Novela Zákon o rodině od 1998-08-01: co se mění

§ 1 VZNIK MANŽELSTVÍ (1) Manželství se uzavírá na základě dobrovolného rozhodnutí je trvalé společenství muže a ženy vytvořit harmonické, pevné založené zákonem stanoveným způsobem. (2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a trvalé životní společenství. řádná výchova dětí.

§ 2 Občané, Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství, manželství (dále jen „snoubenci“), mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj společenský účel.

§ 3 (1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před orgánem státu obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci (dále jen „matriční úřad“) nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti (dále jen „orgán církve“), že spolu vstupují do manželství, a to společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem. (2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.

§ 4 Uzavření manželství před orgánem státu Občanský sňatek (1) Prohlášení o uzavření manželství učiní muž a žena u orgánu pověřeného vést matriky pro obvod, snoubenci před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva matričního úřadu, v němž jehož obvodu má jeden z nich trvalý pobyt, a to před starostou (primátorem) nebo pověřeným poslancem obecního (městského) zastupitelstva za přítomnosti matrikáře. (2) Příslušný orgán pověřený vést matriky matriční úřad může z důležitých důvodů povolit uzavření manželství před jiným orgánem pověřeným vést matriky matričním úřadem nebo na kterémkoli vhodném místě. (3) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli orgánem místní státní správy obecním úřadem na kterémkoli místě.

§ 4a Uzavření manželství před orgánem církve Církevní sňatek (1) Prohlášení o uzavření manželství učiní muž a žena snoubenci před příslušným orgánem církve, a to před osobou vykonávající činnost duchovního registrované církve pověřenou oprávněnou církví nebo náboženské společnosti1) (dále jen „církevní forma“). náboženskou společností.1) (2) Manželství církevní formou se uzavírá v kostele nebo na jiném vhodném místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. (3) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství církevní formou, snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli vhodném místě. (4) Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů2) příslušnému orgánu pověřenému vedením matrik, v jehož obvodu se uzavřelo manželství.3)

§ 4b (1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i při pro církevní sňatek. (2) Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství. (3) Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství církevní formou. s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů2) příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodě bylo manželství uzavřeno.3)

§ 5 Československý státní občan Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před orgánem zastupitelským úřadem České a Slovenské Federativní Republiky republiky oprávněným k tomu zmocněným. zvláštním předpisem.3a)

§ 6 (1) Občané, kteří chtějí uzavřít manželství, Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady, doklady,3b) jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství a manželství, že oba navzájem znají svůj zdravotní stav. stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. (2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné. (3) Příslušný orgán pověřený vést matriku nebo příslušný orgán církve, před kterým se manželství uzavírá, Matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

§ 7 (1) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, není třeba předložit doklady jinak k uzavření manželství potřebné. I v takovém případě však občané snoubenci musí prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství vylučovaly. (2) V cizině může přijmout prohlášení snoubenců v případě uvedeném v odstavci 1 i kapitán lodi plující pod vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.

§ 8 (1) Občané Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před příslušným orgánem pověřeným vést matriku matričním úřadem nebo příslušným oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení. příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich. (2) Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí.

§ 9 OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ (1) Z důležitých důvodů může okresní úřad4) úřad povolit, aby prohlášení občana, jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být dána písemně. Občan, písemná a podpis na ní musí být úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne. Hlava druhá (2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm druhý snoubenec dozví předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje do manželství.

§ 11 OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ UZAVŘENÍ NEPLATNOST A NEEXISTENCE MANŽELSTVÍ (1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu. (2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manželství se stane platným, jakmile dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.

§ 13 (1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu. (2) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde a takové manželství se stane platným, jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil osmnáctý rok, nebo jestliže manželka otěhotněla. (3) U nezletilého mladšího než šestnáct let manželství nevznikne.

§ 14 (1) Manželství nemůže uzavřít občan stižený osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. (2) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství jen s povolením soudu. (3) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud však může osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům. Soud může úkonům, uzavření takového manželství povolit, je-li zdravotní stav občana osoby slučitelný se společenským s účelem manželství. (2) (4) Uzavře-li manželství občan stižený takovou osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba, která trpí duševní poruchou poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k právním úkonům, vysloví soud neplatnost manželství i bez návrhu. (5) Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. K výroku o neplatnosti však nedojde a Neplatnost manželství se stane platným, soud nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelným se společenským slučitelný s účelem manželství.

§ 17 VZTAHY MEZI MANŽELY (1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené. (2) O právech a povinnostech manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových poměrech po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových poměrech. Hlava třetí

§ 18 VZTAHY MEZI MANŽELY Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně si respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.

§ 19 (1) O uspokojování potřeb rodiny, založené manželstvím, rodiny jsou povinni pečovat oba manželé pečovat podle svých schopností schopností, možností a možností. Za uspokojování potřeb rodiny se považuje také majetkových poměrů. (2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péče péčí o děti společnou domácnost a společnou domácnost. děti. (3) Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.

§ 20 (1) O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. (2) K výkonu povolání a k pracovnímu uplatnění nepotřebuje žádný z manželů souhlas druhého manžela.

§ 21 ZÁNIK MANŽELSTVÍ SMRTÍ, PROHLÁŠENÍM MANŽELA ZA MRTVÉHO (1) Každý z manželů Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění. plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. (2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně. (3) To Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý manžel tyto účinky proti jiné osobě ní výslovně vyloučil a jestliže to bylo této osobě známo. vyloučil. Hlava čtvrtá

§ 24 ROZVOD (1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jsou-li vztahy mezi manžely jestliže je manželství tak vážně rozvráceny, hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. (2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství nemůže plnit svůj společenský účel. Při rozhodování o rozvodu musí soud přihlédnout zejména k zájmům nezletilých dětí. rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

§ 25 Soud je povinen zjistit příčiny, Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vedly k vážnému rozvrácení manželství. Svá zjištění uvede vydá soud v odůvodnění rozhodnutí. řízení podle § 176 občanského soudního řádu.

§ 26 (1) V rozhodnutí, Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. (2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. (3) Rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k dítěti výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno jejich dohodou, dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. (3) Soud při (4) Při rozhodování o právech svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a povinnostech vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů nebo při schvalování jejich dohody a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. (5) Soud vždy přihlédne k tomu, aby byly zajištěny nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte vezme v uvědomělého občana. úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.

§ 27 (1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu. (2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově. výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí. (3) Jestliže je to nutné v zájmu zdraví dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže. (4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.

§ 29 VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit národnímu výboru pověřenému vést matriky, matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení. příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. ČÁST DRUHÁ Hlava první

§ 31 Práva RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST (1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinnosti rodičů a dětí (1) Předním výchovným úkolem je působit na povinností a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dětí vývoj, b) při zastupování nezletilého dítěte, c) při správě jeho jmění. (2) Při výkonu práv a povinností uvedených v duchu zásad morálky socialistické společnosti. (2) Výchova musí být vedena odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby děti získávaly stále širší nebyla dotčena důstojnost dítěte a hlubší vzdělání, osvojily jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. (3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si odpovědný postoj k práci vlastní názor a aby do jejich vědomí posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a jednání pronikly takové morální zásady, jako láska k vlasti, přátelství mezi národy, ochrana společenského vlastnictví, podřízenost osobních zájmů zájmům celku, dobrovolné svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a uvědomělé dodržování pravidel socialistického soužití, úcta k druhým, osobní skromnost, čestnost a obětavost. být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje. (4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny.

§ 32 Práva a povinnosti rodičů a dětí (1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče. (2) Rodiče mají být svým osobním životem, životem a chováním a vztahem ke společnosti příkladem svým dětem.

§ 33 (1) Rodiče odpovídají společnosti za všestranný vývoj svých dětí, pečují soustavně a důsledně o jejich výchovu, výživu a řídí jejich jednání tak, aby z nich vyrostli zdraví a uvědomělí občané. (2) Při Na výchově dětí je povinen pomáhat dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, žije však za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti.

§ 34 (1) Rodičovská práva a povinnosti mají oba rodiče. zodpovědnost náleží oběma rodičům. (2) Rodičovská práva nepatří tomu Jestliže jeden z nich, který rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven. (3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.

§ 35 Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, Dítě je povinno podle svých schopností jim pomáhat; pokud má příjmy z vlastní práce, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny. své rodiče ctít a respektovat.

§ 36 Rodiče jsou oprávněni a povinni své nezletilé děti zastupovat a spravovat jejich záležitosti. zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.5)

§ 37 (1) Dítě může být zastoupeno kterýmkoli z rodičů, který je způsobilý k právním úkonům v plném rozsahu a nebyl zbaven svých rodičovských práv. (2) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své děti, dítě, jde-li o právní úkony, úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít k ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi dítětem nebo mezi dětmi navzájem. (3) ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. (2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán sociálně právní ochrany dětí.

§ 38 (1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou při uzavření manželství. (2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to národnímu výboru pověřenému vést matriky. matričnímu úřadu. (3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.

§ 39 (1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti. (2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před národním výborem pověřeným vést matriky matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.

§ 40 ÚČAST SPOLEČNOSTI PŘI VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti. Hlava druhá

§ 41 ÚČAST SPOLEČNOSTI PŘI VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ (1) S rozvojem společnosti roste Sociálně právní ochranou dětí se rozumí ochrana práva dítěte na zdravý vývoj, řádnou výchovu a ochrana oprávněných zájmů dítěte; za oprávněný zájem dítěte se považuje i její vliv na výchovu dorůstající generace. Společnost přitom dbá, aby rodiče mohli řádně vykonávat svá práva ochrana jeho jmění (§ 37a a povinnosti při výchově dětí. 37b). Sociálně právní ochranou dětí se rozumí též předcházení vzniku ohrožení dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje a působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Cílem sociálně právní ochrany je blaho dítěte. Sociálně právní ochranu dětí zajišťují příslušné orgány6) a obce7) tím, že zejména zjišťují případy ohroženého nebo narušeného vývoje nebo výchovy dětí a jsou povinny činit opatření k odstranění jejich příčin a důsledků, zejména opatření směřující k ochraně dětí před tělesným nebo duševním násilím a zanedbáváním. (2) Vyžaduje-li to řádný výkon práv a povinností rodičů, Jestliže rodičům brání překážky ve výkonu rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti, popřípadě je-li dítě ohroženo, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci školy, národního výboru, soudu a orgánů sociálně právní ochrany dětí, jiných státních orgánů, škol, školských, zdravotnických či poradenských zařízení a orgánů obce. To platí přiměřeně i společenských organizací. pro jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte. Dovolat se pomoci těchto orgánů a zařízení je oprávněno i samo dítě.

§ 42 (1) Zájem společnosti na řádné výchově dětí opravňuje občany i společenské organizace, aby upozornili Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů mohou občané i společenské organizace může v zájmu dítěte kdokoli upozornit národní výbor, orgán sociálně právní ochrany dětí, soud nebo jiný státní oprávněný orgán. (2) Tato oznámení jsou důvěrná, a pokud jde o oznámení fyzické osoby, nesmí orgán, který je pak povinen učinit vhodné výchovné opatření. (2) toto oznámení přijal, sdělit zdroj svých informací, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. (3) Opatření, kterými se omezují omezuje rodičovská práva, zodpovědnost, může učinit jen soud.

§ 43 (1) Národní výbor Orgán sociálně právní ochrany dětí v součinnosti s rodiči, školou a se společenskými organizacemi jinými fyzickými a právnickými osobami zajišťuje ve svém obvodu příznivé podmínky pro výchovu, vzdělání a všestranný vývoj nezletilých dětí a chrání jejich zájmy. (2) Vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, dítěte, může národní výbor orgán sociálně právní ochrany dětí učinit tato opatření: a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a občany, osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu, nebo požádá společenskou organizaci, aby toto opatření vykonala sama; výchovu; b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, společenských organizací občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti; c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných. (3) Tato opatření může učinit i soud; učiní-li je národní výbor, orgán sociálně právní ochrany dětí, nepotřebují schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může jen orgán, který je učinil.

§ 44 (1) Brání-li rodičům rodiči ve výkonu jejich práv a povinností jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, dítěte, může soud jejich rodičovská práva omezit. pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti. (2) Neplní-li rodiče Nevykonává-li rodič řádně svá rodičovská práva nebo povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem společnosti dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na řádné výchově dětí, soud jejich rodičovská práva omezí. které se omezení vztahuje. (3) Zneužívají-li rodiče svých práv Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbávají zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví. (4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své povinnosti, dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud je rodičovských práv zbaví. vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti. (5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích odstavců nezaniká.

§ 45 (1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiného občana jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže občan tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy. Přitom výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud vymezí rozsah jeho práv a povinností k dítěti. Takto přednost zpravidla příbuznému dítěte. (2) Dítě je možno dítě svěřit i do společné výchovy manželům. Rozvodem manželství tato společná výchova zaniká; jestliže zemře manželů. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. (2) Dítě Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá. (3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se může svěřit souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou. (4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče; podmínky stanoví zvláštní předpis. (3) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a jiná výchovná opatření nevedla povinností k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti. dítěti.

§ 47 Národní výbor Orgán sociálně právní ochrany dětí a soud soustavně sledují provádění výchovných opatření jimi učiněných a hodnotí jejich účinnost.