42/1970 Sb. · 285 paragrafů
(1) Jestliže pracovník následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je organizace povinna v rozsahu své odpovědnosti poskytnout:
a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,
b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
d) jednorázové odškodnění pozůstalých.
(2) Nároky vyplývající z předchozího odstavce nejsou závislé na tom, zda postižený pracovník uplatnil ve stanovené lhůtě své nároky na náhradu škody.
Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle předpisů o nemocenském pojištění.
(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat.
(2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle § 195 odst. 2. Při usmrcení způsobeném úmyslně může [rozhodčí orgán nebo*)] soud přiznat náhradu i vyšší částkou, jestliže by její nepřiznání odporovalo pravidlům socialistického soužití.
(3) Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Od těchto dávek se odečte částka, která odpovídá výši přídavků na děti dříve poskytovaných.
Jednorázové odškodnění náleží manželu a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod. Dítěti náleží ve výši 5000 Kčs, manželu ve výši 3000 Kčs. V odůvodněných případech lze jednorázové odškodnění v úhrnné výši 3000 Kčs přiznat též rodičům zemřelého.
(1) Organizace, která nahradila poškozenému škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.
(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má organizace, která škodu uhradila, nárok na náhradu vůči všem organizacím, u nichž postižený pracovník pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto organizací za uvedených podmínek.
Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i organizace domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.
(1) Vláda stanoví na návrh Ústřední rady odborů**) odchylky potřebné pro určení rozsahu náhrady škody a způsob jejího poskytování u učňů, studentů, žáků, pracovníků ve věku blízkém věku mladistvých, pracujících důchodců a osob uvedených v § 206.
(2) Ministerstva zdravotnictví stanoví v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů a s ostatními zúčastněnými ústředními orgány výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a upraví určování výše náhrady v jednotlivých případech.
(1) Organizace, u níž je pracovník v pracovním poměru, odpovídá za škodu na věcech, které v této organizaci pracovník odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají.
(2) Za věci, které do práce obvykle pracovník nenosí (větší částky peněz, klenoty a jiné cennosti) a které organizace nepřevzala do zvláštní úschovy, odpovídá organizace jen do částky 1000 Kčs. Zjistí-li se však, že škoda na těchto věcech byla způsobena jiným pracovníkem organizace, nebo převzala-li organizace tyto věci do zvláštní úschovy, hradí organizace škodu bez omezení.
(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže pracovník o ní neuvědomil organizaci bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.
(1) Pracovník, který při odvracení škody hrozící organizaci utrpěl věcnou škodu, má vůči ní nárok na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů, jestliže nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a počínal-li si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
(2) Tento nárok má i pracovník, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídala organizace.
(1) Ustanovení této hlavy se vztahují i na občany vykonávající veřejné funkce a na ostatní osoby, o kterých to stanoví vláda Československé socialistické republiky nebo orgán jí zmocněný.
(2) Ustanovení § 190 až 203 se vztahují též na členy jednotných zemědělských družstev, na občany, kteří v družstvu soustavně pracují podle pracovních příkazů orgánů družstva a nejsou dosud ani jeho členy, ani v pracovním poměru k družstvu, na příslušníky ozbrojených sil v činné službě a na příslušníky Sborů nápravné výchovy; potřebné odchylky v oborech své působnosti mohou stanovit ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo vnitra a ministerstva spravedlnosti.
(1) Spory mezi organizací a pracovníkem o nároky z pracovního poměru projednávají a rozhodují soudy. Komise pro pracovní spory (dále jen „komise“) provádí smírčí řízení, pokud o to žádá jeden z účastníků.
(2) Spory o obsah potvrzení o zaměstnání (§ 60 odst. 1), posudků o pracovní činnosti (§ 60 odst. 2) a o návrhu na zrušení kárného opatření (§ 81 odst. 2) musí však být před podáním návrhu soudu projednány komisí; to neplatí, nebyla-li komise v organizaci zřízena.
Komise se zřizují v organizacích; jejich členy volí a odvolává kolektiv pracovníků, jemuž také odpovídají za svou činnost. Volby organizuje vedoucí organizace společně s příslušným odborovým orgánem.
(1) Účelem projednávání sporu před komisí je urovnání sporu smírem. Dojde-li ke smíru, komise jej schválí, neodporuje-li platným předpisům.
(2) Jde-li o spory uvedené v § 207 odst. 2 a nedojde-li ke smíru, komise po jednání o sporu rozhodne.
(1) Komise musí dbát, aby při jednání byl zjištěn skutečný stav věci co nejúčelněji a nejrychleji a aby sjednaný smír, popřípadě rozhodnutí o sporu byly v souladu s platnými předpisy.
(2) Před schválením smíru, popřípadě před vydáním rozhodnutí o sporu, vyžádá si komise od účastníků sporu potřebné podklady a přizve k jednání účastníky sporu a podle potřeby i další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Tyto osoby jsou povinny se dostavit k jednání, vypovídat pravdu a nic nezamlčovat.
(3) Je-li účastníkem řízení mladistvý pracovník, přizve komise k jednání také jeho zákonného zástupce, a jde-li o pracovníka, kterému byl soudem ustanoven opatrovník, též jeho opatrovníka.
(1) Jestliže do 30 dnů od podání návrhu ve sporech podle § 207 odst. 2 nedošlo k vydání rozhodnutí nebo ke schválení smíru a některý z účastníků navrhl, aby spor byl postoupen soudu, je komise povinna tomuto návrhu bezodkladně vyhovět. Nesplní-li komise tuto povinnost, může se navrhovatel obrátit přímo na soud.
(2) V ostatních sporech může se účastník obrátit na soud, aby o sporu rozhodl kdykoliv před schválením sjednaného smíru.
Organizace i pracovník mohou podat do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí komise ve sporech podle § 207 odst. 2 návrh soudu, aby o sporu rozhodl.
(1) Smír schválený komisí nabývá právní moci a je závazný pro účastníky sporu i pro všechny orgány. Totéž platí i o rozhodnutí komise, nebyl-li podán návrh, aby o sporu rozhodl soud (§ 212).
(2) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě povinnost převzatá schváleným smírem nebo uložená pravomocným rozhodnutím komise, může se oprávněný domáhat u soudu soudního výkonu tohoto smíru nebo rozhodnutí.
(1) Schválení smíru, popřípadě rozhodnutí komise mohou být zrušeny soudem, jestliže se dodatečně zjistí, že jsou v rozporu s právními předpisy. Soud o tomto případě rozhodne ve věci samé.
(2) Návrh na zrušení může podat účastník sporu, státní orgán nebo společenská organizace nejpozději do tří let od nabytí právní moci.
(1) Komise zruší na návrh kteréhokoliv účastníka sporu schválení smíru nebo své pravomocné rozhodnutí, jestliže se dodatečně zjistily mimořádně závažné okolnosti, kterých tento účastník nemohl bez své viny použít a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch.
(2) Návrh na zrušení smíru nebo pravomocného rozhodnutí může účastník podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději do tří let od právní moci smíru nebo rozhodnutí.
Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvy spravedlnosti, Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí, Českým svazem výrobních družstev a Slovenským svazem výrobních družstev stanoví, ve kterých organizacích se komise zřizují, jak se ustavují a kdo hradí náklady s jejich činností spojené, a podrobněji upraví řízení před nimi.
(1) V učebním poměru se zabezpečuje výchova mládeže k povolání tak, aby pro socialistickou společnost byli vychováváni třídně uvědomělí, ideově vyspělí, odborně zdatní pracovníci, schopní ovládnout nejnovější techniku a pokrokové pracovní metody.
(2) V učebním poměru se mládeži poskytuje odborné a všeobecné vzdělání v rozsahu stanoveném učebními plány a učebními osnovami, jakož i mimoškolní a mimopracovní výchova. Odborným vzděláním se rozumí odborný výcvik a vyučování odborným předmětům. Odborné a všeobecné vzdělání učňů je bezplatné.
(3) Výchovu mládeže pro povolání v učebním poměru zajišťují organizace. Organizace přitom úzce spolupracují se společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím a Československým svazem mládeže, a s rodiči učňů.
Organizace je povinna zejména
a) zabezpečit odborné a všeobecné vzdělání učně v rozsahu stanoveném učebními plány a učebními osnovami a zabezpečovat též jeho mimoškolní a mimopracovní výchovu,
b) vytvářet příznivé podmínky pro uplatňování a rozvíjení schopností a iniciativy učně i pro jeho zdravý vývoj a zajišťovat jeho bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
c) vést učně k uvědomělé pracovní kázni, zvláště k socialistickému poměru k práci a k socialistickému vlastnictví, k dosahování co největší hospodárnosti a úspornosti, k bezpečnému a zdravotně nezávadnému výkonu práce, k osvojování nové techniky a pokrokových pracovních metod a k soudružské spolupráci,
d) zaměstnávat učně pouze pracemi v souladu s učebními plány a učebními osnovami,
e) poskytovat učni finanční a hmotné zabezpečení (§ 230).
(1) Učeň je povinen zejména
a) svědomitě a vytrvale se učit a osvojovat si vědomosti a dovednosti učebního oboru, v němž je vychováván, novou techniku a pokrokové pracovní metody,
b) plnit pokyny výchovných pracovníků a dodržovat zásady soudružské spolupráce,
c) chránit majetek v socialistickém vlastnictví před poškozením, ztrátou, zničením nebo zneužitím a šetrně zacházet s materiálem, stroji a nástroji,
d) dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
e) podrobit se předepsaným zkouškám.
(2) Podrobnosti o právech a povinnostech učňů stanoví učňovský řád, který vydá organizace v dohodě se závodním výborem podle vzorových učňovských řádů vydaných ministerstvy školství v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.
(1) Učební poměr se sjednává písemnou učební smlouvou, kterou uzavírá učeň a organizace a vzniká dnem, který je v učební smlouvě stanoven jako den nástupu učně do učebního poměru.
(2) V učební smlouvě je organizace povinna s učněm dohodnout:
a) učební obor, v němž se má učeň vychovávat,
b) místo, kde bude výchova prováděna,
c) den nástupu do učebního poměru.
(3) Mimoto má učební smlouva obsahovat zpravidla ustanovení o délce učební doby, o finančním a hmotném zabezpečení učně a o dalších povinnostech účastníků učebního poměru.
(4) Pro učební poměr nelze sjednat zkušební dobu.
(1) Má-li v organizaci dojít k takovým organizačním změnám, že organizace nebude moci nadále plnit povinnosti z učebního poměru (při zrušení organizace, jejím rozdělení nebo sloučení s jinou organizací), určí nadřízený orgán jinou organizaci, která vstoupí do jejich práv a povinností z učebního poměru.
(2) Učební obor dohodnutý v učební smlouvě lze změnit jen ze závažných důvodů, dohodne-li se na tom organizace s učněm; taková dohoda musí být písemná.
(3) Neplní-li učeň po delší dobu povinnosti vyplývající z učebního poměru, lze učební dobu přiměřeně prodloužit písemnou dohodou mezi organizací a učněm.
(1) Učební poměr končí
a) závěrečnou učňovskou zkouškou, popřípadě uplynutím učební doby,
b) výpovědí,
c) okamžitým zrušením ze strany učně,
d) dohodou.
(2) Učební poměr končí závěrečnou učňovskou zkouškou, byla-li s úspěchem vykonána dříve, než uplynula učební doba; jestliže učeň v této době závěrečnou učňovskou zkoušku s úspěchem nevykonal, končí učební poměr uplynutím učební doby.
(1) Organizace může dát učni výpověď,
a) nemůže-li plnit nadále povinnosti vyplývající pro ni z učebního poměru vzhledem ke změně svých úkolů,
b) porušuje-li učeň opětovně pracovní kázeň, přestože mu již bylo uloženo kárné opatření, nebo porušil-li ji zvlášť hrubým způsobem a jeho setrvání v učebním poměru by vážně narušilo výchovu ostatních učňů,
c) je-li učeň trvale nezpůsobilý dále plnit povinnosti vyplývající z učebního poměru.
(2) Učeň může dát výpověď,
a) porušuje-li organizace podstatnou povinnost, kterou má vůči němu podle učební smlouvy nebo právních předpisů, popřípadě ji nemůže plnit v důsledku organizačních změn,
b) byl-li přijat jako žák na střední školu nebo jako student na vysokou školu, s výjimkou studia při zaměstnání,
c) má-li pro to vážný zdravotní, rodinný nebo jiný důležitý důvod.
(3) Výpovědní lhůta pro organizaci i pro učně je jeden měsíc.
Učeň může zrušit učební poměr okamžitě, jestliže podle lékařského posudku nemůže plnit povinnosti z učebního poměru bez vážného ohrožení svého zdraví a nedošlo-li k dohodě o změně učebního oboru (§ 221 odst. 2).
Dohoda o skončení učebního poměru musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
Jestliže učeň po skončení učebního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo dohodou uzavře s jinou organizací učební smlouvu pro tentýž nebo příbuzný učební obor, započte se mu do učební doby doba trvání předchozího učebního poměru. Obdobně se postupuje při změně učebního oboru, jde-li o příbuzný učební obor.
(1) Po úspěšném vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby, je organizace povinna uzavřít s učněm pracovní smlouvu a umožnit mu v kolektivu ostatních pracovníků další odborný růst. Sjednaný druh práce musí odpovídat kvalifikaci získané v učebním poměru. Uzavření pracovní smlouvy může organizace odmítnout jen se souhlasem závodního výboru, jestliže nemá pro učně vhodnou práci, protože se mění její úkoly, nebo pro pracovní nezpůsobilost učně. Pracovní smlouvu může organizace s učněm uzavřít i před skončením učebního poměru, nejdříve však v druhém roce učebního poměru.
(2) Skončí-li učební poměr na základě výpovědi nebo okamžitého zrušení, je okresní národní výbor ve spolupráci s organizací povinen zajistit učni možnost výchovy v učebním poměru v jiné organizaci, s výjimkou případů, kdy byl učeň přijat ke studiu. Nelze-li z vážných důvodů takto zabezpečit pokračování výchovy učně, zabezpečí mu okresní národní výbor práci v pracovním poměru.
(1) Při uzavírání pracovní smlouvy může organizace s učněm uzavřít dohodu, v níž se učeň zaváže, že po vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby, setrvá v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu, nejvýše však po dobu tří let; do této doby se nezapočítává doba základní (náhradní) vojenské služby. Dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
(2) Jestliže jiná organizace uzavře s pracovníkem v době trvání jeho závazku pracovní smlouvu, je povinna organizaci, k níž byl pracovník v učebním poměru, na její žádost nahradit přiměřené náklady vynaložené na jeho výchovu v učebním poměru. Federální ministerstvo financí může v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány určit druhy těchto základů a stanovit výši jejich náhrady paušálními částkami.
(3) Povinnost organizace hradit náklady podle předchozího odstavce se poměrně sníží, nesplnil-li pracovník závazek podle odstavce 1 pouze zčásti. Povinnost organizace hradit tyto náklady nevzniká, jestliže organizace, k níž byl pracovník v učebním poměru, netrvá na splnění závazku vyplývajícího z uzavřené dohody nebo rozváže-li pracovník pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v § 51 odst. 1 písm. c) nebo d) anebo zruší-li pracovní poměr okamžitě (§ 54).
(1) Učeň koná na konci učební doby závěrečnou učňovskou zkoušku, kterou prokazuje, jak si osvojil požadované vědomosti a dovednosti. Učeň, který vykonal závěrečnou učňovskou zkoušku s úspěchem, obdrží výuční list.
(2) Učni, jehož učební poměr skončil jinak než vykonáním závěrečné učňovské zkoušky, vydá organizace potvrzení o tom, po jakou dobu a pro který učební obor byl vychováván v učebním poměru.
(3) Učni, který nevykonal závěrečnou učňovskou zkoušku a jehož učební poměr skončil uplynutím učební doby, je organizace, která s ním sjednala pracovní poměr, povinna umožnit, aby si v pracovním poměru doplnil potřebné vědomosti a dovednosti a vykonal tuto zkoušku dodatečně.
(4) Ministerstva školství vydávají v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů předpisy o závěrečných učňovských zkouškách; mohou též stanovit, kterou jinou dobu než dobu trvání předchozího učebního poměru a v jakém rozsahu lze započítat do učební doby.
(1) Organizace je povinna vytvořit podmínky pro úspěšné provádění výchovy učňů a dbát přitom požadavků účelnosti a hospodárnosti.
(2) Nelze-li ve výjimečných případech vytvořit v organizaci podmínky pro úspěšné provádění odborného výcviku učňů pro určitý učební obor, zabezpečí organizace jejich výchovu v jiné organizaci, která v takovém případě plní vůči učni po dobu jeho výchovy povinnosti vyplývající z učebního poměru.
(3) Náplň činnosti učňů a rozvržení jejich pracovní doby určují učební plány, které též stanoví, zda a jaká doba školní přípravy se započítává do jejich týdenní pracovní doby a jak se pro tento účel posuzuje doba odpadlého školního vyučování.
(1) Doba učebního poměru se dělí v souladu s metodickým postupem při výchově učňů na přípravné období a období odborného rozvoje.
(2) Učni obdrží odměnu, která sleduje výchovné cíle a jejíž podmínky a výši stanoví ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů. Při jejím stanovení se přihlíží pro období odborného rozvoje též k množství a jakosti vykonané práce. Tato odměna se posuzuje jako jejich mzda.
(3) Učňům učebních oborů, u nichž je to odůvodněno perspektivní potřebou kvalifikovaných pracovníků nebo komplexností jejich výchovy, jakož i učňům, u nichž je to odůvodněno sociálními zřeteli k jejich rodině, poskytuje organizace v přípravném období bezplatné ubytování a stravování. V období odborného rozvoje přispívají tito učňové na ubytování a stravování ze své odměny způsobem, který stanoví ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.
Pokud se v této části nestanoví jinak, platí o učebním poměru ustanovení o pracovním poměru.
(1) Organizace mohou uzavírat s občany také dohody k provedení některých prací mimo pracovní poměr, pokud je to nezbytné k lepšímu plnění úkolů organizace, zkvalitnění služeb obyvatelstvu nebo k umožnění širší účasti na společenské práci občanům, kteří pro svůj zdravotní stav, pokročilý věk nebo úkoly při výchově dětí nemohou konat práci v pracovním poměru, a to v rozsahu odpovídajícím jejich možnostem a schopnostem.
(2) Dohody lze uzavírat:
a) k provádění pracovní činnosti, jejíž výkon v pracovním poměru by byl vzhledem k jejímu rozsahu z hlediska organizace práce a ekonomického řízení neúčelný a nehospodárný (dohody o pracovní činnosti),
b) k provedení ojedinělého určitého pracovního úkolu, který není možno zajistit pracovníky organizace v rámci jejich povinností vyplývajících z pracovního poměru, nebo vyžaduje-li to povaha úkolů organizace (dohody o provedení práce).
(1) Při uzavírání těchto dohod organizace úzce spolupracují s okresními národními výbory.
(2) S mladistvými pracovníky lze tyto dohody uzavírat, jen pokud tím nebude ohrožen jejich zdravý vývoj nebo výchova k povolání.
(1) Na základě uzavřených dohod jsou pracovníci povinni zejména
a) konat práce svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností a dodržovat podmínky sjednané v dohodě,
b) konat práce osobně, popřípadě za pomoci rodinných příslušníků uvedených v dohodě,
c) konat práce v souladu s předpisy vztahujícími se na jejich výkon, zejména s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
d) řádně hospodařit se svěřenými prostředky a střežit a ochraňovat majetek v socialistickém vlastnictví před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím.
(2) Na základě uzavřených dohod jsou organizace povinny zejména
a) vytvářet pracovníkům přiměřené pracovní podmínky zajišťující řádný a bezpečný výkon práce (např. potřebné základní prostředky, materiál, nářadí, podklady a drobné nebo krátkodobé předměty),
b) seznámit pracovníky s předpisy vztahujícími se na výkon jejich práce, zejména s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
c) přiměřeně kontrolovat řádný výkon práce,
d) poskytovat pracovníkům sjednanou odměnu,
e) dodržovat i ostatní podmínky sjednané v dohodě.
(3) Zákazy některých prací pro ženy a mladistvé platí i pro práce konané na základě těchto dohod.
(1) Pracovník odpovídá organizaci, s níž uzavřel dohodu, za škodu způsobenou zaviněným porušením povinností při výkonu práce nebo v přímé souvislosti s ním stejně jako pracovníci v pracovním poměru, i když tuto škodu způsobili jeho rodinní příslušníci, kteří mu při této práci pomáhali. Jde-li o práci konanou na základě dohody o provedení práce, nesmí výše náhrady škody způsobené z nedbalosti přesáhnout třetinu skutečné škody a nesmí být ani vyšší než třetina odměny sjednané za provedení této práce.
(2) Organizace odpovídá pracovníku za škodu, kterou utrpěl při výkonu práce podle uzavřené dohody nebo v přímé souvislosti s ním, stejně jako pracovníkům v pracovním poměru; rodinným příslušníkům odpovídá však organizace za úraz jen podle občanského zákoníku.