Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky o usměrňování mzdového vývoje a o zásadách odměňování práce

(1) Zjistí-li organizace, že je ohroženo dodržení závazného limitu nebo výplata mezd za individuální výsledky práce a ostatních osobních výdajů v plné výši, musí neprodleně přikročit k odstraňování příčin, které toto ohrožení vyvolávají, popřípadě uplatní podle příslušných předpisů opatření vůči odpovědným pracovníkům. V součinnosti s odborovými orgány informuje kolektiv pracovníků o stavu hospodaření, zjištěných nedostatcích a jejich příčinách i o nutných nápravných opatřeních a organizuje účast pracujících na provádění těchto opatření.

(2) Za účelem odstranění nedostatků ve vývoji mezd provede organizace především racionalizační opatření ke zlepšení hospodářské činnosti a ke zvýšení produktivity práce, prověří správnost zařazení pracovních činností (funkcí) do tarifních tříd a používání mzdových tarifů, příplatků, preferencí apod. a provede nezbytné změny v zaměření a podmínkách prémiování, zejména zpřísnění prémiových ukazatelů a úpravu prémiových sazeb, změny v podmínkách pro poskytování odměn, ve výši prostředků vnitropodnikových útvarů na odměňování apod. Zároveň stanoví v prémiových řádech postup pro ty případy, kdy by mohlo dojít k omezení výplat až na úroveň zaručených mezd podle § 12.

(1) Zjistí-li orgán hospodářského řízení, že v podřízené organizaci je ohroženo dodržení závazného limitu nebo výplata mezd za individuální výsledky práce a ostatních osobních výdajů v plné výši, je oprávněn uložit této organizaci opatření k nápravě včetně opatření k přezkoumání a úpravě norem spotřeby práce,*) a to zejména nepovažuje-li opatření prováděná organizací podle § 10 za dostatečně účinná nebo použije-li podle § 9 odst. 2 svých prostředků k doplnění fondu pracujících (fondu odměn) organizace.

(2) Jestliže organizace překročí závazný limit, použije nadřízený orgán některých z těchto opatření:

a) uloží organizaci opatření k nápravě, pokud tak neučinil podle odstavce 1, nebo pokud již dříve uložená opatření nejsou dostatečně účinná,

b) zavede měsíční kontrolu dodržování závazného limitu a uloží organizaci, aby oznámila peněžnímu ústavu rozpis závazného limitu na jednotlivé měsíce a aby jej měsíčně informovala o dodržení tohoto rozpisu,

c) dohodne s peněžním ústavem zpřísněný úvěrový postup,

d) uplatní podle příslušných předpisů opatření vůči vedoucímu (řediteli) organizace,

e) zruší rozpis závazného limitu jako podílu mzdových prostředků na výkonech, stanoví organizaci objem mzdových prostředků v absolutní výši**) a oznámí tuto změnu peněžnímu ústavu,

f) omezí na potřebnou dobu právo organizace disponovat s prostředky na jejím účtě u nepeněžního ústavu.**)

(3) Od opatření uvedených v odstavci 2 může orgán hospodářského řízení upustit, jde-li o překročení přechodného charakteru, které bude v krátké době vyrovnáno.

(4) Omezení práva organizace disponovat s prostředky na jejím účtě u peněžního ústavu se provede

a) částečným nebo úplným krácením objemu prostředků použitelných k výplatě podílů na hospodářských výsledcích,

b) krácením objemu prostředků použitelných k výplatě mezd za individuální výsledky práce, popřípadě až na úroveň, která odpovídá úhrnu mezd zaručených jednotlivým pracovníkům (§ 12 odst. 1).

(5) Omezí-li orgán hospodářského řízení právo organizace disponovat s prostředky na jejím účtě u peněžního ústavu, požádá peněžní ústav, aby uvolňoval organizaci mzdové prostředky (§ 3 odst. 1 a 2) jen ve stanoveném rozsahu. Současně uloží organizaci povinnost prokazovat peněžnímu ústavu, že částky vybírané v hotovosti na doplatky mezd včetně čerpaných záloh, částek převodů odloučeným organizačním složkám a částek srážených ze mzdy nepřevyšují stanovený rozsah.

(6) Překročí-li organizace závazný limit za období celého roku, je bezprostředně nadřízený orgán povinen, jestliže překročení není vázáno v rozpisové rezervě, uložit organizaci dodatkový odvod do státního rozpočtu ve výši trojnásobku částky odpovídající překročení limitu.***) Dodatkový odvod se neuloží v případech uvedených v § 7 odst. 6. Rozpočtová a příspěvková organizace provede dodatkový odvod z prostředků pobídkového fondu; přitom jí musí zůstat zachována částka odpovídající příspěvku z rozpočtu organizace;†) část prostředků pobídkového fondu, které smí být použito k poskytování peněžních odměn pracovníkům,*) se snižuje v rozsahu odpovídajícím dodatkovému odvodu.

(1) Při omezení výplat podle § 9 odst. 2 nebo podle § 11 odst. 4 se jednotlivým pracovníkům zaručují:

a) v časové mzdě mzdový tarif, nebo stanovený základní, popřípadě osobní plat,

b) v úkolové a podílové mzdě dosažený úkolový nebo podílový výdělek,

c) ve smíšené mzdě pevná část základního platu (mzdového tarifu) a dosažený úkolový výdělek,

d) prémie a odměny, na které byly organizaci poskytnuty podle zvláštních předpisů účelové prostředky,**)

e) příplatky a doplatky ke mzdě a jiná obdobná plnění poskytovaná podle mzdových předpisů,

f) náhrady mzdy,

g) odměny a náhrady podle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a jiné odměny a náhrady poskytované podle zvláštních předpisů,

h) naturální požitky náležející pracovníkům podle příslušných předpisů.

(2) K umožnění výplat prémií, popřípadě odměn, pokud nejsou zaručeny podle odstavce 1 písm. d), a to zejména ve vnitropodnikových útvarech, které splnily úkoly plánu, může orgán hospodářského řízení zvýšit jednotlivým organizacím úhrn zaručených mezd podle předcházejícího odstavce nejvýše o 7 %. O diferencovaném rozdělení tohoto zvýšení mezi jednotlivé pracovníky a pracovní kolektivy rozhoduje vedení organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem.

Organizace musí podle svých konkrétních podmínek na základě koncepcí mzdového vývoje vytvářet správné proporce v odměňování tak, aby vedle základní mzdy vyjadřující kvalifikovanost, složitost a obtížnost práce, kvalifikaci pracovníka, množství práce a podmínky, za kterých se vykonává, byla dostatečně vysoká část mzdy závislá na docílených výsledcích práce a aby byla posilována i hmotná zainteresovanost na výsledcích hospodaření.

(1) Nástrojem centrálního řízení mzdové politiky, který zabezpečuje ekonomicky odůvodněnou diferenciaci mezd, je tarifní soustava. Zásady tarifní soustavy, obsahující zejména způsob hodnocení prací, zařazení typických povolání (pracovních činností) a funkcí, základní stupnice mzdových tarifů, příplatky k nim, a zásady pro přiznávání osobních platů a mzdových preferencí, stanoví federální ministerstvo práce a sociálních věcí, které rovněž koordinuje jejich provedení ve mzdových předpisech.

(2) Na základě zásad uvedených v odstavci 1 vydávají ústřední orgány České socialistické republiky v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České socialistické republiky a ústřední orgány Slovenské socialistické republiky v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky katalogy povolání a funkcí, v nichž se určí základní kvalifikační předpoklady pro výkon pracovních činností. Pro některé činnosti (povolání a funkce) vyskytující se ve většině odvětví může federální ministerstvo práce a sociálních věcí vydat jednotné katalogy. Katalogy jsou závazným podkladem pro přiznávání kvalifikačních tříd jednotlivým pracovníkům a pro zařazování prací do tarifních tříd.

(3) Mzdové tarify pro jednotlivá odvětví, druhy prací, skupiny pracovníků a příplatky k tarifům schvalují na základě zásad stanovených podle odstavce 1 ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

(4) Pracovníkům s mimořádnými schopnostmi a vynikajícími pracovními výsledky lze přiznat osobní platy převyšující až o 50 % příslušné mzdové tarify, a jde-li o tarify stanovené rozpětím sazeb, jejich horní hranici. Konkrétní podmínky stanoví mzdové předpisy.

(1) O formě mzdy a způsobu jejího uplatnění rozhoduje organizace podle § 113 odst. 2 zákoníku práce a dalších ustanovení této vyhlášky. Vychází přitom z výsledků technickoekonomických rozborů pracovních podmínek a docilovaných výsledků práce na jednotlivých pracovištích.

(2) K správnému uplatňování základních mzdových forem, prémií, odměn a podílů na hospodářských výsledcích vydávají podle potřeby orgány hospodářského řízení, popřípadě ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky metodická doporučení; ústřední orgány národních republik mohou k tomuto účelu vydat též závazné pokyny. Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může stanovit zásady k zajištění jednotného postupu.

(3) Podmínky pro poskytování prémií, odměn a podílů na hospodářských výsledcích vedoucím (ředitelům) státních organizací určí v rámci mzdových předpisů přímo nadřízený orgán a vedoucím jiných organizací orgán oprávněný k tomu podle zvláštních předpisů.

(4) Organizace musí soustavně prověřovat účinnost mzdových forem s cílem zvyšovat jejich pobídkovost a přizpůsobovat je potřebám technického rozvoje a změnám technickoorganizační úrovně výrobního a pracovního procesu. Nepůsobí-li mzdová forma nebo způsob jejího uplatnění ekonomicky žádoucím směrem anebo není-li v souladu se záměry vývoje mezd, musí být změněna, popřípadě nahrazena jinou.

(1) Na pracovištích, na kterých je možno předem určit pracovní postup, stanovit normy spotřeby práce, sledovat množství a kvalitu vykonané práce a kde jsou splněny i ostatní předpoklady, zejména kde je zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví při práci, se používá individuální nebo kolektivní úkolové mzdy.

(2) Při používání úkolové mzdy musí organizace dbát, aby míra závislosti výdělku na plnění norem spotřeby práce byla stanovena zejména se zřetelem na kvalitu těchto norem a potřeby mzdové diferenciace.

(3) Časové mzdy se používá k odměňování prací, u nichž nejsou splněny předpoklady pro uplatnění úkolové mzdy podle odstavce 1, nebo u nichž je výkon určen chodem provozního (výrobního) zařízení, technologickým procesem a organizací práce, popřípadě u nichž by bylo uplatnění úkolové mzdy nehospodárné.

(4) K zabezpečení žádoucích proporcí mezi kvantitativními a kvalitativními výsledky práce může organizace používat účelné kombinace základních forem mzdy s prémiemi a odměnami.

(5) Na pracovištích, kde jsou pro to vytvořeny předpoklady, zejména v organizacích zabezpečujících obchodní činnost a služby obyvatelstvu, lze s ohledem na provozní potřebu a lepší uspokojování potřeb obyvatelstva určit pracovníkům mzdu nebo její část procentním podílem z tržeb, popřípadě z jiných ukazatelů vyjadřujících výsledky jejich práce (podílová a smíšená mzda), a to za podmínek stanovených ve mzdových předpisech.

(1) Organizace může poskytovat prémie za výsledky práce, které lze vyjádřit předem stanovenými technickými nebo ekonomickými ukazateli a které pracovníci ovlivňují nebo za jejichž splnění odpovídají.

(2) Výše prémie a její průběh musí být závislé na plnění stanovených ukazatelů a úměrné dosaženému ekonomickému přínosu a vytvářeným zdrojům.

(3) Konkrétní podmínky prémiování se upravují prémiovými řády, které vydá vedoucí (ředitel) organizace.

(1) Za mimořádné pracovní výsledky a za úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů mohou organizace poskytovat pracovníkům odměny.

(2) Vedoucí (ředitelé) organizací mohou zmocnit vedoucí (ředitele) závodů a provozů, mistry, popřípadě jiné vedoucí pracovníky, aby z prostředků organizace (z tzv. fondů vedoucích) operativně poskytovali odměny za mimořádné pracovní výsledky a za mimořádné práce provedené ve prospěch příslušného útvaru.

(3) Konkrétní podmínky pro poskytování odměn a zřizování a používání fondů podle předcházejícího odstavce určí vedoucí (ředitel) organizace.*)

Při poskytování prémií a odměn musí organizace postupovat tak, aby nedocházelo k dvojímu odměňování týchž pracovních výsledků.

(1) Hospodářské organizace mohou pracovníkům poskytovat podíly na hospodářských výsledcích, a to jako podíly na celkových hospodářských výsledcích organizace, popřípadě též jako podíly na hospodářských výsledcích vnitropodnikových útvarů uvedených v § 21 odst. 2.

(2) Dojde-li ke skončení pracovního poměru před uplynutím období, za které se podíly poskytují, náleží pracovníku poměrná část podílu jen tehdy, došlo-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany organizace podle § 46 odst. 1 písm. a) až d) nebo ze strany pracovníka výpovědí podle § 51 odst. 1 nebo okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 54 zákoníku práce anebo dohodou z důvodů uvedených v těchto ustanoveních.

(1) Podíly na celkových hospodářských výsledcích organizace lze poskytovat všem pracovníkům, kteří se svou dobrou prací o ně zasloužili.

(2) V organizacích, ve kterých lze spolehlivě zjišťovat výsledky hospodaření jednotlivých závodů a hospodářských středisek, lze poskytovat pracovníkům vedle podílů podle odstavce 1 též podíly na hospodářských výsledcích těchto útvarů.

Pracovníkům oborových ředitelství*) lze poskytovat podíly na hospodářských výsledcích dosažených všemi podřízenými organizacemi. Podíly mohou být vypláceny, pouze pokud byly splněny za vlastní činnost oborového ředitelství všechny podmínky podle § 23 odst. 2 a byl dodržen za celou výrobní hospodářskou jednotku závazný limit.

(1) Výše podílů na hospodářských výsledcích se stanoví na základě zhodnocení hospodářských výsledků za uplynulý rok. Podíly na hospodářských výsledcích hospodářských středisek mohou být stanoveny na základě výsledků zjištěných za kratší období.

(2) Podíly na hospodářských výsledcích se mohou vyplácet, jen má-li organizace potřebný zdroj (fond pracujících nebo fond odměn) na jejich výplatu a splní-li za období, za které se podíly poskytují, tyto podmínky:

a) dodrží závazný limit,

b) zachová stanovenou minimální výši rezervního fondu,**)

c) provede stanovený minimální příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb,***)

d) provede krácení podílů o částky, které odpovídají nesplněným povinnostem organizace při financování oběžných prostředků.†)

(3) Podíly na hospodářských výsledcích musí organizace částečně krátit, popřípadě je neposkytuje, nesplní-li závazné úkoly (včetně mimořádných závazných úkolů)††) a nedodrží-li kromě závazného limitu mzdových prostředků další závazné limity.††)

(4) Organizace je povinna prokázat peněžnímu ústavu před výplatou podílů na hospodářských výsledcích, že splnila podmínky uvedené v odstavci 2.

(5) Výše podílů na hospodářských výsledcích jednotlivých pracovníků se určí diferencovaně podle jejich odpovědnosti a zásluh o dosažené hospodářské výsledky.

(6) Podrobné podmínky pro poskytování podílů na hospodářských výsledcích se upravují v kolektivních smlouvách; v nich se zejména určí vzájemný poměr výše podílů pracovníků zainteresovaných na celkových hospodářských výsledcích organizace i na výsledcích vnitropodnikových útvarů, stanoví se způsob určení výše podílů, a ve kterých případech a z jakých důvodů se podíly krátí nebo neposkytují. V organizacích, ve kterých nejsou uzavřeny kolektivní smlouvy, určí podrobné podmínky vedoucí (ředitel) organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem.

Při stanovení a změnách norem spotřeby práce podle § 114 zákoníku práce postupují organizace tak, aby

a) výkonové normy, normy obsluhy a početních stavů byly určovány jako normy zdůvodněné, stanovené objektivními metodami pro racionální organizaci pracovního procesu a na základě rozboru technickoorganizačních podmínek tak, aby vyjadřovaly nutnou spotřebu pracovního času,

b) normování bylo důsledně spojováno s racionalizací práce, směřující k takovému uspořádání pracovního procesu, které zabezpečí, že za dané technické úrovně výrobního a pracovního procesu a ostatních podmínek bude dosaženo hospodárného využití pracovních sil při nejúčelnějším využití zařízení a materiálu, při žádoucí kvalitě výsledků práce a současném zabezpečení vysoké kultury práce a pracovního prostředí,

c) pracovní operace a normy byly soustavně prověřovány se zaměřením na rozhodující činnosti a pracoviště, na organizačně zaostávající úseky činnosti a aby nezdůvodněné normy byly nahrazovány normami zdůvodněnými,

d) při rozboru plnění stanovených norem bylo prověřováno, zda k úsporám času nedochází porušováním zásad bezpečnosti a hygieny práce, předepsané technologie a kvality nebo na úkor spotřeby materiálu a nástrojů apod.

Normy spotřeby práce a jejich změny schvaluje a vyhlašuje vedoucí (ředitel) organizace. Jsou-li normy stanoveny na základě normativních podkladů, vyhlašují se jen tyto podklady. Normy a normativy schválené a vyhlášené orgánem hospodářského řízení nahrazují normy a normativy používané v organizaci, pokud tyto normy nejsou pokrokovější vzhledem k dosažené technickoorganizační úrovni výrobního a pracovního procesu.

(1) Při změně spotřeby pracovního času na základě vynálezu nebo zlepšovacího návrhu pracovníka, který práci vykonává, stanoví se norma odpovídající novým podmínkám a pracovník se odmění podle příslušných předpisů;*) obdobně se postupuje při realizaci návrhů na úsporu práce, které nebyly podány jako zlepšovací návrhy.

(2) Při zavádění nové výroby (činnosti), technologie a pracovních metod, popřípadě u prací sezónního charakteru se stanoví prozatímní normy s časově omezenou platností, zpravidla na dobu nepřesahující 3 měsíce, popřípadě na dobu sezóny nebo kampaně.

K zajištění žádoucí úrovně normování spotřeby práce vydávají orgány hospodářského řízení, popřípadě ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky podle potřeby metodická doporučení; ústřední orgány národních republik mohou vydat k tomuto účelu též závazné pokyny. Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může vydat zásady k zajištění jednotného postupu.

(1) Provádění mzdové politiky musí být spojeno se soustavným sledováním vývoje mezd a kontrolou dodržování mzdových předpisů a ustanovení této vyhlášky. Je proto povinností

a) organizací sledovat a vyhodnocovat plnění plánu práce a kolektivních smluv a účinnost odměňování práce, kontrolovat ve vnitropodnikových útvarech dodržování mzdových a ostatních předpisů o odměňování pracovníků v pracovněprávních vztazích a provádět opatření k nápravě zjištěných nedostatků,

b) oborových ředitelství a národních výborů kontrolovat, zda podřízené organizace nepřekračují závazný limit a zdroje na odměňování, zajišťují soulad mezi odměnou za práci a pracovními výsledky a dodržují ostatní ustanovení této vyhlášky, mzdové a ostatní předpisy o odměňování pracovníků v pracovněprávních vztazích, a prověřovat účinnost odměňování práce a působení nástrojů mzdové regulace,

c) ústředních orgánů a krajských národních výborů vykonávat vůči svým přímo podřízeným organizacím kontrolu v rozsahu uvedeném pod písm. b), kontrolovat, jak ostatní organizace a orgány v oborech jejich působnosti plní povinnosti uvedené pod písm. a) a b), a organizovat provádění tématické prověrky zaměřené na aktuální problémy v oblasti mezd,

d) ministerstev práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky provádět prostřednictvím svých orgánů v organizacích a v jejich nadřízených orgánech kontrolu zaměřenou především na zajišťování vývoje mezd podle ustanovení části druhé a na využívání mzdových prostředků v souladu s ustanoveními části třetí této vyhlášky a ostatních předpisů, na dodržování mzdových a ostatních předpisů o odměňování pracovníků v pracovněprávních vztazích a na plnění povinností spojených se mzdovou kontrolou, zajišťovat metodickou pomoc a koordinovat provádění mzdové kontroly a zpracovávat informace pro potřeby ústředních orgánů.

(2) Orgány provádějící mzdovou kontrolu jsou při výkonu své funkce oprávněny

a) vstupovat do prostorů organizací a vyžadovat potřebné doklady, informace a vytvoření ostatních podmínek pro výkon kontroly,

b) projednávat výsledky kontrol s odpovědnými pracovníky organizací nebo jejich nadřízených orgánů,

c) požadovat provedení opatření k nápravě zjištěných nedostatků, popřípadě taková opatření ukládat,

d) požadovat podle příslušných předpisů uložení opatření vůči odpovědným pracovníkům organizací nebo jejich nadřízených orgánů, popřípadě taková opatření ukládat.

(1) Státní banka československá (dále jen „banka“) v rámci plnění svých ekonomických funkcí

a) spoluúčastní se na zabezpečování vývoje mezd podle záměrů státního plánu především uplatňováním svých ekonomických nástrojů (úvěru, úroku); jimi ovlivňuje výši celkových zdrojů organizací, a tím i vývoj zdrojů na odměňování;

b) sleduje následně, zda hospodářské a příspěvkové organizace nepřekračují závazný limit a zdroje na odměňování; jestliže zjistí, že organizace překračuje závazný limit nebo zdroje na odměňování, požádá orgán nadřízený organizaci, aby provedl opatření podle § 11; kromě toho v případech, kdy překročení závazného limitu nebo zdroje na odměňování ohrozí návratnost poskytnutých úvěrů, uplatní bezodkladně úvěrové a úrokové sankce; není-li ohrožena návratnost úvěrů, přistoupí k uplatnění úvěrových a úrokových sankcí v dohodě s orgánem nadřízeným organizaci;

c) uvolní organizaci mzdové prostředky jen ve stanoveném rozsahu, jestliže ji o to požádá orgán nadřízený organizaci (§ 11 odst. 5);

d) neuvolní organizaci prostředky k výplatě podílů na hospodářských výsledcích, pokud neprokáže splnění podmínek podle § 23 odst. 2, popřípadě podle § 22;

e) poskytne organizaci, která má dočasný nedostatek prostředků, na její žádost úvěr na mzdy, popřípadě jen do výše zaručených mezd (§ 12); je-li ohrožena návratnost úvěru na mzdy, poskytne tento úvěr na finančně krytou záruku orgánu nadřízeného organizaci.

(2) V případech, kdy je organizace finančně spojena s jiným peněžním ústavem než s bankou, plní úkoly uvedené v odstavci 1 tento peněžní ústav.

Mzdové předpisy vydávají ústřední orgány pro podřízené organizace, popřípadě i pro organizace řízené nebo spravované národními výbory se souhlasem ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky nebo ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky; jde-li o úpravu mzdových podmínek pro skupiny pracovníků vyskytujících se v oboru působnosti více ústředních orgánů, vydá příslušný mzdový předpis ministerstvo práce a sociálních věcí České socialistické republiky nebo ministerstvo práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky nebo ústřední orgán jimi zmocněný.

Výjimky z předcházejících ustanovení této vyhlášky mohou po projednání s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí v odůvodněných případech povolit v součinnosti s příslušnými odborovými orgány ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Působnost náležející podle této vyhlášky ústředním orgánům České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky vykonávají federální ústřední orgány vůči svým podřízeným organizacím; působnost podle části třetí vykonávají a mzdové předpisy podle § 30 vydávají se souhlasem federálního ministerstva práce a sociálních věcí.

Při přípravě, vydávání a provádění zásadních mzdových opatření je nutno postupovat na všech stupních řízení v souladu s předpisy, které upravují účast odborových orgánů v této oblasti.*)

Organizace, které podléhají dani ze zisku, převedou zůstatek fondu pracujících vykázaný k 31. prosinci 1969 do fondu odměn.

Zrušují se:

a) vyhláška č. 101/1966 Sb., o odměňování práce v nové soustavě plánovitého řízení národního hospodářství; nároky a povinnosti vzniklé do 31. prosince 1969 se posuzují ještě podle této vyhlášky;

b) vyhláška č. 131/1967 Sb., o prohloubení hmotné zainteresovanosti vedoucích pracovníků hospodářských organizací; vypořádání zůstatku osobních účtů vedoucích pracovníků se provede ještě podle této vyhlášky.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.

Ministr:

Štanceľ v. r.

*) § 121 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 153/1969 Sb.

*) § 10 odst. 2 vládního nařízení č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství, ve znění vládního nařízení č. 83/1967 Sb., vládního nařízení č. 16/1968 Sb., vládního nařízení č. 148/1968 Sb. a vládního nařízení č. 169/1969 Sb. (dále jen „vládní nařízení“)

**) § 11 odst. 2 vládního nařízení.

*) § 80 odst. 3 vládního nařízení.

**) Usnesení vlády a Ústřední rady odborů ze dne 13. srpna 1967 k oceňování výsledků podniků při rozvíjení iniciativy a soutěžení; § 6 vyhlášky č. 103/1966 Sb., o financování neinvestičních potřeb rozvoje vědy a techniky a obdobných činností.

***) § 6 odst. 1 a § 8 odst. 3 vyhlášky č. 145/1968 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb a o pobídkovém fondu.

†) Zákon č. 133/1969 Sb., kterým se stanoví zásady pro zákony národních rad o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení, a příslušné zákony národních rad.

††) Zákon č. 159/1968 Sb., o důchodové dani.

†††) § 23 odst. 2 vládního nařízení.

*) § 35 odst. 3 vládního nařízení; usnesení vlády a Ústřední rady odborů ze dne 13. srpna 1967 k oceňování výsledků podniků při rozvíjení iniciativy a soutěžení; § 6 vyhl. č. 103/1966 Sb.

**) § 31 vládního nařízení.

***) § 35 odst. 3 vládního nařízení.

*) § 114 odst. 4 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 153/1969.

**) § 12 odst. 6 vládního nařízení.

***) § 12 odst. 1 a § 27 odst. 4 vládního nařízení.

†) § 4 písm. a) a § 8 odst. 1 vyhl. č. 145/1968 Sb.

*) § 6 odst. 1 a § 8 odst. 3 vyhl. č. 145/1968 Sb.

**) Usnesení vlády a Ústřední rady odborů ze dne 13. srpna 1967 k oceňování výsledků podniků při rozvíjení iniciativy a soutěžení; § 6 vyhl. č. 103/1966 Sb.

*) Poskytování odměn pracovníkům rozpočtových organizací upravuje vyhláška č. 201/1968 Sb.

*) § 4 odst. 3 vládního nařízení.

**) § 31 odst. 4 vládního nařízení.

***) § 34 odst. 4 vládního nařízení.

†) § 36 odst. 2 až 4 vládního nařízení.

††) § 10 a 11 vládního nařízení.

*) § 24 vládního nařízení č. 43/1957 Sb., o vynálezech, a § 22 vládního nařízení č. 45/1957 Sb., o zlepšovacích návrzích.

*) Zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 153/1969 Sb. a usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací Revolučního odborového hnutí se změnami a doplňky provedenými usnesením celostátní všeodborové konference z roku 1965 (příloha k zákoníku práce).