Novela Občanský soudní řád od 2001-01-01: co se mění

§ 1 ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů. jiných osob.

§ 2 V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně, a zaměřují svou činnost k tomu, dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.

§ 7 Pravomoc (1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i rodinných a z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. (2) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

§ 9 Příslušnost (1) K řízení v prvním stupni jsou zásadně příslušné okresní soudy. Okresní soudy Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné vždy ve sporech ohledně veřejných dražeb podle zákona o veřejných dražbách. okresní soudy. (2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, b) ve sporech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů v informačních systémech,39) c) ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, c) ve věcech původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví, práva je přihlásit k ochraně, spolumajitelství zákona,40) o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech, na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, d) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky podle právních předpisů o důchodovém pojištění a sociálním zabezpečení, dávky, e) ve sporech mezi příslušným orgánem nemocenského pojištění a zaměstnavatelem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění, f) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky, g) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, h) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky, i) v řízení konkursním a vyrovnacím, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba, jež není zapsána v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných, j) v řízení o určení, zda návrh na registraci politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky, které by bránily jejich registraci,1) k) registraci.1) (3) Krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a nadačního rejstříku, b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního zákoníku,41) c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, družstev, obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů, d) v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o jmenování jejího likvidátora,42) e) v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu.1a) (3) Krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně fondu,43) f) v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho likvidátora,44) g) ve věcech obchodních spory a) z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, aa) jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku; pro tyto účely mají banky postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, bb) je-li navrhovatel podnikatelem, který není zapsán v obchodním rejstříku, a odpůrce je podnikatelem, který v obchodním rejstříku je zapsán, přičemž částka požadovaná navrhovatelem převyšuje 50 000 Kčs; b) bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory aa) z právních vztahů souvisejících se zakládáním obchodních společností nebo družstev, bb) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování, cc) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části,2) dd) ze smlouvy o kontrolní činnosti,3) ee) ze smlouvy zasílatelské,4) ff) ze smlouvy o provozu dopravního prostředku,5) gg) ze smlouvy o tichém společenství,6) hh) ze smlouvy o otevření akreditivu,7) ii) ze smlouvy o inkasu,8) jj) ze smlouvy o uložení cenných papírů nebo jiných hodnot,9) kk) ze smlouvy o běžném účtu,10) ll) ze smlouvy o vkladovém účtu,11) mm) z cestovního šeku,12) nn) ze smlouvy o úvěru, oo) ze závazkových vztahů ze slibu odškodnění,13) pp) z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn), rr) z práv z patentů, chráněných užitných a průmyslových vzorů a topografií polovodičových výrobků jako předmětu obchodu, qq) ze závazkových vztahů z bankovní záruky, ss) ve věcech kapitálového trhu podle zvláštního zákona;13a) c) bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu písmena a) či b), spory aa) sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, pokud jde jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), jakož i o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti) povinnosti), a vzt o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b), h) ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů, i) ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou společností, nadací nebo nadačním fondem a správcem majetku patřícího do jejich konkursní podstaty, popřípadě nuceným správcem, který jim byl ustanoven, j) ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem, k) ve věcech ochrany hospodářské soutěže,45) l) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním46) a z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství,47) m) ve věcech ochra

§ 12 Vyloučení soudců (1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14), 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. (2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. (3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

§ 14 Vyloučení soudců (1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. (2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání. (3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali. (4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

§ 15 (1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnostech, skutečnosti, pro které kterou je vyloučen, oznámí to ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení může lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. (2) Účastníci mají právo vyjádřit Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o osobách soudců; skutečnosti, pro které je vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce vyloučen, jsou povinni sdělit neprodleně. (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.

§ 16 (1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. (2) Jestliže bylo rozhodnuto, že Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1 odmítne. (3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo přikáže věc jinému senátu. prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.

§ 17 ÚČAST NA ŘÍZENÍ (1) O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný pracovník zaměstnanec soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, platí tato rozhoduje předseda senátu; ustanovení přiměřeně; rozhoduje o tom předseda senátu. (2) Na vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře přiměřeně platí § 14 až 16. O vyloučení rozhoduje soud, který notáře provedením úkonů soudního komisaře pověřil; proti odst. 1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho rozhodnutí usnesení není přípustný opravný prostředek přípustný. Hlava třetí prostředek.

§ 18 Účastníci (1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. (2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí.54)

§ 21 Zástupci účastníků (1) Za právnickou osobu jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo pracovník b) její zaměstnanec (člen), který prokáže, tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že je oprávněn se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.55) (3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni jednat. (2) nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce pověřil; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2. (4) Za stát před soudem právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. (5) Každý, kdo jedná pracovník toho státního orgánu, jehož se věc týká, nebo pověřený pracovník jiného státního orgánu. za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.

§ 22 a) na základě zákona Občan, který Fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupen zastoupena svým zákonným zástupcem.

§ 23 b) na základě plné moci Vyžadují-li to okolnosti případu, může soud předseda senátu rozhodnout, že ten, kdo fyzická osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupen zastoupena svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohl mohla jednat samostatně.

§ 24 b) na základě plné moci (1) Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce. (2) V řízení, ve kterém jsou projednávány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem,56) mohou účastníky zastupovat jen fyzické osoby, které se prokáží osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto skutečností vydaným podle zvláštního zákona nebo které byly podle tohoto zákona poučeny (§ 40a odst. 1).

§ 25 (1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Plnou Advokátu lze udělit pouze plnou moc udělenou advokátu nelze omezit. pro celé řízení (dále jen „procesní plná moc“). (2) Advokát je povinen účelně využívat všech zákonem připuštěných prostředků a způsobů poskytování právní pomoci účastníku, jejž zastupuje. (3) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem jako dalším zástupcem nebo advokátním koncipientem nebo, s výjimkou případů, kdy v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně, zastupuje-li účastníka komerční právník v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.33) povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.

§ 26 (1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem. (2) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „Úřad“) může zastupovat účastníka v řízení ve věcech péče o nezletilé, o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině. (3) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad zastoupení, pověří některého ze svých členů nebo zaměstnanců, aby jedná jejich jménem za zastoupeného jejím jménem jednal. osoba uvedená v § 21.

§ 27 (1) Účastník se může dát zastoupit také kterýmkoliv občanem způsobilým kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům. úkonům v plném rozsahu. Tento zástupce může jednat jedině osobně. (2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.

§ 28 c) na základě rozhodnutí (1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc buď pro celé řízení nebo plnou moc jen pro určité úkony. (2) Plnou moc udělenou pro celé řízení nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník. (3) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem. (3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci. (4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu. (5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká. (6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.

§ 29 c) na základě rozhodnutí (1) Není-li zastoupen ten, kdo zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví mu jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis. (2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení. (3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. (4) Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.

§ 30 (1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, může být poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. (2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

§ 31 (1) Ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci pro celé řízení, pokud nebyl ustanoven jen pro určité úkony. moci. (2) Byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.

§ 35 Účast státního zastupitelství (1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech a) způsobilosti určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k právním úkonům, jeho osvojení, b) prohlášení za mrtvého, c) zápisu do obchodního rejstříku, d) uložení výchovného opatření podle § 43 odst. 1 a 2 zákona o rodině, e) c) nařízení ústavní výchovy a prodloužení ústavní výchovy, f) d) pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti. zodpovědnosti, e) způsobilosti k právním úkonům, f) prohlášení za mrtvého, g) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, h) umoření listin, i) obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a nadačního rejstříku, j) některých otázek obchodních společností, družstev a jiných právnických osob (§ 200e), k) konkursu a vyrovnání včetně sporů těmito řízeními vyvolanými. Oprávnění státního zastupitelství, popřípadě nejvyššího státního zástupce podat návrh na zahájení řízení podle zvláštních předpisů58) tím není dotčeno. (2) Státní zastupitelství je v takovém řízení oprávněno ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu. (3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až d) až f) může státní zastupitelství podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení řízení, nebylo-li zahájeno podle § 81 odst. 1 a 2 nebo na návrh jiného navrhovatele. Hlava čtvrtá

§ 36 Úkony soudu (1) V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni. (2) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce (samosoudce) věc projedná a rozhodne.

§ 36a (1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát: a) ve věcech pracovních, b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon. (2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem samosoudce. (3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a rozhoduje s výjimkou případů uvedených v § 36b odst. 1 samosoudce; v odvolacím řízení jedná a rozhoduje senát.

§ 36b (1) V obchodních věcech jedná Vrchní soudy jednají a rozhoduje krajský soud jako soud prvého stupně rozhodují v senátu, jde-li o spory c) z právních vztahů upravených předpisy o ochraně hospodářské soutěže a o nekalé soutěži, d) z práv k předmětům průmyslového vlastnictví. (2) V ostatních obchodních věcech jedná a rozhoduje v řízení před krajským soudem samosoudce. To platí i o vydávání směnečných (šekových) platebních rozkazů a o rozhodování ve věcech uvedených v § 200e. senátech.

§ 36c Nejvyšší soud jedná a vrchní soudy jednají a rozhodují rozhoduje v senátech.

§ 36d (1) Předseda Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci. (2) V případech, kdy podle zákona může jednat jedná a rozhodovat rozhoduje samosoudce, příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva, která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.

§ 37 (1) Senát rozhoduje po poradě za přítomnosti zapisovatele; poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo jiný nesmí být poradě přítomen. (2) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Přísedící hlasují před soudci a mladší soudci (přísedící) před soudci staršími, předseda senátu hlasuje poslední.

§ 38 (1) Soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví. (2) Z úkonů podle odstavce 1 jsou vyňaty žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině a soudní rozhodnutí. rozhodnutí, ledaže jde o usnesení, kterými se upravuje vedení řízení. (3) Úkony notáře podle odstavce 1 notáře, které provedl jako soudní komisař, se považují za úkony soudu. (4) Pověření není soudním rozhodnutím.

§ 39 (1) Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiný soud. Dožádaným soudem je okresní soud. (2) Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento soud znám; jinak dožádání vrátí. (3) Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce; má přitom práva a povinnosti předsedy senátu. samosoudce.

§ 40 Úkony účastníků (1) O úkonech, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování, se sepisuje protokol. V protokolu se zejména označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů přednesů, poučení poskytnutá účastníkům, výroky rozhodnutí a výroky vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozhodnutí; nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti. (2) Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu. senátu nebo jiný soudce, kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen smír, dohoda o výchově a výživě nezletilého dítěte, dohoda o styku s nezletilým dítětem, dohoda o vypořádání dědictví, dohoda o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů nebo došlo-li k uznání nároku (§ 153a odst. 1), podepisují protokol také účastníci. účastníci smíru, rodiče, účastníci dohody o styku s nezletilým dítětem, účastníci dohod v dědickém řízení nebo žalovaný; nemohou-li číst a psát nebo z jiných důvodů protokol podepsat, uvede předseda senátu do protokolu kromě důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný záznam podepíše. Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel. (3) Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění.

§ 42 (1) Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky nebo telefaxem. Ústně do protokolu je možno podání učinit, jde-li o návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření otcovství, rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných. (2) Každý okresní soud je povinen sepsat podání do protokolu a postoupit je bez průtahu příslušnému soudu. Takové podání má tytéž účinky, jakoby se stalo přímo u příslušného soudu. (3) Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu. originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to soud, předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit mu originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem. (4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, tak aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba.

§ 43 (1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníky, účastníka, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. (2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

§ 44 Doručování (1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy. (2) Někomu jinému než účastníku může Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu povolit nahlížet na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a činit aby si z něho učinil výpisy a nebo opisy, jsou-li pro to vážné důvody a oprávněné zájmy účastníků tím nemohou být dotčeny. ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen. (3) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem.56)

§ 45 Doručování Doručuje se zpravidla poštou. Soud může však podle okolností doručit písemnost sám Písemnost doručuje soud soudním doručovatelem nebo orgány justiční stráže, prostřednictvím orgánu obce anebo držitele poštovní licence (dále jen „pošta“) nebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím ministerstva Ministerstva spravedlnosti.

§ 46 Doručování fyzickým osobám (1) Adresátu Fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. zastižena. (2) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se považuje poslední den této lhůty za doručenou dnem, kdy byla uložena, den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. (3) Je-li podle odstavce 2 písemnost odevzdána účastníku, který má na věci protichůdný zájem, je doručení neúčinné. (4) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. (5) Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. (6) Písemnost se ukládá a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní doručovatel nebo orgán justiční stráže, b) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty.

§ 47 Doručování právnickým osobám (1) Do Právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.59) Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu. (2) Za právnickou osobu jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou rukou, převzít orgány a osoby uvedené v § 21 nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat písemnosti. (3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. (2) Nebyl-li adresát písemnosti, oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. (4) Nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci 1 proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat (§ 21); při tomto doručování se postupuje obdobně podle § 46. Jestliže písemnost nebyla doručena ani tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl. (5) Ustanovení § 46 odst. 5 a 6 platí obdobně.

§ 48 Doručování státním orgánům (1) Písemnosti, které Písemnost určená státním orgánům se doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu. (2) Za státní orgán jsou určeny orgánům oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21a odst. 2 nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby jeho zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje písemnost se písemnost, která je určena do vlastních rukou, odevzdá tomu, kdo je oprávněn za státní orgán nebo právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme. (2) Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o něm nedozvěděl. (3) Písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek; to platí přiměřeně i pro doručování písemností určených komerčnímu právníkovi. (4) Písemnosti určené notáři mohou být doručovány také notářským koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u notáře pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek. jednat.

§ 49 (1) Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí pro celé řízení, mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. (2) Kdyby doručování účastníku bylo spojeno s obtížemi nebo s průtahy, může mu předseda senátu uložit, aby si zvolil pro přijímání písemností zástupce, jemuž lze bez obtíží a průtahů doručovat. doručovat; to neplatí, má-li být doručováno do ciziny. Nezvolí-li si ho, budou pro něho písemnosti ukládány u soudu s účinky doručení; o tom je třeba účastníka poučit. (3) Usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu se doručí jedině ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku. opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu.

§ 50 Odepře-li adresát adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít, bezdůvodně písemnost přijmout, je písemnost doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno; o tom musí být adresát (oprávněná osoba) poučen doručovatelem.