8 As 70/2015 — Nejvyšší správní soud

62 A 48/2020- 114 - text pokračování 11 62 A 48/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana. v právní věci žalobce: AURES Holdings a.s. sídlem Dopraváků 874/15, Praha zastoupen Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.1.2020, č.j. ČOI 14222/20/O100/3000/KR/ŠT, sp. zn. ČOI 91384/18/3000, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Prvostupňovým rozhodnutím Inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského ze dne 15.10.2019, č.j. ČOI 125211/19/3000/R/S, byla žalobci uložena pokuta ve výši 700 000 Kč, neboť byl uznán vinným ze spáchání přestupků tím, že 1. na svých internetových stránkách dne 6.12.2018 inzeroval možnost převozu vozidla zdarma na vybranou pobočku bez uvedení podstatné informace, že za převoz vozidla je vyžadována vratná záloha 2 000 Kč, a že dne 11.7.2018 v provozovně na ulici Černovická v Brně opomenul inspektorům v roli spotřebitelů uvést podstatnou informaci, že servisní knížka prodávaného automobilu byla vedena pouze do roku 2013 a žalobce tak porušil § 4 odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v návaznosti na § 5a odst. 1 tohoto zákona, a dopustil se tak přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele tím, že porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik; 2. dne 11.7.2018 v brněnské provozovně poskytl inspektorům v roli spotřebitelů podstatné informace o vlastnostech prodávaného automobilu nejasným způsobem, což mohlo vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, neboť prodávající nejprve prezentoval automobil jako bezvadný, ale po upozornění inspektora byla doporučena kontrola všech podstatných částí automobilu a žalobce tak porušil zákaz nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele v návaznosti na § 5a odst. 2 tohoto zákona a dopustil se přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele; 3. dne 11.7.2018 v provozovně na ulici Zlínská v Otrokovicích a v brněnské provozovně žalobce neinformoval inspektory v roli spotřebitelů o konečné ceně vozidla, neboť teprve v závěru kontraktačního procesu jim bylo sděleno, že k ceně vozidla je nutné navíc uhradit poplatek ve výši 3 990 Kč, čímž žalobce porušil povinnost podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 24 odst. 7 písm. k) tamtéž; 4. v brněnské provozovně žalobce na dotaz inspektora v roli spotřebitele uvedl, že na prodávané vozidlo je poskytována záruka ½ roku na skryté vady, čímž žalobce porušil povinnost dle § 13 zákona o ochraně spotřebitele a dopustil se tak přestupku podle § 24 odst. l) tamtéž. Žalobcem podané odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaná rozhodnutím ze dne 29.1.2020, č.j. ČOI 14222/20/O100/3000/KR/ŠT, sp. zn. ČOI 91384/18/3000, zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Rozhodnutí žalované žalobce napadl žalobou, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Podle žalobce žalovaná nevypořádala vůbec či nedostatečně žalobcem uplatněné odvolací námitky, a napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti. Žalovaná dostatečně neodůvodnila, z jakého důvodu vyžadování vratné zálohy za převoz vozidla mělo být podstatnou informací ve smyslu § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Námitku žalobce, že inspektoři prvostupňového správního orgánu byly podrobně informováni o stavu vozidla před samotnou koupí, pak žalovaná podle žalobce nevypořádala vůbec. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, proč žalovaná k žalobcem vznesené argumentaci nepřihlédla. 3. Napadené rozhodnutí je vyjma nepřezkoumatelnosti také stiženo nezákonností z důvodu nesprávného posouzení skutkového stavu věci. Podle žalobce nebylo prokázáno naplnění skutkových podstat přestupků. Jestliže vratná záloha za převoz vozidla ve výši 2 000 Kč byla spotřebiteli vždy vrácena, nemohla povinnost jejího složení negativně ovlivnit ekonomické chování spotřebitele podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Jestliže spotřebitel přistoupil ke koupi vozidla, byla o zálohu snížena kupní cena; nekoupil-li spotřebitel vozidlo, byla mu záloha v plné výši vrácena. Podle žalobce je tak zřejmé, že záloha za převoz vozidla neměla povahu podstatné informace ve vztahu k rozhodnutí o koupi, a nemohla tak rozhodování spotřebitele ovlivnit. 4. Žalovaná podle žalobce pochybila také tím, že údaj o existenci servisní knihy spojila s informací o tom, že vozidlo bylo pravidelně servisováno. Informace o servisní knize pouze indikuje přítomnost evidenčního dokumentu pro účely záznamů o servisních úkonech. Případnému zájemci tak je garantováno, že může do servisní knihy nahlédnout a tam uvedené údaje analyzovat. To však neznamená, že lze z takové informace dovozovat garanci pravidelného servisu. Podle žalobce nemůže být rozhodným kritériem okamžik posledního záznamu v servisní knize. Pak by podle žalobce mohla nastat absurdní situace, kdy by sice servisní kniha obsahovala záznam kupříkladu v roce 2018, ale další bezprostředně předcházející záznam by pocházel až z roku 2006. Údaj o posledním záznamu v knize proto nemůže být informací, od které by se odvíjelo rozhodnutí spotřebitele o koupi vozidla. 5. Žalobce dále namítá, že cena 3 990 Kč za doplňkové služby byla kupujícímu nabídnuta mimo prodejní prostory, kde byla nabízena vozidla, a zároveň byl kupujícímu dán k dispozici ceník doplňkového zboží a služeb. Kupující tak disponoval ve smyslu § 12 zákona o ochraně spotřebitele nezbytnými informacemi pro kvalifikované rozhodnutí o pořízení doplňkových služeb k vozidlu. Údaj o ceně vozidla na ceduli za předním sklem vozidla byl konečnou cenou v souladu s § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a v souladu s § 12 zákona o ochraně spotřebitele, jejíž součástí nebyly doplňkové služby a spotřebitel měl možnost nabídku doplňkových služeb (nadstandardu) nevyužít. To, že doplňkové služby byly fakultativními produkty při nákupu vozidla, plyne také z vystavené faktury. 6. Podle žalobce byly informace o skutečném stavu sděleny při kontrolní jízdě – před předložením písemné dokumentace ke koupi vozidla. Je tedy zřejmé, že žalobce splnil informační povinnost podle § 9 zákona o ochraně spotřebitele, a to s dostatečným časovým předstihem. Stav vozidla v písemné formě obsahovala příloha č. 1 ke kupní smlouvě. V příloze byla mimo jiné doporučena výměna oleje, filtrů, rozvodů včetně vodní pumpy, kontrola a doplnění provozních náplní, kontrola tlumičů a brzd. Ústní i písemné informace o stavu vozidla byly předány s dostatečným předstihem tak, aby měl kupující dostatečný prostor pro úvahu o koupi 14 let starého vozidla. Kupující se navíc mohl v případě pochybností dotázat prodejce. Výklad žalované na žalobce klade nepřiměřené požadavky. 7. Žalobce zpochybňuje také závěr žalované, že ústní sdělení jednoho z prodejců o záruce za skryté vady v délce pouze půl roku mohlo naplnit znaky přestupku. Žalobce splnil informační povinnost podle § 13 zákona o ochraně spotřebitele tím, že úpravu práv spotřebitele z odpovědnosti za vady vtělil do kupní smlouvy, která byla v souladu s § 2165 odst. 1 a § 2168 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a kterou měl kupující s dostatečným časovým předstihem k dispozici. Nadto podle žalobce ani podle odborné literatury nemá chybně poskytnutá informace k zákonné povinnosti z vadného plnění vliv na rozhodování spotřebitele. Podle žalobce průměrný spotřebitel práva z vadného plnění zná, a informace o délce záruky tak nemohla mít na jeho rozhodování o koupi vozidla vliv. 8. I kdyby byla naplněna formální stránka přestupků, nemohlo podle žalobce dojít k naplnění jejich materiální stránky. Podle žalobce v napadeném rozhodnutí absentuje hodnocení, zda vůbec jednání žalobce mělo alespoň minimální stupeň škodlivosti. Jestliže žalobce nabízel převoz vozidla na jinou pobočku zdarma, o doplňkových službách byl spotřebitel informován zavčas v rámci samostatné nabídky, stáří prodávaného vozidla indikovalo výskyt vad, na což byl žalobce upozorněn při kontrolní jízdě i ve smluvní dokumentaci a právní úprava záruky za skryté vady včetně možnosti jejího zkrácení byla obecně známá, nemůže být jednání žalobce hodnoceno za společensky škodlivé, neboť nemohlo ovlivnit rozhodování spotřebitele. 9. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nezákonné také z důvodu pochybení prvostupňového správního orgánu při provádění kontrol. Postup prvostupňového správního orgánu byl v rozporu se zákazem zneužití pravomoci podle § 2 odst. 2 zákona č. 500