člena vlády v rozsahu stanoveném příslušným členem vlády.

(4) Ten, kdo je uveden v odstavci 3, není oprávněn přikázat podřízenému státnímu zaměstnanci, aby plnil služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně sám; to neplatí v případě zastupování.

(1) Má-li státní zaměstnanec za to, že příkaz je v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem, je povinen na to upozornit bezprostředně nadřízeného představeného, vyššího představeného, vedoucího služebního úřadu, příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády dříve, než tento příkaz začne plnit. Nedojde-li k nápravě, je státní zaměstnanec povinen na tento rozpor písemně upozornit.

(2) Trvá-li bezprostředně nadřízený představený, vyšší představený, vedoucí služebního úřadu, příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády přes písemné upozornění na splnění příkazu, je povinen vydat příkaz státnímu zaměstnanci písemně. Písemné upozornění a písemný příkaz se založí do osobního spisu státního zaměstnance; o tomto postupu se neprodleně písemně vyrozumí nejvyšší státní tajemník.

(3) Státní zaměstnanec nesmí splnit příkaz, spáchal-li by jeho splněním trestný čin nebo správní delikt.

(4) Odstavce 1 až 3 se použijí přiměřeně i v případě, má-li státní zaměstnanec za to, že služební předpis je v rozporu s právním předpisem.

(5) Odstavce 1 až 4 platí obdobně i pro zaměstnance v pracovním poměru vykonávajícího činnosti podle § 5 a pro osobu ve služebním poměru podle jiného zákona zařazenou k výkonu služby ve služebním úřadu.

(1) Služební orgán může státnímu zaměstnanci přiznat ocenění za příkladný výkon služby.

(2) Oceněním za příkladnou službu je písemná pochvala nebo věcný dar.

(3) Záznam o přiznání ocenění za příkladnou službu se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Hodnota věcného daru nesmí překročit v kalendářním roce částku 5 000 Kč.

(4) Služební orgán může státnímu zaměstnanci poskytnout peněžitou odměnu, kterou ocení významný skutek s projevem osobní odvahy a statečnosti nebo poskytnutí pomoci při předcházení, likvidaci nebo odstraňování událostí, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život. Odměnu lze dále poskytnout i při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod.

Drobné nedostatky ve službě může představený vyřídit tak, že je státnímu zaměstnanci ústně nebo písemně vytkne. Písemná výtka se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 1 roku; po uplynutí této doby se z osobního spisu státního zaměstnance vyřadí.

(1) Služební orgán může uložit státnímu zaměstnanci písemné napomenutí za zaviněné porušení povinnosti vyplývající mu z právních předpisů, které se vztahují k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby. Písemné napomenutí lze uložit nejpozději do 15 měsíců ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Písemné napomenutí se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 18 měsíců, po uplynutí této doby se z osobního spisu státního zaměstnance vyřadí.

(2) Písemné napomenutí nelze uložit nejvyššímu státnímu tajemníkovi, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu, pokud vykonává pravomoci nejvyššího státního tajemníka z důvodu, že služební místo nejvyššího státního tajemníka není obsazeno.

Při postupu podle § 60 odst. 1 písm. c), § 72 odst. 1 písm. b) až d) a § 89 odst. 1 mohou být jednotlivými úkony, s výjimkou vydání rozhodnutí, pověřeni státní zaměstnanci.

Na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru se § 16 a 17 zákoníku práce použijí obdobně.

(1) Služební doba státních zaměstnanců a přestávka ve službě se řídí § 78, § 79 odst. 1 a 2, § 80 až 84, 88 a 89 zákoníku práce. Pracovní doba podle zákoníku práce se pro účely tohoto zákona považuje za služební dobu.

(2) Stanovená týdenní pracovní doba podle § 79 odst. 1 zákoníku práce se pro účely tohoto zákona považuje za stanovenou služební dobu.

(3) Služební dobu rozvrhuje, kratší služební dobu povoluje a začátek a konec služební doby určuje služební orgán; řídí se § 90 odst. 1, § 90 odst. 2 písm. a) a e), § 91 odst. 1 a 2, § 91 odst. 3 písm. c) až f), § 91 odst. 4, § 92 odst. 1, 3 a 4 a § 96 zákoníku práce.

(4) Služební orgán stanoví služebním předpisem podrobnější pravidla pro rozvržení služební doby včetně začátku a konce služební doby a pružného rozvržení služební doby, a to i s ohledem na vytvoření předpokladů sladění rodinného a osobního života s výkonem služby.

(1) Pružné rozvržení služební doby může povolit služební orgán.

(2) Bylo-li pružné rozvržení služební doby povoleno, řídí se § 85, 97 a 98 zákoníku práce.

(1) Služební pohotovost nařizuje státnímu zaměstnanci písemně služební orgán.

(2) Služba konaná v době služební pohotovosti nad stanovenou služební dobu je službou přesčas.

(1) Služba přesčas a služba v noční době státních zaměstnanců se řídí § 93 a 94 zákoníku práce.

(2) Službu přesčas státnímu zaměstnanci nařizuje písemně služební orgán.

(1) Dovolená státních zaměstnanců činí 5 týdnů v kalendářním roce; jinak se řídí § 211 až 223 a 348 zákoníku práce.

(2) Čerpání dovolené a dodatkové dovolené nařizuje písemně služební orgán.

(3) Za dobu čerpání dovolené a dodatkové dovolené přísluší státnímu zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

(4) Doba, po kterou státní zaměstnanec nevykonává službu z důvodu zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, se pro účely dovolené považuje za výkon služby.

(5) Doba, po kterou státní zaměstnanec nevykonává službu z důvodu zproštění výkonu služby, se pro účely dovolené považuje za výkon služby pouze tehdy, pokud státní zaměstnanec nebyl pro trestný čin uvedený v § 48 odst. 1 nebo v trestním řízení, v němž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nebylo podmíněně zastaveno ani nebylo rozhodnuto o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání.

(6) Služební orgán může státnímu zaměstnanci nařídit čerpání dovolené také na dobu, po kterou je státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů nebo po kterou nevykonává službu z důvodu zproštění výkonu služby podle § 48 odst. 1.

(7) Za nepřetržité trvání služebního poměru se pro účely dovolené považuje rovněž skončení pracovního poměru a bezprostředně navazující vznik služebního poměru v témže služebním úřadu; to platí obdobně pro skončení služebního poměru a bezprostředně navazující vznik pracovního poměru v témže služebním úřadu.

(1) Překážky ve službě na straně státního zaměstnance pro důležité osobní překážky, překážky ve službě na straně státního zaměstnance z důvodu obecného zájmu a společná ustanovení o překážkách ve službě na straně státního zaměstnance se řídí § 191, 191a, § 195 až 198, § 199 odst. 1 a 2, § 200 až 204 a 206 zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.

(2) Státnímu zaměstnanci přísluší za dobu překážky ve službě plat, pokud jde o překážku, která se řídí

a) § 199 odst. 2 zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, a je podle těchto pracovněprávních předpisů placená,

b) § 203 odst. 2 a § 203a zákoníku práce a je podle tohoto pracovněprávního předpisu placená, nebo

c) § 204 zákoníku práce a je podle tohoto pracovněprávního předpisu placená.

(3) Výkon funkce v orgánu odborové organizace, jež vyžaduje uvolnění státního zaměstnance v rozsahu stanovené služební doby, je překážkou ve službě na straně státního zaměstnance. Za dobu překážky ve službě podle věty první státnímu zaměstnanci plat nepřísluší.

(4) Překážka uvedená v § 33 odst. 1, jež nastala po přijetí do služebního poměru, je překážkou ve službě na straně státního zaměstnance. Za dobu překážky ve službě podle věty první státnímu zaměstnanci plat nepřísluší.

(5) Vláda může nařízením stanovit další překážky ve službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat.

(1) Po odpadnutí překážky ve službě na straně státního zaměstnance pokračuje státní zaměstnanec ve službě na svém původním služebním místě. Státní zaměstnanec uvedený v § 33 odst. 1 písm. a), d) až l) a o), pokud nejde o člena vlády, náměstka člena vlády nebo osobu uvedenou v § 2 odst. 1 písm. d) až j), l), r) až u), se po odpadnutí překážky zařadí k výkonu služby na volné služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.

(2) Dojde-li po dobu trvání překážky ve službě na straně státního zaměstnance podle § 104 odst. 1, jde-li o § 195 až 198 zákoníku práce, podle § 104 odst. 3 nebo podle § 104 odst. 4, jde-li o § 33 odst. 1 písm. b), c), m), n) a o), pokud jde o člena vlády, náměstka člena vlády nebo osobu uvedenou v § 2 odst. 1 písm. d) až j), l), r) až u), ke zrušení služebního místa nebo uplynutí doby určité, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na služební místo, zařadí se po odpadnutí překážky ve službě k výkonu služby na volné služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná. K výkonu služby na služební místo zařazené v nižší platové třídě lze státního zaměstnance zařadit jen s jeho souhlasem.

(1) Státnímu zaměstnanci lze na jeho žádost povolit čerpání neplaceného služebního volna až na dobu 12 měsíců. Služební volno povoluje služební orgán.

(2) Povolení podle odstavce 1 má písemnou formu a musí v něm být uvedena doba, na kterou bylo čerpání služebního volna povoleno.

(1) Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat službu pro překážky na straně služebního úřadu, mu přísluší plat.

(2) Po odpadnutí překážky ve službě na straně služebního úřadu pokračuje státní zaměstnanec ve službě na svém původním služebním místě.

(1) Adaptační proces je soubor opatření usnadňujících nástup státního zaměstnance do služby s cílem zkrátit období potřebné pro dosažení výkonu služby v rámci nároků na něj kladených.

(2) Adaptační proces se zahajuje dnem nástupu do služby na služebním místě a probíhá zpravidla po dobu 6 měsíců, nejméně však po dobu 60 dnů podle § 155 odst. 12. Výjimku z absolvování adaptačního procesu povoluje služební orgán.

(3) Adaptační proces se uskutečňuje pod vedením mentora, který státnímu zaměstnanci poskytuje pomoc a podporu při plnění služebních úkolů a předává mu znalosti a zkušenosti. Mentora určuje služební orgán; přitom vychází z návrhu bezprostředně nadřízeného představeného.

(4) Služební orgán stanoví služebním předpisem rozsah, obsah, formu a průběh adaptačního procesu.

(1) Služební úřad vytváří podmínky pro prohlubování vzdělání státních zaměstnanců a služební orgán prohlubování vzdělání státním zaměstnancům průběžně umožňuje; přitom se řídí zásadami systémovosti, účelnosti a hospodárnosti.

(2) Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad.

(3) Rozsah, obsah, formu a průběh prohlubování vzdělání určuje služební orgán.

(4) Prohlubování vzdělání se považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat.

(5) Služební orgán stanoví služebním předpisem postup při identifikaci vzdělávacích potřeb, plánování vzdělávání, uskutečňování vzdělávání a vyhodnocování vzdělávání.

Prohlubování vzdělání státního zaměstnance zahrnuje

a) vstupní vzdělávání,

b) průběžné vzdělávání,

c) vzdělávání představených a

d) jazykové vzdělávání.

Vstupní vzdělávání zahrnuje

a) vstupní vzdělávání úvodní a

b) vstupní vzdělávání následné.

(1) Vstupní vzdělávání úvodní se zaměřuje na získání znalostí a dovedností potřebných pro výkon služby na služebním místě a ve služebním úřadu a na získání dalších informací týkajících se působnosti, úkolů a chodu služebního úřadu nad rámec adaptačního procesu.

(2) Státní zaměstnanec je povinen absolvovat vstupní vzdělávání úvodní nejpozději do 3 měsíců od nástupu do služby na služebním místě. Výjimku z absolvování vstupního vzdělávání úvodního povoluje služební orgán.

(3) Vstupní vzdělávání úvodní zajišťuje služební úřad.

(1) Vstupní vzdělávání následné se zaměřuje na přípravu na vykonání obecné části úřednické zkoušky a na přípravu na vykonání zvláštní části úřednické zkoušky.

(2) Vstupní vzdělávání následné zajišťuje služební úřad.

(3) Služební orgán je povinen bez zbytečného odkladu státnímu zaměstnanci umožnit absolvování přípravy na vykonání obecné části úřednické zkoušky, a to nejméně v rozsahu 2 dnů výkonu služby. Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům podle § 108 odst. 3 tím není dotčeno.

(4) Služební orgán je povinen bez zbytečného odkladu státnímu zaměstnanci umožnit absolvování přípravy na vykonání zvláštní části úřednické zkoušky v oboru služby, ve kterém státní zaměstnanec vykonává službu, a to nejméně v rozsahu 2 dnů výkonu služby a nejdříve po úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky. Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům podle § 108 odst. 3 tím není dotčeno.

Průběžné vzdělávání zahrnuje

a) průběžné vzdělávání odborné a

b) průběžné vzdělávání ostatní.

(1) Průběžné vzdělávání odborné se zaměřuje na odborný rozvoj státního zaměstnance v jím vykonávaném oboru služby včetně získávání nebo zdokonalování znalostí a dovedností v činnostech, jejichž výkon se na služebním místě státního zaměstnance požaduje.

(2) Průběžné vzdělávání odborné zajišťuje služební úřad, garant oboru služby a ústřední správní úřad, do jehož působnosti patří právní předpis upravující činnosti, jejichž výkon se na služebním místě státního zaměstnance požaduje.

(1) Průběžné vzdělávání ostatní se zaměřuje na odborný rozvoj státního zaměstnance v jiných oblastech než uvedených v § 107g odst. 1 a na jeho osobní rozvoj.

(2) Průběžné vzdělávání ostatní zajišťuje služební úřad.

(1) Vzdělávání představených se zaměřuje na získávání nebo zdokonalování znalostí a dovedností potřebných pro výkon služby na služebním místě představeného.

(2) Vzdělávání představených zajišťuje služební úřad.