Novela Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) od 1994-01-01: co se mění

§ 2 Základní zásady trestního řízení (1) Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon. (2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. (3) Prokurátor Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dověděl; výjimky jsou přípustné jen podle zákona nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy. (4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti; musí trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených ústavou. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí. (5) Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutečný skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a při svém rozhodování z něho vycházejí. Objasňují se stejnou pečlivostí to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící proti obviněnému ve prospěch i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, a provádějí v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran. neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu. (6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. (7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují v nejširší míře se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení. (8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané prokurátorem. státním zástupcem. (9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce. (10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně, tak aby se občané v široké míře mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto zákoně. (11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že soud uvedené osoby sám vyslýchá. (12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. (13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. (14) Každý je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka. Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce.

§ 6 Součinnost státních orgánů, fyzických a jiných orgánů právnických osob (1) Zájmová sdružení uvedená v § 4 odst. 1 mohou nabídnout, že převezmou záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a žádat na tomto podkladě o jeho podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody nebo o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání podkladů pro takovou žádost mohou se informovat o stavu převýchovy odsouzeného. (2) Uvedená zájmová sdružení mohou také navrhnout, aby vazba u obviněného byla nahrazena jejich zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti a o zahlazení odsouzení.

§ 7 Součinnost státních orgánů, fyzických a jiných orgánů právnických osob Orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.

§ 8 (1) Státní orgány orgány, právnické a všechny organizace fyzické osoby jsou povinny pomáhat orgánům činným bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádáním. úkolů. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat prokurátorovi státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. (2) Údaje, které jsou jinak jsou předmětem bankovního tajemství, a v řízení o trestném činu zkrácení daně nebo jiném obdobném činu i údaje získané v daňovém řízení smí v přípravném řízení požadovat jen prokurátor. Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán potřebují k takovému dožádání předchozí souhlas prokurátora. se souhlasem soudce státní zástupce. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu. (3) Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.

§ 10 Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva. (2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, musí být rozhodne o tom vyžádáno vyjádření ministra spravedlnosti; toto vyjádření je pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné. na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu nejvyšší soud.

§ 11 Nepřípustnost trestního stíhání (1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, a) nařídí-li to president republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii, b) je-li trestní stíhání promlčeno, c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná, e) proti tomu, kdo zemřel, f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno, g) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím jiného orgánu ke stíhání trestných činů oprávněného, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno, h) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět (§ 163a), nebo ch) stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. (2) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a) a), b) nebo b), h), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.

§ 12 Výklad některých pojmů (1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, prokurátor, státní zástupce, vyšetřovatel a vyhledávací policejní orgán. (2) Policejními orgány se rozumějí orgány Policie České republiky. Stejné postavení mají v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil i pověřené orgány Vojenské policie a v řízení o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby. (3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen „nejvyšší soud“). (4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový soud; působností; kde tento zákon mluví o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský soud. Praze. (5) Kde tento zákon mluví o okresním prokurátoru, státním zástupci, rozumí se tím i obvodní prokurátor, státní zástupce, popřípadě jiný prokurátor státní zástupce se stejnou působností, a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový prokurátor, kde tento zákon mluví o krajském prokurátoru, státním zástupci, rozumí se tím i městský prokurátor státní zástupce v Praze, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský prokurátor. Praze. (6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též prokurátor státní zástupce a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek. (7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený. (8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný. (9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci. (10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání stíhání, případně od provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů (§ 160 odst. 1, 2) do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání. stíhání před podáním obžaloby. (11) Kde tento zákon mluví o ministerstvu spravedlnosti, rozumí Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se tím v oboru vojenského soudnictví ministerstvo obrany; kde mluví o ministru spravedlnosti, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví ministr obrany. takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. HLAVA DRUHÁ Oddíl první

§ 13 Pravomoc a příslušnost soudů Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vojenské obvodové soudy, vyšší vojenské soudy, vrchní soudy a nejvyšší soud.

§ 20 Společné řízení (1) O všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, koná se společné řízení. (2) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát. (3) Je-li osoba podléhající pravomoci vojenských soudů zároveň stíhána pro jiný trestný čin, který věcně souvisí s trestným činem, na nějž se vztahuje pravomoc vojenských soudů, vojenský soud věc projedná a rozhodne, i pokud jde o souvisící trestný čin. Jinak se ustanovení odstavce 1 v poměru mezi okresním a krajským soudem na straně jedné a vojenskými soudy na straně druhé neužije.

§ 22 Příslušnost několika soudů Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal prokurátor státní zástupce obžalobu nebo jemuž byla věc postoupena nepříslušným soudem.

§ 26 Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení (1) K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný prokurátor, státní zástupce, který podal příslušný návrh. (2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu. Oddíl druhý

§ 30 Vyloučení orgánů činných v trestním řízení (1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, soudce nebo přísedící, prokurátor, vyšetřovatel, vyhledávací orgán státní zástupce, vyšetřovatel a zapisovatel, policejní orgán, u něhož lze mít pochybnost o nepodjatosti pochybnosti, že pro jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. (2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako prokurátor, státní zástupce, vyšetřovatel, vyhledávací policejní orgán, společenský zástupce, obhájce, nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. (3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen prokurátor, státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

§ 31 Obviněný (1) O vyloučení rozhoduje z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. (2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost. (3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgán, a to na podkladě oznámení osoby, o jejíž vyloučení jde, nebo na podkladě námitky některé ze stran. Až do orgánu, jenž napadené rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají osoby, o jejichž vyloučení jde, jen ty úkony, které nesnesou odkladu. (2) O tom, zda je vyloučen soudce nebo přísedící, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce nebo přísedící je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přísedícího. vydal. Oddíl čtvrtý

§ 32 Obviněný Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 163) nebo mu bylo sděleno obvinění (§ 169). 160).

§ 33 Práva obviněného (1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165, 169). 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena. (2) Obviněný, který nemá dostatečných prostředků, aby hradil náklady obhajoby, má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu. (3) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

§ 34 Zákonný zástupce obviněného (1) Zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného. (2) V případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor státní zástupce může k výkonu těchto práv obviněnému ustanovit opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost. Oddíl pátý

§ 35 Obhájce (1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může obhájce dát zastoupit svým koncipientem. (2) V hlavním líčení a ve veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

§ 36 Nutná obhajoba (1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2), b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, c) jde-li o řízení proti mladistvému, nebo d) jde-li o řízení proti uprchlému. (2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení vyšetřovatel nebo prokurátor státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. (3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení. (4) Obviněný musí mít obhájce též v řízení o vydání do ciziny a v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.

§ 36a (1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce, a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, b) jde-li o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého, který v době konání veřejného zasedání nedovršil devatenáctý osmnáctý rok, c) je-li ve vazbě, nebo d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. (2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce, a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b), b) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, c) je-li mladistvý a v době konání veřejného zasedání o stížnosti pro porušení zákona nebo o návrhu na povolení obnovy nedovršil devatenáctý osmnáctý rok, nebo d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, e) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.

§ 40 Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. O zproštění rozhodne Povinnosti obhajování zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.

§ 41 Povinnosti a práva obhájce (1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. (2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti, žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích a vyhledávacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1. (3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný. (4) Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného. (5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě žádost o milost a o odklad výkonu trestu. (6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit. Oddíl šestý

§ 45 (1) Je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce. (2) V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor může státní zástupce ustanoví k výkonu těchto práv poškozenému ustanovit opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost. (3) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody (§ 43 odst. 2), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.

§ 47 Zajištění nároku poškozeného (1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného. (2) Části majetku určené k zajištění nároku se v usnesení o zajištění popíší a obviněnému se zakáže s nimi nakládat. Movité věci se zpravidla uloží do úschovy soudu. Jde-li o nemovitost, doručí se usnesení o zajištění příslušnému katastrálnímu úřadu. U pohledávek se přikáže dlužníku, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu. (3) Zajišťovat podle odstavce 2 nelze nárok, který není možno v trestním řízení uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí, ani pohledávek obviněného na výplatu odměny z pracovně právního nebo obdobného poměru, pohledávek na výplatu výživného a na výplatu dávek z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení. (4) O zajištění rozhoduje soud na návrh prokurátora státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení prokurátor státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může prokurátor státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení. (5) Poškozeného je třeba o zajištění jeho nároku vždy vyrozumět s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.

§ 53 Dožádání (1) Soud, prokurátor, státní zástupce, vyšetřovatel a vyhledávací policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu, prokurátora, státního zástupce, vyšetřovatele nebo vyhledávacího policejního orgánu, v jehož obvodu má být úkon proveden, popřípadě též dožádáním vojenského soudu nebo vojenského prokurátora; proveden; jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho pro řádné posouzení věci nezbytně třeba, vykonají však úkon i mimo svůj obvod sami. (2) Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu. (3) Vojenský soud a vojenský prokurátor mohou jednotlivé úkony trestního řízení vykonat též dožádáním okresního soudu nebo okresního prokurátora, v jehož obvodu má být úkon proveden.

§ 55 Protokol (1) O každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu konajícího úkon, b) místo, čas a předmět úkonu, c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stran, jméno a příjmení zákonných zástupců, obhájců a zmocněnců, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného též adresu, kterou uvede pro účely doručování (§ 62, 63), d) stručné, ale výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení, e) návrhy stran, udělení poučení, popřípadě vyjádření poučených osob, f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti obsahu protokolu. (2) Hrozí-li svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zjevně újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, jméno a příjmení svědka a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení. Svědek se poučí o právu podepsat protokol o výslechu smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro oddělené vedení osobních údajů svědka, připojí se tyto údaje k trestnímu spisu. (3) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím. (3) (4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá. (4) (5) V důležitých případech lze kromě protokolu pořídit o jednání i těsnopisný zápis, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu. K zachycení průběhu jednání lze v případě potřeby použít i jiného vhodného prostředku. Pomůcku k tomu použitou je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokole poznamenat, kde je uložena.

§ 59 Podání (1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, telegraficky telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. (2) Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení. (3) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u soudu, zašle jej soud neprodleně prokurátorovi. státnímu zástupci. Oddíl čtvrtý

§ 60 Lhůty (1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. (2) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. (3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. (4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě a) dáno na poštu a adresováno soudu, prokurátorovi, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo vyhledávacímu policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout, b) učiněno u soudu nebo u prokurátora, státního zástupce, který má ve věci rozhodnout, c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka, d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu, nebo e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního prokurátora. státního zástupce.

§ 62 Doručování (1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručí se zpravidla poštou. Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu na adresu, kterou k tomu účelu uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)]. (2) V případě potřeby, zejména při nařízeném předvedení, při neúspěšnosti pokusu doručit jiným způsobem do vlastních rukou adresáta zásilku, u níž je uložení vyloučeno, nebo při nebezpečí, že průtahem v doručování bude jednání zmařeno, lze o doručení požádat i policejní orgán. orgán nebo orgán obce. (3) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dorostlé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna písemnost převzít a její odevzdání obstarat. (4) Není-li takové osoby, zásilka se uloží se písemnost na poště a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby vyrozumí, kde si písemnost vyzvedl. ji může vyzvednout. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedověděl. (5) Písemnosti určené osobám požívajícím výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo osobám v jejich bytech se předloží ministerstvu spravedlnosti; to zařídí jejich doručení.

§ 63 Doručování do vlastních rukou (1) Do vlastních rukou se doručuje a) obviněnému obžaloba a předvolání, b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí, c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, prokurátor, státní zástupce, vyšetřovatel nebo vyhledávací policejní orgán z důležitých důvodů nařídí. (2) Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, ačkoli zásilka se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou v oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží se rozhodnutí na poště a adresát se o tomto uložení vhodným způsobem vyrozumí. vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl. nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje. (3) Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se a) obviněnému obžaloba obžaloba, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo k veřejnému zasedání, b) obžalovanému opis rozsudku, proti němuž může podat odvolání, c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, prokurátor, státní zástupce nebo vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán z důležitých důvodů nařídí. (4) Je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit.

§ 64 Odepření přijetí (1) Odepře-li adresát písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí. (2) Uzná-li předseda senátu, prokurátor, státní zástupce, vyšetřovatel nebo vyhledávací policejní orgán, který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento následek musí být adresát doručovatelem upozorněn. Oddíl šestý

§ 65 Nahlížení do spisů (1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci, jakož i společenský zástupce mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Totéž právo mají zákonní zástupci obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jejich způsobilost k právním úkonům omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem prokurátora, státního zástupce, vyšetřovatele nebo vyhledávacího policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv. (2) V přípravném řízení může prokurátor, státní zástupce, vyšetřovatel nebo vyhledávací policejní orgán nahlédnutí právo nahlédnout do spisu spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých nahlédnutí do spisu tato práva odepřel vyšetřovatel nebo vyhledávací policejní orgán, je na žádost osoby, jíž nahlédnutí bylo odepřeno, prokurátor se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Nahlédnutí do spisu Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, přikročilo-li se již k seznamování obviněného s výsledky vyšetřování, a jde-li o vyhledávání, jakmile byli obviněný a jeho obhájce upozorněni na možnost prostudovat spisy [§ 169 písm. b)]. spisy. (3) Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno nahlédnutí do usnesení o vznesení obvinění (§ 163) nebo do záznamu o sdělení obvinění (§ 169). 160 odst. 1). (4) Práva státních orgánů nahlížet do spisů podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců dotčena. (5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby bylo zachováno státní, hospodářské a služební tajemství. Oddíl sedmý

§ 66 Pořádková pokuta (1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, prokurátoru, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo vyhledávacímu policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení prokurátorem, státním zástupcem, vyšetřovatelem nebo vyhledávacím policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 2000 Kčs. 50 000 Kč. (2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat příslušnému veliteli nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání. Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice nebo nápravně výchovného ústavu k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení. (3) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení před soudem prokurátor, státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému postihu. Tento orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. HLAVA ČTVRTÁ Oddíl první

§ 68 Rozhodnutí o vazbě Vzít do vazby lze toliko osobu, proti které bylo vzneseno obvinění (§ 163) nebo které bylo sděleno obvinění (§ 169). 160). Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. O vazbě rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora státního zástupce soudce.

§ 69 Příkaz k zatčení (1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh prokurátora státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen. (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává. (3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného. (4) Policejní orgán, který obviněného na podkladě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal; není-li to výjimečně možné vzhledem ke značné vzdálenosti místa zatčení od sídla soudu, jehož soudce příkaz vydal, musí být obviněný dodán nejpozději do 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (5) Soudce, jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce, informuje o jeho výsledku soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému oznámeno rozhodnutí do 24 hodin od doby, kdy byl dodán soudu nebo soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný. (6) V řízení před soudem rozhodne o vazbě zatčeného soudce. (7) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby policejní orgány.

§ 71 Trvání vazby (1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením. (2) Vazba může trvat v přípravném řízení může trvat a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Jestliže by vazba v přípravném řízení přesáhla dva měsíce šest měsíců a hrozí nebezpečí, že by propuštěním obviněného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může soudce na návrh prokurátora prodloužit státního zástupce může o dalším trvání vazby do jednoho roku rozhodnout soudce a nad tuto lhůtu lhůtu, nejvýše na šest měsíců. Nad tuto lhůtu však do dvou let, může vazbu prodloužit pouze rozhodnout senát. Před podáním návrhu na prodloužení lhůty je prokurátor povinen učinit veškerá opatření k urychlení trestního řízení. (3) Vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení však nesmí přesáhnout jeden rok; trvá-li jeden rok a není-li trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě podána obžaloba, prokurátor propustí skončit a propuštěním obviněného na svobodu. (2) svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout nejvyšší soud. (4) Prodloužit vazbu podle odstavců 2 a 3 lze jen tak, aby vykonaná vazba a lhůta, o níž je trvání vazby prodlouženo, nepřesáhla tři roky, a u zvlášť závažných trestných činů1) čtyři roky. (5) Návrh na prodloužení lhůty podle odstavce 1 musí prokurátor podat nejméně pět dnů před skončením lhůty. Nerozhodne-li soud do skončení lhůty, musí být obviněný propuštěn prokurátorem na svobodu. Usnesení o prodloužení vazby musí být obviněnému doručeno do deseti dnů od rozhodnutí. (3) V řízení před soudem může vazba trvat nejvýše jeden rok. (4) Nebylo-li možné ze závažných důvodů přípravné řízení skončit ve lhůtě uvedené v odstavci 1 a řízení před soudem ve lhůtě uvedené v odstavci 3 a propuštěním obviněného na svobodu hrozí zřejmé nebezpečí životu a zdraví lidí nebo porušení jiných základních práv a svobod občanů, může nejvyšší soud vazbu na nezbytně nutnou dobu prodloužit. (5) O prodloužení vazby podle odstavce 4 v přípravném řízení rozhoduje na návrh generálního prokurátora a podává v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení nejvyšší státní zástupce. (6) Návrh na návrh předsedy senátu nejvyšší soud. Do prodloužení lhůty podle odstavce odstavců 2 a 3 se nezapočítává doba, je nutno doručit soudu nejpozději 15 dnů před skončením příslušné lhůty. Pokud návrh není uvedeným způsobem předložen, musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit obviněného na svobodu nejpozději den po kterou ve věci konal řízení uplynutí lhůty, na níž bylo trvání vazby omezeno. (7) Za podmínek uvedených v odstavci 3 je nejvyšší soud. (6) státní zástupce povinen podat návrh na prodloužení vazby způsobem uvedeným v odstavci 6 i tehdy, jestliže v době kratší než 15 dnů před skončením vazební lhůty podá obžalobu. (8) Lhůty uvedené v odstavcích 1 2 a 3 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení (§ 69) nebo zadržení (§ 75 a 76) obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Ve věci, v níž byl obviněný vzat do vazby již v přípravném řízení, se počítá lhůta podle odstavce 3 ode dne, kdy byla soudu doručena obžaloba. Při vrácení věci prokurátorovi státnímu zástupci k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 1 2 ode dne, kdy byl spis doručen prokurátorovi. (7) Do lhůt podle odstavců 1 a 3 se nezapočítává doba, po kterou se obviněný nemohl účastnit úkonů trestního řízení v důsledku toho, že na něm byla vykonávána vazba nebo zadržení v cizině nebo že si úmyslně způsobil újmu na zdraví nebo úmyslně vyvolal jinou překážku, která mu v takové účasti bránila. Rozhodnutí o tom činí soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora soudce. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost. (8) Ustanovení odstavců 1 a 3 se užije přiměřeně na státnímu zástupci. (9) Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287; délka jejího trvání 287, se však posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení a včetně prodloužení může činit nejvýše jeden rok. řízení.

§ 72 (1) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají. trvají nebo zda se nezměnily. Soudce tak činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o návrhu prokurátora státního zástupce na prodloužení vazby (§ 71 odst. 1) a při rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby podle odstavce 2. Pomine-li důvod vazby, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu. V přípravném řízení o tom může rozhodnout též prokurátor. státní zástupce. (2) Obviněný má právo kdykoli žádat o propuštění na svobodu. Nevyhoví-li v přípravném řízení prokurátor státní zástupce takové žádosti, předloží ji neprodleně soudu. O takové žádosti musí být neodkladně rozhodnuto. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí. (3) Souhlasí-li prokurátor státní zástupce s propuštěním obviněného na svobodu, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.

§ 73 Nahrazení vazby zárukou nebo slibem (1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu, jestliže a) sdružení uvedené v § 4 odst. 1 anebo důvěryhodná osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, prokurátoru, státnímu zástupci nebo vyšetřovateli nebo vyhledávacímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a soud nebo v přípravném řízení soudce považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji, nebo b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží a soud nebo v přípravném řízení soudce považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej. (2) Soud a v přípravném řízení prokurátor státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.

§ 73a Peněžitá záruka (1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může soud a v přípravném řízení soudce ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže obviněný složil přijme složenou peněžitou záruku a soud nebo soudce ji přijme (odstavec 2). záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 a 93a), obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3, vraždy (§ 219), ublížení na zdraví (§ 222), loupeže podle § 234 odst. 3, znásilnění podle § 241 odst. 2, 3 a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4 tr. zák. a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby. (2) S přihlédnutím k osobě a majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze spáchaného činu a výši způsobené škody určí soud nebo soudce výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kčs do 1 000 000 Kčs Kč výše a způsob jejího složení. (3) Soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora státního zástupce soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, prokurátora, vyšetřovatele státního zástupce nebo vyhledávacího orgánu, vyšetřovatele, b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno, c) pokračuje v trestné činnosti nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest. Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni. (4) Peněžitou záruku zruší na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo soudce, který o jejím přijetí rozhodl, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly. Byl-li obviněný pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, může soud rozhodnout, že peněžitá záruka trvá do dne, kdy odsouzený nastoupí výkon trestu odnětí svobody nebo zaplatí peněžitý trest. Obviněný, který byl pravomocně odsouzen k peněžitému trestu, může též požádat, aby záruky, kterou složil, bylo použito k zaplacení peněžitého trestu. (5) Proti rozhodnutím o peněžité záruce podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost. Odkladný účinek má pouze stížnost proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu.

§ 74 Stížnost proti rozhodnutí o vazbě (1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 72, 73, 73a), s výjimkou rozhodnutí o jejím prodloužení (§ 71 odst. 2, 5), je přípustná stížnost. (2) Odkladný účinek má pouze stížnost prokurátora státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby. vazby (§ 72, 73, 73a) a stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu (§ 73a). Byl-li však prokurátor státní zástupce při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po zprošťujícím vyhlášení zprošťujícího rozsudku, má stížnost prokurátora státního zástupce odkladný účinek jen tehdy, podal-li prokurátor státní zástupce také odvolání proti rozsudku.

§ 74a Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody (1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora státního zástupce soudce. (2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl obviněný podroben ve vazbě. (3) Na řízení o omezeních a o jejich trvání se užijí přiměřeně ustanovení § 71, 72 a 74. 72. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Oddíl druhý