Vyhláška Státní mzdové komise o odměňování práce v nové soustavě plánovitého řízení národního hospodářství

(1) Prostředků na odměňování pracovníků musí být ve smyslu ustanovení § 111 až 113 zákoníku práce využíváno tak, aby se vytvářela výrazná diferenciace mezd podle vykonávané práce a jejího přínosu pro plnění úkolů podniku a pro jeho hospodářské výsledky a aby bylo maximálně podporováno znovuvytváření podnikových zdrojů.

(2) Podle konkrétních podmínek v oborech nebo podnicích je nutno na základě dlouhodobého výhledu vytvářet správné proporce v odměňování tak, aby vedle základní mzdy vyjadřující kvalifikovanost, složitost a obtížnost práce a podmínky, za kterých se vykonává, byla dostatečně vysoká část mzdy přímo závislá na docílených výsledcích práce.

(3) Růstu prostředků fondu pracujících, popřípadě fondu odměn, se přitom použije především k posilování hmotné zainteresovanosti na celkových výsledcích hospodaření formou podílů na těchto výsledcích. Mzdy za individuální výsledky práce lze zvyšovat jen v nutném rozsahu, odůvodněném zejména růstem kvalifikace a pracovního výkonu, žádoucím posílením prémií a odměn za plnění konkrétních úkolů a pro dosažení účinnější diferenciace těchto mezd.

(1) Přímým nástrojem centrálního řízení mzdové politiky, který zabezpečuje ekonomicky odůvodněnou diferenciaci základních mezd, je tarifní soustava. Základem tarifní soustavy je jednotná, celostátně závazná metodika hodnocení prací, jejíž součástí jsou sborníky příkladů typických pracovních činností a funkcí.

(2) Na základě této metodiky vypracovávají ústřední orgány a podle potřeby oborová ředitelství a podniky katalogy povolání a funkcí, které stanoví základní kvalifikační předpoklady pro výkon pracovních činností. Katalogy jsou závazným podkladem pro přiznávání kvalifikačních tříd jednotlivým pracovníkům.

(3) Výši základní mzdy za práci určují mzdové tarify; jsou odstupňovány podle skupin výrobních oborů, výrobních úseků, popřípadě skupin pracovníků s obdobnými výrobními a pracovními podmínkami. Při stanovení výše tarifů se přihlíží k úrovni organizace výroby a práce.

(4) Mzdové tarify se stanoví pevnými sazbami nebo s rozpětím nejnižších a nejvyšších sazeb. V rámci rozpětí se určuje jednotlivým pracovníkům základní mzda podle míry plnění kvalifikačních požadavků a s přihlédnutím k jejich pracovním výsledkům.

(1) Za práce vykonávané za ztížených a zdraví škodlivých podmínek nebo v noci se poskytuje příplatek ke mzdě, popřípadě se přizná zvýšený mzdový tarif.

(2) Druhy a výši příplatků ke mzdě stanoví Státní mzdová komise.

(3) Pracovníkům s mimořádnými schopnostmi a vynikajícími pracovními výsledky lze přiznávat osobní platy převyšující až o 50 % příslušné mzdové tarify a jde-li o tarify stanovené rozpětím sazeb, jejich horní hranici.

Do doby, než budou v podnicích vytvořeny podmínky pro změnu tarifních soustav, platí dosavadní soustavy. Důležitou podmínkou pro změnu tarifních soustav je zejména vytvoření potřebných finančních zdrojů, které jsou výsledkem práce jednotlivých podniků a budou plánovitě zajišťovány v rezervních fondech.

(1) O formě mzdy a způsobu jejího uplatnění rozhoduje ředitel podniku podle zásad uvedených v § 21–29. Přitom se opírá o výsledky technickoekonomických rozborů. Je-li třeba koordinovat používání mzdových forem mezi jednotlivými obory nebo podniky, může nadřízený orgán za tím účelem vydat příslušné zásady.

(2) Vedení podniku soustavně prověřuje účinnost mzdových forem s cílem zvyšovat jejich pobídkovost a přizpůsobovat je potřebám technického rozvoje a změnám technickoorganizační úrovně výroby. Nepůsobí-li uplatněná mzdová forma ekonomicky žádoucím směrem, musí být změněna, popřípadě nahrazena jinou.

(1) Na pracovištích, na kterých je možno předem určit pracovní postup, stanovit normy spotřeby práce, sledovat množství a kvalitu vykonané práce, kde jsou splněny i ostatní předpoklady, zejména je zajištěn bezpečný výkon práce, je třeba používat individuální nebo kolektivní úkolové mzdy.

(2) Závislost výdělku na plnění norem spotřeby práce může být stanovena diferencovaně zpravidla se zřetelem na kvalitu norem a potřeby mzdové diferenciace.

(3) Žádoucí proporce mezi kvantitativními a kvalitativními výsledky práce se zabezpečují účelnou kombinací základních mzdových forem s prémiemi a odměnami.

(1) Prémií se používá k odměňování výsledků práce, které lze vyjádřit předem stanovenými technickými nebo ekonomickými ukazateli, které pracovníci ovlivňují a za jejichž plnění odpovídají.

(2) Výše prémie a její průběh se stanoví v závislosti na plnění prémiových ukazatelů a musí být úměrná dosaženému ekonomickému přínosu a vytvářeným zdrojům.

(3) Konkrétní podmínky prémiování se upravují prémiovými řády, které vydává ředitel podniku (závodu).

(1) Za mimořádné pracovní výsledky a za zvlášť úspěšné a iniciativní plnění pracovních úkolů lze poskytovat odměny.

(2) Z části prostředků fondu pracujících (fondu odměn) se mohou vytvářet fondy mistrů, vedoucích provozu, ředitelů závodů, popřípadě dalších vedoucích pracovníků, kteří jich ve své pravomoci operativně používají k výplatě odměn.

(3) Konkrétní podmínky pro poskytování odměn a vytváření fondů podle předcházejícího odstavce stanoví ředitel podniku (závodu).

Při poskytování prémií a odměn nutno postupovat tak, aby nedocházelo k dvojímu odměňování týchž pracovních výsledků.

Pracovníkům lze poskytovat podíly na celkových hospodářských výsledcích podniku, popřípadě též podíly na výsledcích jednotlivých vnitropodnikových útvarů.

Podíly na celkových hospodářských výsledcích podniku se poskytují všem pracovníkům, kteří se svou dobrou prací o ně zasloužili, a vyplácejí se po komplexním hodnocení výsledků za uplynulý rok. Pracovníkům, kteří mají komplexní odpovědnost za hospodářské výsledky podniku, popřípadě závodu, lze poskytovat podíly jen na ročních výsledcích.

(1) V souladu s postupným prohlubováním vnitropodnikového chozrasčotu, který umožňuje spolehlivě zjišťovat výsledky hospodaření jednotlivých hospodářských středisek, lze poskytovat pracovníkům podíly na výsledcích těchto útvarů. Přitom je nutno stanovením přiměřeného poměru mezi podíly na výsledcích hospodářských středisek a celého podniku zabezpečit dostatečný zájem těchto pracovníků na celopodnikových výsledcích.

(2) Podíly na hospodářských výsledcích vnitropodnikových útvarů lze vyplácet za kratší období než jeden rok.

Pracovníkům oborových ředitelství se poskytují podíly na hospodářských výsledcích dosažených v rámci výrobní hospodářské jednotky. Podíly se vyplácejí po komplexním hodnocení celkových hospodářských výsledků výrobní hospodářské jednotky za uplynulý rok.

(1) Výše podílů jednotlivých pracovníků se stanoví diferencovaně zejména podle jejich odpovědnosti a zásluh o dosažené hospodářské výsledky.

(2) Za účelem těsného spojení zájmu vedoucích pracovníků se zájmy dlouhodobého hospodářského rozvoje podniku (výrobní hospodářské jednotky) lze pro ně zřizovat osobní účty, na které se převádí část jejich celoročních podílů na hospodářských výsledcích. Obdobně lze postupovat u vedoucích pracovníků vnitropodnikových útvarů, u nichž se osobních účtů využívá s ohledem na hospodářské výsledky těchto útvarů.

(3) Podrobnější zásady pro poskytování podílů a zřizování osobních účtů jsou součástí kolektivních smluv (§ 37); v nich se zejména určí vzájemný poměr výše podílů pracovníků zainteresovaných na hospodářských výsledcích podniku i na výsledcích vnitropodnikových útvarů a z jakých důvodů se podíly nevyplácejí nebo krátí.

Při stanovení a změnách norem spotřeby práce podle § 114 zákoníku práce postupují orgány socialistických organizací tak, aby

a) výkonové normy, normy obsluhy a početních stavů byly určovány jako normy zdůvodněné, stanovené objektivními metodami pro racionální organizaci výrobního procesu a na základě rozboru technickoorganizačních podmínek tak, aby vyjadřovaly nutnou spotřebu pracovního času,

b) normování bylo důsledně spojováno s racionalizací práce, jejímž hlavním cílem je uspořádat práci a pracovní proces tak, aby při dané technické úrovni výrobního procesu a ostatních hmotných, finančních a pracovních zdrojů bylo dosaženo hospodárného využití pracovních sil při optimálním využití výrobního zařízení a materiálu, žádoucí kvalitě výrobků a při současném zabezpečení vysoké kultury práce a pracovního prostředí,

c) výrobní operace a normy byly soustavně prověřovány se zaměřením na rozhodující činnosti a pracoviště, na organizačně zaostávající výrobní úseky a aby nezdůvodněné normy byly nahrazovány normami zdůvodněnými,

d) při neúměrném překračování stanovených norem bylo prověřováno, zda k úsporám času nedochází porušováním zásad bezpečnosti a hygieny práce, předepsané technologie a kvality nebo na úkor spotřeby materiálu a nástrojů.

Normy spotřeby práce a jejich změny schvaluje a vyhlašuje ředitel podniku, pokud nejsou stanoveny vyšším orgánem. Jsou-li normy stanoveny na základě normativních podkladů, vyhlašují se jen tyto podklady. Jednotné normy a normativy, schválené a vyhlášené vyšším hospodářským orgánem jako závazné, nahrazují normy a normativy dosud používané v podniku, pokud tyto normy nejsou pokrokovější vzhledem k dosažené technickoorganizační úrovni výroby.

(1) Dojde-li ke změně spotřeby pracovního času na základě vynálezu nebo zlepšovacího návrhu pracovníka, který práci vykonává, je třeba stanovit normu odpovídající novým podmínkám a jeho iniciativu odměnit podle příslušných předpisů; obdobně je třeba postupovat při realizaci návrhů na zlepšení výrobních podmínek, které nebyly podány jako zlepšovací návrhy.

(2) Při zavádění nové výroby, technologie a pracovních metod, popřípadě u prací sezónního charakteru, se stanoví prozatímní normy s časově omezenou platností, zpravidla na dobu nepřesahující 3 měsíce, popřípadě sezónu nebo kampaň.

K správnému uplatňování mzdových forem a normování spotřeby práce vydávají podle potřeby Státní mzdová komise a orgány nadřízené podnikům metodická doporučení.

(1) V působnosti podniků je rozhodovat o uplatňování konkrétních mzdových forem u jednotlivých skupin pracovníků, o rozdělování prostředků na mzdy a o dalších otázkách, pokud nejsou vyhrazeny nadřízeným orgánům.

(2) V působnosti oborových ředitelství je usměrňovat používání ekonomických nástrojů řízení a prostředků na mzdy podle podmínek oborů a podniků, zabezpečovat odůvodněné mzdové relace mezi podniky a řešit v rámci zásad stanovených nadřízenými orgány s konečnou platností konkrétní otázky odměňování pro obory, sledovat vývoj mezd v oboru a kontrolovat dodržování mzdové a normovací disciplíny.

(1) V působnosti ústředních orgánů je zejména zpracovávat v souladu se směrnicemi pro vypracování dlouhodobého plánu dlouhodobé studie a směry vývoje mezd v odvětvích a oborech jejich působnosti, zabezpečovat proporcionální mzdový vývoj v odvětvích a oborech, rozpracovávat zásadní opatření vlády a Státní mzdové komise a usměrňovat a kontrolovat jejich realizaci. Opatření ústředních orgánů se uskutečňují v podnicích prostřednictvím oborových ředitelství, a jde-li o podniky řízené národními výbory, prostřednictvím krajských národních výborů. Pokud je nutná závazná celoodvětvová úprava mzdových podmínek pracovníků hospodářských organizací, vydávají ústřední orgány potřebné mzdové předpisy, a to i pro organizace řízené národními výbory. V oblasti hospodářství řízeného národními výbory mají ústřední orgány zásadně úkoly perspektivní a metodické povahy; při plnění úkolů v otázkách odměňování spolupracují s krajskými národními výbory.

(2) Při zabezpečování úkolů v otázkách odměňování na Slovensku spolupracují ústřední orgány se slovenskými národními orgány.

(3) V působnosti národních výborů v oblasti odměňování je sledovat a usměrňovat vývoj mezd, kontrolovat dodržování mzdové disciplíny, soustavně prověřovat a zabezpečovat uplatňování ekonomicky účelných forem hmotné zainteresovanosti a tak pomáhat k tomu, aby činnost podniků a organizací uspokojovala potřeby obyvatelstva co do množství, jakosti, pohotovosti a přinášela předpokládaný politický a ekonomický efekt.

V působnosti vlády a jejích odborných orgánů je stanovit zásadní zaměření mzdové politiky v souladu s perspektivou rozvoje národního hospodářství a na tomto podkladě usměrňovat základní mzdové proporce a celkovou úroveň mezd v národním hospodářství, v jednotlivých výrobních odvětvích a v odvětvích mimo výrobu; z tohoto hlediska ovlivňovat tvorbu a užití národního důchodu, řešit zásadní otázky mzdových soustav, zejména stanovit mzdové tarify a vydávat obecně závazné mzdové předpisy.

(1) K usměrňování vývoje mezd a k podrobné úpravě mzdových podmínek v odvětvích a oborech, ve kterých se uplatňují zásady ekonomického řízení, se využívá kolektivních smluv. Kolektivní smlouvy uzavírají hospodářské organizace s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí.

(2) V oblasti odměňování se v kolektivních smlouvách podle podmínek oborů a podniků (závodů) podrobněji upravují v rámci předpisů a směrnic nadřízených orgánů zejména

a) výše fondu pracujících při dosažení předpokládané tvorby hrubého důchodu, v systému hmotné zainteresovanosti na zisku výše fondu odměn při předpokládané tvorbě zisku,

b) rozdělení prostředků z vyšší než předpokládané tvorby hrubého důchodu (zisku), zbývajících po splnění odvodů z hrubého důchodu (zisku) a ostatních závazků, do fondu pracujících (fondu odměn), do rezervního fondu, ostatních fondů a na další potřeby,

c) proporce v použití prostředků fondu pracujících (fondu odměn) na odměňování za individuální výsledky práce a na podíly na hospodářských výsledcích,

d) vývoj mzdových relací mezi hlavními skupinami pracovníků,

e) používání stanovených mzdových tarifů a příplatků ke mzdám,

f) zásady pro poskytování podílů na hospodářských výsledcích a pro zřizování osobních účtů,

g) zásady pro používání prostředků na odměňování při uplatnění společenské záruky mezd a při ekonomicky nežádoucím mzdovém vývoji,

h) zásady pro uplatnění postupu vůči pracovníkům, kteří nepříznivě ovlivňují výsledky hospodaření (§ 12),

i) některé pracovní a mzdové podmínky pracovníků, specifické pro příslušný podnik, popřípadě obor.

(3) Ústřední rada odborů vydává směrnice pro uzavírání, registraci, evidenci a kontrolu kolektivních smluv, pokud jde o jejich obsah v otázkách odměňování v dohodě se Státní mzdovou komisí.

Ústřední orgány a národní výbory nadřízené podnikům kontrolují, zda prostředky vyplácené na mzdy odpovídají skutečným výsledkům hospodaření a účelnému zajišťování ostatních podnikových potřeb a zda jsou dodržovány centrálně stanovené zásady mzdové politiky i jejich vlastní směrnice pro oblast odměňování a normování práce. Na základě výsledku kontrol činí v rámci své pravomoci stanovené příslušnými předpisy opatření k odstranění případných nedostatků a ke zvýšení účinnosti odměňování.

(1) K zabezpečení souladu společenských a podnikových zájmů při prověřování tvorby a využívání prostředků podniků a zabezpečování ekonomicky odůvodněného vývoje mezd banka zejména

a) ovlivňuje uplatňováním svých ekonomických nástrojů, především úvěru a úroku, výši prostředků určených na odměňování; při neúměrném růstu těchto prostředků usměrňuje použití vytvořených zdrojů na doplnění rezervních a dalších účelových fondů podniku;

b) prověřuje správnost tvorby hrubého důchodu a zisku a jejich rozdělování na jednotlivé účely v souladu se stanovenými pravidly; při zjištěných nedostatcích dává podnět k odčerpání části prostředků;

c) sleduje používání přímých a nepřímých nástrojů řízení mzdové politiky a vývoj mezd v závislosti na skutečných výsledcích hospodaření podniků;

d) prověřuje dodržování mzdově politických předpisů, účinnost uplatňovaných forem odměňování, zvláště prémií, zejména při nežádoucím mzdovém vývoji a nesouladu mezi tvorbou zdrojů a výplatou mezd;

e) prověřuje při komplexním posuzování ekonomického vývoje podniků, zda podniky racionálně využívají pracovních sil, dodržují stanovené limity počtu pracovníků, využívají všech rezerv růstu produktivity práce s cílem dosáhnout maximálního růstu výroby růstem produktivity práce;

f) kontroluje, zda jsou vypláceny mzdy v rámci vytvořených zdrojů, analyzuje příčiny nesouladu mezi tvorbou zdrojů a výplatou mezd a podrobně prověřuje činnost podniků, zejména v případech nedostatečného vytváření zdrojů, popřípadě při poskytování úvěru na mzdy; vydává předpisy pro kontrolu používání prostředků na mzdy;

g) provádí prověrky zaměřené zvláště pro potřeby centrálního řízení mzdové politiky; účastní se hodnocení celkového mzdového vývoje na ústředních orgánech a uplatňuje přitom zkušenosti a poznatky z práce banky.

(1) Při přípravě a provádění zásadních mzdových opatření je nutno postupovat na všech stupních řízení v dohodě s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí.

(2) Ústřední rada odborů se vyjadřuje k návrhům mzdových opatření předkládaných vládě a Státní mzdové komisi, popřípadě předkládá jim sama návrhy.

(3) Spolupráce podniků (závodů) s odborovými orgány v otázkách odměňování se řídí zákoníkem práce a usnesením IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací Revolučního odborového hnutí (zákon č. 37/1959 Sb.) se změnami a doplňky provedenými usnesením celostátní všeodborové konference z roku 1965 (příloha k zákoníku práce).

Podnikem ve smyslu této vyhlášky se rozumí oborový podnik bez přidružených národních podniků a účelových organizací, hospodářská organizace podřízená oborovému ředitelství nebo národnímu výboru, jakož i hospodářská organizace přímo řízená ústředním orgánem; ustanovení o podnicích se obdobně vztahují na oborová ředitelství, jen pokud jde o jejich vlastní hospodářskou činnost. Oborovým ředitelstvím se rozumí oborové (generální) ředitelství trustu podniků i ředitelství oborového podniku.

(1) V hospodářských organizacích, na které se vztahuje část třetí vládní vyhlášky, pozbývají platnosti ode dne účinnosti této vyhlášky

a) usnesení Státní mzdové komise č. 60/1958 o opatřeních ke zlepšení normování práce (částka 90 Úředního listu z roku 1958),

b) vyhláška č. 157/1960 Sb., o uvolňování a kontrole mzdových fondů Státní bankou československou.

(2) Mzdové předpisy vydané příslušnými orgány, pokud neodporují ustanovením této vyhlášky, zůstávají v platnosti.

(3) Odměňování objevů, vynálezů a zlepšovacích návrhů upravují zvláštní předpisy.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1966.

Předseda:

Dolanský v. r.