Novela Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) od 1992-01-01: co se mění

§ 2 Základní zásady trestního řízení (1) Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon. (2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. (3) Prokurátor je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dověděl; výjimky jsou přípustné jen podle zákona nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy. (4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti; musí trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených ústavou. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí. (5) Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a při svém rozhodování z něho vycházejí. Objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, a provádějí v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu. (6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. (7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují v nejširší míře se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení. (8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané prokurátorem. (9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu a nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to tento zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce. (10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně, tak aby se občané v široké míře mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto zákoně. (11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že soud uvedené osoby sám vyslýchá. (12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. (13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. (14) Každý je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka.

§ 6 Součinnost státních a jiných orgánů (1) Zájmová sdružení uvedená v § 4 odst. 1 mohou nabídnout, že převezmou záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a žádat na tomto podkladě o jeho podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody nebo o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. činnosti nebo zákazu pobytu. K získání podkladů pro takovou žádost mohou se informovat o stavu převýchovy odsouzeného. (2) Uvedená zájmová sdružení mohou také navrhnout, aby vazba u obviněného byla nahrazena jejich zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti a o zahlazení odsouzení.

§ 8 (1) Státní orgány a všechny organizace jsou povinny pomáhat orgánům činným v trestním řízení při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádáním. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat prokurátorovi nebo policejním orgánům Sboru národní bezpečnosti skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. (2) Údaje, které jinak jsou předmětem bankovního tajemství, smí v přípravném řízení požadovat jen prokurátor. Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán potřebují k takovému dožádání předchozí souhlas prokurátora. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu. (3) Ustanovením odstavce odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená povinnost mlčenlivosti.

§ 9 Posuzování předběžných otázek (1) Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. (2) Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání; není-li příslušné řízení dosud v běhu, navrhne prokurátor jeho zahájení. vydání.

§ 12 Výklad některých pojmů (1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, prokurátor, vyšetřovatel a vyhledávací orgán. (2) Policejními orgány se rozumějí orgány Federálního policejního sboru,1) Policie České republiky2) a Policejního sboru Slovenské republiky3) (dále jen „policejních sborů“). (3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím okresní soud, krajský soud, vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud a nejvyšší soudy. (3) (4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový soud; kde tento zákon mluví o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze a městský soud v Bratislavě, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský soud. (4) (5) Kde tento zákon mluví o okresním prokurátoru, rozumí se tím i obvodní prokurátor, popřípadě jiný prokurátor se stejnou působností, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový prokurátor, kde tento zákon mluví o krajském prokurátoru, rozumí se tím i městský prokurátor v Praze a městský prokurátor v Bratislavě, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský prokurátor. (5) (6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též prokurátor a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek. (6) (7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený. (7) (8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný. (8) (9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci. (9) (10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání a přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání. (10) (11) Pokud tento zákon mluví o Nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, Nejvyšší soud České republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské republiky. (11) (12) Pokud tento zákon mluví o generálním prokurátorovi, rozumí se tím podle povahy věci generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky, generální prokurátor České republiky nebo generální prokurátor Slovenské republiky. (12) (13) Kde tento zákon mluví o ministerstvu spravedlnosti, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví ministerstvo národní obrany; kde mluví o ministru spravedlnosti, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví ministr národní obrany. HLAVA DRUHÁ Oddíl první

§ 17 Místní příslušnost (1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let anebo pokud je za ně možno uložit výjimečný trest. O trestném činu teroru, záškodnictví, sabotáže a o trestných činech podle zákona na ochranu míru koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu nižší. (2) Vyšší vojenský soud koná v prvním stupni řízení též o trestných činech funkcionářů, pro které byl určen.

§ 25 Odnětí a přikázání věci (1) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. (2) Odejmout věc, o které přísluší konat řízení soudu se sídlem v České socialistické republice, a přikázat ji soudu v Slovenské socialistické republice, anebo naopak, možno jen tehdy, jestliže s odnětím a přikázáním věci souhlasí nejvyšší soud republiky, v které má sídlo soud, jemuž se věc odnímá. Oddíl druhý Tohoto souhlasu není třeba, jde-li o odnětí a přikázání věci mezi vojenskými soudy.

§ 28 Tlumočník Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti nebo neovládá-li obviněný prohlásí-li obviněný, že neovládá jazyk, v kterém se jednání vede, přibere se tlumočník; tlumočník může být zároveň zapisovatelem.

§ 29 Vyloučení orgánů činných v trestním řízení (1) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z ní, o právu odepřít provedení tlumočnického úkonu, o slibu a o připomenutí povinností před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o náhradě hotových výloh a odměně za tlumočnický úkon platí zvláštní předpisy. (2) Výši náhrady a odměny tlumočníka určí ten orgán, který tlumočníka přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Nesouhlasí-li tento orgán nebo předseda senátu s vyúčtováním náhrady a odměny tlumočníka, rozhodne o jejich výši usnesením. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Oddíl třetí

§ 30 Vyloučení orgánů činných v trestním řízení (1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, přísedící, prokurátor, vyšetřovatel, vyhledávací orgán a zapisovatel, u něhož lze mít pochybnost o nepodjatosti pro jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto řízení. (2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako prokurátor, vyšetřovatel, vyhledávací orgán, společenský zástupce, obhájce, nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. (3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce, soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen prokurátor, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

§ 31 Obviněný (1) O vyloučení rozhoduje, jde-li o soudce, předseda soudu, jde-li o předsedu soudu, předseda nadřízeného soudu, a jde-li o jinou osobu, rozhoduje bezprostředně nadřízený orgán, a to na podkladě oznámení osoby, o jejíž vyloučení jde, nebo na podkladě námitky některé ze stran. Až do rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají osoby, o jejichž vyloučení jde, jen ty úkony, které nesnesou odkladu. (2) O tom, zda je vyloučen soudce nebo přísedící, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky rozhodne jiný senát téhož soudu. Jestliže soudce, o jehož vyloučení jde, s tím souhlasí, může ho bylo rozhodnuto, že soudce nebo přísedící je vyloučen, určí místo něho předseda soudu, aniž o vyloučení rozhodne, nahradit jiným soudcem. soudu jiného soudce nebo přísedícího. Oddíl čtvrtý

§ 33 Práva obviněného (1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165, 169). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena. (2) Obviněný, který nemá dostatečných prostředků, aby hradil náklady obhajoby, má nárok na obhajobu bezplatnou. bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu. (3) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

§ 35 Obhájce (1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Jsou-li v trestním Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být obhájcem pouze advokát, který před soudem, se může seznamovat se státním tajemstvím. Výběr těchto advokátů provádějí orgány advokacie podle hledisek uvedených v předpisech upravujících ochranu státního tajemství a vedou jejich seznamy. obhájce dát zastoupit svým koncipientem. (2) V hlavním líčení a ve veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

§ 36 Nutná obhajoba (1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2), b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, c) jde-li o řízení proti mladistvému, nebo d) jde-li o řízení proti uprchlému. (2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení vyšetřovatel nebo prokurátor za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. (3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení. (4) Obviněný musí mít obhájce též v řízení o vydání do ciziny a v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení. léčení s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.

§ 36a (1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce, a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, b) jde-li o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého, který v době konání veřejného zasedání nedovršil devatenáctý rok, c) je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, vazbě, nebo d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. (2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce, a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b), b) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, c) je-li mladistvý a v době konání veřejného zasedání o stížnosti pro porušení zákona nebo o návrhu na povolení obnovy nedovršil devatenáctý rok, nebo d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. hájit, e) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.

§ 38 Ustanovený obhájce (1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Uplyne-li tato lhůta marně, Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven. (2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.

§ 39 Je-li toho třeba, ustanoví obhájce prokurátor (1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení před soudem soudce. (2) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda soudu. senátu a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činu.

§ 40 Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. O zproštění rozhodne prokurátor a v řízení před soudem předseda soudu. senátu a v přípravném řízení soudce.

§ 50 Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného (1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem. (2) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného může být jen osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena, a která je občansky bezúhonná; omezena; při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník. (3) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného v trestním řízení, ve kterém jsou probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být pouze advokát nebo osoba, která se může seznamovat se státním tajemstvím na příslušném úseku. Je-li takovým zmocněncem advokát, užije se obdobně ustanovení § 35 odst. 1.

§ 62 Doručování (1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručí se zpravidla poštou. (2) V případě potřeby lze požádat o doručení orgán místního národního výboru a v případech zvlášť naléhavých, potřeby, zejména při nařízeném předvedení, při neúspěšnosti pokusu doručit jiným způsobem do vlastních rukou adresáta zásilku, u níž je uložení vyloučeno, nebo při nebezpečí, že průtah průtahem v doručování povede ke zmaření jednání, bude jednání zmařeno, lze o doručení požádat i orgán Sboru národní bezpečnosti. policejní orgán. (3) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dorostlé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna písemnost převzít a její odevzdání obstarat. (4) Není-li takové osoby, uloží se písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedověděl. (5) Písemnosti určené osobám požívajícím výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo osobám v jejich bytech se předloží ministerstvu spravedlnosti; to zařídí jejich doručení.

§ 63 Doručování do vlastních rukou (1) Do vlastních rukou se doručuje a) obviněnému obžaloba a předvolání, b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí, c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán z důležitých důvodů nařídí. (2) Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou v oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží se rozhodnutí na poště nebo u místního národního výboru a adresát se o tomto uložení vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl. (3) Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se a) obviněnému obžaloba nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo k veřejnému zasedání, b) obžalovanému opis rozsudku, proti němuž může podat odvolání, c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán z důležitých důvodů nařídí. (4) Je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit.

§ 66 Pořádková pokuta (1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, prokurátoru, vyšetřovateli nebo vyhledávacímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení prokurátorem, vyšetřovatelem nebo vyhledávacím orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 1000 2000 Kčs. (2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat příslušnému veliteli nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání. Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat náčelníku věznice nebo nápravně výchovného ústavu k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel nebo náčelník je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení. (3) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení před soudem prokurátor, předá se příslušnému orgánu ke kárnému postihu. Tento orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. HLAVA ČTVRTÁ Oddíl první

§ 68 Rozhodnutí o vazbě Vzít do vazby lze toliko osobu, proti které bylo vzneseno obvinění (§ 163) nebo které bylo sděleno obvinění (§ 169). Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. O vazbě rozhoduje soud, soud a v přípravném řízení prokurátor. na návrh prokurátora soudce.

§ 69 Příkaz k zatčení (1) Je-li dostatečně odůvodněna obava zakládající Jestliže je dán některý z důvodů vazby podle § 67 (§ 67) a nelze-li obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá prokurátor v přípravném řízení soudce na návrh prokurátora a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný byl zatčen. (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává. (3) Zatčení provedou na podkladě příkazu orgány Sboru národní bezpečnosti, policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného. (4) Orgán Sboru národní bezpečnosti, Policejní orgán, který obviněného na základě podkladě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, hodin dodat orgánu, který soudu, jehož soudce příkaz vydal; není-li to výjimečně možné vzhledem ke značné vzdálenosti místa zatčení od sídla orgánu, který soudu, jehož soudce příkaz vydal, musí být obviněný dodán nejpozději do 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu a v přípravném řízení prokurátoru. soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (5) Orgán, Soudce, jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný orgán, soudce, informuje o jeho výsledku orgán, soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento orgán soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím orgánu soudce provádějícího výslech obviněnému. Rozhodnutí o vazbě musí být Není-li obviněnému oznámeno do 24 hodin od doby, kdy obviněný byl dodán orgánu, který jej vyslechl. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán orgánu soudu nebo soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (6) V řízení před soudem rozhodne o vazbě zatčeného předseda senátu. soudce. (7) Je-li toho třeba, provedou dodání obviněného Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby orgány Sboru národní bezpečnosti. policejní orgány.

§ 71 Trvání vazby (1) Vazba v přípravném řízení může trvat vždy jen nezbytně nutnou dobu (§ 72). dobu. Jestliže by vazba přesáhla dva měsíce a hrozí nebezpečí, že by propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může nadřízený prokurátor soudce na návrh prokurátora prodloužit tuto lhůtu nejvýše na šest měsíců. Nad tuto lhůtu může vazbu prodloužit pouze generální prokurátor. Při prodlužování vazby senát. Před podáním návrhu na prodloužení lhůty je prokurátor povinen učinit veškerá opatření k urychlení trestního řízení. Vazba v přípravném řízení však nesmí přesáhnout jeden rok; trvá-li jeden rok a není-li v této lhůtě podána obžaloba, prokurátor propustí obviněného na svobodu. (2) Návrh na prodloužení lhůty podle odstavce 1 musí prokurátor podat nejméně pět dnů před skončením lhůty. Nerozhodne-li soud do skončení lhůty, musí být obviněný propuštěn prokurátorem na svobodu. (2) Usnesení o prodloužení vazby musí být obviněnému doručeno do deseti dnů od rozhodnutí. (3) V řízení před soudem může vazba trvat nejvýše jeden rok. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 (4) Nebylo-li možné ze závažných důvodů přípravné řízení skončit ve lhůtě uvedené v odstavci 1 a 93a), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2, 3), nedovolené výroby řízení před soudem ve lhůtě uvedené v odstavci 3 a držení omamných propuštěním obviněného na svobodu hrozí zřejmé nebezpečí životu a psychotropních látek zdraví lidí nebo porušení jiných základních práv a jedů (§ 187 odst. 3), vraždy (§ 219), loupeže (§ 234 odst. 2, 3), braní rukojmí (§ 234a odst. 3), znásilnění (§ 241 odst. 2, 3) svobod občanů, může nejvyšší soud vazbu na nezbytně nutnou dobu prodloužit. (5) O prodloužení vazby podle odstavce 4 v přípravném řízení rozhoduje na návrh generálního prokurátora a pohlavního zneužívání (§ 242 odst. 3, 4), může vazba v řízení před soudem trvat takovou dobu, která spolu s vazbou vykonanou v přípravném řízení nepřesáhne dva roky. Je-li takový obviněný vzat do na návrh předsedy senátu nejvyšší soud republiky. Jde-li o prodloužení vazby až v řízení před soudem, vazba může trvat nejvýše dva roky. Není-li nejvyšším soudem republiky nebo v těchto lhůtách trestní stíhání skončeno, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (3) řízení, kde o vazbě rozhodl vojenský soud, rozhoduje Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky. (6) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 3 se počítají ode dne, od doby, kdy došlo k zatčení (§ 69) nebo zadržení (§ 75 a 76) obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Ve věci, v níž byl obviněný vzat do vazby již v přípravném řízení, se počítá lhůta podle odstavce 2 3 ode dne, kdy byla soudu doručena obžaloba. (4) Při vrácení věci prokurátorovi k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 1 ode dne, kdy byl spis doručen prokurátorovi. (7) Do běhu lhůt podle odstavců 1 a 2 3 se nezapočítává doba, po kterou se obviněný nemohl účastnit úkonů trestního stíhání řízení v důsledku toho, že na něm byla vykonávána vazba nebo zadržení v cizině nebo že si úmyslně způsobil újmu na zdraví. zdraví nebo úmyslně vyvolal jinou překážku, která mu v takové účasti bránila. Rozhodnutí o tom činí prokurátor, soud a v přípravném řízení před soudem předseda senátu. na návrh prokurátora soudce. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost, o níž v přípravném řízení rozhoduje soud, v jehož obvodě je prokurátor činný, v řízení před soudem nadřízený soud. (5) stížnost. (8) Ustanovení odstavců 1 a 2 3 se užije přiměřeně na trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287; délka jejího trvání se však posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení a včetně prodloužení může činit nejvýše jeden rok.

§ 72 (1) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají; pomine-li trvají. Soudce tak činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o návrhu prokurátora na prodloužení vazby (§ 71 odst. 1) a při rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby podle odstavce 2. Pomine-li důvod vazby, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu. V přípravném řízení o tom může rozhodnout též prokurátor. (2) Obviněný má právo kdykoliv kdykoli žádat o propuštění na svobodu. O jeho žádosti musí soud a Nevyhoví-li v přípravném řízení prokurátor takové žádosti, předloží ji neprodleně soudu. O takové žádosti musí být neodkladně rozhodnout. rozhodnuto. Byla-li žádost obviněného zamítnuta, může ji, ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dní. dnů od právní moci rozhodnutí. (3) Souhlasí-li prokurátor s propuštěním obviněného na svobodu, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.

§ 73 Nahrazení vazby zárukou nebo slibem (1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu, jestliže a) sdružení uvedené v § 4 odst. 1 anebo důvěryhodná osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, prokurátoru, vyšetřovateli nebo vyhledávacímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a soud nebo v přípravném řízení prokurátor soudce považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji, nebo b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží a soud nebo v přípravném řízení prokurátor soudce považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej. (2) Soud a v přípravném řízení prokurátor seznámí toho, kdo nabízí převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.

§ 73a Majetková Peněžitá záruka (1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a), a) nebo c), může soud a v přípravném řízení prokurátor soudce ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba nabídne majetkovou složil peněžitou záruku ve formě peněz nebo volně směnitelných cenných papírů a soud nebo soudce ji přijme (odstavec 2). Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 a 93a), obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3, vraždy (§ 219), ublížení na zdraví (§ 222), loupeže podle § 234 odst. 3, znásilnění podle § 241 odst. 2, 3 a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4 tr. zák. a je-li dán důvod vazby uvedený v přípravném řízení prokurátor ji považuje vzhledem k osobě § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji. Nabídne-li majetkovou může peněžitou záruku složit i jiná osoba než obviněný, osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby. (2) S přihlédnutím k osobě a majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo majetkovou záruku za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze spáchaného činu a výši způsobené škody, škody určí soud nebo soudce výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kčs do 1 000 000 Kčs a způsob jejího složení. (3) Soud a v přípravném řízení prokurátor formu a výši majetkové záruky v rozmezí od 10 000 do 1 000 000 Kčs, lhůtu, do které musí být složena, a dobu jejího trvání. (3) Složila-li majetkovou záruku jiná osoba než obviněný, může od ní odstoupit. Odstoupení je účinné teprve přijetím nové majetkové záruky nebo rozhodnutím o jejím zrušení. (4) Jestliže na návrh prokurátora soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný uprchne nebo a) uprchne, skrývá se skrývá, nebo neoznámí změnu svého pobytu a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, připadá majetková b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno, c) pokračuje v trestné činnosti nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest. Na důvody, pro které peněžitá záruka státu. Na tento následek může připadnout státu, musí být obviněný a osoba, která majetkovou peněžitou záruku složila, předem upozorněni. (5) Majetkovou (4) Peněžitou záruku zruší na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, nebo anebo i bez návrhu soud a v přípravném řízení prokurátor, pokud nebo soudce, který o jejím přijetí rozhodl, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly. Byl-li obviněný pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, svobody nebo peněžitému trestu, může soud rozhodnout, že majetková peněžitá záruka trvá do dne, kdy obviněný odsouzený nastoupí výkon trestu odnětí svobody nebo zaplatí peněžitý trest. Obviněný, který byl pravomocně odsouzen k peněžitému trestu, může též požádat, aby záruky, kterou složil, bylo použito k zaplacení peněžitého trestu. (6) (5) Proti rozhodnutí rozhodnutím o majetkové peněžité záruce podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost. Odkladný účinek má pouze stížnost proti rozhodnutí o připadnutí majetkové peněžité záruky státu.

§ 74 Stížnost proti rozhodnutí o vazbě (1) Proti rozhodnutí o vazbě je přípustná stížnost. (2) Odkladný účinek má pouze stížnost prokurátora proti rozhodnutí soudu o propuštění obviněného z vazby. Byl-li však prokurátor při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po zprošťujícím rozsudku, má stížnost prokurátora odkladný účinek jen tehdy, podal-li prokurátor také odvolání proti rozsudku.

§ 74a Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody (1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném řízení prokurátor. na návrh prokurátora soudce. (2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl obviněný podroben ve vazbě. (3) Na řízení o omezeních a o jejich trvání se užijí přiměřeně ustanovení § 71, 72 a 74. Oddíl druhý

§ 75 Zadržení Jestliže je tu některý z důvodů vazby (§ 67) a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí prokurátora o vazbě předem opatřit, může vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán obviněného zadržet prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení prokurátorovi bezodkladně ohlásit a nejpozději do 24 hodin od zadržení obviněného prokurátorovi odevzdat, nebo propustit na svobodu. Spolu s obviněným odevzdá prokurátorovi i předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, a popřípadě i další materiál, který prokurátor potřebuje, aby popřípadě mohl rozhodnout o vazbě. podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 24 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.

§ 76 Zadržení osoby podezřelé (1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý z důvodů vazby (§ 67), vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán v naléhavých případech zadržet, i když proti ní dosud nebylo vzneseno obvinění podle § 163 ani jí nebylo sděleno obvinění podle § 169. K zadržení je třeba předchozího souhlasu prokurátora. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li ona osoba přistižena při trestném činu anebo zastižena na útěku. (2) Osobu, která byla přistižena při trestném činu, smí zadržet kdokoli, je-li toho nezbytně třeba ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazu. Je však povinen odevzdat zadrženého ihned prokurátorovi, vyšetřovateli, vyhledávacímu orgánu nebo orgánu Sboru národní bezpečnosti; policejnímu orgánu; zadrženého příslušníka ozbrojených sil může též odevzdat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li zadrženého takto odevzdat, je třeba některému z uvedených orgánů zadržení aspoň ihned oznámit. (3) Orgán, který zadržení provedl, provedené zadržení bezodkladně ohlásí prokurátorovi a sepíše o něm bezodkladně protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení, jakož i podstatné jeho důvody a uvede osobní údaje zadržené osoby. Opis protokolu doručí neprodleně prokurátorovi. Obdobně postupuje orgán, který převzal osobu zadrženou podle odstavce 2. (4) Orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla zadržená osoba byla odevzdána, tuto osobu seznámí ji bezodkladně s důvody zadržení a vyslechne a propustí ji na svobodu, bude-li ji; v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. odpadnou, propustí ji bezodkladně na svobodu. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, je tento orgán povinen odevzdat ji předá prokurátorovi protokol o jejím výslechu a další důkazní materiál tak, aby prokurátor popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán bez odkladu, tak aby zadržená osoba mohla být odevzdána soudu nejpozději do 24 hodin od jejího zadržení nebo převzetí spolu s důkazním materiálem prokurátorovi. převzetí, jinak musí být propuštěna na svobodu. (5) Ustanovení § 33 odst. 1, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy, je-li jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy ještě proti ní nebylo ještě vzneseno obvinění podle § 163 (§ 163), ani jí nebylo sděleno obvinění podle § 169. (§ 169). (6) Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též právo, právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu podle odstavce 4 a při výslechu prováděném prokurátorem před rozhodnutím o vazbě (§ 77), 4, ledaže je obhájce ve lhůtách lhůtě tam uvedených uvedené nedosažitelný.

§ 77 Rozhodnutí prokurátora o zadržené osobě (1) Nenařídil-li prokurátor propustit osobu zadrženou podle předchozích ustanovení na svobodu už propuštění zadržené osoby na podkladě hlášení o zadržení obviněného (§ 75) nebo na podkladě protokolu o zadržení podezřelého (§ 76 odst. 3), materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen nejpozději odevzdat ji ve lhůtě 24 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál, který jej odůvodňuje. (2) Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1), do 24 hodin poté, co mu byla od doručení návrhu prokurátora propustit na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný, a o jeho účast zadržená osoba odevzdána, rozhodnout podle § 68 o jejím vzetí do vazby, anebo ji propustit na svobodu. požádala, a prokurátora. Obhájce a prokurátor se mohou výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy, až jim k tomu soudce udělí slovo. Oddíl třetí

§ 79 Odnětí věci (1) Nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu odňata. Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas prokurátora. (2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci sám, provede je na podkladě příkazu orgán Sboru národní bezpečnosti. policejní orgán. (3) Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz vyšetřovatelem nebo vyhledávacím orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. (4) K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci zúčastněna. (5) Protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně přesný popis vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit její totožnost. (6) Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu.

§ 81 Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a vstup do obydlí (1) Jestliže byla obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal nebo pravděpodobně získal trestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení. (2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný než obviněný, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí zkázy už prodána, částka za ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou získal trestným činem. Jde-li o takovou věc nebo nepožádal-li obviněný o vrácení věci, věc se odevzdá národnímu výboru, orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů, který provede její realizaci. Tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání částky stržené za věc. (3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit, a jde-li o věc nepatrné ceny, lze ji odevzdat národnímu výboru orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů k realizaci, a to v obou případech i bez předchozího vyhlášení popisu. (4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán. Proti usnesení o vydání věci, odevzdání věci národnímu výboru orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů k realizaci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Oddíl čtvrtý

§ 82 Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a vstup do obydlí (1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě či nebo jiné místnosti prostoře sloužící k bydlení nebo v prostoře prostorách k nim náležející náležejícím (obydlí) je věc důležitá pro trestní řízení nebo že se tam skrývá osoba podezřelá z trestného činu. (2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení, pokud nejsou veřejně přístupné (jiných prostor). (3) Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení. (3) (4) U osoby zadržené a u osoby, která má být dodána byla zatčena nebo která se bere do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí.

§ 83 Příkaz k domovní prohlídce (1) Nařídit domovní nebo osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu, senátu a v přípravném řízení prokurátor, vyšetřovatel na návrh prokurátora soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo vyhledávací orgán. Vyšetřovatel soudce (§ 18) učinit předseda senátu nebo vyhledávací orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas prokurátora. soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejdéle nejpozději do 24 hodin po ní. odpadnutí překážky, která brání doručení. (2) Nevykoná-li Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní nebo osobní prohlídku policejní orgán, který ji nařídil, vykoná ji na jeho příkaz orgán Sboru národní bezpečnosti. (3) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může přípravném řízení též vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán anebo orgán Sboru národní bezpečnosti vykonat domovní nebo osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též provést osobní prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 3. orgán.

§ 84 Předchozí výslech Domovní Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor anebo vstoupit do obydlí (§ 83c) lze vykonat jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci, věci ani odstranění jiných důvodů, které vedly jiného důvodu, který vedl k prohlídce. úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.

§ 85 Výkon prohlídky a vstupu do obydlí (1) Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je povinen umožnit osobě, u níž se prohlídka takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit. (2) K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku se prokáže svým oprávněním. své oprávnění. (3) V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 79 odst. 5. (4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který ji takový úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin po ní poté písemné potvrzení o jejím výsledku, výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly při prohlídce přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu. Oddíl pátý (5) Při vstupu do obydlí se užije ustanovení odstavců 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibírat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejich života nebo zdraví.

§ 86 Zadržení a otevření zásilek (1) Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pocházejí od obviněného nebo jsou pro něho určeny, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán, aby mu je pošta nebo podnik provádějící jejich dopravu vydaly; vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán potřebuje k tomu předchozí souhlas prokurátora. (2) V případě, že bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle hlavy první zvláštní části trestního zákona, může prokurátor nebo vyšetřovatel s předchozím souhlasem prokurátora nařídit, aby mu pošta nebo podnik provádějící dopravu zásilek vydaly zásilku, u níž je důvodné podezření, že jí byl spáchán takový trestný čin nebo že s takovým trestným činem souvisí, jestliže je k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit její obsah. (3) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 nebo 2 může být doprava zásilky pozdržena na příkaz vyšetřovatele a vyhledávacího orgánu anebo nebo i policejního orgánu Sboru národní bezpečnosti, avšak jen tehdy, jestliže nelze tohoto nařízení předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Nedojde-li poště nebo podniku provádějícímu dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení předsedy senátu, prokurátora, vyšetřovatele a vyhledávacího orgánu, aby mu byly zásilky vydány, nesmí pošta nebo podnik dopravu zásilek dále zdržovat.