Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec 29 Co 131/2024-362 – Bezdůvodné obohacení

Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhá částky 53 146 Kč s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky 77 540 Kč od 20. 11. 2021 do 15. 12. 2021, výrokem II žalobu co do částky 1 000 Kč s příslušenstvím zamítl, výrokem III uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 76 540 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 16. 12. 2021 do zaplacení a výrokem IV uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce ve výši 29 194 Kč.2. V odůvodnění tohoto rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se původně domáhala zaplacení 345 731 Kč, v průběhu řízení vzala dne 4. 9. 2023 žalobu co do částky 215 045 Kč zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 4. 9. 2023, takže předmětem řízení zůstalo 136 686 Kč. V závěrečném návrhu požadovala toliko 77 540 Kč, tento procesní úkon okresní soud podle jeho obsahu posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby a řízení výrokem I co do částky 53 146 Kč s příslušenstvím (136 686 – 77 540 = 53 146) a zákonného úroku z prodlení z částky 77 540 Kč od 20. 11. 2021 do 15. 12. 2021 zastavil.3. Předmětem řízení tak zůstalo 77 540 Kč s příslušenstvím. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, o výměře , Anonymizováno, , v k. ú. a obci , adresa, (dále jen „pozemek“). Na pozemku je uložen odval z těžby uranové rudy. Žalobkyně nabyla pozemek po svém právním předchůdci. Minimálně od roku 1952 je užíván právními předchůdci žalovaného a žalovaným, žalovaný jej užíval i v roce 2020, aniž o tom byla mezi účastníky uzavřena smlouva. V rámci důlní činnosti žalovaný založil na pozemku haldu, jiné využití pozemek nemá. Definice charakteru pozemku je ve sporu mezi účastníky ustálena a pozemek je třeba hodnotit jako stavební v druhu ostatní plocha určený ke specifickému využití (účelu), kterým je uložení hlušiny (odvalu) při důlní činnosti, nikoli jako stavební určený ke komerční zástavbě (odkázal na závěry přijaté krajským soudem ve věcech vedených u něj pod sp. zn. 35 Co 224/2022 a 35 Co 181/2017 a Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4337/2018, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1097/19). Okresní soud vyšel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, , která stanovila obvyklé nájemné z pozemku za rok 2020 ve výši 198 436 Kč (tj. 14 Kč/m2/rok). Znalecký posudek hodnotí charakter pozemku jako speciální komerční pozemek, který není primárně zastavitelný, ale je využíván k podnikatelské činnosti, např. skladování, parkování, jako manipulační plocha komerčního areálu. Byly použity metody srovnání uzavřených nájemních smluv a určení simulovaného nájemného. Do souboru porovnávaných pozemků byly zahrnuty pozemky v blízkosti Lešetic s výměrami , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, m2 a , Anonymizováno, m2. Okresní soud proti metodám užitým při zpracování posudku ani proti výběru srovnávaných pozemků nemá výhrady a pochybnosti o respektování zastávané definice charakteru pozemku byly dle něj vyvráceny výslechem znalce. Dále má ze smluv předložených žalobkyní (nájemní smlouva ze , datum, včetně dodatku ze , datum, uzavřená mezi žalovaným a , Anonymizováno, ., nájemní smlouva z , datum, včetně dodatku z , datum, uzavřená mezi žalovaným a , právnická osoba, ., nájemní smlouva z , datum, uzavřená mezi žalovaným a , adresa, a kupní smlouva ze , datum, uzavřená mezi žalovaným jako prodávajícím a , Anonymizováno, .) za zjištěné, že žalovaný pronajímá své pozemky k uložení , právnická osoba, či suti za nájemné vyšší, než je obvyklé nájemné určené znaleckou kanceláří. Jelikož jde o odbornou otázku, vyšel z obvyklého nájemného , částka, určeného znaleckým posudkem , právnická osoba, (objednaným žalobkyní) a uzavřel, že žalovanému podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikla povinnost právě tuto částku žalobkyni zaplatit za užívání předmětného pozemku bez právního důvodu v roce 2020. Jelikož již žalobkyni , částka, (tj. , částka, /m2/rok) zaplatil, uložil mu výrokem III povinnost zaplatit žalobkyni zbývajících , částka, s příslušenstvím, a výrokem II žalobu co do částky , částka, s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil převážným úspěchem žalovaného [§ 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].4. Proti výrokům III a IV rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný a navrhl, aby byl v těchto výrocích zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k doplnění dokazování. Nesouhlasí se závěry okresního soudu ohledně výše obvyklého nájemného. Odval z dolu č. , hodnota, v , Anonymizováno, vznikl v letech 1950 až 1960 za účelem ukládání hlušin z povolené hornické činnosti a za celou dobu nedošlo ke změně specifického účelu a využití pozemku. , právnická osoba, hodnotí charakter pozemku tak, že jde o speciální komerční pozemek, který není primárně zastavitelný, ale je využitelný k podnikatelské činnosti, např. ke skladování, parkování a jako manipulační plocha komerčního areálu, a dospěl k částce 14 Kč/m2/rok. Žalovaný tento posudek považuje za nesprávný, neboť s předmětným pozemkem jsou srovnávány pozemky nesrovnatelné, jiného charakteru, ač právně bylo stabilizováno, že jde o pozemek stavební, ostatní plocha, výlučně určený k uložení odvalu. Nepopírá, že je povinen platit žalobkyni obvyklé nájemné, to ale musí stanoveno v souladu s jednoznačným dlouhodobým účelem užívání. Proto nelze akceptovat jako srovnatelné pozemky, které jsou využitelné např. ke skladování, parkování nebo jako manipulační plocha komerčního areálu za různou výši nájmu či za různé kupní ceny. Není dle žalovaného správný závěr, že by se při nezměněných rozhodujících ukazatelích obvyklé nájemné, které bylo za roky 2014 a 2015 určeno předchozími soudními rozsudky ve výši 8,60 Kč Kč/m2/rok, zvýšilo o 5,40 Kč. Okresní soud dle žalovaného nesprávně nemá výhrady proti metodám zpracování znaleckého posudku a proti výběru srovnávaných vzorků. Při porovnání pozemků musí jít o pozemky účelem a charakterem stejné, což se nestalo. Ani znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, z , datum, nelze dle žalovaného použít, neboť rovněž nerespektuje závěry soudu o charakteru pozemku.5. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že odvolací námitky považuje za nedůvodné. Primární stanovení obvyklého nájemného je ve znaleckém posudku na základě porovnání doložených a uzavřených nájemních smluv, které byly dohledány v lokalitě blízké oceňovanému pozemku v areálu bývalých šachet č. , hodnota, a , Anonymizováno, A v k. ú. , adresa, , s obdobným typem využití pronajímaných pozemků – odkládání odpadu. Zpracovatel posudku vyhověl zadání podle definice charakteru pozemku stanovené krajským soudem v usnesení ze dne 5. 3. 2020, č. j. 35 Co 53/2019-302. Nájemné bylo stanoveno průměrnou hodnotou uzavřených smluv, výpočet nájemného z ceny srovnatelných pozemků byl jen doplňkovou metodou, která potvrdila správnost hodnoty vypočtené z uzavřených nájemních smluv. Srovnávané pozemky jsou užívány k obdobné podnikatelské činnosti – na pozemky je odkládáno něco, co je výstupem nebo mezičlánkem nebo potřebnou součástí podnikatelské činnosti uživatele. Žalovaný sice tvrdí, že na pozemku nepodniká a pozemek mu nevydělává, avšak uvedl, že kamenivo z odvalu šachty č. , hodnota, v , Anonymizováno, má k dalšímu využití. Tvrzení žalovaného, že srovnatelný pozemek musí být využíván pouze k uskladnění hlušiny, odvalů z důlní činnosti, je účelové. Žalovaný dle žalobkyně neuznává nárůst výše nájemného z důvodu inflace a odmítá akceptovat cenu nájmu obvyklého stanoveného v místě a čase, přestože sám při pronájmech pozemků uplatňuje inflační doložky. Ve vztahu k nákladovému výroku žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný je státní podnik, který ze státních prostředků vyplácí mzdu právnímu odboru, jenž musí být po tolika letech vedení sporů erudovaný hájit zájmy žalovaného. Z toho dovozuje, že bránění zájmů žalovaného prostřednictvím advokáta není účelné. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III potvrdil a ve výroku IV ho změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení v odvoláním žalovaného napadeném rozsahu, tedy ve výrocích III a IV, doplnil dokazování přečtením smluv včetně jejich dodatků, které použila , právnická osoba, ve znaleckém posudku, tj. smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené , datum, mezi městem , adresa, a , právnická osoba, včetně dodatku č. , hodnota, ze , datum, , dodatku č. , hodnota, z , datum, , dodatku č , Anonymizováno, z , datum, a dodatku č. , hodnota, z , datum, ; podnájemní smlouvy č. , adresa, uzavřené , Anonymizováno, uzavřené obcí , adresa, a , právnická osoba, . včetně dodatku č. , hodnota, ; nájemní smlouvy uzavřené , datum, mezi obcí , adresa, a , právnická osoba, .; nájemní smlouvy uzavřené , datum, mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, .; nájemní smlouvy uzavřené , datum, mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, . včetně dodatku č. , hodnota, z , datum, . Dále opětovně přečetl smlouvu u ukládání odpadu na skládce , Anonymizováno, , adresa, v katastru obce , adresa, z , datum, uzavřenou mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, a opětovně vyslechl jednoho ze zpracovatelů znaleckého posudku , právnická osoba, Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, Anonymizováno7. Mezi účastníky je nesporné a okresní soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití manipulační plocha, v k. ú. a obci , adresa, . Rovněž není mezi nimi sporu o tom, že pozemek přiléhá k pozemkům, na nichž je šachta, nachází se v dobývacím prostoru. Žalovaný původně zcela volný (zemědělský) pozemek užívá od 50. let, kdy se jej chopil a počal na něj umisťovat vytěžený materiál – odval. V rámci své důlní činnosti tím založil na předmětném pozemku haldu, která je zde doposud, jiné využití pozemek nemá. Mezi účastníky je rovněž nesporné, že žalovaný tímto způsobem užíval předmětný pozemek i v roce 2020, za což žalobkyni zaplatil 121 896 Kč (67 750 Kč dne 4. 12. 2020 a 54 146,40 Kč dne 15. 12. 2021).8. Žalobkyně se v tomto řízení nyní (po částečném zastavení řízení a po částečném zamítnutí žaloby) domáhá zaplacení částky 76 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 12. 2021 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému (jak tvrdí) vzniklo tím, že pozemek uvedeným způsobem užíval v roce 2020, aniž o tom byla účastníky uzavřena jakákoliv dohoda. Uvedená částka (po zohlednění částky 121 896 Kč, kterou již žalovaný žalobkyni z tohoto důvodu zaplatil) odpovídá 14 Kč/m2/rok. Žalobkyně se tedy domáhá doplatku do výše 14 Kč/m2.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2999 odst. 1 věty prvé o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.11. Bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka vzniká užíváním jeho věci (např. jeho pozemku) bez právního důvodu. Neoprávněný uživatel tak získává majetkový prospěch odpovídající částce obvykle vynakládané v daném místě a čase na užívání takové věci např. formou nájmu. Výše náhrady se tedy poměřuje obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen platit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, a ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2526/98, nebo rozsudek ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2000).12. V předchozích sporech mezi účastníky o bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním předmětného pozemku žalovaným bez právního titulu za jiná období se ustálil závěr o tom, jaký stav a charakter předmětného pozemku má být zvažován při zjišťování obvyklého nájemného. Odvolací soud v řízení vedeném pod sp. zn. 35 Co 181/2017 vysvětlil, že je třeba vycházet ze stavu, v jakém byl tento pozemek v 50. letech v době založení právního vztahu mezi účastníky. Je totiž nepochybné, že při řádném smluvním zajištění práva užívat tento pozemek by účastnice výši nájemného sjednaly v závislosti na tehdejším stavu pozemku, přičemž tehdy šlo o pozemek prázdný, nezasypaný odvalem (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1504/2005 ze dne 29. 11. 2007). Než jej žalovaný začal užívat, šlo o pozemek zemědělský využívaný k zemědělské činnosti. Je ale třeba přihlédnout k tomu, že se ho žalovaný chopil se záměrem užívat jej při těžební činnosti na šachtě č. , hodnota, v Lešeticích. Proto je třeba na něj pohlížet jako na pozemek stavební určený k specifickému využití pro důlní činnost, a nikoliv jako na pozemek zemědělský. To je pro žalobkyni při porovnání nájemného ze zemědělských pozemků příznivější. Ale nemůže být posuzován jako vhodný ke komerční zástavbě, neboť v minulosti nebyl a ani v současné době (územním plánem) není určen pro zástavbu pro komerční účely. Nejde o území, v němž by byla v minulosti provozována podnikatelská činnost (krom zemědělské a důlní činnosti), a ani nyní územní plán (v němž je pozemek veden jako území pro důlní činnost určené k rekultivaci, popř. jako smíšené plochy nezastavěného území, pozůstatky těžby – odvaly, jak plyne ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ) s takovým využitím nepočítá. Jinými slovy, rozhodujícím je, jak se pozemku žalovaný chopil a užívá jej.13. Z toho vyplynul závěr, že uvedený pozemek je třeba hodnotit jako stavební v druhu ostatní plocha, určený ke specifickému využití (účelu), kterým je uložení hlušiny (odvalu) při důlní činnosti, nikoli jako stavební, určený ke komerční zástavbě. Uvedený závěr aproboval Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 28 Cdo 4337/2018, jímž posuzoval dovolání proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu (obě rozhodnutí pak byla z hlediska zásahu do základních práv účastníků přezkoumána usnesením Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1097/19, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost). Nejvyšší soud poukázal na svá rozhodnutí ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4874/2014, a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015, podle nichž za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoli prospěch, jehož by mohl vlastník teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Je proto třeba při určení výše obvyklého nájemného coby podkladu pro stanovení náhrady za bezdůvodné obohacení vyjít z aktuálního stavu pozemku a z jeho skutečného využití, které v daném případě spočívá (a v roce 2020, za který je náhrada požadována, spočívalo) v deponování v důsledku důlní činnosti vytěženého materiálu. Odvolací soud nemá důvod se v nyní projednávané věci od těchto závěrů odchylovat.14. Žalovaný užívá pozemek žalobkyně, aniž by o tom mezi účastníky byla uzavřena smlouva. Okresní soud proto správně posoudil, že se tak žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje (§ 2991 o. z.), a tedy má žalobkyně právo na poskytnutí peněžité náhrady dle § 2999 odst. 1 o. z. ve výši obvyklé ceny. Rovněž správně vychází z toho, že výše bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému takto dostává, odpovídá částce obvykle vynakládané v daném místě a čase na užívání obdobných pozemků formou nájmu ke stejnému (nebo alespoň obdobnému) účelu.15. U nároku na vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemku nese žalobkyně břemeno tvrzení i důkazní břemeno také ohledně výše požadované peněžité náhrady, tedy ohledně výše obvyklého nájemného. V civilním sporném řízení účastníci musí tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Břemeno tvrzení znamená povinnost žalobkyně konkrétně vylíčit skutečnosti, z nichž nárok dovozuje. Ve vztahu k výši nároku jde zejména o tvrzení o rozhodném období, rozsahu užívání, parametrech a účelu pozemku, místních a časových podmínkách trhu a o způsobu, jakým dospěla k tvrzenému obvyklému nájemnému. Důkazní břemeno znamená procesní riziko, že tato tvrzení nebudou prokázána. Tíží účastníka, který z tvrzených skutečností vyvozuje pro sebe příznivý následek; zde žalobkyni, která žádá zaplacení konkrétní částky. Nejvyšší soud výslovně uzavřel, že žalobce tíží důkazní břemeno ohledně jím tvrzené výše bezdůvodného obohacení; neprokázaná rozhodná skutečnost vede k rozhodnutí v jeho neprospěch (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8 2018, sp. zn. 28 Cdo 1491/2018). Žalobkyně nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně všech předpokladů jí uplatněného nároku, včetně rozsahu tvrzeného bezdůvodného obohacení a jeho peněžité výše. Jestliže svůj nárok poměřuje obvyklým nájemným, musí tvrdit a prokázat skutečnosti umožňující stanovit obvyklé nájemné za srovnatelný pozemek v rozhodném místě a čase. Nestačí pouhé vyčíslení žalované částky ani odkaz na jednotlivou nájemní smlouvu, není-li prokázána srovnatelnost předmětu, účelu a podmínek nájmu.16. Žalobkyně nejprve předložila znalecký posudek č. , hodnota, ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Znalec vyšel z nájemní smlouvy z , datum, uzavřené mezi pronajímatelem , právnická osoba, a nájemcem městem , adresa, o pronájmu pozemku pro městskou skládku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, m2 a pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, m2 za nájemné v roce 2018 ve výši , částka, /m2/rok, z podnájemní smlouvy týchž pozemků uzavřené , datum, mezi nájemcem městem , adresa, a podnájemcem , právnická osoba, s nájemným stanoveným dodatkem pro rok 2018 ve výši 10,68 Kč/m2/rok, dále z nájemní smlouvy uzavřené , datum, mezi pronajímatelem městem , adresa, a nájemcem , právnická osoba, o nájmu pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 v k. ú. , adresa, za účelem výstavby skládky tuhého komunálního odpadu (dále jen „TKO“) za nájemné pro rok 2017 ve výši 10,42 Kč/m2/rok a dále z nájemní smlouvy uzavřené , datum, mezi pronajímatelem městem , adresa, a nájemcem , právnická osoba, o nájmu pozemku p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře 1 , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, vše v k. ú , adresa, , pro plánovanou výstavbu skládky TKO za nájemné podle dodatku č. , hodnota, z , datum, ve výši , částka, /m2/rok. Po přihlédnutí k průměrné míře inflace vyhlášené , právnická osoba, a bonusovému doplatku , částka, /m2 dospěl k závěru o obvyklém nájemném za rok 2019 v rozpětí 226 500 až , částka, , tj. , částka, až , částka, /m2/rok. Posudek se tedy vztahuje k roku 2019, nikoliv k roku 2020.17. Žalobkyně dále předložila znalecký posudek č. , Anonymizováno, , který vypracoval znalecký ústav , právnická osoba, ., jehož zadavatelem byl žalovaný. Znalecký ústav výši obvyklého nájemného za rok 2020 stanovil procentní sazbou 5,20 % z obvyklé ceny pozemku 1 304 008 Kč (tj. 92 Kč/m2), dospěl tak k závěru, že činilo 67 750 Kč/rok (tj. 4,78 Kč/m2/rok). Při určení ceny předmětného pozemku přitom vycházel z porovnání s pozemkem p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, o výměře , Anonymizováno, m2, jehož prodej byl realizován v roce 2012 za cenu 2 968 500 Kč, a to po úpravě mj. koeficientem nárůstu ceny, a dále z nabídky prodeje pozemku v městě , adresa, o výměře , Anonymizováno, m2 za cenu 2 985 450 Kč. Jedním z porovnávaných vzorků je též samotný oceňovaný pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , u něhož je použit „zdroj o prokazatelně uhrazeném nájemném“ na základě rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 97/2017-327, u něhož je použit zpětný propočet z ceny nájemného do celkové jednotkové kupní ceny pozemku 87,06 Kč/m2.18. V průběhu řízení žalobkyně předložila další znalecký posudek, a to posudek znalecké kanceláře , právnická osoba, č. , č. účtu, ze dne , datum, . Z něj vyplývá, že znalecká kancelář použila srovnávací metodu, kdy vyšla z porovnání s pozemky podle tří smluv, z nichž dvě byly uzavřeny v roce 2010 a jedna v roce 2017. Konkrétně jde o smlouvu č. , Anonymizováno, z , datum, mezi městem , adresa, a , právnická osoba, o nájmu pozemků p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře 1 , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, vše v k. ú , adresa, , a to včetně objektů na nich stojících. Byla uzavřena za účelem užití pro plánovanou výstavbu skládky TKO v k. ú. , adresa, za nájemné pozemků o celkové výměře 9 , Anonymizováno, m2 ve výši 20 Kč/m2/rok. Dále jde o podnájemní smlouvu č. , Anonymizováno, z , datum, mezi městem , adresa, a , právnická osoba, o nájmu pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 v k. ú. , adresa, a části pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 v k. ú. , adresa, , a to pro účel plánované výstavby skládky TKO v k. ú. , adresa, za podnájemné , částka, /m2/rok. K podnájemní smlouvě byly uzavřeny postupně čtyři dodatky, jimiž bylo podnájemné zvyšováno, a to dodatkem č. , hodnota, z , datum, na 10,32 Kč/m2/rok; dodatkem č. , hodnota, ze , datum, bylo smluveno podnájemné za výměru pozemků 11 783 m2 za rok 2015 ve výši 10,32 Kč/m2 a za rok 2016 ve výši 10,35 Kč/m2; dodatkem č. , hodnota, ze , Anonymizováno, bylo za výměru pozemků , Anonymizováno, m2 smluveno podnájemné za rok 2016 ve výši 10, , částka, /m2 a za rok 2017 ve výši 10,42 Kč/m2; a dodatkem č. , hodnota, z , datum, bylo smluveno podnájemné za rok 2017 ve výši , částka, /m2 a za rok 2018 ve výši 10,68 Kč/m2 za výměru pozemků , Anonymizováno, m2. Konečně jde o smlouvu č. , Anonymizováno, z , datum, mezi městem , adresa, a , právnická osoba, o nájmu pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, m2 za účelem výstavby skládky TKO za sjednané nájemné , částka, /m2/rok. , právnická osoba, tedy vyšla z nájemného u prvé smlouvy ve výši , částka, /m2/rok, u posledních dvou smluv dopočetla výši nájemného – s přihlédnutím k míře inflace vyhlášené , právnická osoba, pro roky 2018, 2019 a 2020 – na částku 11,20 Kč/m2/rok, a došla tak k částce v průměru , částka, /m2/rok. Na základě toho uzavřela, že obvyklé nájemné z předmětného pozemku v roce 2020 činilo 14 Kč/m2/rok. Vedle toho určila tzv. simulované nájemné z obvyklé ceny pozemků, přičemž vyšla ze tří vzorků prodejů uskutečněných v roce 2020, a to pozemků p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, 7 v k. ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, m2 za cenu 504 Kč/m2, p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 za cenu , částka, /m2 a p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře , Anonymizováno, m2 za cenu 335 Kč/m2, tak určila hodnotu předmětného pozemku ve výši 263 Kč/m2 a uzavřela, že hodnota nájemného ve výši 5 % z ceny pozemku činí 13,15 Kč/m2/rok, tj. 184 262 Kč.19. Ze tří smluv, z nichž znalecká kancelář , právnická osoba, (a též znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ) v posudku vycházela, vyplývá, že byly uzavřeny mezi totožnými smluvními stranami (městem , adresa, a , právnická osoba, ) a upravovaly přenechání pozemků do užívání pro účely vybudování a provozování skládky TKO; jde tedy o pozemky v jednom funkčním celku, tedy v zásadě o jeden obchodní případ mezi týmiž subjekty, přičemž dojednaný účel (vybudování a provoz skládky TKO) není totožný s účelem, k němuž žalovaný užívá oceňovaný pozemek žalobkyně (uložení odvalu). Simulované nájemné zase vychází z porovnání s třemi pozemky, z nichž dva jsou značně menší (, Anonymizováno, m2 a , Anonymizováno, m2 oproti , Anonymizováno, m2), a tedy jsou svou rozlohou s předmětným pozemkem nesrovnatelné. Vznikla tak pochybnost, zda znalecký posudek vychází z dostatečného počtu srovnávacích vzorků a zda jsou porovnávány srovnatelné pozemky, resp. zda byl při porovnání použit přiléhavý korekční index. K tomu , jméno FO, , pověřená znaleckou kanceláří vypracováním znaleckého posudku, před soudem prvního stupně vypověděla, že u porovnávaných pozemků shledala velké množství podobných znaků (podobná lokalita, doba, účel užití, kterým je skládka, tj. složení materiálu) a byť je na pozemku žalobkyně uložen jiný materiál, než je TKO, tak se jedná dle ní o srovnatelné využití. Proto neshledala důvod k aplikaci korekčního koeficientu, resp. použila koeficienty „1“ (koeficient vývoje cen, polohy, velikosti, využití, přístupu, IS a úvahy odhadce), které znamenají, že srovnávané pozemky a pozemek oceňovaný považuje za pozemky shodných parametrů (viz tabulka na str. 7 znaleckého posudku). Na tomto při výslechu před odvolacím soudem setrval i , jméno FO, , který byl rovněž znaleckou kanceláří pověřen vypracováním předmětného posudku.20. Zásadní pochybnosti však zůstaly ohledně množství použitých srovnávacích vzorků. , jméno FO, při výslechu před odvolacím soudem potvrdil, že minimální počet srovnávacích vzorků pro určení ceny čehokoli (tedy i výše obvyklého nájemného) je tři. V daném případě se přitom všechny tři srovnávané smlouvy týkaly jednoho areálu skládky TKO (jednoho funkčního celku) a byly uzavřeny mezi týmiž smluvními stranami. To v situaci, kdy nájemné v jednotlivých smlouvách se výrazně liší; ve dvou případech činilo (po přihlédnutí k inflaci) 11,20 Kč/m2/rok a v jednom případě 20 Kč/m2/rok, přičemž tento značný cenový rozptyl má výrazný vliv na výslednou výši znaleckou kanceláří stanoveného obvyklého nájemného z předmětného pozemku. , jméno FO, k tomu vypověděl, že bylo obtížné najít jiné srovnávací vzorky v daném místě a čase, neboť jde o specifický předmět a v této oblasti působí pouze státní podnik , Anonymizováno, (tedy žalovaný). Tím však pochybnosti o dostatečnosti použitých srovnávacích vzorků nevyvrátil; ostatně tímto rovněž trpí znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který vychází z porovnání týchž smluv. To v situaci, kdy znalecký posudek , právnická osoba, . určil obvyklé nájemné v diametrálně odlišné výši.21. Uvedenou pochybnost nelze odstranit doplněním znaleckého posudku , právnická osoba, , jak navrhl žalovaný (kterého ostatně ani netíží důkazní povinnost ve vztahu výši obvyklého nájemného), neboť nelze znalecké kanceláři uložit, aby znalecký posudek doplnila výběrem jiných srovnávacích vzorků (jiných nájemních smluv), neboť takový postup by představoval nepřípustný zásah do jejích odborných závěrů.22. Odvolací soud tak uzavírá, že ve znaleckém posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, - a též ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, - byly použity vzorky v nízkém počtu (pouze tři), vztahující se v podstatě k jednomu obchodnímu případu mezi týmiž subjekty, přičemž výše nájemného v nich sjednaná se výrazně odlišuje. Je tak pochybnost, zda použité srovnávací vzorky jsou dostatečně vypovídající a zda na základě nich byla výše obvyklého nájemného znaleckým posudkem určena správně, přičemž tato pochybnost nebyla odstraněna ani opakovaným výslechem osob (, jméno FO, a , jméno FO, ), které se na vypracování posudku znalecké kanceláře podílely. Odvolací soud proto v souladu s § 127 odst. 2 o. s. ř. dospěl k závěru, že je třeba nechat znalecký posudek , právnická osoba, přezkoumat jiným znalcem, resp. znaleckým ústavem a že je nepochybné, že tím vzniknou náklady na znalečné.23. Podle § 141 odst. 1 o. s. ř. lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen, Anonymizováno24. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesením ze dne 16. 12. 2025, č. j. 29 Co 131/2024-243, ustanovil k podání revizního znaleckého posudku , adresa, . Současně výrokem III tohoto usnesení žalobkyni (kterou v tomto směru stíhá důkazní břemeno dle § 120 odst. 1 o. s. ř. a v jejímž zájmu odvolací soud tento revizní znalecký posudek nařídil) uložil povinnost složit zálohu na náklady tohoto důkazu ve výši 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku usnesení a poučil ji, že jinak nelze důkaz v její prospěch provést (§ 141 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně však zálohu nezaplatila. Svůj postup odůvodnila nesouhlasem s tím, aby revizní znalecký posudek vypracoval znalecký ústav , adresa, škola , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , adresa, . Kromě námitky podjatosti však neuvedla konkrétní skutečnosti, jež by (pokud by byly prokázány) tomuto znaleckému ústavu v podání posudku bránily. Na podporu jejího tvrzení, že , adresa, škola , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , adresa, je nekompetentní k vypracování revizního znaleckého posudku, předložila v odvolacím řízení znalecký posudek vypracovaný tímto znaleckým ústavem v jiné věci účastníků vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 48 C 404/2023, z něhož však jakékoliv okolnosti, které by bránily znaleckému ústavu v podání revizního znaleckého posudku, neplynou. Námitkou podjatosti se odvolací soud již zabýval a usnesením ze dne 6. 3. 2026, č. j. 29 Co 131/2024-272, rozhodl, že znalecký ústav není z podání znaleckého posudku vyloučen; v tomto odvolací soud (pro stručnost) odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení. Odvolací soud tudíž neshledal důvod ke změně znaleckého ústavu, který má k podání posudku odpovídající odbornost. Současně (s ohledem na znaleckým ústavem avizovanou vyšší cenu revizního znaleckého posudku – viz sdělení z 19. 12. 2025 na č. l. 247) předchozí rozhodnutí o záloze změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady revizního znaleckého posudku ve výši 80 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení s opětovným poučením, že jinak nelze tento důkaz ve prospěch žalobkyně provést (§ 141 odst. 1 o. s. ř.). Uvedené usnesení nabylo právní moci 15. 3. 2026, 15denní lhůta k zaplacení zálohy tak uplynula dne 30. 3. 2026, žalobkyně však zálohu (dosud) nezaplatila a rovněž při odvolacím jednání 23. 7. 2026 dala najevo nesouhlas s provedením tohoto důkazu a neochotu zálohu na něj zaplatit (ačkoliv sama zpochybnila správnost výběru srovnávacích pozemků ve znaleckém posudku , právnická osoba, ). Odvolací soud proto z důvodu nezaplacení zálohy žalobkyní nemohl důkaz revizním znaleckým posudkem provést (§ 141 odst. 1 o. s. ř.).25. Pochybnosti o správnosti znaleckého posudku , právnická osoba, (tj. pochybnost, zda srovnávací vzorky jsou dostatečné a zda na základě nich učiněný závěr o obvyklém nájemném z předmětného pozemku za rok 2020 je správný) tak nebyly odstraněny. Přitom znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, při stanovení výše obvyklého nájemného z předmětného pozemku za rok předcházející (tj. 2019) vychází z porovnání týchž smluv, a tedy se stejné pochybnosti váží i k němu To vše v situaci, kdy znalecký ústav , právnická osoba, . v jeho znaleckém posudku dospěl ke zcela odlišnému závěru o výši obvyklého nájemného z předmětného pozemku za rok 2020. Nelze tak bez dalšího vycházet ze závěru znaleckého posudku , právnická osoba, o výši obvyklého nájemného z předmětného pozemku za rok 2020 ve výši , částka, /m2.26. Žalobkyně k prokázání tvrzené výše obvyklého nájemného předložila nájemní smlouvy, které (jak z nich zjistil okresní soud, který jimi provedl důkaz při jednání dne , datum, , jak vyplývá ze zvukového záznamu z jednání) se vztahují k jinému období než 2020 - nájemní smlouva uzavřená , datum, mezi státním podnikem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nájemní smlouva uzavřená , datum, mezi státním podnikem , Anonymizováno, a , právnická osoba, ., nájemní smlouva uzavřená , datum, mezi státním podnikem , Anonymizováno, a , adresa, - anebo byly sjednány k odlišnému účelu - kupní smlouva uzavřená , datum, mezi státním podnikem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ., jejímž předmětem byl odprodej kameniva z odvalu jámy č. , hodnota, v k. ú. , adresa, u Příbrami, a smlouva o ukládání odpadu na skládce TKO , adresa, uzavřená , datum, mezi státním podnikem , Anonymizováno, jako ukladatelem a , právnická osoba, jako objednatelem, jíž se ukladatel zavázal ukládat odpady dodávané objednatelem na skládku , adresa, , cena za ukládku odpadu byla sjednána za 1 tunu odpadu v závislosti na druhu odpadu (seznam odpadů, které je možné přijímat, tvořil přílohu ke smlouvě), smlouva byla uzavřena na dobu určitou od , datum, do , datum, .27. V odvolacím řízení žalovaný předložil nájemní smlouvu z , datum, mezi obcí , adresa, a , právnická osoba, . , kterou byl přenechán do nájmu pozemek o výměře 63 820 m2 za účelem výkonu hornické činnosti, dobývaní a úpravy kamene, nájemní smlouvu z , datum, mezi obcí , adresa, a , právnická osoba, ., kterou byl přenechán do nájmu pozemek o výměře 20 033 m2 k využití k těžbě a činnosti související s těžbou v kamenolomu , adresa, , smlouvu z , datum, mezi obcí , adresa, a , právnická osoba, ., kterou byl přenechán do nájmu pozemek o výměře 1 805 m2, nájemní smlouvu z , datum, mezi státním podnikem , Anonymizováno, a , právnická osoba, ., kterou byl přenechán do nájmu pozemek o výměře , Anonymizováno, m2 za účelem dočasného skladování materiálu a stavebních hmot na dobu od , datum, do , datum, , smlouvu o nájmu z , datum, mezi státním podnikem , Anonymizováno, a státním podnikem , Anonymizováno, , kterou byl přenechán do nájmu pozemek o výměře , Anonymizováno, m2 za účelem skládkování aktuálně vytěžené kůrovcové dřevní hmoty. Z uvedených smluv tedy odvolací soud zjistil, že prvé tři smlouvy byly uzavřeny nikoliv v roce 2020, ale v letech předcházejících (2003, 2016 a 2012), předmětem všech smluv jsou pozemky, které se svou výměrou od předmětného pozemku více či méně liší (ať již jsou větší či menší než pozemek předmětný) a posledními dvěma smlouvami byly pozemky pronajaty k odlišnému účelu, než k uložení odvalu z těžební činnosti (k dočasnému skladování stavebního materiálu a stavebních hmot a ke skládkování vytěžené kůrovcové hmoty, tedy v obou případech jde o uložení dočasné, krátkodobé, narozdíl od předmětného pozemku).28. Zatímco u nájemních smluv předložených žalobkyní se sjednaná roční výše nájemného pohybuje v rozmezí 30,50 Kč/m2 až 115 Kč/m2 (jak z nich zjistil okresní soud), tak u nájemních smluv předložených žalovaným se pohybuje v rozmezí 4 Kč/m2 až 8,30 Kč/m2 (jak z nich zjistil odvolací soud). S ohledem na tyto značné cenové rozdíly a s ohledem další shora uvedené odlišnosti (ať již časové či ve výměře pronajímaných pozemků nebo ve způsobu jejich užití) nemůže odvolací soud z účastníky předložených smluv bez dalšího dovozovat výši obvyklého nájemného z předmětného pozemku. Jde totiž o posouzení skutečností vyžadujících odborné znalosti, jimiž soud nedisponuje. Způsobilým důkazem o tom může být znalecký posudek (§ 127 o. s. ř.). Odvolací soud proto zamýšlel provést revizní znalecký posudek za účelem odstranění pochybností o správnosti znaleckého posudku , právnická osoba, , avšak nemohl jej provést proto, že žalobkyně odmítla zaplatit zálohu na jeho náklady.29. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že obvyklé nájemné za užívání předmětného pozemku v rozhodném období činilo 14 Kč/m2/rok, neprokázala ani to, že by bylo vyšší než 8,60 Kč/m2 (když tomu odpovídající částku 121 896 Kč již žalovaný žalobkyni za užívání předmětného pozemku v roce 2020 zaplatil, čímž v tomto rozsahu jeho povinnost uložená v § 2991 odst. 1, § 2999 odst. 1 o. z. zanikla splněním dle § 1908 odst. 1 o. z.). Žalobkyně byla o této její důkazní povinnosti a následcích jejího nesplnění při odvolacím jednání soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena. Přesto zálohu na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem odmítla zaplatit a jiný způsobilý důkaz k prokázání tohoto jejího tvrzení neoznačila. Nelze tak vyhovět jejímu žalobnímu požadavku na zaplacení částky 76 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 12. 2021 do zaplacení, a tedy je rozsudek okresního soudu ve výroku III věcně nesprávný.30. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 76 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení zamítl.31. Ve výrocích I a II nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v těchto výrocích zůstal nedotčen a již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.)32. Z důvodu změny napadeného rozhodnutí rozhodl odvolací soud nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla v rozsahu zamítnutých částek 1 000 Kč a 76 540 Kč s příslušenstvím v řízení neúspěšná. V rozsahu částky 215 045 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 4. 9. 2023, č. j. 38 C 428/2022-72, a v rozsahu částky 53 146 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno rozsudkem okresního soudu; v obou případech se tak stalo z důvodu, že žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět. Přitom ohledně 67 750 Kč a 53 146 Kč tak učinila proto, že jí žalovaný tyto částky zaplatil, přičemž z výpisů z účtu předložených žalovaným vyplývá, že se tak stalo u první částky 4. 12. 2020 a u druhé částky 15. 12. 2021, tedy v obou případech před tím, než žalobkyně dne 9. 12. 2022 podala u okresního soudu žalobu v této věci, a tedy žaloba ohledně těchto částek nebyla z procesního hlediska podána důvodně. Ohledně částky 147 295 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět v reakci na závěry znaleckého posudku , právnická osoba, , tedy aniž by jí žalovaný v tomto rozsahu plnil. Opakované částečné zastavení řízení tedy procesně zavinila žalobkyně (§ 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř.). Žalovaný tak byl v řízení zcela úspěšný, a má proto právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).33. Náklady na zastoupení žalovaného advokátem jsou účelně vynaloženými náklady řízení. S přihlédnutím ke specifické povaze sporu nelze žalovanému, byť jde o státní podnik, upřít právo na zastoupení advokátem, když nájem pozemků nepředstavuje předmět podnikání ani běžnou činnost žalovaného. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že účastníci vedou opakovaně spory o výši bezdůvodného obohacení za jednotlivé kalendářní roky.34. Výši nákladů vynaložených žalovaným na zastoupení advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení před soudem prvního stupně určil odvolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Tarifní hodnota byla podle § 8 odst. 1 AT určena z výše uplatněného peněžitého plnění 345 731 Kč (odměna za úkon činí 9 700 Kč). Při jednání dne , datum, bylo řízení co do částky 215 045 Kč s příslušenstvím zastaveno v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Nadále je tak třeba vycházet z tarifní hodnoty , částka, (odměna za úkon činí 6 340 Kč). Zástupci žalovaného náleží odměna za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT), písemné podání z 30. 1. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT), účast při jednání , datum, (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), účast při jednání , datum, (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT). Celkem tak mimosmluvní odměna za tyto 4 úkony právní služby činí , částka, . K tomu náleží zástupci žalovaného náhrada hotových výdajů v paušální výši za 4 úkony učiněné v roce 2023 po 300 Kč celkem 1 200 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění před novelu č. 258/2024 Sb.). Advokát žalovaného má též nárok na náhradu cestovného za dvě soudní jednání v celkové výši 6 203,88 Kč (sestávající ze základní náhrady za použití osobního vozidla podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., tj. 576 km × 5,20 Kč = 2 995,20 Kč, náhrady za spotřebovanou naftu, tj. 576 km × 6,1 l / 100 km × 34,40 Kč = 1 208,68 Kč a náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 20 započatých půlhodin × 100 Kč = 2 000 Kč). Součástí nákladů řízení je též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, tj. částka 8 997,21 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně by tak činily 51 841,09 Kč. Žalovaný požadované náklady řízení vyúčtoval na částku 38 899,54 Kč. Odvolací soud proto přiznal odměnu za zastupování žalovanému jen v jím v uplatněné nižší výši, tj. 38 899,54 Kč (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).35. V odvolacím řízení zastupovala žalovaného advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, . Vynaložil tak náklady celkem 40 755,51 Kč, jež jsou tvořeny náhradou za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši , částka, , odměnou advokátky (počítanou z tarifní hodnoty 76 540 Kč) za šest úkonů právní služby po 4 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení 1. 9. 2024, odvolání z 9. 1. 2024, písemné podání ze , datum, , účast na jednání odvolacího soudu , datum, a účast na jednání odvolacího soudu , datum, přesahujícího dvě hodiny – podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k/ AT) a dále dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč za úkony právní služby vykonané v roce 2024 dle § 13 odst. 4 AT ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a čtyřmi paušálními náhradami po 450 Kč za úkony právní služby vykonané v roce 2025 a 2026 dle § 13 odst. 4 AT. Advokátka žalovaného má též nárok na náhradu cestovného za dvě soudní jednání. Za účast u jednání , datum, činí náhrada za použití osobního vozidla podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při vzdálenosti 112 km základní náhradu 638 Kč (112 km × 5,80 Kč). Při kombinované spotřebě 6,7 l/100 km činí spotřeba benzínu Natural 95 celkem , hodnota, l; při ceně 35,80 Kč/l činí náhrada za pohonné hmoty 263,85 Kč. Cestovní náhrada za tuto cestu tedy činí 918,24 Kč. Za účast u jednání dne , datum, činí náhrada za použití osobního vozidla podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb., při vzdálenosti 112 km základní náhradu 649 Kč (112 km × 5,90 Kč). Při spotřebě 7,37 l benzínu Natural 95 a ceně 34,70 Kč/l činí náhrada za pohonné hmoty 255,74 Kč. Cestovní náhrada za tuto cestu tedy činí 921,19 Kč. Za celkem 8 započatých půlhodin náleží advokátce náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT ve výši 8 × 150 Kč, tedy , částka, . Součástí nákladů řízení je též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, tj. částka 6 409,08 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného za řízení před odvolacím soudem tak činí 40 715,77 Kč. Žalovaný však požaduje náhradu ve výši 40 587,60 Kč. Odvolací soud mu proto přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v jím uplatněné výši 40 755,51 Kč (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).36. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené uložil žalobkyni povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 79 487,14 Kč.37. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 1. 2024, č. j. 38 C 428/2022-109, které nabylo právní moci 1. 2. 2024, bylo znalecké kanceláři , právnická osoba, přiznáno znalečné , částka, , které bylo v této výši proplaceno z rozpočtových prostředků (jak vyplývá z platebního poukazu z 6. 3. 2024). Jelikož u zcela neúspěšné žalobkyně nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., je žalobkyně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna tyto náklady České republice – Okresnímu soudu v České Lípě nahradit. Tomu odpovídá výrok III tohoto rozsudku. Ze stejných důvodů má Česká republika – Krajský soud v Ústí nad Labem vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s výslechem , jméno FO, (pověřeného znaleckou kanceláří , právnická osoba, vypracováním znaleckého posudku) při odvolacím jednání. Výše těchto nákladů není dosud známá (ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebylo o znalečném rozhodnuto a nebylo proplaceno), proto odvolací soud výrokem IV tohoto rozsudku v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů odvolacího řízení, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení.