Novela Občanský zákoník od 1992-01-01: co se mění

§ 1 OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY A JEJICH OCHRANA V oblasti uspokojování hmotných (1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a kulturních potřeb vznikají svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví. (2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi občany těmito osobami a socialistickými organizacemi a mezi občany navzájem státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy. Tyto vztahy upravuje především občanský zákoník. neupravují jiné zákony.1) (3) Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní zákony.

§ 2 (1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných skutečností, s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje. (2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení. (3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

§ 3 Státní orgány, zejména národní výbory, soudy, jakož i jiné orgány, na které přešly úkoly státních orgánů, (1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. (2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv i povinností v z občanskoprávních vztazích vztahů a aby, dojde-li k rozporu aby případné rozpory mezi účastníky, byl odstraněn účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.

§ 5 Je-li socialistické soužití porušeno zřejmým zásahem Došlo-li ke zřejmému zásahu do práva, pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u místního národního výboru. Aby zachovávání pravidel socialistického soužití bylo obnoveno, příslušného orgánu státní správy. Ten může místní národní výbor předběžně zásah do práva zakázat nebo uložit, aby závadný stav byl odstraněn. Právo obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu tím není dotčeno. soudu.

§ 7 Občané Fyzické osoby (1) Způsobilost občana fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud občana fyzickou osobu prohlásí za mrtvého, mrtvou, zjistí-li jeho její smrt jinak. Za mrtvého mrtvou soud prohlásí také nezvěstného občana, nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.

§ 8 (1) Způsobilost občana fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.

§ 9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a mravní volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

§ 10 Ochrana osobnosti (1) Jestliže občan fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopen schopna činit právní úkony, soud jej ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. (2) Jestliže občan fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopen schopna činit jen některé právní úkony, soud jeho její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. (3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.

§ 11 Ochrana osobnosti Občan Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti, cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

§ 12 (1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se občana fyzické osoby nebo jeho jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jeho jejím svolením. (2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona. (3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení občana fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy občana. fyzické osoby.

§ 13 (1) Občan Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu jeho její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby mu jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. (2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost občana fyzické osoby nebo jeho její vážnost ve společnosti, má občan fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. (3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

§ 15 (1) Po smrti občana fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu jeho její osobnosti manželu a dětem, a není-li jich, jeho jejím rodičům. (2) Jde-li o zásah uvedený v ustanovení § 14, přísluší toto právo i organizaci.

§ 16 Právnické osoby Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu. Oddíl druhý

§ 18 Socialistické organizace Socialistickými organizacemi Právnické osoby (1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. (2) Právnickými osobami jsou státní, družstevní a společenské organizace, jakož i a) sdružení fyzických nebo právnických osob, b) účelová sdružení majetku, c) jednotky územní samosprávy, d) jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů. subjekty, o kterých to stanoví zákon.

§ 19 Socialistické organizace vystupují v občanskoprávních vztazích svým jménem a mají majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, (1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud není stanoveno zvláštní zákon nestanoví jinak. (2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jejich vznik jinak.

§ 20 (1) Socialistická organizace jedná svými pracovníky a členy, Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří plní k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). (2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její úkoly. (2) Právní úkony, které jménem organizace činí pracovníci a členové v mezích svých oprávnění, jsou právními úkony organizace. nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby rozsah svého své oprávnění, vznikají práva a povinnosti organizaci, právnické osobě, jen pokud se právní úkon týká úkolů organizace předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o němž kterém druhý účastník nemohl vědět.

§ 21 ZASTOUPENÍ Účastníkem Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů může být i stát. stát, je právnickou osobou. Hlava třetí

§ 24 Zákonné zastoupení Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

§ 26 Zákonné zastoupení Pokud nejsou občané fyzické osoby k právním úkonům způsobilí, způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci.

§ 27 (1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině. (2) Zákonným zástupcem občana, který byl fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu zbaven zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jehož jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník. (3) Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný občana fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem národní výbor, orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 19). 18 odst. 1).

§ 29 Soud může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt není znám, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo zájmů společnosti. vyžaduje-li to veřejný zájem. Za týchž podmínek může soud ustanovit opatrovníka i tehdy, jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu.

§ 31 Zastoupení na základě plné moci (1) Občan i socialistická organizace Při právním úkonu je možné dát se mohou dát zastoupit jiným občanem fyzickou nebo organizací. Za tím právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem udělí plnou moc, moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zástupcova zmocněncova oprávnění. (2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc. (3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně. (4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn ve zvláštní v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.

§ 32 Není-li (1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem. (2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci udělené několika zástupcům určeno jinak, musí jednat všichni společně. moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal. (3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zmocněnce.

§ 33 PRÁVNÍ ÚKONY (1) Plná moc zanikne, jestliže ji zastoupený odvolá Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. (2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jestliže ji zástupce vypoví. Rovněž zanikne smrtí některého jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z nich, popřípadě zánikem organizace. (2) Pro jiného než pro zástupce a zastoupeného je zánik tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci účinný teprve tehdy, až nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. (3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o něm dozví. (3) Zemře-li zastoupený nebo vypoví-li zástupce plnou moc, je zástupce povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu. Úkony takto učiněné mají stejné právní následky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zastoupený nebo jeho dědici. Hlava čtvrtá nedostatku plné moci věděla.

§ 34 PRÁVNÍ ÚKONY Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

§ 35 (1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. (2) Projev vůle Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat tak, jak to nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. (3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se zřetelem vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k okolnostem, za kterých vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl učiněn, odpovídá pravidlům socialistického soužití. právní úkon určen.

§ 36 (1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží. (2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou. (3) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným. (3) (4) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně účastník, který neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na prospěch. (5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.

§ 37 (1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. (2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. (3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.

§ 39 Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí zájmům společnosti. dobrým mravům.

§ 40 (1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. (2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. (3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. (4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. (5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou psát nebo číst, číst a psát, je třeba úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.

§ 40a (1) Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 138 odst. 1, § 49a, 140, § 145 odst. 1, § 173 479, 589 a § 701 odst. 1, § 211 odst. 1, § 229, § 399 odst. 2 věty druhé a § 479, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40 odst. 1). (2) Jde-li 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o právní úkon, o jehož registraci rozhodlo státní notářství, může být jeho neplatnost z důvodů uvedených cenách, je neplatný pouze v odstavci 1 určena jen rozhodnutím soudu. rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

§ 42 Smlouvy Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.

§ 44 (1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. (2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy. (3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jakmile se účastníci shodnou na jejím obsahu. jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou.

§ 45 (1) Návrh na uzavření smlouvy je třeba přijmout ve lhůtě určené navrhovatelem. Není-li lhůta určena, je třeba návrh přijmout ihned, jednají-li účastníci přímo; jinak je třeba jej přijmout bez zbytečného odkladu. Návrh je přijat okamžikem, Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy přijetí návrhu došlo navrhovateli. jí dojde. (2) K uzavření smlouvy nedojde, je-li návrh přijat opožděně Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel použil, nebo požaduje-li druhý účastník změny; takový projev je novým návrhem. (3) Dokud návrh nebo jiných okolností nastalých během jeho přijetí nedojde druhému účastníkovi, mohou účastníci od svých projevů ustoupit. přepravy, posuzuje se podle ustanovení o omylu (§ 49a).

§ 47 (1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší. (2) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší. (3) Nedošlo-li na návrh podaný Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy k návrh na rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci, podle odstavců 1 a 2, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

§ 49 (1) Účastník, který jednal v omylu, jejž druhý účastník vyvolal nebo jenž druhému účastníkovi musel být znám, má právo od smlouvy odstoupit, jestliže se omyl týká takové okolnosti, že by bez něho ke smlouvě nedošlo. (2) Byl-li omyl druhým účastníkem vyvolán úmyslně, má účastník, který jednal v omylu, právo odstoupit od smlouvy, ať jde o jakýkoli omyl. (3) Právo odstoupit od smlouvy má i ten účastník, který ji uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.

§ 51 ZAJIŠTĚNÍ PRÁV A POVINNOSTÍ PROMLČENÍ Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. Hlava pátá osmá

§ 100 PROMLČENÍ (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického, práv osobního užívání bytů a pozemků, omezení převodu nemovitosti, jakož i vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladní knížce vkladních knížkách nebo běžném účtu, na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá. Nepromlčuje se také právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2.

§ 102 U práv, která musí být uplatněna nejprve u organizace, fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.

§ 103 Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 80), 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.