Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 121 379,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 000 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 379,31 Kč od , datum, do zaplacení a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 79 077,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná zaplatila částku 80 000 Kč představující smluvní odměnu za služby poskytnuté v lednu 2024, částku 41 379,31 Kč představující poměrnou část smluvní odměny za období od , datum, do , datum, , zákonné úroky z prodlení z obou těchto pohledávek a náhradu nákladů spojených s jejich uplatněním ve výši 2 400 Kč. Tvrdil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytování služeb s paušální měsíční odměnou 80 000 Kč, na jejímž základě žalované poskytoval sjednané služby, za něž vystavil příslušné faktury, které však nebyly uhrazeny. Žalovaná nárok neuznávala co do důvodu ani výše. Nejprve tvrdila, že žalobce v lednu a únoru 2024 žádné služby neposkytl, následně svou obranu modifikovala tak, že žalobce neposkytoval služby odpovídající obsahu uzavřené smlouvy, zpochybňovala rozsah a povahu jeho činnosti, namítala, že některé příspěvky na sociálních sítích byly publikovány jinými osobami nebo byly převzaty z dřívější doby, a dovozovala, že žalobce nesplnil smluvní povinnosti zakládající nárok na sjednanou odměnu.3. Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování zejména listinnými důkazy, především smlouvou o poskytování služeb, obchodním rejstříkem, rozsáhlou e-mailovou a elektronickou komunikací účastníků a dalších osob, screenshoty příspěvků na sociálních sítích, fakturami, předžalobní výzvou, zápisem z valné hromady a dalšími listinami, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 4 až 28 odůvodnění rozsudku. Za prokázané vzal, že žalobce a žalovaná dne , datum, uzavřeli smlouvu o poskytování služeb, podle níž se žalobce zavázal vykonávat redakční činnost, správu profilů na sociálních sítích a marketingové služby a poradenství za paušální měsíční odměnu 80 000 Kč bez vazby na rozsah konkrétních činností. Dospěl k závěru, že žalobce v lednu 2024 a v období od , datum, do , datum, žalované skutečně poskytoval smluvené služby, zejména připravoval obsah pro facebookové stránky žalované, podílel se na marketingové podpoře a přípravě knihy, komunikoval s inzerenty, podílel se na přípravě podcastů, účastnil se setkání a konzultací propagovaných žalovanou a vykonával další činnosti související s provozem a propagací její činnosti. Současně zjistil, že žalobce za uvedená období vystavil dvě faktury odpovídající sjednané odměně, žalovaná je neuhradila a žádnou část požadovaných pohledávek nezaplatila.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1724 a § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále podle § 1970 téhož zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při posouzení příslušenství pohledávky. Vyšel z toho, že mezi účastníky byla uzavřena platná nepojmenovaná smlouva o poskytování služeb a že z jejího obsahu nevyplývala povinnost žalobce předkládat současně s vyúčtováním podrobný rozpis provedených prací ani požadavek na určitý minimální rozsah či originalitu příspěvků publikovaných na sociálních sítích. Zdůraznil, že smluvní vymezení služeb bylo formulováno široce a zahrnovalo nejen správu sociálních sítí, ale též marketingové služby a poradenství. Za plnění odpovídající smlouvě proto považoval komunikaci s inzerenty, zajišťování reklamní plochy, strategické plánování obsahu, přípravu podcastů, účast na setkáních a konzultacích i tvorbu obsahu pro sociální sítě. Odmítl námitku žalované, že skutečnost, že některé příspěvky byly zveřejněny jinou osobou, zpochybňuje autorství či poskytnutí služby žalobcem, neboť podle obsahu smlouvy bylo podstatné vytváření a řízení obsahu, nikoli samotné technické zveřejnění příspěvků. Za nerozhodné označil i výhrady týkající se opakovaného využití starších příspěvků, protože smlouva neobsahovala požadavek originality ani minimálního množství příspěvků. Dospěl proto k závěru, že žalobce smluvené služby poskytoval, jejich vyúčtování bylo oprávněné a žalovaná byla v prodlení s úhradou sjednané odměny, pročež žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadovaných úroků z prodlení a náhrad nákladů spojených s uplatněním pohledávky.5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 137 o. s. ř., když plně procesně úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 79 077,50 Kč. Při výpočtu vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za jednotlivé úkony právní služby, cestovní náhrady, náhradu za promeškaný čas, soudní poplatek a DPH. Současně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena k rukám právního zástupce žalobce, a lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to dle důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), b), c), e) a g) o. s. ř., kdy rozhodnutí vytýká, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, řízení trpí vadami a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá především, že spor měl být projednán krajským soudem, neboť žalobce byl v rozhodném období členem správní rady žalované a současně jejím významným akcionářem, přičemž činnosti, za něž požaduje odměnu, představovaly podle žalované výkon funkce člena statutárního orgánu a obchodní vedení společnosti. Poukazuje na to, že soud I. stupně nesprávně považoval za služby podle smlouvy o poskytování služeb strategické plánování obsahu společnosti, komunikaci o dalším vývoji značky, komunikaci s inzerenty, sjednávání inzertních článků, řešení fakturace, obsazenosti akcí či přípravu podcastů s předsedou správní rady. Podle žalované jde o činnosti spadající do obchodního vedení společnosti, nikoli o marketingové služby a poradenství ve smyslu smlouvy. V této souvislosti odkazuje na judikaturu , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, a nález , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , z nichž dovozuje zákaz extenzivního výkladu smlouvy vedoucího k obcházení pravidel korporačního práva. Namítá rovněž nepřezkoumatelnost rozsudku, protože se soud prvního stupně s touto argumentací podle jejího názoru nevypořádal. Dále zdůrazňuje, že žalobce byl povinen jako člen správní rady vykonávat svou funkci bezúplatně a s péčí řádného hospodáře, přičemž fakturace činností spadajících pod obchodní vedení společnosti představuje podle žalované nepoctivý výkon práv.7. Žalovaná dále vytýká soudu I. stupně nesprávné hodnocení důkazů a neunesení důkazního břemene žalobcem. Namítá, že značná část facebookových příspěvků, které měly prokazovat poskytování služeb, se na profilu společnosti nenachází, některé screenshoty neobsahují datum publikace a žalobce neprokázal jejich autenticitu ani skutečné zveřejnění. Podle žalované soud nepřípustně přenesl důkazní břemeno na ni, když připustil možnost, že příspěvky mohly být následně odstraněny. Zdůrazňuje, že žalobce nezajistil žádný spolehlivý důkaz, například notářský zápis o obsahu sociálních sítí, a že u všech dohledatelných příspěvků bylo prokázáno autorství třetích osob. Namítá rovněž, že opakovaně publikované historické příspěvky vytvořené v letech 2021 a 2022 nemohou zakládat nový nárok na odměnu, neboť šlo o výkon licenčních práv žalované k již dříve uhrazeným dílům. Za nesprávný považuje i závěr, že žalobce vykonával správu sociálních sítí prostřednictvím „strategického řízení obsahu“, neboť z komunikace z , datum, podle ní vyplývá, že ani nevěděl, kdo příspěvky zveřejňuje. Namítá dále, že práce na knize, její redakční příprava, komunikace s grafikem, zajišťování inzerce a související fakturace nespadaly pod smlouvu o poskytování služeb, nýbrž pod výkon funkce člena správní rady. Obdobně nesouhlasí se závěrem, že přednášky a osobní konzultace představovaly marketingové služby a poradenství, neboť šlo o samostatně zpoplatněné služby nabízené zákazníkům, nikoli o marketingovou podporu podnikání žalované. Dále upozorňuje, že příspěvky zveřejňované na osobním facebookovém profilu žalobce nelze považovat za plnění smlouvy. V neposlední řadě namítá, že soud prvního stupně vůbec neposuzoval proporcionalitu požadované odměny vůči skutečnému rozsahu tvrzeného plnění, ačkoliv žalobce podle jejích tvrzení v rozhodném období vytvořil podstatně méně obsahu než v předchozích letech a neprokázal napsání jediného článku pro webové portály uvedené ve smlouvě. Za nesprávný považuje rovněž výrok o náhradě nákladů řízení, neboť podle jejího názoru soud dvakrát zohlednil náklady spojené s uplatněním pohledávky. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení, případně aby rozsudek v obou výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že považuje napadený rozsudek za věcně správný a odvolání žalované za nedůvodné, zmatečné a založené na nepřiléhavé argumentaci i nesprávném výkladu judikatury. Zdůraznil, že soud prvního stupně byl věcně příslušný, provedl všechny potřebné důkazy a na jejich základě dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Připomněl, že se domáhá zaplacení částky 121 379,31 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených faktur za leden a únor 2024 za služby poskytované podle smlouvy o poskytování služeb ze dne , datum, , jejímž předmětem byla redakční činnost, správa profilů na sociálních sítích, marketingové služby a poradenství, přičemž smlouva nijak neupravovala minimální rozsah plnění potřebný pro vznik nároku na sjednanou odměnu. Odkázal na svá předchozí vyjádření z , datum, a , datum, , podle nichž bylo nade vší pochybnost prokázáno, že služby v rozhodném období řádně poskytoval. K námitce věcné nepříslušnosti poukázal na usnesení o věcné příslušnosti, jímž byla tato otázka pravomocně vyřešena, a zdůraznil, že podle komentářové literatury i judikatury již nemůže být v dalším průběhu řízení znovu otevírána. Nesouhlasil rovněž s námitkami žalované směřujícími proti výroku o náhradě nákladů řízení, neboť podle jeho názoru žalovaná vychází z judikatury, která na projednávanou věc nedopadá. Dále vytkl žalované, že účelově označuje činnosti vykonávané žalobcem za výkon funkce člena statutárního orgánu, a zdůraznil, že například nahrávání audia na téma NSDR, které mělo podle komunikace s předsedou správní rady sloužit marketingu a propagaci žalované, nepochybně představovalo marketingovou činnost ve smyslu smlouvy. Odmítl i odkaz žalované na nález , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, s tím, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, nešlo o pracovněprávní vztah, nebyly porušeny žádné kogentní normy korporačního práva a smlouva byla navíc řádně schválena valnou hromadou. Namítl, že žalovaná se pouze snaží zakrýt skutečnost, že mu sjednanou odměnu neuhradila, ačkoliv sama opakovaně uváděla, že důvodem neuhrazení byl nedostatek finančních prostředků, nikoliv neposkytování služeb. Zdůraznil, že rozsah služeb byl ve smlouvě vymezen věcně a že tento rozsah v rozhodném období naplnil, přičemž žalovaná od uzavření smlouvy dne , datum, až do poloviny února 2024 nikdy nevznášela proti rozsahu poskytovaných služeb žádné výhrady. Za účelové označil podrobné rozporování jednotlivých činností, zejména tvrzení, že komunikace s inzerentem a příprava inzertních článků nespadala do oblasti marketingu. Připomněl, že vykonával řadu činností ve prospěch žalované, včetně přípravy inzertních článků přinášejících žalované zisk, marketingové propagace na sociálních sítích schvalované předsedou správní rady, nahrávání audia, účasti na přednáškách, jejich propagace a vyhodnocování. Za účelová považuje také tvrzení o neexistenci či smazání facebookových příspěvků a zcela se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že smlouva nevyžadovala originalitu ani minimální počet příspěvků a že odměna byla sjednána paušálně ve výši 80 000 Kč měsíčně. Podle žalobce tak bylo v řízení prokázáno, že služby podle smlouvy skutečně poskytoval a že mu náleží sjednaná odměna v plném rozsahu. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud projednal odvolání v rozsahu vymezeném § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo. Dospěl k závěru, že výrok o věci samé je věcně správný, zatímco odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení je důvodné v níže uvedeném dílčím rozsahu.10. Námitka věcné nepříslušnosti soudu prvního stupně nemůže obstát. O této otázce již , Orgán veřejné moci, rozhodl usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Toto usnesení je podle § 104a odst. 7 o. s. ř. závazné pro účastníky i soudy. V ustálené rozhodovací praxi je přijímán závěr, že otázku věcné příslušnosti po takovém pravomocném rozhodnutí nelze znovu nastolovat ani v odvolacím nebo dovolacím řízení, a to ani tehdy, bylo-li rozhodnutí o příslušnosti věcně nesprávné (srov. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Odvolací soud proto tuto námitku nemohl věcně znovu posuzovat.11. Pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku je určující obsah smlouvy z , datum, a skutečný obsah plnění, které žalobce v rozhodném období poskytl. Podle § 556 odst. 1 a 2 o. z. se právní jednání vykládá podle společného úmyslu stran, popřípadě podle významu, který by mu přisuzovala osoba v postavení adresáta, přičemž je nutno přihlédnout také k praxi zavedené mezi stranami, okolnostem předcházejícím uzavření smlouvy a jejich následnému chování. Smlouva vymezila službu třemi samostatnými okruhy, totiž redakční činnost spojenou s provozem označených portálů a magazínů, správu profilů na sociálních sítích a marketingové služby a poradenství; za jejich poskytování sjednala měsíční paušální odměnu 80 000 Kč. Neobsahuje přitom ujednání o minimálním počtu článků, příspěvků, hodin nebo jiných výstupů ani podmínku originality každého jednotlivého příspěvku.12. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobce v lednu 2024 a do , datum, skutečně vykonával činnost náležející alespoň do smluvního okruhu správy profilů na sociálních sítích a marketingové tvorby. Z listinných důkazů soud prvního stupně zjistil, že připravil pro , webová stránka, , právnická osoba, řadu konkrétně označených příspěvků, dále připravoval audio a obsah podcastu po komunikaci s předsedou správní rady a podílel se na propagaci aktivit žalované. Jde svou povahou o konkrétní tvůrčí a obsahovou činnost, nikoli o vytváření vůle žalované při jejím obchodním vedení. Že určité příspěvky na profilu technicky zveřejnil , jméno FO, nebo , jméno FO, , tento závěr samo o sobě nevyvrací. Sjednaná správa profilů zahrnovala též přípravu a tvorbu obsahu; technické vložení hotového příspěvku jinou osobou bez dalšího nevylučuje, že obsah připravil žalobce.13. Odvolatelce nelze přisvědčit ani v námitce, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Soud prvního stupně nezaložil svůj skutkový závěr jen na skutečnosti, že žalovaná nevysvětlila nynější nedohledatelnost některých příspěvků. Vycházel ze souhrnu listin, zejména screenshotů jednotlivých obsahově specifikovaných příspěvků, z e-mailové a elektronické komunikace mezi žalobcem a předsedou správní rady a z důkazů o dalších činnostech žalobce. Žalovaná proti nim staví především tvrzení, že se některé příspěvky v době jí provedeného dohledání již na profilu nenacházely, případně že jejich technickým zveřejněním byl pověřen někdo jiný. Taková obrana sama neotvírá důvod k odlišnému skutkovému závěru. Především z ní neplyne, že předložené snímky nejsou pravé, že na nich zachycený obsah žalobce nepřipravil, ani že nebyl na profilu v rozhodné době uveřejněn. Závěr soudu prvního stupně proto odpovídá § 132 o. s. ř.; nebylo tím obráceno důkazní břemeno.14. Námitka opětovného použití dříve vytvořených příspěvků rovněž není důvodná. Okolnost, že část obsahu již byla v minulosti uveřejněna, nevylučuje sama o sobě poskytování sjednané správy sociálních sítí v rozhodném období. Smlouva nepožaduje nový ani originální obsah v každém jednotlivém případě a žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobci takový postup v rozhodné době zakázala nebo že by sjednala konkrétní minimální rozsah či skladbu výstupů. V daných souvislostech byl opakovaně použitý obsah zároveň využíván k propagaci knih, které žalovaná vydávala. Otázka, zda žalovaná byla oprávněna užít dříve vytvořená autorská díla, proto není pro závěr o tom, zda žalobce v nyní posuzovaném období vykonával sjednanou obsahovou a marketingovou činnost, určující.15. Odvolací soud však nepřejímá bez dalšího tak širokou argumentaci soudu prvního stupně, podle níž by veškerá komunikace žalobce týkající se obchodů žalované, jejího strategického směřování, fakturace, obsazenosti akcí či zajišťování inzerce byla marketingovou službou podle smlouvy. Obchodní vedení zahrnuje organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti společnosti, zejména rozhodování o provozu závodu a souvisejících vnitřních záležitostech; jeho povaha se nemění ani tehdy, vykonává-li jej pověřený člen statutárního orgánu nebo třetí osoba (rozsudek , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Činnosti, jež spočívají v rozhodování o obchodní strategii, provozu, odbytu, reklamě nebo v uzavírání obchodů za žalovanou, mohou proto podle svého skutečného obsahu spadat do obchodního vedení.16. Z téhož důvodu nelze dosavadní závěr o důvodnosti nároku stavět na tom, že žalobce jako člen správní rady poskytoval žalované placeně právě takové řídicí činnosti. Jestliže by plnění pod smlouvou z , datum, bylo podle svého skutečného obsahu výkonem funkce člena voleného orgánu, bylo by nutno smlouvu v tomto rozsahu materiálně posoudit jako smlouvu o výkonu funkce nebo její dodatek; u kapitálové společnosti se pak uplatní požadavek jejího schválení nejvyšším orgánem dle § 59 odst. 2 z. o. k. (srov. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a nález , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Uvedená judikatura však současně nevylučuje samostatný smluvní vztah člena voleného orgánu pro skutečně odlišnou odbornou nebo tvůrčí činnost, která není výkonem jeho funkce.17. V projednávané věci ovšem k závěru o poskytování služeb a vzniku práva na paušální odměnu postačují shora uvedené konkrétní činnosti tvůrčí a obsahové. Ty nelze ztotožnit s rozhodováním za společnost ani s její správou; žalobce je vykonával jako autor a poskytovatel sjednaných služeb, nikoli jako člen správní rady. Pro závěr o splnění smlouvy proto není rozhodné, zda by jednotlivé další, odvolatelkou napadené úkony — zejména jednání s inzerenty, fakturace nebo řešení obsazenosti akcí — bylo možné kvalifikovat jako obchodní vedení. Odvolací námitka založená na korporačním postavení žalobce tak nemůže vést k zamítnutí žaloby. Nález , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, na věc nedopadá způsobem tvrzeným žalovanou, neboť zde nejde o přiznání odměny za výkon řídicí funkce pod jiným označením, nýbrž o odměnu ze samostatné smlouvy za skutkově prokázané tvůrčí a obsahové plnění mimo tento výkon.18. Odvolací soud dále nepokládá za případný argument žalované, že osobní konzultace a přednášky byly samostatně placenou službou zákazníkům žalované, nikoli marketingovou službou poskytovanou žalované. Z tohoto důvodu na nich potvrzující závěr nezakládá. Stejně tak nepokládá za rozhodné příspěvky na osobním profilu žalobce; pro závěr o řádném poskytování služeb postačuje prokázaná tvorba obsahu pro profil FirstClass.cz a další výše specifikované marketingové výstupy.19. Ani absence ujednání o minimálním objemu plnění neznamená, že by k vzniku nároku na celou měsíční odměnu postačil jakýkoli nahodilý nebo zcela marginální úkon. Při paušální odměně je ovšem třeba posuzovat, zda poskytovatel v daném období sjednanou činnost reálně vykonával, nikoli následně určovat odměnu podle počtu jednotlivých výstupů, nebyl-li takový mechanismus sjednán. V tomto případě rozsah konkrétně zjištěné a v časové souvislosti s oběma vyúčtovanými obdobími vykonané obsahové a marketingové činnosti nevykazuje znaky nahodilého nebo zcela bezvýznamného plnění. Závěr soudu prvního stupně, že smluvní podmínka pro vznik práva na paušální odměnu byla splněna, je proto správný. Je přitom podpůrně významné, že ze zjištěné komunikace z , datum, vyplývá, že předseda správní rady jako důvod neuhrazení lednové odměny uvedl nedostatek peněz, nikoli neposkytování služeb.20. Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně uvedl, z jakých důkazů vycházel, jaká skutková zjištění z nich učinil a z jakých úvah dovodil, že žalobce služby poskytoval. To, že nepřisvědčil každému dílčímu argumentu žalované, nezakládá vadu řízení. Odvolací soud navíc výše doplnil právní úvahy k hranici mezi tvůrčím plněním podle smlouvy a případným obchodním vedením.21. Tvrzení žalované, uplatněné až při odvolacím jednání dne , datum, , že žalobce vyúčtoval odměnu za činnost v únoru 2024 teprve po roce a že tím v ní vyvolal legitimní očekávání, že úhradu již nebude požadovat, představuje nepřípustné nové skutkové tvrzení. Žalovaná byla soudem prvního stupně řádně poučena podle § 119a odst. 1 o. s. ř.; neuvedla přitom, ani z obsahu spisu neplyne, že by byla splněna některá z výjimek podle § 205a o. s. ř. Nadto je tato obrana věcně nepřiléhavá. Samotná časová prodleva mezi poskytnutím služby a jejím vyúčtováním bez dalšího nevyjadřuje vůli věřitele vzdát se pohledávky ani nemůže založit důvodné očekávání dlužníka, že splatný dluh nebude uplatněn. Žalovaná netvrdila žádné konkrétní jednání žalobce, z něhož by bylo možno takový závěr dovodit. Uplatnění pohledávky proto nelze pokládat za nepoctivé jednání ve smyslu § 6 o. z.22. Nedůvodná je rovněž námitka ohledně nedostatků nákladového výroku. Odvolací soud se seznámil s rozhodnutím zdejšího soudu č.j., spisová značka, ze dne , datum, , na které poukazovala odvolatelka a neshledal v něm žádný pro oporu z jejích argumentů, které by poukazoval na nesprávnost vydaného rozhodnutí.23. Odvolací soud uzavírá, že závěr soudu I. stupně o tom, že nárok žalobce na odměnu ze smlouvy o poskytování služeb ze dne , datum, za měsíc leden 2024 ve výši 80 000 Kč a za období , datum, v poměrné výši 41 379,31 Kč s úrokem z prodlení dle § 1958 odst. 2 o.z. je opodstatněným, je správný. Jak je rozebráno výše, právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně věcně správného nákladového výroku, který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný.25. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po 5 980 Kč (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 tarifu), dále cestovné (os. vozidlem zn. , podezřelý výraz, , typ , jméno FO, , RZ: , SPZ, na trase , adresa, v délce 240 km dle vyhl.č. 78/2026 Sb., neboť cena benzínu doložena nebyla) ve výši 2 073,91 Kč, 6 půl hodin promeškaného času v částce 900 Kč (§14 vyhl.č.177/1996 Sb.) s navýšením o 21 % sazbu DPH ve výši 3 325,13 Kč( § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) náklady žalobce v odvolacím řízení představují po zaokrouhlení částku 19 159 Kč. Tyto náklady žalobce bylo žalované za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrokem ad II).