326/1999 Sb. · 326 paragrafů
(1) Průkaz o povolení k pobytu cizince s povoleným dlouhodobým pobytem se vydává na dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44 odst. 4 až 7 nebo § 44a odst. 1 a 2.
(2) Průkaz o povolení k pobytu cizince s povoleným trvalým pobytem se vydává s dobou platnosti 10 let, a jde-li o cizince mladšího 15 let, s dobou platnosti 5 let.
(1) Dobu platnosti průkazu o povolení k pobytu cizince s povoleným trvalým pobytem lze prodloužit, a to i opakovaně, o 10 let, a jde-li o cizince mladšího 15 let, o 5 let.
(2) Žádost o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu je cizinec povinen podat nejpozději před uplynutím platnosti průkazu, nejdříve však 90 dnů před uplynutím jeho platnosti; v odůvodněných případech může žádost podat i dříve. Důvody dřívějšího podání žádosti je cizinec povinen ministerstvu sdělit nejpozději při podání žádosti.
(3) V případě, že podání žádosti ve lhůtě podle odstavce 2 zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec povinen tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů.
(4) K žádosti o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu je cizinec povinen předložit cestovní doklad.
(5) Splňuje-li cizinec podmínky pro prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu, je povinen se na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů cizince a jeho podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud cizinci v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka. Cizinec je povinen ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu.
(6) Uplyne-li doba platnosti průkazu o povolení k pobytu před rozhodnutím o žádosti o prodloužení platnosti tohoto průkazu, vyznačí se na požádání cizince do cestovního dokladu vízový štítek podle jednotného formátu stanoveného přímo použitelným předpisem Evropské unie51), a to ve formě víza k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti odpovídající předpokládané délce řízení o této žádosti. Vízový štítek se do cestovního dokladu nevyznačí, jde-li o cizince zařazeného do informačního systému smluvních států. Platnost víza zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu.
(1) Cizinec, který žádá o vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz ztracený, zničený, odcizený anebo poškozený nebo náhradou za průkaz o povolení k pobytu, jehož nosič dat s biometrickými údaji je nefunkční, je povinen předložit cestovní doklad a poškozený průkaz nebo průkaz s nefunkčním nosičem dat s biometrickými údaji. Obdobně se postupuje i v případě, že cizinec žádá o vydání průkazu o povolení k pobytu po skončení nebo zrušení jeho platnosti podle § 117f.
(2) Cizinec, který žádá o provedení změny v průkazu o povolení k pobytu, je povinen předložit cestovní doklad, průkaz o povolení k pobytu a doklad prokazující požadovanou změnu.
(3) Cizinec, který žádá o vydání průkazu o povolení k pobytu po skončení jeho platnosti z důvodu podle § 117f odst. 1 písm. g), je povinen předložit cestovní doklad, průkaz, jehož platnost skončila, a doklad o zajištění ubytování (§ 71 odst. 2).
(4) Cizinec uvedený v odstavcích 1 až 3 je povinen se pro účely vydání nového průkazu o povolení k pobytu na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů cizince a jeho podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud cizinci v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka. Cizinec je povinen ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu.
(1) Platnost průkazu o povolení k pobytu skončí
a) uplynutím doby v něm uvedené,
b) ohlášením jeho ztráty, odcizení nebo zničení,
c) nabytím právní moci rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti cizince,
d) nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu nebo zánikem jeho platnosti,
e) nabytím státního občanství České republiky,
f) úmrtím cizince nebo nabytím právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení cizince za mrtvého,
g) zrušením údaje o místu hlášeného pobytu cizince na území; to neplatí, jde-li o rezidenta na území (§ 83), který z důvodu pobytu na území jiného členského státu Evropské unie zrušil ubytování na území, nebo
h) dnem vydání nového průkazu o povolení k pobytu na základě žádosti cizince o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu v případě, že doba platnosti dosavadního průkazu k tomuto dni neuplynula.
(2) Ministerstvo zruší platnost průkazu o povolení k pobytu, jestliže
a) je průkaz poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost,
b) průkaz obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny,
c) fotografie v průkazu neodpovídá skutečné podobě jeho držitele, nebo
d) průkaz obsahuje nefunkční nosič s biometrickými údaji.
(3) Je-li držitel průkazu o povolení k pobytu přítomen a plně uzná důvody pro zrušení platnosti průkazu, lze odůvodnění rozhodnutí nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením držitele průkazu, že se zrušením jeho platnosti souhlasí. Odvolání proti rozhodnutí není v tomto případě přípustné.
(1) Ministerstvo může vydávat průkazy o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji, které neobsahují digitální zpracování podpisu cizince, jestliže
a) došlo k technické závadě na zařízení zabezpečujícím zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji anebo pořízení biometrických údajů a podpisu cizince určeného k dalšímu digitálnímu zpracování, nebo na zařízení zabezpečujícím přenos údajů nezbytných pro výrobu průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji anebo na výrobní technologii, pokud tato technická závada trvá déle než 7 kalendářních dnů, nebo
b) v důsledku katastrofy nebo jiné mimořádné události nelze vydávat průkazy o povolení k pobytu obsahující nosič dat s biometrickými údaji.
(2) Průkazy o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji se vydávají s dobou platnosti 6 měsíců, a to ve formě štítku, který se vyznačuje do cestovního dokladu cizince.
(3) Pokud skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) nastaly poté, kdy pro vydání průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji již byly pořízeny biometrické údaje cizince a jeho podpis určený k digitálnímu zpracování, vedou se tyto údaje v provozním informačním systému podle § 158a odst. 4 a poté, kdy uvedené skutečnosti pominou, jsou neprodleně využity pro vydání tohoto průkazu o povolení k pobytu.
(4) Pokud byl cizinci vydán průkaz o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji, je povinen se na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů cizince a jeho podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; výzvu ministerstvo cizinci doručí neprodleně poté, kdy pominou důvody k vydání průkazu o povolení k pobytu podle odstavce 1.
(5) Průkaz o povolení k pobytu obsahující nosič dat s biometrickými údaji je cizinci vydán nejpozději ke dni skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji. Vydání průkazu o povolení k pobytu podle věty první nepodléhá správnímu poplatku.
(6) K převzetí průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji vydaného namísto průkazu o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji vyzve cizince ministerstvo neprodleně po jeho dodání výrobcem tohoto dokladu. Převzetím průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji podle věty první zaniká platnost průkazu o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji.
(1) Správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince a prohlášení jeho dalšího pobytu za neoprávněný, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. V odůvodněných případech lze rozhodnutím stanovit hraniční přechod pro vycestování z území.
(2) Správním vyhoštěním občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka se rozumí ukončení pobytu občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území.
(3) Doba k vycestování se stanoví v rozmezí 7 až 30 dnů. Je-li rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno podle § 119 odst. 1 písm. a), je policie oprávněna stanovit dobu k vycestování kratší než 7 dní. Pokud by podle rozhodnutí o správním vyhoštění měla doba k vycestování začít běžet v době trvání zajištění cizince, začíná tato doba běžet ode dne ukončení zajištění. Pokud v průběhu doby k vycestování je cizinec zajištěn, běh této doby se zajištěním přerušuje. Není-li po uplynutí doby k vycestování v informačním systému smluvních států obsažen záznam o vycestování cizince, provede policie úkony směřující k výkonu rozhodnutí.
(4) Do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, se nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné.
(5) Pro účely správního vyhoštění se za přechodný pobyt na území považuje i neoprávněné zdržování se cizince na území, setrvání na základě výjezdního příkazu nebo zdržování se cizince v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, setrvání nebo strpění na území podle zvláštního zákona2) nebo pobyt do právní moci rozhodnutí ministerstva o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území3a) nebo soudu o žalobě ve věci dočasné ochrany. Nebude-li v takovém případě rozhodnuto o správním vyhoštění, protože důsledkem tohoto rozhodnutí by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince, policie postupuje podle § 50a odst. 5. Cizinec je povinen vycestovat v době stanovené v rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.
(6) Podá-li cizinec během řízení o správním vyhoštění, které bylo zahájeno z důvodů souvisejících s neoprávněným vstupem nebo pobytem na území, které nastaly před podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany, žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, řízení o správním vyhoštění se dokončí. Policie může zahájit a dokončit řízení o správním vyhoštění, jde-li o důvody související s neoprávněným vstupem nebo pobytem na území, které nastaly před podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany, i pokud byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu podána před zahájením řízení o správním vyhoštění. Ustanovení § 119 odst. 7 se použije obdobně. Vedení řízení o správním vyhoštění z důvodů nesouvisejících s neoprávněným vstupem nebo pobytem na území, zejména jde-li o důvody podle § 119 odst. 1 písm. a) nebo § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1, tímto ustanovením není dotčeno.
(7) Hromadné správní vyhoštění cizinců na základě jednoho rozhodnutí se zakazuje.
(8) Pro účely této hlavy se za rodinného příslušníka občana Evropské unie nepovažuje osoba uvedená v § 15a odst. 3, která pobývá na území přechodně.
(9) V rozhodnutí o správním vyhoštění policie občana třetí země poučí o skutečnostech podle čl. 38 odst. 1 písm. e) azylového procedurálního nařízení.
(1) Policie prodlouží dobu k vycestování, která dosud neuplynula, a to až na 180 dní, vyznačením razítka do cestovního dokladu cizince, shledá-li na základě jeho podnětu závažné důvody pro její prodloužení. V případě, že cizinec není držitelem cestovního dokladu, razítko se vyznačí na rozhodnutí, kterým byla stanovena doba k vycestování.
(2) Cizinec musí v podnětu uvést a doložit závažné důvody pro prodloužení doby k vycestování a způsob elektronické komunikace za účelem vyrozumění o výsledku posouzení.
(3) Na podnět cizince policie zohlední zejména dobu jeho pobytu na území, pobyt jeho nezletilých dětí plnících povinnou školní docházku na území a existenci jiných rodinných nebo společenských vazeb na území.
(4) Neprodlouží-li policie dobu k vycestování, cizince vyrozumí sdělením a zároveň ho informuje pomocí prostředků elektronické komunikace; odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(1) Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států,
a) až na 10 let,
1. je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území ohrozit bezpečnost státu užitím síly při prosazování politických cílů, prováděním činnosti ohrožující základy demokratického státu nebo směřující k narušení celistvosti území anebo jiným obdobným způsobem, nebo
2. je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
b) až na 5 let,
1. prokáže-li se cizinec policii dokladem, který je padělán, anebo dokladem jiné osoby jako dokladem vlastním,
2. prokáže-li se cizinec policii při vycestování z území cestovním dokladem, jenž je neplatný z důvodů uvedených v § 116 písm. a), b), c) nebo d),
3. pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn,
4. pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn,
5. nepodrobí-li se cizinec na výzvu policie hraniční kontrole,
6. překročí-li cizinec státní hranice v úkrytu nebo se o takové jednání pokusí,
7. překročí-li cizinec státní hranice mimo hraniční přechod,
8. uvedl-li cizinec v řízení podle tohoto zákona nepravdivé informace s úmyslem ovlivnit rozhodování správního orgánu, nebo
9. porušuje-li cizinec opakovaně právní předpis, je-li vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené porušení tímto předpisem stanovené povinnosti, nebo maří-li výkon soudních nebo správních rozhodnutí,
c) až na 3 roky,
1. je-li cizinec na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu16) nebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval,
2. neprokáže-li cizinec, že na území smluvních států pobývá po dobu, po kterou je na tomto území oprávněn pobývat přechodně bez víza nebo na krátkodobé vízum,
3. je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území závažným způsobem ohrozit veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění, nebo
4. byl-li nebo má-li být propuštěn z výkonu zabezpečovací detence, trestu odnětí svobody nebo domácího vězení, nebyl-li mu uložen trest vyhoštění, a pobýval nebo pobývá na území pouze podle § 18 písm. d) bodu 1, a neposkytuje nebo v minulosti neposkytoval policii v řízení podle tohoto zákona dostatečnou součinnost nebo je důvodné nebezpečí, že by po propuštění mohl narušit veřejný pořádek.
(2) Rozhodnutí o správním vyhoštění občana Evropské unie1b) nebo jeho rodinného příslušníka, který na území pobývá přechodně, lze vydat pouze v případě, že občan Evropské unie1b) nebo jeho rodinný příslušník
a) ohrožuje bezpečnost státu,
b) závažným způsobem narušuje veřejný pořádek; to neplatí, jde-li o občana Evropské unie, který pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 10 let; do této doby se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody, nebo
c) ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území.
(3) Doba, po kterou nelze občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, se stanoví až na 10 let, jde-li o správní vyhoštění z důvodu uvedeného v odstavci 2 písm. a) anebo b), nebo až na 3 roky, jde-li o správní vyhoštění z důvodu uvedeného v odstavci 2 písm. c).
(4) Rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, studia nebo vědeckého výzkumu na území, lze vydat pouze v případě, že ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek anebo ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění, a s ohledem na závažnost jeho jednání nepostačuje zrušení platnosti tohoto povolení. Rozhodnutí o správním vyhoštění cizince podle věty první z důvodu ochrany veřejného zdraví však nelze vydat, došlo-li k onemocnění cizince až po převzetí povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny nebo za účelem studia na území.
(5) Rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného členského státu Evropské unie, lze vydat pouze v případě, že tento cizinec ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, a s ohledem na závažnost jeho jednání nepostačuje zrušení platnosti tohoto povolení; souhlasí-li s takovým postupem příslušný orgán členského státu Evropské unie, který rezidentovi jiného členského státu Evropské unie toto právní postavení přiznal, policie cizince vyhostí mimo území států Evropské unie.
(6) Rozhoduje-li policie o správním vyhoštění cizince, který na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného členského státu Evropské unie, kterému jiný členský stát Evropské unie udělil mezinárodní ochranu, prověří u příslušného orgánu tohoto členského státu, zda je rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nadále platné. Je-li rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nadále platné, rozhodne policie o správním vyhoštění cizince z území. Mimo území členských států Evropské unie lze takového cizince vyhostit pouze v případě, že ohrožuje bezpečnost České republiky nebo byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie s takovým postupem souhlasí.
(7) Rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, je vykonatelné po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž se
a) mezinárodní ochrana neuděluje,
b) žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná,
c) řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje, nebo
d) azyl nebo doplňková ochrana odnímá,
jestliže marně uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo jestliže podle zvláštního právního předpisu2) podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nemá odkladný účinek. Rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné, přizná-li soud na žádost cizince jeho žalobě odkladný účinek.
(8) Rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který požádal o oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území podle zvláštního právního předpisu3a), je vykonatelné po nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o této žádosti, jestliže marně uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci dočasné ochrany nebo soud nevyhověl jeho žádosti o přiznání odkladného účinku žaloby ve věci dočasné ochrany anebo soud přiznání odkladného účinku zrušil.
(9) Jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu (§ 180c) nebo o nezletilého cizince v obdobném postavení, ustanoví mu neprodleně policie pro řízení o správním vyhoštění opatrovníka. Policie o ustanovení opatrovníka nezletilého cizince vyrozumí a poučí jej o úkolech opatrovníka.
(1) Rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 6 a 7 se nevydá, jestliže cizinec žádající o mezinárodní ochranu podle zvláštního právního předpisu2) na území přichází přímo ze státu, kde mu hrozí pronásledování nebo vážná újma16a), a na území vstoupí nebo pobývá bez povolení a sám se bez prodlení přihlásí policii nebo ministerstvu a prokáže závažný důvod pro svůj neoprávněný vstup nebo pobyt.
(2) Rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.
(3) Rozhodnutí o správním vyhoštění nezletilého občana Evropské unie podle § 119 lze vydat pouze z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nebo je-li to v jeho zájmu v souladu s Úmluvou o právech dítěte.
(4) Rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119, rozhodnutí podle § 50a nebo rozhodnutí o povinnosti opustit území vycestování podle zákona o azylu nelze vykonat, jde-li o cizince, který požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území nebo mu takové povolení bylo vydáno. Řízení podle věty první, které nebylo ukončeno před vydáním povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území, policie nebo ministerstvo zastaví.
(5) Policie cizinci, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území, zruší rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119, pokud jeho spolupráce s orgánem činným v trestním řízení přispěla k odhalení nebo odsouzení pachatele trestné činnosti anebo s ohledem na poskytnutou spolupráci by mohl být po vycestování z území ohrožen jeho život nebo zdraví. Policie dále zruší rozhodnutí o správním vyhoštění jeho rodinnému příslušníkovi, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území.
(6) Policie občanu Evropské unie, který požádal o vydání osvědčení o registraci nebo o povolení trvalého pobytu, z moci úřední zruší rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud zjistí, že již netrvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit veřejné zdraví. Obdobně policie postupuje, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, který požádal o vydání povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu.
(7) Rozhodnutí o správním vyhoštění se nevydává, jde-li o předání cizince podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009.
(1) Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince s povolením k trvalému pobytu s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, až na
a) 10 let, je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území ohrozit bezpečnost státu užitím síly při prosazování politických cílů, prováděním činnosti ohrožující základy demokratického státu nebo směřující k narušení celistvosti území anebo jiným obdobným způsobem,
b) 10 let, je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek, nebo
c) 3 roky, nesplní-li cizinec povinnost podle § 77 odst. 3.
(2) Rozhodnutí o správním vyhoštění občana Evropské unie1b) nebo jeho rodinného příslušníka, kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu, lze vydat pouze v případě, že závažným způsobem ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek a s ohledem na závažnost jeho jednání nepostačuje odnětí oprávnění k pobytu. Rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, jde-li o
a) nezletilého občana Evropské unie, ledaže by správní vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu, nebo
b) občana Evropské unie, který na území pobývá po dobu delší než 10 let, ledaže ohrožuje bezpečnost státu zvlášť závažným způsobem.
(3) Doba, po kterou nelze občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, se stanoví až na 10 let.
(4) Rozhodnutí o vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.
(1) Policie si v rámci rozhodování o správním vyhoštění vyžádá závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179).
(2) Závazné stanovisko se nevyžaduje, není-li podle poznatků policie vycestování cizince možné. Závazné stanovisko se dále nevyžaduje, a vycestování cizince je tak možné,
a) rozhoduje-li policie o správním vyhoštění občana třetí země a občan třetí země výslovně uvede, že jeho vycestování je možné,
b) pochází-li občan třetí země z bezpečné země původu podle zákona o azylu a neuvedl-li individuální skutečnosti a okolnosti týkající se jeho osoby svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179,
c) opustil-li občan třetí země během řízení o správním vyhoštění území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace,
d) jde-li o správní vyhoštění z území, nebo
e) jde-li o občana Evropské unie.
(3) Vzniknou-li důvody znemožňující vycestování cizince po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyhoštění, policie vydá prvním úkonem v řízení nové rozhodnutí pouze ve věci, zda vycestování cizince je možné, podle zvláštního právního předpisu5d) po vyžádání a na základě nového závazného stanoviska ministerstva.
(4) Ministerstvo vydá závazné stanovisko bezodkladně. Ministerstvo může v závazném stanovisku pouze odkázat na řízení ve věci mezinárodní ochrany a rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, včetně řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí a rozsudek, pokud nedošlo k podstatné změně okolností, které byly v rámci těchto řízení ministerstvem nebo soudem posuzovány.
(5) Není-li vycestování cizince podle odstavce 1 až 3 možné, policie tuto skutečnost uvede v rozhodnutí o správním vyhoštění a ministerstvo cizinci udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území (§ 33 odst. 3).
(6) Policie nejméně jedenkrát ročně zkoumá, zda trvají důvody znemožňující cizinci vycestování. Pominou-li důvody znemožňující cizinci vycestování, policie vydá nové rozhodnutí pouze ve věci stanovení nové lhůty k vycestování podle zvláštního právního předpisu5d) po vyžádání a na základě nového závazného stanoviska ministerstva. Dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaniká platnost víza uděleného podle § 33 odst. 3 nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území.
(7) Platnost rozhodnutí o správním vyhoštění zaniká, byl-li cizinci udělen azyl. Jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. a), platnost rozhodnutí o správním vyhoštění zaniká, je-li rozhodnutí, kterým se uděluje azyl, platné po dobu rovnající se době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území.
(8) Platnost rozhodnutí o správním vyhoštění dále zaniká, je-li rozhodnutí, kterým byla udělena doplňková ochrana, bylo přiznáno postavení osoby bez státní příslušnosti nebo byl povolen dlouhodobý pobyt za účelem strpění pobytu na území, platné po dobu
a) rovnající se době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území, jde-li o rozhodnutí podle § 119 odst. 1 písm. a) nebo b), anebo podle § 120 odst. 1 písm. a) nebo b),
b) rovnající se jedenapůlnásobku doby stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění pro omezení vstupu cizince na území, jde-li o rozhodnutí podle § 119 odst. 1 písm. c) nebo § 120 odst. 1 písm. c).
(9) Platnost rozhodnutí o správním vyhoštění dále zaniká, není-li vycestování cizince možné a ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění uplynula doba rovnající se pětinásobku doby pro omezení vstupu na území stanovené v tomto rozhodnutí.
(10) Doba stanovená v odstavci 7 a 8 počíná běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu anebo doplňkové ochrany nebo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území.
(11) Policie informuje cizince, který se na území zdržuje neoprávněně a se kterým bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1, o právu požadovat po zaměstnavateli nevyplacenou mzdu nebo plat, a to včetně případných nákladů na zaslání mzdy nebo platu do státu, jehož je cizinec občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, popřípadě do jiného státu, ve kterém má povolen pobyt. Dále cizinci sdělí, že má právo informovat příslušný orgán inspekce práce41) o porušení právní povinnosti zaměstnavatelem.
Vysloví-li jiný stát souhlas s přijetím osoby bez státního občanství, může být vyhoštěna na základě správního vyhoštění do tohoto státu.
(1) V době, po kterou nelze podle rozhodnutí o správním vyhoštění cizinci umožnit vstup na území, policie cizinci udělí vízum nebo povolí vstup na území, jestliže důsledkem neudělení víza nebo nepovolení vstupu by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.
(2) V době, po kterou nelze podle rozhodnutí o správním vyhoštění cizinci umožnit vstup na území, policie udělí vízum nebo povolí vstup na území, pokud účelem pobytu na území je předvolání státního orgánu České republiky a nelze-li věc vyřídit z ciziny.
(3) Dobu pobytu podle odstavců 1 a 2 lze stanovit nejdéle na 30 dnů.
(4) Po neudělení víza nebo nepovolení vstupu na území policie neprodleně sepíše záznam obsahující zdůvodnění tohoto rozhodnutí.
(5) Policie může na žádost cizince vydat nové rozhodnutí5d), kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zkrátí dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, uvedenou v rozhodnutí o správním vyhoštění, a to nejméně o jednu třetinu této doby, jestliže
a) pominuly důvody jeho vydání a uplynula polovina doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území,
b) jde o cizince, který prokáže, že dobrovolně vycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění, a zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění bude přiměřené vzhledem k důvodům, pro které bylo vydáno, nebo
c) se jedná o cizince svěřeného do náhradní výchovy (§ 87), který dosáhl věku 18 let a podle vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí tento cizinec projevuje snahu o integraci na území.
(6) Policie může na žádost občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka vydat nové rozhodnutí5d), kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, jestliže
a) došlo k podstatné změně okolností, které byly důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, nebo
b) se jedná o cizince svěřeného do náhradní výchovy (§ 87), který dosáhl věku 18 let a podle vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí tento cizinec projevuje snahu o integraci na území.
(7) Policie vydá na žádost cizince, který se po nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění stal občanem jiného členského státu Evropské unie, nové rozhodnutí5d), kterým zruší rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud nehrozí nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit veřejné zdraví. Obdobně policie postupuje v případě cizince, který se po pravomocném rozhodnutí o správním vyhoštění stal rodinným příslušníkem občana Evropské unie.
(8) Cizinec podávající žádost podle odstavců 5 až 7 je povinen uvést veškeré rozhodné skutečnosti, kterých se dovolává, a označit důkazy. Policie cizince nevyzývá k odstranění vad žádosti. Policie umožní na žádost účastníka řízení vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí.
(9) Policie může z moci úřední na základě důvodných vlastních poznatků vydat nové rozhodnutí5d), kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zkrátí platnost délky zákazu vstupu.
(1) Náklady spojené se správním vyhoštěním zahrnují náklady na ubytování a stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. Do nákladů spojených se správním vyhoštěním se dále zahrnují náklady podle věty první za cizince ubytovaného v zařízení společně s cizincem zajištěným za účelem správního vyhoštění.
(2) Jde-li o správní vyhoštění cizince, který byl na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání, je-li podle zvláštního právního předpisu8e) vyžadováno, nebo platného oprávnění k pobytu, je povinen náklady spojené se správním vyhoštěním podle odstavce 1 uhradit ten, kdo cizince zaměstnal. Nelze-li náklady spojené se správním vyhoštěním takto uhradit, je povinen tyto náklady nebo jejich zbývající část uhradit ten, kdo uzavřel se zaměstnavatelem jako subdodavatelem dohodu, v rámci jejíhož plnění zaměstnavatel cizince zaměstnával, nebo každý, kdo na základě svých existujících obchodních smluvních vztahů věděl nebo vědět měl a mohl o zaměstnávání cizinců bez povolení k zaměstnání nebo platného oprávnění k pobytu u zaměstnavatele. Věta první a druhá se nepoužijí v případě
a) zaměstnavatele, který prokáže, že splnil povinnosti stanovené právními předpisy upravujícími zaměstnávání a pobyt cizinců a nevěděl, že povolení k pobytu předložené cizincem je padělkem,
b) toho, kdo uzavřel se zaměstnavatelem jako subdodavatelem dohodu podle věty druhé, který prokáže, že splnil povinnosti stanovené právními předpisy upravujícími zaměstnávání a pobyt cizinců a nevěděl, že povolení k pobytu předložené cizincem je padělkem.
(3) Nehradí-li náklady spojené se správním vyhoštěním osoba uvedená v odstavci 2 a pokud tyto náklady nebyly uhrazeny z finanční záruky složené cizincem nebo složitelem podle § 123c, je povinen tyto náklady uhradit cizinec, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění. Hradí-li náklady spojené se správním vyhoštěním cizinec podle věty první, je rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním prvním úkonem v řízení.
(4) Neuhradí-li cizinec ve stanovené lhůtě náklady spojené se správním vyhoštěním a nebyly-li náklady uhrazeny z finanční záruky, jsou povinni tyto náklady nebo jejich zbývající část uhradit postupně v pořadí
a) osoba, která se k tomu zavázala v pozvání ověřeném policií, nebo jde-li o výzkumného pracovníka, výzkumná organizace, která se k tomu písemně zavázala; výzkumná organizace uhradí náklady spojené se správním vyhoštěním vzniklé do 6 měsíců ode dne skončení platnosti dohody o hostování9j),
b) ten, kdo cizinci zprostředkoval zaměstnání bez povolení k zaměstnání,
c) ten, kdo zaměstnal cizince a pracovní poměr byl skončen z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce anebo dohodou z týchž důvodů nebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce před uplynutím doby, na kterou bylo cizinci vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta nebo modrá karta, pokud tento cizinec po zrušení platnosti oprávnění k pobytu za účelem zaměstnání nebo po zániku platnosti zaměstnanecké karty podle § 63 z území nevycestoval; to neplatí, pokud cizinec z území nevycestoval a ten, kdo cizince zaměstnal, prokáže, že cizinci zajistil úhradu nákladů spojených s vycestováním do státu, jehož je občanem, nebo do státu, ve kterém má povolen pobyt,
d) ten, kdo cizinci zprostředkoval zaměstnání a pracovní poměr byl skončen z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce anebo dohodou z týchž důvodů nebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce před uplynutím doby, na kterou bylo cizinci vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta nebo modrá karta, pokud tento cizinec po zrušení platnosti oprávnění k pobytu za účelem zaměstnání nebo po zániku platnosti zaměstnanecké karty podle § 63 z území nevycestoval; to neplatí, pokud prokáže, že cizinci zajistil úhradu nákladů spojených s vycestováním do státu, jehož je občanem, nebo do státu, ve kterém má povolen pobyt,
e) dopravce, který nesplnil povinnost podle § 104.
(5) Policie nebo ministerstvo rozhodnutím stanoví, v jaké lhůtě a výši je osoba podle odstavců 2 až 4 povinna náklady spojené se správním vyhoštěním nebo jejich zbývající část uhradit; úhradu těchto nákladů vybírá správní orgán, který ji uložil. Odvolání není proti tomuto rozhodnutí přípustné.
(6) Nebyly-li náklady spojené se správním vyhoštěním uhrazeny podle odstavců 2 až 4, nese tyto náklady do doby jejich úhrady
a) policie, jde-li o cizince zajištěného podle zvláštního právního předpisu42), nebo
b) ministerstvo v ostatních případech.
(7) Písemné vyhotovení rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním, které je prvním úkonem v řízení, ministerstvo cizinci předá při opuštění zařízení, nebrání-li tomu výjimečné okolnosti. Není-li možné zajistit přítomnost tlumočníka, ministerstvo současně s písemným vyhotovením rozhodnutí předá cizinci v jazyce, do kterého bylo cizinci tlumočeno v řízení o zajištění, informace o obsahu rozhodnutí, celkové výši nákladů a možnosti podat proti rozhodnutí žalobu k soudu.
(1) Na základě písemné žádosti cizince podané ministerstvu nebo policii může ministerstvo zajistit úhradu nákladů spojených s dobrovolným návratem tohoto cizince do státu, jehož je občanem, nebo do jiného státu, který cizinci umožní vstup na své území, jde-li o cizince,
a) který je zajištěn podle tohoto zákona,
b) kterému byla rozhodnutím o správním vyhoštění nebo rozhodnutím o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace stanovena doba k vycestování,
c) kterému byla stanovena lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie69), nebo
d) u kterého došlo ke zrušení nebo uplynutí platnosti dlouhodobého víza, k zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, ke zrušení nebo zániku platnosti povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, ke zrušení přechodného pobytu občanu Evropské unie1b) nebo ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, a který na území pobývá na základě výjezdního příkazu uděleného podle § 50 odst. 1 písm. b) nebo na základě lhůty k vycestování, vykonal trest odnětí svobody nebo mu byl uložen trest vyhoštění, anebo po podání žádosti o dobrovolný návrat podle jiného právního předpisu.
(2) Cizinec je povinen ministerstvu dodatečně uhradit přepravní náklady v poloviční výši.
(3) Žádost cizince o zajištění úhrady nákladů spojených s dobrovolným návratem ministerstvo posoudí bez zbytečného odkladu.
(4) Ministerstvo zajišťuje cestovní a přepravní doklady, uděluje výjezdní příkaz, je-li to pro dobrovolný návrat nezbytné, a činí další úkony nezbytné pro zabezpečení dobrovolného návratu.
(1) Zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je
a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,
b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),
c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo
d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.
(2) Zvláštní opatření lze uložit, je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat průběh řízení, jehož předmětem je jeho vycestování, tím, že neprokáže svou totožnost nebo adresu místa pobytu, odmítá tyto údaje uvést nebo se nedostavil na předvolání policie.
(3) Zvláštní opatření za účelem vycestování lze dále uložit, je-li důvodné nebezpečí, že cizinec v době stanovené v rozhodnutí, jehož předmětem je jeho vycestování, nevycestuje.
(4) O druhu a způsobu výkonu zvláštního opatření za účelem vycestování rozhoduje policie. Při rozhodování o uložení zvláštního opatření policie zkoumá, zda jeho uložením neohrozí výkon správního vyhoštění, a přihlíží k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
(5) Policie zvláštní opatření za účelem vycestování neuloží, jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu nebo o cizince, u nějž je zjevné, že má v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu.
(6) Výrok o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování je zpravidla součástí rozhodnutí o správním vyhoštění nebo rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Odvolání proti výroku o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nemá odkladný účinek.
(7) Cizinec je povinen splnit povinnost uloženou mu v rozhodnutí o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a vycestovat v době stanovené k vycestování.
(8) V případě, že cizinec závažným způsobem poruší povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nebo v době k vycestování nevycestuje, policie takového cizince zajistí. V případě, že splnění povinnosti zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec povinen povinnost splnit neprodleně po zániku těchto důvodů.
(1) Finanční záruka se skládá na účet policie a je vratná po vycestování cizince z území nebo poté, co mu byl povolen dlouhodobý anebo trvalý pobyt nebo pobyt podle zvláštního právního předpisu2), uděleno dlouhodobé vízum nebo vydáno povolení k přechodnému pobytu. Policie se s cizincem nebo složitelem dohodne na způsobu vrácení finanční záruky. Náklady na vrácení finanční záruky nese složitel nebo cizinec.
(2) Cizinec nebo složitel je po splnění podmínek stanovených v odstavci 1 oprávněn do 5 let ode dne složení finanční záruky policii požádat o vrácení finanční záruky.
(3) V případě, že cizinec z území vycestoval, je povinen žádost podat osobně prostřednictvím zastupitelského úřadu ve státě, jehož je občanem, ve státě, ve kterém má povolen pobyt, nebo ve státě, který není členským státem Evropské unie nebo smluvním státem5a). Složil-li finanční záruku složitel, je cizinec, za kterého byla finanční záruka složena, povinen se bez zbytečného odkladu po vycestování z území osobně ohlásit na zastupitelském úřadě ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém má povolen pobyt; zastupitelský úřad policii potvrdí ohlášení se cizince na zastupitelském úřadě.
(4) Policie zamítne žádost o vrácení finanční záruky, jestliže
a) cizinec z území nevycestoval a nebyl mu povolen dlouhodobý anebo trvalý pobyt nebo pobyt podle zvláštního právního předpisu2), 3a),
b) cizinec žádost nepodal osobně,
c) cizinec žádost nepodal prostřednictvím zastupitelského úřadu ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém má povolen pobyt, nebo
d) cizinec se osobně neohlásil na zastupitelském úřadě ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém má povolen pobyt, žádá-li o vrácení finanční záruky složitel.
(5) Policie je oprávněna finanční záruku použít na úhradu nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince, jestliže cizinec nevycestuje ve stanovené době a pobývá na území neoprávněně.
(6) Finanční záruka připadne státu, jestliže cizinec nebo složitel ve lhůtě do 5 let ode dne složení finanční záruky nepožádal o její vrácení nebo nebyly v této době splněny podmínky pro její vrácení.
(7) O důvodech, pro které finanční záruka může být použita na úhradu nákladů spojených se správním vyhoštěním nebo připadnout státu, musí být cizinec nebo složitel poučen před jejím složením.
(1) Policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud
a) je nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nebo je zde riziko útěku; ustanovení § 129 odst. 4 se použije obdobně,
c) cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu,
d) cizinec závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, nebo
e) je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.
(2) V řízení o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(3) Policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(4) Policie vydá nové rozhodnutí o zajištění, nerozhodlo-li ministerstvo podle zákona o azylu, jde-li o cizince zajištěného podle tohoto zákona, který požádal o udělení mezinárodní ochrany, a existují oprávněné důvody se domnívat, že ač mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, podal žádost o udělení mezinárodní ochrany s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, nebo je pozdržet. Nové rozhodnutí o zajištění policie vydá do 3 dnů od doby, kdy mělo ministerstvo rozhodnout o zajištění.
(5) Je-li rozhodováno o zajištění nezletilého cizince bez doprovodu (§ 180c) nebo nezletilého cizince v obdobném postavení, ustanoví mu policie neprodleně opatrovníka. Policie o ustanovení opatrovníka nezletilého cizince bez doprovodu vyrozumí a poučí jej o úkolech opatrovníka.
(6) Policie je oprávněna zajistit nezletilého cizince bez doprovodu, pouze je-li důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a je-li to v jeho zájmu v souladu s Úmluvou o právech dítěte. V případě důvodné pochybnosti, že jde o nezletilého cizince bez doprovodu, je policie oprávněna cizince zajistit z důvodů uvedených v odstavci 1 do doby, než je zjištěn jeho skutečný věk. Policie zahájí úkony ke zjištění věku nezletilého cizince bez doprovodu bezodkladně po jeho zajištění. Odmítne-li nezletilý cizinec bez doprovodu provedení úkonů ke zjištění věku, hledí se na něj jako na zletilého cizince. Pokud výsledky zjišťování věku nejsou průkazné, hledí se na cizince jako na nezletilého cizince bez doprovodu.
(7) O možnosti provedení úkonů ke zjištění věku, o způsobu a důsledcích jejich provedení a následcích jejich odmítnutí informuje policie nezletilého cizince bez doprovodu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět.
(8) Policie zajištěného cizince poučí o oprávnění podat policii žádost o propuštění ze zařízení, a dále o oprávnění podat ve správním soudnictví žalobu proti rozhodnutí o zajištění nebo prodloužení doby trvání zajištění. Jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu nebo o nezletilého cizince v obdobném postavení, poučí policie o těchto oprávněních opatrovníka.
(1) Nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie je oprávněna za účelem správního vyhoštění zajistit cizince, který podal žádost o mezinárodní ochranu, jestliže již bylo o jeho vyhoštění pravomocně rozhodnuto nebo je řízení o správním vyhoštění zahájeno z důvodů podle § 119 odst. 1 písm. a), anebo § 119 odst. 1 písm. b) bodu 6 nebo 7.
(2) Nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit občana třetí země za účelem dokončení prvotního prověřování podle § 6, a to nejdéle na 7 dní; celková doba omezení osoby, včetně zajištění podle § 27 odst. 4 zákona o policii, nesmí překročit 7 dní od okamžiku omezení osobní svobody.
(1) Nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže
a) bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno, protože cizinec neposkytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
b) nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany nebo po ukončení poskytování mezinárodní ochrany z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace ve lhůtě uvedené ve výjezdním příkazu nebo ve lhůtě do 30 dnů, nebyl-li cizinci výjezdní příkaz udělen,
c) cizinci bylo vydáno rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany v azylovém řízení na hranicích a nemá již právo setrvat na území, jsou-li splněny podmínky pro zajištění podle čl. 5 odst. 2 nebo 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1349; riziko útěku policie hodnotí podle § 129 odst. 4, nebo
d) uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.
(2) O zajištění cizince za účelem vycestování policie neprodleně sepíše záznam obsahující údaje o totožnosti zajištěného cizince, datu, času a místu zajištění.
(3) Nelze-li vycestování cizince uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin, policie v řízení o zajištění cizince za účelem vycestování vydá rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(4) Policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy vycestování cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy vycestování cizince, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem vycestování je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(5) Na zajištění za účelem vycestování se ustanovení § 123, 123a a hlavy XII použijí obdobně.
(1) Doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba zajištění překročit 90 dnů.
(2) Policie je oprávněna prodlužovat dobu trvání zajištění podle § 124 až 124b i nad dobu stanovenou v odstavci 1 větě první za podmínky, že vyhoštění cizince je uskutečnitelné v době trvání zajištění, pokud
a) cizinec v průběhu zajištění zmařil výkon správního vyhoštění nebo vycestování,
b) cizinec uvádí nepravdivé údaje, které jsou nezbytné pro zajištění náhradního cestovního dokladu, nebo je odmítá uvést, nebo
c) v průběhu získávání nezbytných dokladů pro výkon správního vyhoštění dochází i přes řádné úsilí policie ke zpoždění ze strany třetích zemí.
(3) Doba trvání zajištění podle odstavce 2 písm. a) a b) nesmí překročit v souhrnu 545 dnů, podle odstavce 2 písm. c) 365 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. O prodloužení doby trvání zajištění vydá policie rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(4) O zajištění cizince za účelem správního vyhoštění policie neprodleně vyrozumí jeho příbuzného s povoleným pobytem na území; je-li zajištěným nezletilý cizinec bez doprovodu, vyrozumí policie orgán sociálně-právní ochrany dítěte. Policie vyrozumí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění též příslušnou diplomatickou misi nebo konzulární úřad cizího státu, pokud má sídlo na území a pokud o to cizinec nebo opatrovník jménem zajištěného nezletilého cizince bez doprovodu požádá, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva; to neplatí, jde-li o zajištění cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu podle zvláštního právního předpisu2).
(5) Je-li rozhodnuto o zajištění cizince poté, co bylo ukončeno zajištění podle § 46a zákona o azylu, k uplynulé době zajištění podle § 46a zákona o azylu se nepřihlíží.
(6) Jsou-li v průběhu zajištění zjištěny nové skutečnosti odůvodňující zajištění z jiného důvodu, vydá policie nové rozhodnutí o zajištění. Oznámením nového rozhodnutí o zajištění nebo o prodloužení doby trvání zajištění cizince se dosavadní rozhodnutí o zajištění ruší; doba zajištění se počítá od okamžiku omezení osobní svobody. Oznámením rozhodnutí o zajištění podle § 46a zákona o azylu se dosavadní rozhodnutí o zajištění podle tohoto zákona ruší.
Policie je povinna
a) po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají,
b) neprodleně po zajištění poučit zajištěného cizince v jazyce, ve kterém je cizinec schopen se dorozumět, o možnosti podat policii žádost o propuštění ze zařízení a soudního přezkumu zákonnosti zajištění a rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení. Nelze-li tento jazyk zjistit a nelze-li toto seznámení provést ani jiným způsobem, policie cizince poučí předáním písemně vyhotoveného poučení v jazycích českém, anglickém, francouzském, německém, čínském, ruském, arabském, hindském a španělském o možnosti podat policii žádost o propuštění ze zařízení a soudního přezkumu zákonnosti zajištění a rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení. O předání písemně vyhotoveného poučení policie sepíše záznam.
(1) Policie na pokyn ministerstva bezodkladně přeruší zajištění, je-li důvodné nebezpečí, že
a) cizinec, kterému byla poskytnuta lhůta na rozhodnutí, zda bude spolupracovat s orgánem činným v trestním řízení, (§ 42e odst. 2), nebo
b) cizinec, který podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území,
by mohl být při dalším pobytu v zařízení ohrožen na životě nebo zdraví v souvislosti se spoluprací s orgánem činným v trestním řízení.
(2) Po dobu přerušení zajištění se staví běh lhůty podle § 125 odst. 1.
(3) Je-li důvodné nebezpečí, že cizinec uprchne, nebo zneužívá-li přerušení zajištění, policie na pokyn ministerstva přerušení zajištění podle odstavce 1 bezodkladně zruší.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(1) Je-li zajištěný cizinec přijat do zdravotnického zařízení lůžkové péče podle § 176 mimo zařízení, může policie upustit od střežení cizince po dobu umístění cizince do tohoto zdravotnického zařízení.
(2) Jde-li podle vyjádření ošetřujícího lékaře o poškození zdraví zajištěného cizince trvalého charakteru nebo z charakteru onemocnění cizince lze předpokládat, že jeho pobyt ve zdravotnickém zařízení podle odstavce 1 za účelem poskytnutí zdravotních služeb bude delší než doba scházející do uplynutí 180 dnů ode dne zajištění, policie zajištění ukončí. Při ukončení zajištění policie cizinci udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu překážky na jeho vůli nezávislé, která brání jeho vycestování; platnost víza stanoví na dobu potřebnou k vycestování cizince z území, nejdéle na dobu 1 roku.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud k poškození zdraví došlo vlastním úmyslným jednáním cizince.
(1) Zajištění musí být bez zbytečného odkladu ukončeno
a) po zániku důvodu pro zajištění,
b) rozhodne-li soud ve správním soudnictví o zrušení rozhodnutí o zajištění cizince, o zrušení rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nebo o zrušení rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení; povinnost propustit cizince vzniká vyhlášením zrušujícího rozsudku,
c) je-li vydáno rozhodnutí o propuštění ze zařízení,
d) je-li cizinci udělen azyl nebo doplňková ochrana,2)
e) je-li cizinci povolen dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území, nebo
f) rozhodlo-li ministerstvo o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle § 46a zákona o azylu.
(2) Podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v průběhu zajištění není důvodem pro ukončení zajištění.
(1) Zajištěného cizince, kterému má být na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění ukončen pobyt na území, dopraví policie na hraniční přechod za účelem vycestování z území; to neplatí v případě, že zajištěný cizinec předloží potvrzení o podání žaloby. Policie rovněž dopraví na hraniční přechod zajištěného cizince po zamítnutí žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění a cizince, který byl zajištěn za účelem vycestování podle § 124b.
(2) Policie je oprávněna ponechat cizince podle odstavce 1 v zařízení po dobu nezbytně nutnou, než zajistí podmínky pro vycestování cizince z území.
(3) Jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu, policie provede úkony podle odstavců 1 a 2 teprve poté, co stát, kam bude nezletilý cizinec bez doprovodu vyhoštěn, sdělil, že nezletilému cizinci bez doprovodu bude zajištěno přijetí odpovídající jeho věku.
(1) Nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie37); policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky.
(2) O zajištění policie neprodleně sepíše záznam obsahující údaje o totožnosti zajištěného cizince, datu, čase a místu zajištění a důvod předání nebo průvozu.
(3) Nelze-li předání cizince nebo dokončení jeho průvozu uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin, a jde-li o průvoz leteckou cestou podle § 152 ve lhůtě do 72 hodin, policie v řízení o zajištění cizince za účelem jeho předání nebo průvozu vydá rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(4) Policie rozhodne o zajištění cizince za účelem jeho předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37), pouze pokud existuje riziko útěku. Za riziko útěku se považuje, pokud cizinec
a) neoprávněně vstoupil na území jiného členského státu nebo se o to pokusil, a to i překročením hranic se třetími státy,
b) vyhnul se již dříve předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) nebo návratu,
c) pokusil se o útěk,
d) vyjádřil úmysl nerespektovat rozhodnutí o přemístění do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) nebo jiné rozhodnutí o návratu, anebo je takový úmysl zjevný z jeho jednání,
e) bude předán do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) přímo nesousedícího s Českou republikou, nemůže oprávněně samostatně do tohoto státu cestovat a nemůže uvést adresu místa pobytu na území,
f) bylo mu jiným státem vydáno rozhodnutí o návratu,
g) nerespektuje nebo v minulosti nerespektoval rozhodnutí o návratu se stanovenou dobou pro dobrovolný odjezd, nebo zákaz vstupu,
h) nespolupracuje nebo nespolupracoval během řízení souvisejících s jeho neoprávněným pobytem na území nebo během řízení ve věci mezinárodní ochrany, včetně řízení o žalobě,
i) používá nebo v minulosti použil padělané nebo pozměněné cestovní doklady, povolení k pobytu, víza nebo jiné doklady osvědčující podmínky vstupu, nebo cestovní doklady, povolení k pobytu, víza nebo jiné doklady osvědčující podmínky vstupu zničil,
j) používá nebo v minulosti používal jiná jména a příjmení s úmyslem uvést orgány veřejné moci v omyl nebo poskytl další nepravdivé informace, nebo
k) odmítl poskytnout údaje podle § 177 odst. 2.
(5) Policie je oprávněna zajistit nezletilého cizince bez doprovodu, pouze je-li důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu či závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a je-li to v jeho zájmu v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Policie je oprávněna v případě důvodné pochybnosti, že jde o nezletilého cizince bez doprovodu, takového cizince zajistit do doby, než je zjištěn jeho skutečný věk. Policie zahájí úkony ke zjištění věku nezletilého cizince bez doprovodu bezodkladně po jeho zajištění. Odmítne-li nezletilý cizinec bez doprovodu provedení úkonů ke zjištění věku, hledí se na něj jako na zletilého cizince. Pokud výsledky zjišťování věku nejsou průkazné, hledí se na cizince jako na nezletilého cizince bez doprovodu.
(6) O možnosti provedení úkonů ke zjištění věku, o způsobu a důsledcích jejich provedení a následcích jejich odmítnutí informuje policie nezletilého cizince bez doprovodu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět.
(7) Policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem předání nebo průvozu je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(8) Policie je povinna jednat tak, aby byl cizinec předán nebo byl průvoz cizince územím dokončen v nejbližším možném termínu ode dne zajištění.
(1) Cizinec je oprávněn podat policii žádost o propuštění ze zařízení, ve které je povinen uvést veškeré rozhodné skutečnosti, kterých se dovolává a označit důkazy. Policie cizince nevyzývá k odstranění vad žádosti. Policie zkoumá, zda trvají důvody, pro které byl cizinec zajištěn, popřípadě pro které byla doba zajištění prodloužena, nebo zda jsou splněny podmínky pro uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. O žádosti policie rozhodne bez zbytečného odkladu.
(2) Policie cizince poučí o oprávnění podat ve správním soudnictví žalobu proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení; jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu, poučí o tom opatrovníka.
(3) Žádost o propuštění ze zařízení je cizinec oprávněn podat nejdříve po uplynutí 15 dnů ode dne nabytí právní moci posledního rozhodnutí policie nebo soudu k zajištění, podle toho, které rozhodnutí nabylo právní moci později; to platí i pro podání opakované žádosti o propuštění.
(4) Policie je oprávněna cizince vyslechnout, je-li to nezbytné pro zjištění skutečného stavu věci. Cizinec je povinen vypovídat. Policie cizince před výslechem poučí o důsledcích odmítnutí výpovědi a nepravdivé nebo neúplné výpovědi.
(5) O výslechu svědka policie cizince ani jeho zástupce předem nevyrozumívá. Cizinec ani jeho zástupce není oprávněn být přítomen výslechu svědka. Policie je oprávněna upustit od provedení výslechu cizince nebo výslechu svědka a předvolat je v jinou dobu, pokud byli za účelem zjištění skutečného stavu věci předvoláni na stejnou dobu a jeden z nich se k podání výpovědi nedostaví. Policie seznámí cizince s obsahem protokolu o výslechu svědka poté, co byl proveden výslech cizince; do doby provedení výslechu cizince je protokol o výslechu svědka vyloučen z nahlížení do spisu.
(6) Policie umožní cizinci na jeho žádost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí.
(7) Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(1) Rozhodnutí o zajištění cizince se zpravidla vykonává v zařízení.
(2) Zařízení provozuje organizační složka státu zřízená ministerstvem (dále jen „provozovatel“).
(3) Zařízení se dělí na část s mírným režimem zajištění (dále jen „část s mírným režimem“) a část s přísným režimem zajištění (dále jen „část s přísným režimem“). Část s mírným režimem může být dále rozdělena na další části, do kterých je bez souhlasu provozovatele a bez doprovodu provozovatele nebo policie vstup cizincům zakázán.
(4) Policie neprodleně po nabytí právní moci rozhodnutí o zajištění dopraví zajištěného cizince do zařízení určeného provozovatelem.
Provozovatel seznámí zajištěného cizince při jeho umístění do zařízení, nebo neprodleně po něm, s právy a povinnostmi, které se vztahují k pobytu cizince v zařízení, s možností přístupu k bezplatné právní pomoci v zařízení a s vnitřním řádem zařízení. Seznámení se provede v mateřském jazyce cizince nebo v jazyce, kterým je cizinec schopen se dorozumět. Seznámení se dále provede v případě změn práv a povinností, které se vztahují k pobytu cizince v zařízení, nebo vnitřního řádu zařízení. Informace o právech a povinnostech zajištěného cizince a vnitřní řád zařízení jsou umístěny tak, aby byly přístupny všem zajištěným cizincům.
(1) Část s mírným režimem tvoří ubytovací místnost, společné sociální a kulturní zařízení a další prostor, v němž se mohou zajištění cizinci volně pohybovat, stanovený vnitřním řádem zařízení.
(2) Část s přísným režimem je oddělena od části s mírným režimem a tvoří ji ubytovací místnost a prostor určený pro vycházky.
(1) Provozovatel je oprávněn v souladu s účelem zařízení a v zájmu zajištění bezpečnosti zajištěných cizinců a ostatních osob ubytovaných v zařízení instalovat prostředky audiovizuální techniky v prostorách tohoto zařízení, s výjimkou ubytovacích místností, sociálních zařízení a prostor, v nichž probíhají osobní prohlídky cizinců.
(2) Policisté mohou vstupovat do části s mírným režimem zajištění z důvodu preventivního působení při předcházení narušení veřejného pořádku, porušování vnitřního řádu zařízení nebo při ochraně života, zdraví a majetku; do prostor, ve kterých jsou ubytovány děti, mohou policisté z důvodu preventivního působení vstupovat pouze výjimečně.
(1) Ubytovací místnost v části s mírným režimem je vybavena lůžky, skříňkami na uložení osobních věcí, stolkem a židlemi v počtu odpovídajícímu počtu ubytovaných cizinců.
(2) Ubytovací místnost v části s přísným režimem je vybavena lůžky, stolkem, židlemi v počtu odpovídajícímu počtu ubytovaných cizinců, sanitárním zařízením odděleným od zbývajícího prostoru neprůhlednou zástěnou a signalizačním (přivolávacím) zařízením. Tato místnost je uzamykatelná pouze z vnější strany.
(1) Provozovatel zajištěnému cizinci za podmínek stanovených tímto zákonem
a) poskytne lůžko, židli, skříňku na uložení osobních věcí, stravu a základní hygienické prostředky,
b) umožní přijímat a odesílat písemná sdělení bez omezení,
c) umožní přijímat návštěvy,
d) podle možností zajistí knihy, denní tisk a časopisy včetně zahraničních, pokud jsou distribuovány v České republice,
e) umožní podat žádost nebo jiný podnět státním orgánům České republiky nebo mezinárodním organizacím za účelem uplatnění jeho práv a tyto na své náklady neprodleně odešle, nemá-li cizinec dostatečné finanční prostředky,
f) na jeho žádost zajistí bez zbytečného odkladu rozmluvu s vedoucím zařízení nebo jeho zástupcem nebo s policií v zařízení,
g) umožní nepřetržitý osmihodinový spánek v době nočního klidu,
h) umožní volný pohyb v rámci části s mírným režimem a styk s ostatními cizinci umístěnými v této části.
(2) Provozovatel zajistí zdravotní prohlídku zajištěného cizince, další nezbytná diagnostická a laboratorní vyšetření a očkování a preventivní opatření stanovená orgánem ochrany veřejného zdraví.
(3) Provozovatel zajištěnému cizinci umístěnému v části s přísným režimem umožní v rámci určeného prostoru vycházku v trvání nejméně 1 hodiny denně, ke které ho doprovodí policie. Policie může vycházku ze závažného důvodu omezit nebo zrušit. O omezení nebo zrušení vycházky sepíše bez zbytečného odkladu záznam.
(4) Provozovatel může zajištěnému cizinci zajistit psychologické a sociální služby a další služby a věci nezbytné pro zajištění pobytu cizince v zařízení.
(5) Provozovatel zajistí se souhlasem cizince zajištěného podle tohoto zákona jeho přípravu na vycestování z území.
(1) Policie umístí zajištěného cizince na návrh provozovatele nebo na základě vlastních poznatků do části s přísným režimem, pokud
a) je agresivní nebo vyžaduje zvýšený dohled z jiného závažného důvodu,
b) opakovaně závažným způsobem poruší vnitřní řád zařízení, nebo
c) opakovaně závažným způsobem poruší povinnost nebo zákaz podle tohoto zákona.
(2) Zajištěného cizince mladšího 18 let lze do části s přísným režimem umístit pouze z důvodu podle odstavce 1 písm. a) nebo c).
(3) Policie sepíše o umístění zajištěného cizince do části s přísným režimem neprodleně záznam a v něm uvede podrobnosti o důvodech tohoto umístění a poučení o možnosti proti umístění do části s přísným režimem podat stížnost ministerstvu (§ 148 odst. 2). Policie zajištěného cizince se záznamem seznámí. Záznam podepsaný zajištěným cizincem, policistou a tlumočníkem, byl-li ustanoven, policie uloží do spisu zajištěného cizince. Odmítne-li cizinec záznam podepsat, policie to do záznamu poznamená.
(4) Je-li zajištěný cizinec umístěn v části s přísným režimem po dobu delší než 48 hodin, policie o tomto umístění vydá rozhodnutí. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(5) Do části s přísným režimem lze cizince umístit na dobu nezbytnou, nejdéle však na 30 dnů. Policie v průběhu umístění zajištěného cizince v části s přísným režimem zkoumá trvání důvodu pro toto umístění. Dopustil-li se cizinec v době podle věty první jednání podle odstavce 1 nebo trvá-li důvod pro zvýšený dohled, policie dobu umístění v části s přísným režimem rozhodnutím prodlouží o 30 dnů, jinak cizince neprodleně umístí do části s mírným režimem. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
(1) Zajištěný cizinec je povinen
a) dodržovat vnitřní řád zařízení,
b) šetřit majetek zařízení,
c) řídit se pokynem policie nebo provozovatele vydaným při plnění úkolů v souvislosti se zajištěním,
d) vyvarovat se jednání, které by mařilo účel zajištění,
e) strpět omezení svých práv, zejména práva na soukromí a svobodu pohybu a pobytu, v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu zajištění nebo pro ochranu veřejného zdraví,
f) dodržovat noční klid,
g) dodržovat zásady hygieny a podílet se v místnosti, kde je ubytován, na udržování hygienického standardu stanoveného vnitřním řádem.
(2) Zajištěný cizinec je dále povinen strpět zdravotní prohlídku v rozsahu určeném orgánem ochrany veřejného zdraví. Zdravotní prohlídka zajištěného cizince je prováděna bez přítomnosti policie nebo provozovatele, nerozhodne-li lékař jinak. Nelze-li úkon pro odpor zajištěného cizince provést, je policie oprávněna tento odpor překonat. Přitom nesmí bránícímu se zajištěnému cizinci způsobit újmu zjevně nepřiměřenou závažnosti protiprávního jednání.
(3) Zajištěný cizinec po dobu umístění do zařízení nesmí
a) vnášet, vyrábět, přechovávat nebo konzumovat alkohol a jiné návykové látky,
b) vnášet, vyrábět nebo přechovávat věci způsobilé vážně ohrozit zdraví nebo život člověka nebo poškodit majetek,
c) vnášet nebo přechovávat věci, které by svým množstvím nebo povahou mohly narušit pořádek nebo škodit zdraví, nebo elektronické komunikační zařízení,
d) opustit zařízení bez souhlasu policie.
(4) Za opuštění zařízení se nepovažuje opuštění za účelem účasti cizince na nařízeném jednání před orgánem veřejné moci, poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo provedení lékařského vyšetření.
(1) Policie je oprávněna při umístění zajištěného cizince do zařízení provést jeho osobní prohlídku a prohlídku jeho věcí za účelem zjištění, zda u sebe nemá cestovní doklad, doklad totožnosti nebo písemnost potvrzující jeho totožnost nebo státní občanství, peněžní prostředky nebo věc, jejíž vnášení do zařízení, vyrábění nebo přechovávání v zařízení je zakázáno.
(2) Policie je oprávněna provést osobní prohlídku a prohlídku věcí zajištěného cizince také na žádost provozovatele nebo v případě důvodného podezření, že tento cizinec může mít u sebe cestovní doklad, doklad totožnosti nebo písemnost potvrzující jeho totožnost nebo státní občanství nebo věc, jejíž vnášení do zařízení, vyrábění nebo přechovávání v zařízení je zakázáno.
(3) Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví. O provedení prohlídky policie sepíše záznam.
(4) Policie cestovní doklad, doklad totožnosti, písemnost potvrzující jeho totožnost nebo státní občanství, peněžní prostředky a věci, jejichž vnášení do zařízení, vyrábění nebo přechovávání v zařízení je zakázáno, nalezené při osobní prohlídce, prohlídce věcí nebo jiným způsobem, zadrží.
(5) Policie zadržené věci předá, s výjimkou cestovního dokladu, dokladu totožnosti, písemnosti potvrzující jeho totožnost nebo státní občanství, zbraní podle zvláštního právního předpisu18) a věcí19), jejichž držení je v rozporu s právním řádem České republiky, spolu se seznamem těchto věcí k úschově provozovateli.
(1) Provozovatel vydá vnitřní řád zařízení, ve kterém stanoví
a) pravidla poskytovaných zdravotních služeb a poskytované psychologické a sociální péče,
b) časový rozvrh poskytování stravy,
c) pravidla a nabídku kulturního a sportovního vyžití,
d) pravidla výdeje základních hygienických potřeb, obuvi, oděvů a prádla,
e) režim návštěv,
f) prostor vymezený pro vycházky,
g) prostory, kam je vstup cizincům bez doprovodu policie nebo pracovníka zařízení zakázán,
h) způsob realizace povinné školní docházky,
i) dobu, kdy je v části s mírným režimem zajištění přístupný prostor vymezený pro vycházky,
j) místa vyhrazená pro kouření,
k) pravidla pro zajištění nákupů věcí denní potřeby, knih, novin a časopisů,
l) další nezbytné organizačně technické podrobnosti.
(2) Ve vnitřním řádu zařízení, v němž pobývají rodiče s dětmi a nezletilí cizinci bez doprovodu, provozovatel stanoví také nabídku kulturního, sportovního a dalšího vyžití specificky pro různé věkové kategorie.
(3) Vnitřní řád zařízení je vydán v jazyce českém, anglickém, francouzském, ruském, španělském, čínském, arabském, vietnamském, hindském, popřípadě v dalším jazyce, je-li to pro informování zajištěných cizinců nezbytné.
Rozdělení rodiny v rámci zařízení je možné v případě umístění některého člena rodiny v části s přísným režimem.
(1) Provozovatel je oprávněn ubytovat v části s mírným režimem cizince, vůči kterému má zajištěný cizinec vyživovací povinnost nebo jej má v péči, nelze-li zajistit péči o něj jiným způsobem (dále jen „ubytovaný cizinec“). Ubytovanému cizinci poskytne stravu a další služby jako zajištěnému cizinci. Je-li ubytovaný cizinec schopen uvědomit si omezení spojená s pobytem v zařízení, přihlíží se k projevu jeho vůle.
(2) Ubytovaný cizinec může zařízení opustit, má-li zajištěnu péči jiným způsobem. Jde-li o nezletilého nebo osobu s omezenou svéprávností, může opustit zařízení jen po písemném souhlasu zákonného zástupce.
(3) Na ubytovaného cizince se § 131, § 134 odst. 1, 2 a 4, § 136 odst. 1 písm. a) až c) a f), § 136 odst. 2, § 136 odst. 3 písm. a) až c), § 143, § 144 odst. 1 až 3 a § 145 vztahují obdobně.