6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

9 A 59/2025- 54 - text 11 9 A 59/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: T. H. proti žalovanému: Úřad městské části Praha 19 sídlem Semilská 43/1, 197 00 Praha 9 zastoupenému advokátem Mgr. Ivanem Chytilem sídlem Maiselova 15, 110 00 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Pražská vodohospodářská společnost a.s., IČO: 25656112 sídlem Evropská 866/67, 160 00 Praha 6 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem Úřadu městské části Praha 19, spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby kanalizačního řadu nacházejícího se na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD v k. ú. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 28. 5. 2025 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhal ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ochrany před nezákonným zásahem Úřadu městské části Praha 19 (dále jen „žalovaný“), spočívajícím v odepření nahlížení do spisu vedeného pod sp. zn. SZ P19 10530/2024 a dále ochrany proti faktické nečinnosti žalovaného, spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby kanalizačního řadu nacházejícího se na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD v k. ú. X. 2. Soud usnesením ze dne 17. 6. 2025, č. j. 9 A 59/2025–4, vyloučil žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v odepření nahlížení do spisu vedeného pod sp. zn. SZ P19 10530/2024, z důvodu vhodnosti a přehlednosti řízení k samostatnému projednání. Následně dospěl k závěru, že usnesení žalovaného ze dne 28. 4. 2025, č. j. P19 11153/2025–OV/KR, sp. zn. SZ P19 10530/2024, kterým žalovaný podle § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), odepřel žalobci nahlédnutí do spisu (nebo jeho části) sp. zn. SZ P19 10530/2024, vykazuje formální i materiální znaky rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a nelze se tak proti němu bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 a násl. s. ř. s., nýbrž toliko žalobou proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s. Jelikož žalobce sice podal proti usnesení o odepření nahlížení do spisu dne 2. 5. 2025 odvolání, avšak nevyčkal rozhodnutí o něm, tedy nevyčerpal opravné prostředky, které připouští zvláštní zákon (správní řád), byla by jeho žaloba proti rozhodnutí ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s. rovněž nepřípustná. Soud proto žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v odepření nahlížení do spisu vedeného pod sp. zn. SZ P19 10530/2024 usnesením ze dne 30. 7. 2025, č. j. 9 A 83/2025–23, odmítl. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě vymezil, že je spoluvlastníkem pozemků parc. č. XA, XB, XC a XD v k. ú. X (dále jen „Pozemky“), na kterých se nachází bez souhlasu vlastníků Pozemků kanalizační řad (dále jen „Stavba“) ve vlastnictví Pražské vodohospodářské společnosti a.s. (dále jen „PVS“). Žalobce uvedl, že doposud nebyla předložena žádná dokumentace osvědčující legální vznik Stavby – tj. žádné stavební povolení, kolaudační rozhodnutí ani jiný veřejnoprávní titul. Žalobce podal podnět k zahájení řízení o odstranění Stavby, který byl žalovaným dle názoru žalobce bez zákonného důvodu odmítnut, ačkoli dle § 250 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) má stavební úřad povinnost takové řízení zahájit, pokud je stavba provedena bez povolení. Žalobce uvedl, že žalovaný namísto zahájení řízení o odstranění Stavby pouze vyzval PVS k předložení dokladů, a jelikož nebyla legálnost Stavby řádně doložena, uložil PVS zhotovení pasportu. 4. Žalobce navrhoval, aby soud určil, že žalovaný nezákonně odmítl zahájit řízení o odstranění stavby kanalizačního řadu nacházejícího se na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD v k. ú. X a zároveň, aby soud uložil žalovanému povinnost zahájit řízení o odstranění stavby, popřípadě jiné řízení, kterým by stavba byla dodatečně legalizována. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 8. 7. 2025 uvedl, že na základě podnětu žalobce k zahájení řízení o odstranění Stavby vyzval dne 7. 10. 2024 PVS k předložení veškerých dokladů k předmětné Stavbě v souladu s § 167 písm. d) stavebního zákona. Stavba pochází z roku 1967, tj. fakticky se jednalo o povolení a dokumentaci nutnou v roce 1967, tedy v roce výstavby. PVS a rovněž ani žalovaný ve svém archivu stavební nebo kolaudační rozhodnutí ke Stavbě kanalizace nedohledali. Žalovaný uvedl, že pokud stavební úřad nenalezne dokumentaci ve svém archivu, což je zejména u starých staveb velmi časté a zároveň mu není doložena tato dokumentace vlastníkem stavby, může v souladu se zákonem provést další dokazování za účelem ověření právního stavu stavby. Žalovaný v daném případě posoudil charakter Stavby a listiny, které mu na základě výzvy předložila PVS a dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o oprávněnosti Stavby kanalizace. Z toho důvodu žalovaný nařídil v souladu s § 245 stavebního zákona PVS pořídit pasport Stavby a předložit jej žalovanému. O tomto postupu žalovaný žalobce informoval dvěma sděleními ze dne 9. 4. 2025. 6. Žalovaný doplnil, že v případě, kdy nelze doložit listiny dokládající legálnost stavby, není jedinou možností zahájit řízení o odstranění takové stavby, ale stavební zákon umožňuje prošetřit, zda je stavba legální, a v případě, že nebudou pochybnosti o oprávněnosti vzniku stavby, tuto legalizovat tzv. pasportizací. Nadto žalovaný doplnil, že kanalizační řad se nachází v k. ú. X. Obec X byla k hlavnímu městu Praze připojena až v roce 1974, tedy až po výstavbě Stavby. Rozhodnutí podle zákona č. 11/1955 Sb., zákon o vodním hospodářství, bylo tedy zřejmě součástí archivu Národního výboru obce X a dohledat takový dokument by bylo nereálné. 7. Žalovaný rovněž poukázal na § 59a odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), podle něhož má vlastník pozemku strpět vodní dílo vybudované před rokem 2002. 8. Žalovaný upozornil, že žalobce usiluje o zahájení řízení o odstranění Stavby více procesními prostředky, neboť podal rovněž podnět k zahájení přezkumného řízení, na který reagoval Magistrát hlavního města Prahy sdělením ze dne 27. 5. 2025, v němž zaujal stejné stanovisko jako žalovaný, tedy že podmínky k zahájení řízení o odstranění Stavby nebyly dány. 9. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. IV. Další podání účastníků 10. V replice ze dne 30. 7. 2025 žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že jako vlastník Pozemků má legitimní právo požadovat, aby Stavba, která se na nich nachází, měla veřejnoprávní titul (stavební povolení a kolaudaci), a pokud jej nemá, což je zjevně tento případ, aby jej získala alespoň dodatečně prostřednictvím řízení o odstranění stavby nebo jiného obdobného řízení, v rámci něhož bude vypořádán i vztah s vlastníky pozemků. K argumentaci o absenci dokumentace žalobce uvedl, že v období socialismu bylo běžnou praxí, že veřejné instituce, včetně státních investorů, stavěly infrastrukturní sítě, jako jsou kanalizace, bez stavebního povolení, kolaudace nebo právního titulu k pozemkům (např. věcného břemene). Žalobce uvedl, že pasportizace je možná pouze tehdy, pokud neexistují důvodné pochybnosti o legálnosti stavby, k čemuž citoval rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 4/2013-29 a č. j. 9 As 68/2016-33. K odkazu žalovaného na § 59a odst. 1 vodního zákona, žalobce uvedl, že tento se vztahuje pouze na vodní díla vybudovaná legálně, tj. s povolením a právním titulem k pozemku (např. věcným břemenem). Žalovaný ani PVS nedoložili, že Stavba z roku 1967 byla vybudována se stavebním povolením a se souhlasem tehdejšího vlastníka pozemku. Dále žalobce konstatoval, že i za předpokladu legálnosti díla povinnost strpět stavbu neznamená automatickou legalizaci bez řízení. V replice žalobce dále poznamenal, že ke stanovisku Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) v návaznosti na podnět žalobce k zahájení přezkumného řízení podle § 94 správního řádu nelze přihlížet, neboť MHMP je jako zřizovatel PVS, která je vlastníkem Stavby, ve věci podjatý. Tato podjatost vyplývá z majetkového zájmu MHMP na zachování Stavby. 11. Žalovaný reagoval na repliku žalobce duplikou ze dne 11. 8. 2025. V ní předně zopakoval, že PVS předložila listiny z období 70. a 90. let minulého století, které předmětnou Stavbu zmiňují, a není z nich patrné, že by se v té době kdokoliv dovolával odstranění Stavby kanalizačního řadu nebo jej chtěl prohlásit za nelegální. Proto žalovaný dovodil, že Stavba kanalizačního řadu coby vodního díla zde byla již před rokem 2002 a jednalo se o stavbu povolenou. Za těchto okolností, tj. kdy nic