2 As 75/2009 — Nejvyšší správní soud

5 A 67/2012- 31 - text 6 pokračování 5A 67/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ateliér pro životní prostředí, o. s., IČO 69347760, se sídlem Ve Svahu 1, Praha 4, zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti: Skanska a.s., IČO 26271303, se sídlem Líbalova 1/2348, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2012, čj. MK 6433/2012 OPP, MK 67512/2011 OLP, t a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 13. 2. 2012, čj. MK 6433/2012 OOP, MK 67512/2011 OLP, se v části, ve které k odvolání žalobce potvrzuje rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu, ze dne 6. 2. 2008, čj. MHMP 223638/2005/Kol/Baš, a odvolání žalobce zamítá jako nepřípustné, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 712,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu, ze dne 6. 2. 2008, čj. MHMP 223638/2005/Kol/Baš, kterým bylo ve věci rekonstrukce a dostavby areálu č. p. 23, 24, 152 v k. ú. Dejvice, U Matěje, Praha 6, vydáno závazné stanovisko dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o státní památkové péči“), o přípustnosti přípravy navrhovaných prací za určených podmínek. Žalobce v žalobě rekapituluje průběh správního řízení a namítá rozpor žalobou napadeného rozhodnutí s právními předpisy. V první žalobní námitce namítá nezákonnost zamítnutí odvolání pro nepřípustnost. V žalobou napadeném rozhodnutí není uvedeno, z jakého důvodu je odvolání nepřípustné; rozhodnutí je proto v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), což jej činí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalobce připomíná, že je účastníkem daného řízení; jedná se o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné. Kromě toho žalovaný posoudil totéž odvolání žalobce jako přípustné ve svém rozhodnutí ze dne 3. 11. 2008, čj. 5260/2008, (byť následně soudem zrušeném, avšak nikoli z důvodů, které by zpochybňovaly přípustnost odvolání). Tím je zároveň rozhodnutí zmatečné. Druhá žalobní námitka se týká nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce a pouze uvedl, že se s nimi vypořádal správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v dostatečné míře. Z žalobou napadeného rozhodnutí tedy není zřejmé, z jakého důvodu je žalovaný shledal nedůvodnými. Takové jednání žalovaného je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu a se zásadou dvojinstančnosti řízení dle § 89 odst. 2 téhož zákona. Žalovaný dále porušil § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť pečlivě nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, ani nezjišťoval všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Vadnost takového postupu potvrzuje i judikatura. Žalobce proto navrhuje soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil, jelikož neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení. K druhé žalobní námitce žalovaný dodává, že z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že nebyly shledány důvody pro změnu či zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vypořádání námitek bylo shledáno za dostatečné; odvolání mělo být zamítnuto jako nedůvodné, nikoli jako nepřípustné. Došlo tak ke zřejmé nesprávnosti ve výroku. Taková formální nesprávnost však nemůže být důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí soudem, neboť celý obsah odůvodnění svědčí jednoznačně o tom, že odvolání bylo zamítnuto pro nedůvodnost. Žalovaný proto žádá soud, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Přípisem ze dne 5. 10. 2012 žalovaný doplnil své vyjádření k podané žalobě. Žaloba by měla být dle jeho názoru odmítnuta pro nepřípustnost. Správní žalobou je napadáno rozhodnutí o zamítnutí odvolání, kterým bylo potvrzeno odvoláním napadené závazné stanovisko vydané na úseku státní památkové péče, které je ve smyslu § 44a odst. 3 zákona o státní památkové péči, úkonem učiněným dotčeným orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem, tj. jde ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu o podkladové závazné stanovisko pro rozhodnutí stavebního úřadu, které není samostatným rozhodnutím. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvádí, že setrvává na svém stanovisku a podané žalobě. Není pravdivé tvrzení žalovaného, že se v případě zamítnutí odvolání pro nepřípustnost, ačkoli nepřípustné není, nejedná o vadu, která by byla důvodem pro zrušení rozhodnutí soudem. Nesouladem výroku rozhodnutí (kde bylo odvolání zamítnuto jako řádné) a jeho odůvodnění (kde bylo označeno za opožděné) se zabýval Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 25. 10. 2011, čj. 8 Ca 29/2009-48, v němž konstatoval, že takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. V doplnění repliky ze dne 15. 10. 2012 žalobce uvádí, že se v daném případě jedná o stanovisko vydané ve správním řízení ve formě rozhodnutí dle § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád z roku 1967“), tedy odpovídající rozhodnutí dle § 67 správního řádu, neboť správní řízení o vydání tohoto rozhodnutí bylo zahájeno v roce 2005. To vyplývá i z toho, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řádném odvolacím řízení, jelikož proti závaznému stanovisku dle § 149 správního řádu podat odvolání nelze. Ustanovení § 44a odst. 3 bylo do zákona o státní památkové péči včleněno novelou provedenou zákonem č. 186/2006 Sb., přičemž správní řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti se dokončí dle dosavadních předpisů; toto ustanovení proto nelze aplikovat. Jedná se tedy o rozhodnutí, které podléhá samostatnému soudnímu přezkumu před správním soudem. Podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud bez nařízení jednání, když žalobce ani žalovaný se k této otázce k výzvě soudu nevyjádřili a má se tedy za to, že s takovým postupem souhlasí. Ze správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: Dne 19. 9. 2005 byla osobou zúčastněnou na řízení podána správnímu orgánu I. stupně žádost o vydání závazného stanoviska k rekonstrukci a dostavbě areálu. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo ve věci rekonstrukce a dostavby areálu č. p. 23, 24 a 152, k. ú. Dejvice, U Matěje, Praha 6, vydáno závazné stanovisko podle § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči. Objekt je nemovitou kulturní památkou nacházející se v ochranném pásmu památkové rezervace v hlavním městě Praze. Závazným stanoviskem byla příprava navrhovaných prací v rozsahu předložené dokumentace shledána přípustnou při dodržení podmínek, které byly pro realizaci prací uloženy. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně vycházelo z odborného vyjádření Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze ze dne 31. 10. 2005. Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzuje a odvolání žalobce podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítá. K odvolacím námitkám žalobce žalovaný v odůvodnění pouze uvedl, že se s nimi správní orgán I. stupně vypořádal v dostatečné míře s ohledem na co nejcitlivější zachování památkové hodnoty areálu. O stavu věci tak, jak byl zjištěn, nejsou důvodné pochybnosti. Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Dle § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči: „Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen "obnova"), je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu.“ Dle § 14 odst. 3 zákona o státní památkové péči: „V závazném stanovisku podle odstavců 1 a 2